Dinosaurovy úvahy nad páně Štefflovým soumrakem povinností

14. 02. 2012 | 17:44
Přečteno 13472 krát
S potěšením zveřejňuji reakci pana Miloslava Pouzara na svůj minulý blog. A rovnou za něj připojuji svoji reakci. Právě v tom je pro mě luxus blogu: můžeme si vše vyjasnit, argumenty vytříbit, jasněji formulovat a nakonec třeba i změnit názor. 

Rád pod svým blogem zveřejním i texty dalších autorů.


Dinosaurovy úvahy nad páně Štefflovým soumrakem povinností 

Miloslava Pouzar

            Dne 13. 2. 2011 publikoval pan Ondřej Šteffl na svém blogu text s názvem „Škola – soumrak povinnosti. V daném článku autor definuje povinnost na základě jejího rozdílu se zodpovědností následovně: „Povinnost určuje nějaká vnější autorita. Je objektivně dána či uložena, nelze ji odmítnout a obvykle platí pro všechny stejně. Naproti tomu zodpovědnost (za něco) přijímáme, je to naše subjektivní rozhodnutí –  individuální právo zavázat se a nebo závazek odmítnout. Můžeme se jí ze své vůle vzdát.“ Základním sdělením článku je pak z mého pohledu teze, že „doba povinnosti ale pominula. Pominula v celé společnosti. Je proto naivní si myslet, že ve škole můžeme dobu povinnosti zachovat.“ Tato teze je z mého pohledu chybná a svým způsobem nebezpečná. V následujících odstavcích se pokusím vysvětlit proč.

 

Pohled etymologický

Pan Šteffl definuje povinnost zejména jako nutnost podřídit se autoritativnímu příkazu. Tento typ povinnosti považuje za obecně přežitý a proto v současném vzdělávacím procesu za nefunkční. Vztahy ve školství by chtěl budovat výhradně na bázi zodpovědnosti, jejíž hlavní předností je dobrovolnost. Definice slov povinnost a zodpovědnost naznačené panem Štefflem jsou však velmi zavádějící. Vím, že Wikipedie nebývá právě spolehlivý zdroj informací, ovšem v daném případě si dovolím citovat právě z ní, jelikož mi údaje uvedené pod heslem povinnost přijdou odpovídající mé zkušenosti. U hesla „Povinnost“ se dočteme, že dané slovo označuje to, co člověk má nebo musí udělat (resp. dát, nedělat nebo strpět), protože se k tomu sám zavázal, nebo mu to přikazuje morálka, svědomí či náboženství, protože to plyne z jeho stavu či profese či mu to ukládá zákon či jiný předpis. Podle Wikipedie se povinnost liší odpovědnosti zejména tím, že platí bezpodmínečně, bez ohledu na účel. Charakteristická pro povinnost je také svoboda, tedy faktická možnost porušit povinnost. Nauka o povinnostech se nazývá deontologie (etika). Vžitý význam slova povinnost tedy neobsahuje jen nutnost podřídit se vnější autoritě, ale i požadavek jednat v souladu s morálkou a svědomím!!! Naproti tomu „Odpovědnost“ znamená zejména nutnost vyrovnat se s následky svých činů a to i nedobrovolně!!! Zodpovědné jednání je pak takové, které vede k minimalizaci nepříjemných či nepřijatelných důsledků jednání. To jak s pojmy povinnost a zodpovědnost nakládá pan Šteffl je pedagogicky neodpovědné a bohužel někteří mí studenti jeho příklad následují. Místo, aby se nad významem nějakého slova zamysleli a používali ho v souladu s tímto významem (ve správných kontextech), svévolně si definují význam nový. Ovšem, aby jazyk mohl sloužit ke komunikaci, musí být však nejprve dosaženo všeobecné shody ohledně významu jednotlivých slov. Pokud tato shoda není, nebo je narušována nezřízenou tvořivostí, jazyk neslouží ani ke komunikaci natož pak ke vzdělávání.

 

