Ve srovnání se zahraničím umí čeští žáci velmi dobře matematiku a přírodní vědy, zároveň se ale tyto předměty u nich těší nejmenší oblibě. Platilo to víc než před čtvrt stoletím, kdy jsem psal tento sloupek. Že naše děti chodí nerady do školy, skoro nejvíc na světě, platí bohužel i dnes. Rodíl je, že čeští žáci už nepatří k nejlepším, ale klesli na průměr nebo i pod. Možná proto, že je to nebaví.


Před nedávnem psal Ludvík Vaculík o děvčeti s dlouhými vlasy, co vyšťouchlo v supermarketu tu dolní krabici, div celá věž nespadla, a on to musel dávat do pořádku. Tak já ji znám! Tedy ne osobně, ale přece jen o ní něco vím. Matematika a přírodní vědy ji sice ve škole vůbec nebavily, ale nakonec se je naučila velice dobře. Nedávný mezinárodní srovnávací výzkum TIMSS totiž ukázal, že naši žáci jsou mezi nejlepšími na světě v tom, jak umí matematiku a přírodní vědy, ale na druhé straně ze všech 43 zúčastněných zemí naši školáci mají tyto předměty nejméně rádi.

Naše děti umějí dobře řešit rovnice, lépe než v Německu nebo na Novém Zélandu si poradí se slovními úlohami, vědí skoro dvakrát lépe než zbytek světa, kdy na padající jablko působí gravitační síla, správně určují, k čemu jsou v buňce chloroplasty... Mnohé to jistě potěší, v našich školách se děti naučí víc než ve většině ostatních zemí. Učitelé mohou být pyšní, ministr školství si mne ruce. Kdo ví, zda se toho nechytí odboráři, než vyhlásí na školách stávku – za práci na světové úrovni si přece zaslouží i přiměřené platy. Jiní budou poukazovat na rub celé věci, děti školu rády nemají a matematiku a fyziku už vůbec. Kromě toho naši žáci sami sebe neobyčejně podceňují. Jejich výsledky jsou sice skoro o polovinu lepší než u malých Američánků, ale o svých znalostech v matematice smýšlejí třikrát hůř než oni.

A jak to souvisí s tou vyšťouchnutou krabicí? To je právě to, co nevím a co by mě moc zajímalo. Můžeme se snad spolehnout na to, že ti, kdo umí matematiku, budou vracet krabice na své místo? Nebo to je tak, že spíš krabici vrátí ti, které to ve škole baví? Popravdě řečeno ty krabice se mi zdají důležitější než matematika a přírodní vědy i než to, jak to děti ve škole baví. Důležitější proto, že podle toho se mi žije. Vůbec, může škola dělat víc pro to, aby byly děti laskavější, aby víc držely slovo, aby uměly odlišit falešné sliby od reálného politického programu, nebraly drogy, uměly pořádně vzít za práci? Může? A dělá to? A dělá to dobře? Zatím víme, že česká škola matematiku a přírodní vědy učí výborně a že to tam děti nebaví... a vracet krabice na místo se jim moc nechce.

Říká se, že rozvoj vzdělanosti je nejlepší investice do budoucnosti země, třeba v Dánsku dávají na školství skoro nejvíc v Evropě, v matematice jsou hodně ke konci, ale děti ji mají rády, HDP na hlavu mají vyšší než v USA. Ale jak je to tam s krabicemi, to nevím. Zato Singapur je prý nejčistší město na světě. Tamní děti byly v matematice i v přírodních vědách nejlepší. Oba předměty mají rády. Ve škole se užívají tělesné tresty. Jakpak se tam asi žije?