V roce 2019 bude chybět kolem 15 000 kvalifikovaných učitelů. Tedy více než 10 %. To je jasné. A nikdo to neřeší. Stejně jako před pár lety bylo jasné, že bude třeba víc míst v mateřských školkách. A nikdo to neřešil. Místo toho ministryně prosazuje celkem zbytečný kariérní řád.

Senát do Parlamentu vrátil novelu Zákona o pedagogických pracovnících, jde v ní hlavně o kariérní řád učitelů. Cílem by měla být větší motivace učitelů k práci, vyšší platové ohodnocení a kvalitnější výuka, prý také ubude byrokracie a administrativy. To stojí na stránkách MŠMT. Problém ovšem je, že tomu věří málokdo. Zejména poučená pedagogická veřejnost říká, že množství administrativy ještě dál vzroste, motivace učitelů k dobré práci se sníží, pro mladé učitele přibudou důvody do škol nenastoupit.

Chybějící učitelé

Osobně ale za mnohem větší problém než, zda máme či nemáme kariérní řád, pokládám dramaticky se zvětšující nedostatek učitelů. A hlavně téměř katastrofickou prognózu. Ale Ministerstvo nedbá a novela to neřeší. Podobně jako před pár lety nikdo včas neřešil nedostatek školek.

Již v roce 2015 hlásila Česká školní inspekce, že chybí 4 300 učitelů. Jen ve Středočeském kraji to bylo 869 učitelů. A v některých oborech jako matematika, fyzika, první stupeň už tehdy byla situace kritická.

Na první stupeň se ovšem postupně přesouvá ta populační vlna, co způsobila nedostatek míst ve školkách. Jen v příštím se počet žáků prvního stupně se zvýší asi o 15 000, což bude znamenat potřebu dalších 600 až 1 000 učitelů prvního stupně.

V souvislosti s lednovou novelou školského zákona, která přinesla změnu financování škol, se počítá jen v prvním roce s dalšími výdaji ve výši 2,5 až 5 mld. Výdaje ve školství, to jsou ovšem vždy nejméně z 80 % mzdové náklady spojené s vyšším počtem tříd a dělením tříd do skupin, a tedy nutně i s vyšším počtem učitelů. Toho si ovšem při schvalování zákona nejspíš nikdo nevšiml. A tak jen v roce 2018 bude tedy zapotřebí dalších 5 až 10 tisíc učitelů!

Čeští učitelé jsou jedni z nejstarších v Evropě. Každý rok jich odejde do důchodu asi 4 000. Zhruba tolik absolventů by školy připravující učitele mohli dodat. Ovšem jen tehdy, kdyby všichni nastoupili do škol. Jenže do škol nastupuje méně než 40 % absolventů. A ještě další do dvou let odcházejí. A s přijetím kariérního řádu by se tenhle podíl nejspíš ještě snížil. Takže ve výsledku deficit učitelů roste každý rok o dalších 2400 učitelů, jen kvalifikovaných prvostupňařů ubude každý rok 700.

Když to všechno sečteme, vychází, že v roce 2019 bude chybět kolem 15 000 kvalifikovaných učitelů. Tedy více než 10 %. A kvalifikovaných učitelů pro první stupeň bude chybět dokonce 12 %. A to jsou všechno optimistické odhady, realita může být ještě horší.

Nesmyslná kritéria zákona o pedagogických pracovnících

Zákon o pedagogických pracovnících stanoví přehnaně a často nesmyslně přísná kritéria na to, kdo je kvalifikovaný učitel. A ti, jak řečeno chybí a chybět budou. Kdyby v zákoně nebylo ustanovení, že pokud ředitel školy nemůže sehnat kvalifikovaného učitele, může zaměstnat někoho nekvalifikovaného, už by se mnohde dnes neučilo.

Jenže zákon rozlišuje jen kvalifikované a nekvalifikované. Takže například ten, kdo neabsolvoval pět let příslušného studia na pedagogické fakultě, není kvalifikovaný prvostupňař. A je už jedno, zda jde o češtináře z druhého stupně, lékařku, která vychovala své tři děti a chtěla by jít učit, anebo taky o čerstvou maturantku či vyučeného zámečníka. Všichni jsou stejně nekvalifikovaní a ředitel si může vybrat, kterého chce. Maturantka je nejlevnější.

Právě k řešení problému rychle narůstajícího nedostatku učitelů směřoval pozměňovací návrh senátora Růžičky: Když už musíme do škol pustit nekvalifikované, tak dát přednost těm s vysokou školou magisterské úrovně, i když třeba nemají požadované pedagogické vzdělání. Je to jistě mnohem lepší řešení, než zaplnit školy maturantkami. Bohužel pozměňovací návrh v Senátu o čtyři hlasy neprošel.

Vysokoškolsky vzdělaných lidí, kteří by chtěli učit, není málo. Jsou to mladí lidé, kteří dali přednost náročnějšímu specializovanému studiu, ale rádi by učili, nebo vysokoškolsky vzdělané a manželem hmotně zajištěné matky po mateřské. A jsou to často i vysoce vzdělaní odborníci, manažeři, kteří po letech vydělávání peněz chtějí dělat něco smysluplnějšího. Ti všichni by byli pro školy přínosem a těm všem dnes bráníme, aby přišli do škol. A to jen proto, že nemají potřebný papír. Mimochodem, ten papír nemá ani většina pracovníků pedagogických fakult, nemají ho absolventi Harvardu, nemá ho ani ministryně Valachová. A kdyby chtěl fyziku na základní škole učit samotný Einstein, nemůže.

Když už musíme do škol pustit nekvalifikované, a jinak to nepůjde, tak by jistě bylo lepší dát přednost těm s vysokou školou, i když nemají požadované pedagogické vzdělání. Je to jistě lepší řešení, než zaplnit školy maturantkami. Stejně jako se u zdravotních sester kvůli jejich akutnímu nedostatku ukázalo jako nezbytné výrazně snížit přehnané požadavky na jejich kvalifikaci.

Kariérní řád nic neřeší

Paní ministryně říká, že kariérní řád je nutný: "Pro naše děti chci ty nejlepší učitelky a učitele.“ Ano, skvělé heslo, skvělá reklama. Nejlepší učitele pro naše děti chceme jistě všichni. Ale jak to souvisí přijetím či nepřijetím kariérního řádu? To nikdo neumí vysvětlit. Naopak se zdá, že to je cesta přesně opačným směrem.