Ať chceme nebo ne, vzdělávání se bude přesouvat ze škol do okolního VZDĚLÁVAJÍCÍHO SVĚTA. Hrozí, že s tím se bude zvyšovat sociální diskriminace v přístupu ke vzdělávání, a to může být dlouhodobě velký problém. Řešit by to mělo Ministerstvo vzdělávání.

Martina K. napsal(a): 15. 11. 2012 | 17:15 v diskusi k mému minulému blogu Kam zmizelo vzdělávání: ... V principu mate pravdu, jak se rodic postara, tak se bude ditko mit a tak bude vzdelane. Jen bych skolu tak nezatracovala. Cim vice bude bezne ucit deti mimo skolu, tim vice budete mit obrovske rozdily ve spolecnosti. (…) celosvetove nejlepsi vysledky v mezinarodnich testech podavaji ty spolecnosti, kde jsou zaroven nejmensi rozdily v urovni vzdelani. Prave v tom, vidim vyznam skoly.

Tato poznámka je zásadní, ale pod mým blogem se objevila příliš pozdě, aby si jí a mé reakce někdo všiml. Takže dodávám:

Svět vzdělává, ale zatím dost špatně

Především, já školu nezatracuji. Jen jí stavím trochu mimo pozornost, protože jsem přesvědčen, že její změna do stavu, který by odpovídal současným potřebám, je už nemožná. O tom jsem napsal několik blogů (např. Škola na konci svých roků, Rozpad monopolu tradičních titulů, Vzdělávání pro 21. století a zejména pak Nepřítel školy, Úpadek školy a Škola – soumrak povinnosti. Změna je možná jen lokálně v jednotlivých školách, v ostrůvcích pozitivní deviace, ale to celý školský systém nemůže zachránit. Škola je jako staré kolo, které dosluhuje. Jistě o něj nesmíme přestat pečovat, protože ho potřebujeme, ale musíme také myslet na to, jaký dopravní prostředek budeme používat, až kolo doslouží, a kde ho vezmeme. Péči o školy nechávám jiným, je jich dost, možná i příliš. Naopak o to, co bude dál, se stará málokdo, takže je každá rada i hlava dobrá.

Proto se snažím hledat pro zlepšení kvality vzdělávání i jiné cesty než jen přes školu, a na to soustředit pozornost. Hledám jak zařídit, aby svět, který děti obklopuje mimo školu, lépe vzdělával. Reakce některých diskutujících, že svět, který dnes máme, vzdělává nedokonale, jsou jistě správné, právě o tom jak to zlepšit byl můj minulý blog. Myslím, ale že lépe by bylo hledat cesty k zlepšení, než polemizovat s myšlenkou, že současný svět je úplný zdroj vzdělání a dokonalou náhradou školy. Není a nic takového neříkám, naopak, je v tom velmi nedokonalý a neúplný, a proto přece hledám možnosti, jak jej zlepšit.

Rozdíly v přístupu ke vzdělávání porostou

Martina K. ovšem otevřela důležitý problém: Škola přes všechny výhrady sociální rozdíly snižuje, ve Finsku velmi dobře a silně, u nás mnohem méně, ale přece. Vzdělávající svět (tam současný!) podle všeho sociální rozdíly naopak zvyšuje. Ne všechny děti mají notebook či chytrý mobil, ne všechny děti mají doma připojení k internetu, ne všechny děti mohou jezdit do zahraničí ať už na jazykové kurzy či poznávat svět, ne všechny děti mají doma knihovnu, ne všechny děti mohou rodiče vzít do zajímavého a inspirativního prostředí, ne všechny děti se mohou setkávat s chytrými, zajímavými a inspirativními lidmi, ne všechny děti mají příležitost vidět, jak jejich blízcí řeší problém i drobné životní situace, či jak se angažují ve veřejných věcech. Ano, pokud se vzdělávání bude stále více přenášet ze škol do mimoškolního světa, pokud se bude posilovat paralelní vzdělávání. A podle mého soudu to tak bude, ať chceme nebo nechceme. Tak se budou také zesilovat sociální rozdíly vyvolané rozdílnou kvalitou vzdělávání. Pokud s tím ovšem něco neuděláme…

A to je další důležitý námět na přemýšlení a nápady: Jak to udělat, aby svět i mimo školu vzdělával lépe a pokud možno všechny.

Řešit to musí stát

Řešení sociálních problémů je ovšem téměř vždy velmi nákladné a jediný, kdo to může a taky má systematicky řešit, je stát. A zde si lze představit různá opatření. Např. do všech vyloučených lokalit zavést wi-fi zdarma. Kontroverznější je sociální příspěvek na nákup tabletu či notebooku a případně i vybraných programů a aplikací pro všechny školou povinné děti (Jak omezit riziko, že je někteří obratem prodají či rozbijí? A vadilo by to? Nestojí to za to kvůli těm dětem, které si ho ponechají?). Na Slovensku zavedli plošné vouchery na mimoškolní aktivity dětí. V Indii v nejchudších vesnicích s úspěchem instalovali veřejně přístupné počítače (viz Dětmi řízené vzdělávání). Možnosti jsou jistě v osvětě. To všechno je ovšem mimo resort školství, a tak to Ministertsvo školství neřeší. Ale neřeší to ani nikdo jiný! Proto bychom potřebovali mít Ministerstvo vzdělávání.

A pak se snad dají najít i opatření, které zasáhnou prakticky všechny: např. vysílání nedabovaných televizních programů pro děti.

Máte nějaký další nápad?