Pohled filozofický

Ve svém textu pan Šteffl píše: Problém dnešní školy je ale v tom, že se stále snaží fungovat tak, jako by v jejím okolí byla stále stejná hierarchii hodnot, jaká ve společnosti bývala před dvaceti, nebo spíše před padesáti, sto či dvěma sty lety. A to už nefunguje. Toto je jeden z četných útoků pana autora namířených proti konzervativním pedagogickým dinosaurům, kteří se bláhově snaží otočit kolo dějin zpět. Vždycky, když si takový útok přečtu, vybaví se mi v minulosti často používaný pojem „smetiště dějin“. Tento pojem souvisí s představou lineárního vývoje dějin. Tedy, že lidstvo spěje stále kupředu ke světlým zítřkům. Tuto představu já nesdílím. Dějiny vnímám spíše cyklicky, za významný prvek dějin pak považuji oscilaci mezi extrémními (a tudíž nebezpečnými) názory a vzorci chování. Když jsem před dvanácti lety začínal učit, byl asi opravdu prototypem úspěšného studenta šprt s encyklopedickými znalostmi a s nízkou schopností interpersonální komunikace. V současné škole zase spíše uspějí drzí mluvkové schopní produkovat bezobsažnou slovní vatu. Na vině je extrémismus pedagogů spojený s lineárním vnímáním dějin. Považovali jsme za chybné, že studenti neumí komunikovat, vyhrnuli jsme si rukávy a vrhli se do práce. Současní studenti možná umí komunikovat, ale zase nemají o čem. Vzdělání je ovšem komplexní záležitost. Např. úspěšné vědecké týmy současnosti se skládají z vysoce specializovaných odborníků schopných efektivní mezioborové komunikace. Uspět ve vědě dnes vyžaduje mnohem větší schopnosti a mnohem větší úsilí, než dříve, protože řešíme úkoly, které svou komplexností přesahují komplexitu lidského mozku. Nelze např. beztrestně posilovat komunikační schopnosti na úkor odbornosti, nebo naopak. Nutné je prohlubování všech složek vzdělání. Pokud nějakou složku při výchově dalších generací výrazně zanedbáme, tak vyhyneme. Pokud pan Šteffl píše: „Je ale určitě hloupost si myslet, že rodiče náhle začnou vést děti ke kázni, v občanech se probudí povinnost k vlasti, namísto touhy po individuálním sebevyjádření a seberealizaci se podřídí zájmům celku, přestanou se bát a krást. A děti že znovu přijmou povinnost se učit všechno to, co po nich škola žádá, a ve škole začnou dávat pozor a samy od sebe psát domácí úkoly. Svět se mění a jde dopředu (i když se nám to "dopředu" nemusí líbit). Ti, kdo věří, že škola se může vrátit zpět, jen brzdí její beztak pomalý vývoj a tak ve skutečnosti pomáhají kopat škole hrob.“ hluboce se mýlí. Současný stav společnosti je totiž možný jen a pouze díky tomu, že lidé v tom starém překonaném světě něco vymysleli, uvedli v život a byli schopni udržet v chodu. Toho byli schopni jen a pouze proto, že chápali pojem vzdělání, povinnost a odpovědnost v těch starých, podle pana Šteffla přežitých, významech. V plýtvání, požitkářství a lenosti dosáhlo lidstvo (myšleno západní civilizace) své hranice, kterou nám přírodní zákony nedovolí překonat. Vývoj tímto směrem nemůže pokračovat, návrat k hodnotám jako je pracovitost a plnění povinností není cestou zpět, nýbrž kupředu. Blíží se totiž opět doba, kdy první budou poslední……

 

Pohled praktický

Mnoho mých studentů má jasný životní cíl – sehnat si velmi dobře placenou a přitom málo náročnou práci. Prvním krokem, který při naplňování daného cíle udělají je, že se pokusí za mizerný výkon u zkoušky získat známku. Nikoli dobrou, stačí jakákoli. Použijí k tomu techniku ukecávání. V této technice jsou skutečně rok od roku lepší. Já jako pedagog pak považuji za svou povinnost: (a) přesvědčit studenty, že uvedený cíl je nesmyslný (b) že za všechno v životě se platí, a čím déle se platí, tím víc to bolí (c) že jsem mimo jiné placen za to, že na začátku semestru stanovím jasné podmínky pro udělení zkoušky a že pak zajistím, aby byla zkouška udělena pouze tomu, kdo tyto podmínky dodrží. Operuji nutně s pojmy povinnost, spravedlnost a hierarchie. Když se pak bavím se svými absolventy, kteří odešli do praktického života, co jim pomohlo, či naopak zabránilo sehnat dobře placenou práci, obvykle nakonec u těchto pojmů skončíme. Obvykle neuspějí ti, kdo se pokusí svého budoucího zaměstnavatele podfouknout a prezentují ve svém životopise schopnosti a dovednosti, které nemají. Malou naději pak mají ti, kteří nejsou schopni respektovat hierarchii na svém pracovišti a plnit si včas a přesně své povinnosti. Mnohem lépe se pak žije bez výjimky těm, pro které není vysoké finanční ohodnocení jediným životním cílem. Proto si myslím, že to se soumrakem povinností, jak v tom v klasickém slova smyslu, tak i v tom definovaném panem Štefflem, nebude tak horké. Já věřím spíše v jejich brzkou renesanci….

 

Ondřej Šteffl rovnou reaguje

Reakce na pohled etymologický

Moje „definice“ pojmu POVINNOST není zcela ve shodě s vžitým významem. Neshoduje se tedy ani s Wikipedií. V matematice je zcela obvyklé, že se pro potřeby výkladu či celé teorie definuje nový pojem, když starý nevyhovuje. Použil jsem takový postup i ve svém blogu, ale očividně to vyvolalo řadu nedorozumění. Podcenil jsem, že pro nematematiky je takový postup zcela neobvyklý. A korunu jsem tomu nasadil, když jsem napsal: Jsem zvyklý si pojmy (svévolně) definovat a pak s nimi pracovat, tak, jak byly definovány. Jsem upřímně zaskočen, jak mnohé diskutéry pobuřuje, že někdo používá slovo v jiném významu, než oni. Příště se tomu vyhnu. Pojmům POVINNOST a ZOPODVĚDNOST v mém blogu je třeba rozumět podle mé definice: POVINNOST JE DÁNA vnější autoritou, její porušení přináší trest (reálný, ve svědomí, v posmrtném životě), naopak ZODPOVĚDNOST SVOBODNÝM rozhodnutím PŘIJÍMÁME. Velmi podobně se s těmito pojmy pracuje v citované Lipovetského knize Soumrak povinnosti. Takže takové defince významu slov POVINNOST a ZOPODVĚDNOST není ani můj výmysl. Význam slov jsem oproti vžitému poněkud posunul především proto, že pojmům, které jsem chtěl vyjádřit, žádná česká slova neodpovídají.
Zelené úpravy provedeny 15/2 14:00

Reakce na pohled filozofický

Zde vám asi ne zcela rozumím. Přece si nemyslíte, že „že rodiče náhle začnou vést děti ke kázni, v občanech se probudí povinnost k vlasti, namísto touhy po individuálním sebevyjádření a seberealizaci se podřídí zájmům celku, přestanou se bát a krást…“

V zásadě se ale shodujeme v tom, že „V plýtvání, požitkářství a lenosti dosáhlo lidstvo (myšleno západní civilizace) své hranice, … Vývoj tímto směrem nemůže pokračovat.“ (Ještě chvíli může, ale asi ne dlouho.) Rozhodně souhlasím i s tím, že „návrat k hodnotám jako je pracovitost a plnění povinností není cestou zpět, nýbrž kupředu.“ (Přidal bych ovšem svoji zodpovědnost.) A je nepochybně žádoucí takové hodnoty prosazovat.

Můj blog však vůbec nebyl o ceně a důležitosti těchto hodnot. O těch není pochyb. Obsahoval vlastně jen konstatování, že se ze společnosti vytrácejí. Na tom se shodujeme. A pak prostou tezi, že zakládat své postupy na tom, že zde tyto hodnoty stále jsou, je nemoudré. Musíme se snažit, aby se vrátily, o tom teď píšete vy a já s vámi souhlasím. Ale ve škole i jinde (třeba v politice), bychom měli počítat s tím, že se vytrácejí. Spoléhat např. na to, že děti cítí samy od sebe povinnost se učit, mi přijde stejně pošetilé jako spoléhat na to, že politici jsou poctiví a jde jim o veřejný zájem.

Konkrétní ilustrace. Před lety, když učitel zadal domácí úkol, děti cítily povinnost jej napsat a většina dětí jej přinesla. Dnes jej mnohdy nemá nikdo, děti tu povinnost necítí. K čemu pak je zadávat takové úkoly? Kromě toho, že děti úkol neudělají, tím dále podrýváme jejich smysl pro povinnost. Příklad je to nejprostší možný. Stačí si ovšem přečíst diskuse pod blogy zde či na České škole a každý najde desítky stížností učitelů na žáky, na to, že nechtějí pracovat, jak si učitel představuje. Většinou však takové stesky jen ukazují, že ti učitelé nechtějí či neumějí změnit své zastaralé metody, které očividně už nefungují. Kdyby fungovaly, nestěžovali by si.

Lišíme se ovšem, nejen s Vámi, v názoru na to, co s tím. Vy se podle všeho více kloníte k přísnějším pravidlům, dohledu, k návratu ke starým metodám. Někteří navrhují i posílení vnější autority, tresty. To je ovšem podle mého soudu v současné společnosti nemožné prosadit, protože hodnoty, na kterých to bylo založeno, se vytratily nejen ze školy, ale z celé společnosti.

Já naopak patřím k těm, kteří věří ve změny metod i celého fungování na straně školy, zejména v posílení vnitřní motivace dětí, žáků i studentů.  I když chápu, že jde u mnohých dětí o těžko dosažitelný ideál, přesto pokládám tento směr za perspektivnější.

Reakce na pohled praktický

Zde s vámi, asi k vašemu překvapení, souhlasím. Cením si vaší práce se studenty a věřím, že si jí cení i oni. Pokud škola, učitel, učení fungují dobře, není důvod je měnit. Bohužel podle všeho jste ostrůvkem pozitivní deviace. Vždyť celá ta diskuse začalo od toho, že se vzděláváním je nějaký problém…

„Mnohem lépe se pak žije bez výjimky těm, pro které není vysoké finanční ohodnocení jediným životním cílem.“ Ano! Nepochybně. Bohužel jediná povinnost, kterou tato společnost lidem ukládá, je vydělávat peníze. Co nejvíc! A škola se tomu přizpůsobila – o tom budu psát v dalším blogu.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peka Karel · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy