Rozbíječi strojů 2009
Vracím se k debatě o prudkém růstu kvantity vysokoškoláků. Je pokles kvality skutečně nezbytnou daní za vysoký podíl vysokoškoláků? A můžeme se vyhnout inflaci titulů?
Nadšený čtenář promine, ostatní přeskočí: je to dnes opravdu dlouhé. A ještě to ani není celé.
Nadšený čtenář promine, ostatní přeskočí: je to dnes opravdu dlouhé. A ještě to ani není celé.
Ve svém blogu ze 14.8. (Vzdělání a košíková) jsem otevřel otázku, zda zvyšující se podíl vysokoškoláků (i maturantů) zvyšuje celkovou vzdělanost mladých lidí. Tvrdil jsem, že ano. Kvůli stručnosti článku i vyhranění jasné pozice jsem pominul problémy, které rostoucí podíl vysokoškoláků přináší. Na článek reagovala řada diskutujících a prof. Václav Hořejší i vlastním blogem opět s bohatou diskusí. Všem diskutujícím jakož i panu profesorovi Hořejšímu moc děkuji. Mnozí formulovali, co jsem chtěl říci, lépe než já, jiní položili zajímavé otázky, které ukázaly, co jsem nevysvětlil dobře, nejednou jsme se poučil. Diskuse přinesla nové a mnohdy skvěle formulované argumenty (na obě strany). Slíbil jsem, že se k tématu za týden vrátím, a tak to (s jistým zpožděním) i činím.
Dovolím si nejprve stručně shrnout:
1. Princip maximálního vzdělání (PMV): Je správné dát každému příležitost dosáhnout maximálního vzdělání, jakého je schopen a jaké si přeje a jaké je potřeba. (Upraveno podle IvanT)
2. Současný způsob, jakým se tento princip v ČR naplňuje (zejména na vysokých školách, protože těch se téma týká), má vážné chyby.
Metodologická poznámka 1
Munemude
Český klasik řekl: Můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat. Skauti říkají: Pane, dej mi trpělivost, abych přijímal věci, které nemohu změnit, dej mi odvahu změnit věci, které měnit mohu, a dej mi moudrost, abych rozlišil jedno od druhého. /Friedrich Oettinger/
I když to v diskusi na první pohled tak úplně nevypadalo, myslím, že i na PMV panuje shoda. Ono je taky těžké tvrdit opak, tj. že někomu upřeme vzdělání jakého je schopen, jaké si přeje a jaké je potřeba. Pokud diskutující tento princip odmítali, tak nikoliv jako nesprávný princip, ale pro některou z níže uvedených sedmi skupin chyb:
Mým cílem není hledat viníky současného stavu, probírat historii, ani kritizovat věci, které se mi sice nelíbí, ale nelze je změnit. Raději se chci pokusit nalézt alespoň nějaké reálné cesty k tomu, aby se situace zlepšovala. Z tohoto pohledu mohu rovnou shrnout své závěry. Stojím za PMV. Problém A je klíčový, ale měnit současný vzdělávací systém lze jen málo, těžko a pomalu, protože má ohromnou setrvačnost. B, C a D jsou problémy sice závažné, ale v tuto chvíli v ČR neaktuální, a hlavně jejich řešení má probíhat zejména na individuální úrovni – chce-li někdo vystudovat kulturní antropologii, je jeho věc, jak se s takovou kvalifikací bude živit. E - žádné lepší uplatnění pro peníze neznám ani individuálně, ani celospolečensky. F je nejaktuálnější a skutečně vážný problém. G dávám do kategorie Munemude.
A nyní podrobněji (doporučuji ještě pozornosti obě metodologické poznámky při kraji):
Princip maximálního vzdělání (PMV)
Vzdělání je dobrá věc. Jde pochopitelně o to, co se vzděláním myslí. Když jsem před téměř dvaceti lety zakládal PORG (to je ta škola, kterou řídí mladý Václav Klaus), měl velký ohlas bonmot (snad Čapkův): Vzdělání je to, co nám zůstane, když zapomeneme všechno, co jsme se učili ve škole. Dnes ovšem získává vzdělání stále více ekonomický rozměr – vzdělanostní ekonomika počítá hlavně s tím, že vzdělání přinese peníze (jednotlivci i celé společnosti. O tom, že panuje hluboké nejasno v tom, zda vzdělání je hodnotou samo o sobě či především ekonomickou hodnotou, jsem psal v jiném blogu. Ale je to je z hlediska PMV jedno. Obojí je dobré.
tazzz napsal(a): Dosažené vzdělání nijak neovlivní schopnost myšlení či správného úsudku a ve většině dnešních maturantů nebo vysokoškoláků (…) ani možnost lepšího začlenění se do nějakého pracovního seskupení. Pokud mluvíme o obecných společenských jevech, tak to prostě není pravda (viz druhý rámeček). Všechna dostupná statistická data ukazují pravý opak (např. doporučuji Education at a Glance nebo zkrácená česká verze poslední zprávy případně starší, ael stále dobré: dosažené vzdělání měřeno úplně hrubě roky vzdělávání obecně (v průměru) zlepšuje schopnost myšlení i správného úsudku (viz http://nb.vse.cz/kdem/EKODEM10.pdf) a zvyšuje zaměstnatelnost. Jistě mohou být výjimky a i různé osobní zkušenosti, ale taková jsou souhrnná fakta. Stejně tak je vysoká korelace mezi vzdělaností národa a výší HDP na hlavu resp. konkurenceschopností země. Zde ovšem nevíme dobře, co je příčina a co následek. Příklady zemí jako Finsko či některých afrických zemí, které investovaly do vzdělávání, naznačují, že vzdělání může být příčinnou růstu HDP. Připomínám, že stále mluvíme o kvantitě (počet let vzdělávání), a nikoliv o kvalitě – tu bohužel pořádně měřit neumíme.
Vysoká škola ovšem také vychovává, jak na velmi hypotetickém příkladu ukazuje Emissary napsal(a): Kdyby všichni cikání byli takoví (podprůměrní) studenti, neexistoval by v této republice žádný cikánský problém.
Za připomenutí z diskuse určitě stojí:
IvanT napsal(a): Myslim ze neni pochyb o tom, ze pokud je to mozne, kazdy obcan by mel dosahnout co nejhlubsiho vzdelani odpovidajiciho jeho schopnostem. Narod vzdelanych lidi ma urcite lepsi vyhlidky jak spolecensky tak ekonomicky, a vzdelani urcite poskytuje moznost ze zivota vic mit. Ani servirce neuskodi kdyz bude vedet vic nez co se dozvi v zakladni skole (a neni zadny duvod nad i ohrnovat nos). Byvaly doby kdy si nekteri lide mysleli, ze neni potreba, aby kazdy umel cist, psat a pocitat, dnes by tak uvazoval asi jen nektery z tech, kteri to skutecne neumi a zeme kde minimalni nebo zadne vzdelani je pravidlem jsou jasne na dne rozvoje. Problem vidim ve skolstvi - to musi najit zpusob jak poskytnout vsem maximalni primerene vzdelani.
naivka napsal(a): o co vlastně jde ? nalézt způsob, jak napomoci systémem školství zvýšit inteligenci úplně všem, jak pozvednout základní inteligenční úroveň celého lidstva, které sestává, ať chceme nebo ne, z jednotlivců ? nebo rozšiřovat propast mezi "superchytrými" a průměrnými lidmi a tím i zvětšovat rozdíl mezi jejich ekonomickou a politickou mocí ? takové rozdělení se potom s největší určitostí bude předávat automaticky z generace na generaci ...
S výhradou, že místo termínu inteligence do textu lépe sedí slovo vzdělání, je zde pěkně popsáno, kde pramení a k čemu vede přístup „vzdělání jen pro někoho“.
jirizlatuska napsal(a): Zajímavé by bylo vrátit se do časů Marie Terezie a sledovat debaty o vhodnosti povinné školní docházky i jejího vlivu na údajné snížení úrovně vzdělanosti ve vztahu k těm vrstvám, které příslušné vzdělání získávaly před tím.
Jana Ustohalová napsal(a): Navíc se v diskuzi nemluví o nepopiratelné výhodě studia na VŠ:když nic jiného, člověk se naučí aspoň myslet v souvislostech, vyhledávat informace, třídit je a orientovat se v nich, což je podle mě přesně ten důvod, proč by mělo VŠ studovat co nejvíc lidí.A pokud potom zjistí, že trh práce už nemá zájem o dalšího sociologa, tak na zedníka nebo stolaře se může rekvalifikovat vždycky. Opačně je to o dost těžší...
2A Struktura postsekundárního školství není dobrá
Současné trojstupňové terciární vzdělávání na vysokých školách (Bc., Mgr. (ISCED 5A), PhD. (ISCED 6A)) a vzdělávání na vyššího odborných školách (ISCED 5B) je jistě lepším modelem než byl dřívější jednodušší model. Čím více stupňů vzdělání má (čím více schodů), tím více se můžeme přiblížit ideálu, dát každému maximum (k hladké Gaussově křivce). Hned je také jasné, v čem je problém, systém titulů (certifikací) vzdělávání, nemůže být příliš složitý, naopak předpoklady a zájmy uchazečů jsou nekonečně rozmanité. Vzdělávat se navíc nechtějí jen mladí lidé, ale např. i důchodci, nezaměstnaní atd.
vaclavhorejsi napsal(a):Takze bude zrejme potreba, abychom krome dnesnich "vysokych skol" zavedli jeste nejakou kategorii "supervysoke skoly" (a mozna neco takoveho i na urovni strednich skol), na kterych bude studovat tech par procent nejschopnejsi populace, jako tomu byvalo. Po nekolika letech prijde asi zase nekdo s nejakou "bolonskou vyzvou II", pozadujici, aby 50% populace absolvovalo i tyto "supervysoke skoly" (s prislusnym drastickym poklesem kvality). Po nekolika letech se to treba vyresi zase nejakymi "hypervysokymi skolami". Takto to muze jit do nekonecna.
Karel Mueller napsal(a): Jaký má smysl posílat na ty fakulty někoho, kdy by za mých časů neudělal maturitu? Aby tam byl na koukání a v tom nejlepším případě se jen cosi našprtal? Není lepší pro ně udělat speciální třeba tříleté dovzdělání, kde budou brát základy logiky, psychologie, sociologie, historie, případně jinak orientované, kde bude výklad přiměřený jejich mentálním schopnostem? Já myslím, že ano, dá jim to víc než ta fakulta.
Současný boloňský systém jistě bude vyžadovat úpravy, rozhodně doplnění a možná i změnu. Nemyslím, že půjde o prosté navzování, jak je popisuje vaclavhorejsi, spíše vznikne více různých alternativ, jak vzdělání získat: IvanT napsal(a): Jde o to, aby skolstvi poskytlo alternativy a system aby lidem umoznil si z nich vybrat.
Zajímavé je, že v zásadě jediný, kdo konstruktivně navrhl nějakou alternativu, byla Naivka, jejíž nápad se studijními kluby rozhodně stojí za připomenutí: kluby by mohly být budovány v místech, kde střední či vysoké školy nejsou, neboť náklady na jejich provoz budou jistě mnohonásobně nižší než provoz jedné takové školy… mladí lidé by se v klubech mohli setkávat snad na vyšší úrovni než jenom na klasických hospodských zábavách. opět si představuji, že kluby by byly vybaveny počítači, ale zároveň by mladí lidé měli možnost přímé komunikace i mezi sebou. zkrátka, domnívám se, že dnešní forma pojetí výuky již je nevyhovující. odpadl by stres studentů, šikana, odpadly by nadbytečné finanční náklady spojené s výukou v kamenných budovách a jsem přesvědčena, že i kvalita výuky by byla mnohem lepší. mladí lidé či i ti starší, kteří by chtěli zvyšovat si svoje vzdělání, by měli možnost mezi sebou komunikovat na pro tyto účely vytvořených webových stránkách a vlastně si tak svoje poznatky upevňovat či rozšiřovat i formou dialogu mezi sebou.
Metodologická poznámka 2
Otázky školství a vzdělávání mají tu smůlu, že každý školou prošel, mnohý má ve škole děti či vnoučata. Učitelem je každý 30. pracující, a věřte nevěřte, i každý šestý vysokoškolsky vzdělaný pracující. Většina však zná jen své nejbližší okolí, své děti, svou školu. Mnozí bohužel předpokládají, že to, co platí u nich, je pravda i jinde.
Osobní a lokální zkušenosti jsou nepochybně cenné a mnohdy mohou odhalit příčinu problému či nečekané souvislosti, mohou dobře ilustrovat obecné závěry a učinit je srozumitelnými. Je ale třeba velké opatrnosti s jejich zobecňováním. Já třeba osobně neznám žádného nezaměstnaného… mohu tedy tvrdit, že nezaměstnanost je zanedbatelný problém? Asi ne! Nezaměstnaných je dnes 8,4 %! Mám navíc to štěstí, že se opakovaně setkávám s daty, která ukazují, že mezi jednotlivými školami základními, středními i vysokými jsou dramatické (!) rozdíly. To, co je pravda na jedné, vůbec nemusí platit na jiné.
2B Oborová skladba studujících je nevyhovující
Motýlek napsal(a): Mám stejný názor jako mnozí z vás,že kulturní antropology,pedagogy pro bůhvíco,sociology máme přespříliš.
Carlos V. napsal(a): jiste, lobby "filozofu" vytvari umela a zbytecna pracovni mista pro sve absoloventy, napriklad ve skolstvi. Kazda VS, pocinaje ekonmkou a konce zemedelkou ma spostu spolecenskovednich myslitelu, kteri vstepuji studentum politologii, sociologii, filozofii, dusevni hygienu atd...
Otázkou je, o co se přesvědčení motýlka a Carlose V. opírá. Statistiky nezaměstnanosti, které citoval profesor Zlatuška http://blog.aktualne.centru... nic takového neukazují. A jiné kritérium neznám. Jinak nárůst podílu studujících i absolventů v oborech společenských věd, práva a ekonomie je obecným jevem ve všech zemích OECD. Za 30 let se podíl zvýšil 3,5krát.
Nejdůležitější však je, co Lucie napsal(a): to, jak se mé dítě … rozhodne, bude jeho věc. Řídit zájem mladých lidí o jednotlivé obory je možné jen v totalitních systémech. Stěžovat si na příliš mnoho kulturních antropologů znamená stěžovat si na zájem uchazečů o kulturní antropologii. Opakuji: IvanT napsal(a): Jde o to, aby školství poskytlo alternativy a system aby lidem umoznil si z nich vybrat. A to má dva velké důvody: 1. svoboda volby a 2. individuální zodpovědnost za volbu. Dnešní svět se mění tak rychle, že lze jen stěží odhadnout, co bude třeba umět za pět let, natož za třicet. Na středních školách máme dnes asi dva tisíce žáků, kteří se připravují ve sklářských oborech, podobně jsme v devadesátých letech učili obuvníky pro mizející obuvnický průmysl. Tvrdit dnes, že máme někoho málo či mnoho, je navýsost odvážné. Kdo dnes ví, zda za dvacet let nebude ekonomickým tahounem světa třeba Indonésie a jaké profese bude potřebovat. Třeba to bude kulturní antropologie...
2C Společnost kromě vysokoškoláků potřebuje také řemeslníky
Opět platí klíčové, co bude mladý člověk studovat, je věc jeho, případně jeho rodičů, v demokratické zemi to nelze řídit. Souhlasím s Milan H. napsal(a): Snaha údajně liberálně a demokraticky myslících lidí direktivně lidem určovat co mají studovat mne vždy naplňuje údivem a zděšením.
I kdybychom však měli moc přivést mladé lidi k manuální práci, moudré to není. Především je třeba rozlišit: řemeslníky, se kterými se lidé osobně setkávají, protože je občas potřebují (instalatéry, opraváře praček, truhláře, kominíky, automechaniky), zde se přidržím termínu řemeslník, a další pracovníky pracující rukama, kteří jsou většinou v továrnách či na stavbách (soustružníky, frézaře, zámečníky, zedníky), budu užívat termín dělník.
Potřebu dělníků v rozvinutých zemích rychle snižuje automatizace a robotizace, přesun do zemí s levnou pracovní silou, případně její dovoz. Ale i potřeba řemeslníků klesá, mnohé, co se dříve opravovalo, se dnes rovnou vyhazuje. Spolehlivost různých běžných zařízení vzrostla (Jak často se vám porouchá splachování na záchodě? A před dvaceti lety?). Potřebu kvalifikovaných řemeslníků snížila i další dělba práce. Například zedník jako samostatný řemeslník v zásadě zanikl (proto asi také Pepa Řepa nemohl najít zedníka na stavbu plotu), existují malé či větší stavební firmy, které se samozřejmě chovají ekonomicky a kvalifikovanou (dražší) profesi (řemeslo) užijí jen, je-li to nutné, jinak stačí zcela nekvalifikovaný (dovezený) dělník. Navíc mohou nakoupit techniku, která zručnost mnohdy nahradí (nahazovat maltu jsem léta neviděl). Pravda je, že jejich služby jsou dražší než jednotlivého zedníka. Ale jsou. Skutečné klasické řemeslo je pak potřeba hlavně tam, kde jde o luxus spočívající ve starožitném vzhledu a klasických postupech – to ovšem není něco, co by nějak ohrožovalo fungování ekonomiky.
Nedostatek řemeslníků je mýtus. Ve svém okolí vidím mnoho opravených domů, nové restaurace, upravené interiéry, nikde žádné odlepené koberce, kapající kohoutky, špinavé zdi. Nedostatek řemeslníků by vypadal jinak. Kdykoliv jsem řemeslníka potřeboval, sehnal jsem ho. V Praze mě někdy překvapila nepříjemně cena, na venkově příjemně. Přesnější statistika nebo alespoň novinářské šetření by byly zajímavé.
S dělníky je to jinak. Jen stručně. Poptávku po dělnících vytváří hlavně ta část našich menších výrobců, kteří založili svoji konkurenceschopnost na kvalitních (vzdělaných – vyučených), pracovitých dělnících a mistrech, navíc ochotných pracovat za málo peněz. Velké podniky (např. Škoda Auto) automatizovaly, robotizovaly, takových dělníků potřebují málo, a pokud, tak možná s vysokou školou.
Musíme se rozhodnout, čím naše země chce v Evropě či ve světě být. Vzděláváním dělníků ani řemeslníků se naše konkurenceschopnost nezvýší. Ropu nemáme. Jediné, co bychom mohli mít, jsou vzdělaní lidé. Je ale omyl myslet si, že vzdělání z minulého století, s kterým jsme jakž takž uspěli, nyní (montovna Evropy), bude stačit i v dalších desetiletích. Za velký kapitál pokládám skutečnost, že mladí lidé se vzdělávat chtějí.
Na výhrady typu: schlimbach napsal(a): Zároveň s tím je třeba ale nazírat na kvalitní a poctivou práci řemeslníků a dalších jedinců společnsoti jako na společensky velice hodnotnou a prestižní činnost.... Odpovídám, je to marné. Johny napsal(a): Protože ti, kdo se dříve vyučili, patřili však k lepším, jdou na střední. Ti, kteří byli schopní středoškoláci kvalifikovaní pro praxi, jdou na VŠ. Munemude. Ostatně Milan H. napsal(a): Hodně lidí zde má strach o to, aby bylo dost řemeslníků, ale nikdo svého synka nebo dcerku na řemeslo poslat nechce. Inu zařiďme to tak, aby děti těch druhých neměli VŠ vzdělání, že?
2D. Bude-li vzdělaných příliš mnoho, poroste jejich nezaměstnanost
Zde jen stručně. Ano, nepochybně, čím více bude vysokoškoláků, tím bude jejich nezaměstnanost vyšší (to je zákonité). Statistiky celosvětově ovšem ukazují, že i v zemích, kde je podíl vysokoškoláků mnohem, mnohem větší než u nás, šance na zaměstnání s vyšším vzdělání roste.
Diskutující ovšem zmiňují ještě jeden aspekt: Muller napsal(a): u nas absolutne nerozlisuje kvalita vysoke skoly. V Cesku je uplne jedno, jestli mate doktorat z Cambridge, z Karlovky, nebo odnekud z venkova. Studenti i potencialni zamestnavatele by meli rozlisovat kvalitu vzdelani a vnimat ji i jako urcitou ekonomickou hodnotu. Pokládám to ovšem za irelevantní problém. To ať si vyřeší zaměstnavatelé, nebo chcete-li ruka trhu. Já při výběru lidí na tituly nehledím a chce-li jiný podnikatel zaměstnávat lemply s titulem, je to jeho věc.
Problém to ovšem je, a velký! ve veřejném sektoru. Tam jsou tabulková místa obsazována bez ohledu na kvalitu školy i kvalitu uchazeče.
Pozornému čtenáři
Jistě jste si všimli, že z PMV postupně vypadlo „…a jaké je potřeba“. Co je potřeba totiž jednak nikdo neví, a jednak to nelze nikomu diktovat. Ostatně i naše Ústava moudře říká: Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách. O potřebách nic.
2E. Vzdělávání vysokoškoláků stojí Spoustu peněz
vaclavhorejsi: Náklady na pokrytí těch několika dalších let studia jsou dosti vysoké - jsou to v jistém smyslu jakési sociální dávky (jako částečný motiv se skutečně přiznává i to, že prodloužení studia snižuje počet mladých nezaměstnaných).
K tomu není co dodat. Ano, tak to je. O co méně lidí by bylo na vysokých a středních školách, o to více by bylo nezaměstnaných. A nezaměstnaný stojí státní pokladu orientačně asi 100 000 Kč ročně, tedy dvakrát tolik než vysokoškolák (50 000 Kč na levných oborech). Emissary Velmi dobře vynaložené náklady, navíc nějaké náklady hradí rodina.
Jak už jsem psal: neznám žádné lepší užití pro peníze, a to ani individuální, ani státní, než je dát do vzdělávání. Jiná věc je, že by měly být vynaloženy co nejefektivněji. V tom je jistý problém. Co dostane za své peníze, si každý hlídá, státní peníze se snadno vyhazují. Neefektivita školství je jistě značná, nemyslím, že by ale byla větší než při stavbě dálnic, financování armády či cílenosti sociálních dávek. Naopak! Takže znovu: je mnohem lepší dát peníze do vzdělávání, než je „prožrat“.
2F. Kvantita přináší snížení kvality
Problém: vaclavhorejsi napsal(a): Ta kvantita přináší snížení kvality. Učitelé na středních a hlavně vysokých školách jsou stále více zahlcováni zástupy těch podprůměrných taky-studentů, které fakulty berou v maximálním možném počtu a často téměř bez ohledu na kvalitu proto, že na ně dostávají státní příspěvky. Vysokoškolští učitelé pak mají stále méně času na ty nejlepší studenty a na vlastní vědeckou práci.
Řešení stručně: Jan Konvalinka napsal(a): Vašku, to je jediný problém, který na celé věci vidím (a zatraceně se mě týká), ale je to opravdu do značné míry interní problém organisace studia na VŠ. (…) a masovost VŠ vzdělání považuju za velmi positivní. Jen to holt předpokládá organisační změny, na kterých se musíme domluvit. Politici tohle za nás neudělají (a když, tak blbě).
Spolu Jan Konvalinkou a řadou dalších diskutujících pokládám tento problém za hlavní. Navíc i v historicky dohledné době prakticky řešitelný. I když je to řešitelné, tak jednoduché to není. Věnuji v brzku této otázce samostatný blog.
2G. Dochází k inflaci vysokoškolských titulů. Kvalita absolventů VŠ je někdy i nižší než dříve maturantů
Ano, tak to je. Munemude!
Stále trvám na tom, že PMV je správný a toto je nutná a vedle výhod jeho naplňování zcela nevýznamná daň.
Za mnoho podobných: Karel Mueller napsal(a): Vzdělanost jaké taková nesmí zdegenerovat a nositel určitého titulu prozrazující akademické vzdělání by měl mít jistou inteligenci, schopnosti, vzdělání a určitou sumu odborných znalostí. Dávat titul ing. někomu, kdo by v mých letech neměl na maturitu je prostě degradace a vcelku je pak tento titul jen směšný. Čili i odpadá hrdost na to, že za něco stojím a něco jsem musel během studia dokázat a leccos si odepřít. Od samého začátku je řeč o zvýšení vzdělanosti části populace, která by v letech mého mládí neměla ani maturitu. Normální společnost to vyřeší jiným typem nástavby nad základní školou, vhodným výběrem témat a přijatelným způsobem výkladu.
Návrh na zavedení nástaveb byl snad možný před 15 lety, ale dnes se již vlak rozjel. Nedovedu si představit vládu, která řekne – s vysokoškolským vzděláváním je konec, počet míst snižujeme na polovinu, zavedeme nástavby. A to nejen proto, že našim vládám chybí odvaha k jakýmkoliv nepopulárním krokům, ale hlavně i proto, že by to bylo nesmyslné. Mj. třeba i proto, že spousta (možná i většina) našich dětí, které jsou dnes na středních a vysokých školách, bude pracovat v zahraničí. Jak by vypadali v konkurenci absolventů řeckých, portugalských, rumunských či amerických vysokých škol a univerzit se svými nástavbami?
Bohužel nezbude, než se se současným stavem smířit. Cesta zpět neexistuje (pomíjím možnosti totalitních společností a šílených diktátorů). Dokonce je třeba jasně říci, bude ještě mnohem hůř! Současní absolventi nastupovali na školy v době, kdy hrubá míra vstupu do terciárního vzdělávání byla kolem 40 %. Dnes je 58 %. Čili další nárůst o neuvěřitelných 45 % od dnešního stavu, který někteří označují za katastrofu. Munemude! O to důležitejší je proto rychle řešit problémy, které to vyvolává, zejména tedy 2F.
Rozumím ale tomu, že inflace titulů se řadě lidí nelíbí. Mj. proto, že za jejich titulem stojí úplně jiné úsilí a výkon než za dnešním.
Jan Konvalinka napsal(a): Holt se časy mění, a oslovení "pane inženýre" bude brzo stejně směšné jako "paní radová". Universální výpovědní hodnotu titulu "inženýr" nebo doktor, která prostě mizí, bude muset nahradit prestiž jednotlivých škol. Summary: vzdělání je důležité, tituly jsou k smíchu.
Opět je problémem veřejný sektor – tabulky platových tříd státní správy kvalitu školy nerozlišují.
Rozbíječi strojů
Milan H. napsal(a): Problémem VŠ 21. století je to, jak uchovat kvalitu VŠ vzdělávání spolu se vzrůstající potřebou většího počtu absolventů. Jednou z odpovědí na tento problém je ten tolik opovrhovaný boloňský proces s rozdělením na tři stupně studia. (…) Problém je, že vš a vš učitelé jsou neobyčejně konzervativní a lpějí na starých studijních plánech a zavedených zvyklostech, místo aby se na situaci adaptovaly a saturovaly společenskou poptávku (za což je veřejnost především platí).
Na vysokých školách je stále příliš mnoho lidí, kteří by rádi vše vrátili někam zpět. Chápu je. Vnímají přirozeně svět prostřednictvím svých osobních zkušeností, a ty jsou často skutečně tristní. Takoví lidé říkají: "dřív v ročníku bylo 80 % schopných a 20 % jsme vyhodili, dnes je to 80 % neschopných a nemůžeme je vyhodit". Podmínky jejich práce se skutečně dramaticky zhoršily, většinou mimo jakoukoliv možnost to ovlivnit. Chápu, že u těchto lidí je obtížené najít pochopení pro tezi, že rostoucí počet vysokoškoláků je dobrý a znamená zvyšování vzdělanosti. Přesto se snažím je přesvědčit.
Ti, kteří nechtějí fakta stále vidět, jsou jako „rozbíječi strojů“. Jejich chování je podobné jako chování dělníků, kteří rozbíjeli stroje na počátku průmyslové revoluce. Z neznalosti, z neochoty přijmout rychle se měnící jim nepříznivou realitu, bojovali (marně) proti pokroku. Dnes se zdají směšní.
Takový postoj je však nejen chybný, ale škodí. Vývoj nelze vrátit zpět a jediná cesta je přizpůsobit strukturu, organizaci a obsah studia i metody výuky novým podmínkám. Rychle, s veškerým úsilím. Jedině tak je možné udržet špičkovou úroveň s těmi, kteří pro to mají předpoklady, a naučit co nejvíce ty, kteří nemají předpoklady pro špičkovou úroveň.
V souvislosti s tzv. Bečvářovou výzvou (která má s rozbíječi hodně blízká východiska) mi již před více než rokem napsal profesor Jan Sokol: učitel, který sleduje ten nával, instinktivně cítí "to je moc". Že masovost VŠ znamená novou výzvu k přemýšlení, ne jak ji zastavit, ale jak si s ní poradit - to člověka napadne až potom.
Dovolím si nejprve stručně shrnout:
1. Princip maximálního vzdělání (PMV): Je správné dát každému příležitost dosáhnout maximálního vzdělání, jakého je schopen a jaké si přeje a jaké je potřeba. (Upraveno podle IvanT)
2. Současný způsob, jakým se tento princip v ČR naplňuje (zejména na vysokých školách, protože těch se téma týká), má vážné chyby.
Metodologická poznámka 1
Munemude
Český klasik řekl: Můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat. Skauti říkají: Pane, dej mi trpělivost, abych přijímal věci, které nemohu změnit, dej mi odvahu změnit věci, které měnit mohu, a dej mi moudrost, abych rozlišil jedno od druhého. /Friedrich Oettinger/
2A. Struktura postsekundárního školství nedopovídá potřebám PMV
2B. Oborová skladba studujících na vysokých školách je nevyhovující (příliš mnoho sociologů, kulturních antropologů, politologů apod.)
2C. Společnost kromě vysokoškoláků potřebuje také řemeslníky - kdo tedy bude dělat ty svářeče, servírky, instalatéry (vaclavhorejsi)
2D. Bude-li vzdělaných příliš mnoho, poroste jejich nezaměstnanost
2E. Vzdělávání vysokoškoláků stojí spoustu peněz
2F. Příliš mnoho vysokoškoláků snižuje kvalitu výuky a zejména zhoršuje vzdělávání těch nejlepších. Kvantita přináší snížení kvality (vaclavhorejsi )
2G. Dochází k inflaci vysokoškolských titulů. Kvalita absolventů VŠ je někdy i nižší než dříve maturantů.
Ostatní – co jsem (ke své škodě) nepochopil, nepatřilo k tématu, bylo okrajové.
Mým cílem není hledat viníky současného stavu, probírat historii, ani kritizovat věci, které se mi sice nelíbí, ale nelze je změnit. Raději se chci pokusit nalézt alespoň nějaké reálné cesty k tomu, aby se situace zlepšovala. Z tohoto pohledu mohu rovnou shrnout své závěry. Stojím za PMV. Problém A je klíčový, ale měnit současný vzdělávací systém lze jen málo, těžko a pomalu, protože má ohromnou setrvačnost. B, C a D jsou problémy sice závažné, ale v tuto chvíli v ČR neaktuální, a hlavně jejich řešení má probíhat zejména na individuální úrovni – chce-li někdo vystudovat kulturní antropologii, je jeho věc, jak se s takovou kvalifikací bude živit. E - žádné lepší uplatnění pro peníze neznám ani individuálně, ani celospolečensky. F je nejaktuálnější a skutečně vážný problém. G dávám do kategorie Munemude.
A nyní podrobněji (doporučuji ještě pozornosti obě metodologické poznámky při kraji):
Princip maximálního vzdělání (PMV)
Vzdělání je dobrá věc. Jde pochopitelně o to, co se vzděláním myslí. Když jsem před téměř dvaceti lety zakládal PORG (to je ta škola, kterou řídí mladý Václav Klaus), měl velký ohlas bonmot (snad Čapkův): Vzdělání je to, co nám zůstane, když zapomeneme všechno, co jsme se učili ve škole. Dnes ovšem získává vzdělání stále více ekonomický rozměr – vzdělanostní ekonomika počítá hlavně s tím, že vzdělání přinese peníze (jednotlivci i celé společnosti. O tom, že panuje hluboké nejasno v tom, zda vzdělání je hodnotou samo o sobě či především ekonomickou hodnotou, jsem psal v jiném blogu. Ale je to je z hlediska PMV jedno. Obojí je dobré.
tazzz napsal(a): Dosažené vzdělání nijak neovlivní schopnost myšlení či správného úsudku a ve většině dnešních maturantů nebo vysokoškoláků (…) ani možnost lepšího začlenění se do nějakého pracovního seskupení. Pokud mluvíme o obecných společenských jevech, tak to prostě není pravda (viz druhý rámeček). Všechna dostupná statistická data ukazují pravý opak (např. doporučuji Education at a Glance nebo zkrácená česká verze poslední zprávy případně starší, ael stále dobré: dosažené vzdělání měřeno úplně hrubě roky vzdělávání obecně (v průměru) zlepšuje schopnost myšlení i správného úsudku (viz http://nb.vse.cz/kdem/EKODEM10.pdf) a zvyšuje zaměstnatelnost. Jistě mohou být výjimky a i různé osobní zkušenosti, ale taková jsou souhrnná fakta. Stejně tak je vysoká korelace mezi vzdělaností národa a výší HDP na hlavu resp. konkurenceschopností země. Zde ovšem nevíme dobře, co je příčina a co následek. Příklady zemí jako Finsko či některých afrických zemí, které investovaly do vzdělávání, naznačují, že vzdělání může být příčinnou růstu HDP. Připomínám, že stále mluvíme o kvantitě (počet let vzdělávání), a nikoliv o kvalitě – tu bohužel pořádně měřit neumíme.
Vysoká škola ovšem také vychovává, jak na velmi hypotetickém příkladu ukazuje Emissary napsal(a): Kdyby všichni cikání byli takoví (podprůměrní) studenti, neexistoval by v této republice žádný cikánský problém.
Za připomenutí z diskuse určitě stojí:
IvanT napsal(a): Myslim ze neni pochyb o tom, ze pokud je to mozne, kazdy obcan by mel dosahnout co nejhlubsiho vzdelani odpovidajiciho jeho schopnostem. Narod vzdelanych lidi ma urcite lepsi vyhlidky jak spolecensky tak ekonomicky, a vzdelani urcite poskytuje moznost ze zivota vic mit. Ani servirce neuskodi kdyz bude vedet vic nez co se dozvi v zakladni skole (a neni zadny duvod nad i ohrnovat nos). Byvaly doby kdy si nekteri lide mysleli, ze neni potreba, aby kazdy umel cist, psat a pocitat, dnes by tak uvazoval asi jen nektery z tech, kteri to skutecne neumi a zeme kde minimalni nebo zadne vzdelani je pravidlem jsou jasne na dne rozvoje. Problem vidim ve skolstvi - to musi najit zpusob jak poskytnout vsem maximalni primerene vzdelani.
naivka napsal(a): o co vlastně jde ? nalézt způsob, jak napomoci systémem školství zvýšit inteligenci úplně všem, jak pozvednout základní inteligenční úroveň celého lidstva, které sestává, ať chceme nebo ne, z jednotlivců ? nebo rozšiřovat propast mezi "superchytrými" a průměrnými lidmi a tím i zvětšovat rozdíl mezi jejich ekonomickou a politickou mocí ? takové rozdělení se potom s největší určitostí bude předávat automaticky z generace na generaci ...
S výhradou, že místo termínu inteligence do textu lépe sedí slovo vzdělání, je zde pěkně popsáno, kde pramení a k čemu vede přístup „vzdělání jen pro někoho“.
jirizlatuska napsal(a): Zajímavé by bylo vrátit se do časů Marie Terezie a sledovat debaty o vhodnosti povinné školní docházky i jejího vlivu na údajné snížení úrovně vzdělanosti ve vztahu k těm vrstvám, které příslušné vzdělání získávaly před tím.
Jana Ustohalová napsal(a): Navíc se v diskuzi nemluví o nepopiratelné výhodě studia na VŠ:když nic jiného, člověk se naučí aspoň myslet v souvislostech, vyhledávat informace, třídit je a orientovat se v nich, což je podle mě přesně ten důvod, proč by mělo VŠ studovat co nejvíc lidí.A pokud potom zjistí, že trh práce už nemá zájem o dalšího sociologa, tak na zedníka nebo stolaře se může rekvalifikovat vždycky. Opačně je to o dost těžší...
2A Struktura postsekundárního školství není dobrá
Současné trojstupňové terciární vzdělávání na vysokých školách (Bc., Mgr. (ISCED 5A), PhD. (ISCED 6A)) a vzdělávání na vyššího odborných školách (ISCED 5B) je jistě lepším modelem než byl dřívější jednodušší model. Čím více stupňů vzdělání má (čím více schodů), tím více se můžeme přiblížit ideálu, dát každému maximum (k hladké Gaussově křivce). Hned je také jasné, v čem je problém, systém titulů (certifikací) vzdělávání, nemůže být příliš složitý, naopak předpoklady a zájmy uchazečů jsou nekonečně rozmanité. Vzdělávat se navíc nechtějí jen mladí lidé, ale např. i důchodci, nezaměstnaní atd.
vaclavhorejsi napsal(a):Takze bude zrejme potreba, abychom krome dnesnich "vysokych skol" zavedli jeste nejakou kategorii "supervysoke skoly" (a mozna neco takoveho i na urovni strednich skol), na kterych bude studovat tech par procent nejschopnejsi populace, jako tomu byvalo. Po nekolika letech prijde asi zase nekdo s nejakou "bolonskou vyzvou II", pozadujici, aby 50% populace absolvovalo i tyto "supervysoke skoly" (s prislusnym drastickym poklesem kvality). Po nekolika letech se to treba vyresi zase nejakymi "hypervysokymi skolami". Takto to muze jit do nekonecna.
Karel Mueller napsal(a): Jaký má smysl posílat na ty fakulty někoho, kdy by za mých časů neudělal maturitu? Aby tam byl na koukání a v tom nejlepším případě se jen cosi našprtal? Není lepší pro ně udělat speciální třeba tříleté dovzdělání, kde budou brát základy logiky, psychologie, sociologie, historie, případně jinak orientované, kde bude výklad přiměřený jejich mentálním schopnostem? Já myslím, že ano, dá jim to víc než ta fakulta.
Současný boloňský systém jistě bude vyžadovat úpravy, rozhodně doplnění a možná i změnu. Nemyslím, že půjde o prosté navzování, jak je popisuje vaclavhorejsi, spíše vznikne více různých alternativ, jak vzdělání získat: IvanT napsal(a): Jde o to, aby skolstvi poskytlo alternativy a system aby lidem umoznil si z nich vybrat.
Zajímavé je, že v zásadě jediný, kdo konstruktivně navrhl nějakou alternativu, byla Naivka, jejíž nápad se studijními kluby rozhodně stojí za připomenutí: kluby by mohly být budovány v místech, kde střední či vysoké školy nejsou, neboť náklady na jejich provoz budou jistě mnohonásobně nižší než provoz jedné takové školy… mladí lidé by se v klubech mohli setkávat snad na vyšší úrovni než jenom na klasických hospodských zábavách. opět si představuji, že kluby by byly vybaveny počítači, ale zároveň by mladí lidé měli možnost přímé komunikace i mezi sebou. zkrátka, domnívám se, že dnešní forma pojetí výuky již je nevyhovující. odpadl by stres studentů, šikana, odpadly by nadbytečné finanční náklady spojené s výukou v kamenných budovách a jsem přesvědčena, že i kvalita výuky by byla mnohem lepší. mladí lidé či i ti starší, kteří by chtěli zvyšovat si svoje vzdělání, by měli možnost mezi sebou komunikovat na pro tyto účely vytvořených webových stránkách a vlastně si tak svoje poznatky upevňovat či rozšiřovat i formou dialogu mezi sebou.
Metodologická poznámka 2
Otázky školství a vzdělávání mají tu smůlu, že každý školou prošel, mnohý má ve škole děti či vnoučata. Učitelem je každý 30. pracující, a věřte nevěřte, i každý šestý vysokoškolsky vzdělaný pracující. Většina však zná jen své nejbližší okolí, své děti, svou školu. Mnozí bohužel předpokládají, že to, co platí u nich, je pravda i jinde.
Osobní a lokální zkušenosti jsou nepochybně cenné a mnohdy mohou odhalit příčinu problému či nečekané souvislosti, mohou dobře ilustrovat obecné závěry a učinit je srozumitelnými. Je ale třeba velké opatrnosti s jejich zobecňováním. Já třeba osobně neznám žádného nezaměstnaného… mohu tedy tvrdit, že nezaměstnanost je zanedbatelný problém? Asi ne! Nezaměstnaných je dnes 8,4 %! Mám navíc to štěstí, že se opakovaně setkávám s daty, která ukazují, že mezi jednotlivými školami základními, středními i vysokými jsou dramatické (!) rozdíly. To, co je pravda na jedné, vůbec nemusí platit na jiné.
Motýlek napsal(a): Mám stejný názor jako mnozí z vás,že kulturní antropology,pedagogy pro bůhvíco,sociology máme přespříliš.
Carlos V. napsal(a): jiste, lobby "filozofu" vytvari umela a zbytecna pracovni mista pro sve absoloventy, napriklad ve skolstvi. Kazda VS, pocinaje ekonmkou a konce zemedelkou ma spostu spolecenskovednich myslitelu, kteri vstepuji studentum politologii, sociologii, filozofii, dusevni hygienu atd...
Otázkou je, o co se přesvědčení motýlka a Carlose V. opírá. Statistiky nezaměstnanosti, které citoval profesor Zlatuška http://blog.aktualne.centru... nic takového neukazují. A jiné kritérium neznám. Jinak nárůst podílu studujících i absolventů v oborech společenských věd, práva a ekonomie je obecným jevem ve všech zemích OECD. Za 30 let se podíl zvýšil 3,5krát.
Nejdůležitější však je, co Lucie napsal(a): to, jak se mé dítě … rozhodne, bude jeho věc. Řídit zájem mladých lidí o jednotlivé obory je možné jen v totalitních systémech. Stěžovat si na příliš mnoho kulturních antropologů znamená stěžovat si na zájem uchazečů o kulturní antropologii. Opakuji: IvanT napsal(a): Jde o to, aby školství poskytlo alternativy a system aby lidem umoznil si z nich vybrat. A to má dva velké důvody: 1. svoboda volby a 2. individuální zodpovědnost za volbu. Dnešní svět se mění tak rychle, že lze jen stěží odhadnout, co bude třeba umět za pět let, natož za třicet. Na středních školách máme dnes asi dva tisíce žáků, kteří se připravují ve sklářských oborech, podobně jsme v devadesátých letech učili obuvníky pro mizející obuvnický průmysl. Tvrdit dnes, že máme někoho málo či mnoho, je navýsost odvážné. Kdo dnes ví, zda za dvacet let nebude ekonomickým tahounem světa třeba Indonésie a jaké profese bude potřebovat. Třeba to bude kulturní antropologie...
2C Společnost kromě vysokoškoláků potřebuje také řemeslníky
Opět platí klíčové, co bude mladý člověk studovat, je věc jeho, případně jeho rodičů, v demokratické zemi to nelze řídit. Souhlasím s Milan H. napsal(a): Snaha údajně liberálně a demokraticky myslících lidí direktivně lidem určovat co mají studovat mne vždy naplňuje údivem a zděšením.
I kdybychom však měli moc přivést mladé lidi k manuální práci, moudré to není. Především je třeba rozlišit: řemeslníky, se kterými se lidé osobně setkávají, protože je občas potřebují (instalatéry, opraváře praček, truhláře, kominíky, automechaniky), zde se přidržím termínu řemeslník, a další pracovníky pracující rukama, kteří jsou většinou v továrnách či na stavbách (soustružníky, frézaře, zámečníky, zedníky), budu užívat termín dělník.
Potřebu dělníků v rozvinutých zemích rychle snižuje automatizace a robotizace, přesun do zemí s levnou pracovní silou, případně její dovoz. Ale i potřeba řemeslníků klesá, mnohé, co se dříve opravovalo, se dnes rovnou vyhazuje. Spolehlivost různých běžných zařízení vzrostla (Jak často se vám porouchá splachování na záchodě? A před dvaceti lety?). Potřebu kvalifikovaných řemeslníků snížila i další dělba práce. Například zedník jako samostatný řemeslník v zásadě zanikl (proto asi také Pepa Řepa nemohl najít zedníka na stavbu plotu), existují malé či větší stavební firmy, které se samozřejmě chovají ekonomicky a kvalifikovanou (dražší) profesi (řemeslo) užijí jen, je-li to nutné, jinak stačí zcela nekvalifikovaný (dovezený) dělník. Navíc mohou nakoupit techniku, která zručnost mnohdy nahradí (nahazovat maltu jsem léta neviděl). Pravda je, že jejich služby jsou dražší než jednotlivého zedníka. Ale jsou. Skutečné klasické řemeslo je pak potřeba hlavně tam, kde jde o luxus spočívající ve starožitném vzhledu a klasických postupech – to ovšem není něco, co by nějak ohrožovalo fungování ekonomiky.
Nedostatek řemeslníků je mýtus. Ve svém okolí vidím mnoho opravených domů, nové restaurace, upravené interiéry, nikde žádné odlepené koberce, kapající kohoutky, špinavé zdi. Nedostatek řemeslníků by vypadal jinak. Kdykoliv jsem řemeslníka potřeboval, sehnal jsem ho. V Praze mě někdy překvapila nepříjemně cena, na venkově příjemně. Přesnější statistika nebo alespoň novinářské šetření by byly zajímavé.
S dělníky je to jinak. Jen stručně. Poptávku po dělnících vytváří hlavně ta část našich menších výrobců, kteří založili svoji konkurenceschopnost na kvalitních (vzdělaných – vyučených), pracovitých dělnících a mistrech, navíc ochotných pracovat za málo peněz. Velké podniky (např. Škoda Auto) automatizovaly, robotizovaly, takových dělníků potřebují málo, a pokud, tak možná s vysokou školou.
Musíme se rozhodnout, čím naše země chce v Evropě či ve světě být. Vzděláváním dělníků ani řemeslníků se naše konkurenceschopnost nezvýší. Ropu nemáme. Jediné, co bychom mohli mít, jsou vzdělaní lidé. Je ale omyl myslet si, že vzdělání z minulého století, s kterým jsme jakž takž uspěli, nyní (montovna Evropy), bude stačit i v dalších desetiletích. Za velký kapitál pokládám skutečnost, že mladí lidé se vzdělávat chtějí.
Na výhrady typu: schlimbach napsal(a): Zároveň s tím je třeba ale nazírat na kvalitní a poctivou práci řemeslníků a dalších jedinců společnsoti jako na společensky velice hodnotnou a prestižní činnost.... Odpovídám, je to marné. Johny napsal(a): Protože ti, kdo se dříve vyučili, patřili však k lepším, jdou na střední. Ti, kteří byli schopní středoškoláci kvalifikovaní pro praxi, jdou na VŠ. Munemude. Ostatně Milan H. napsal(a): Hodně lidí zde má strach o to, aby bylo dost řemeslníků, ale nikdo svého synka nebo dcerku na řemeslo poslat nechce. Inu zařiďme to tak, aby děti těch druhých neměli VŠ vzdělání, že?
2D. Bude-li vzdělaných příliš mnoho, poroste jejich nezaměstnanost
Zde jen stručně. Ano, nepochybně, čím více bude vysokoškoláků, tím bude jejich nezaměstnanost vyšší (to je zákonité). Statistiky celosvětově ovšem ukazují, že i v zemích, kde je podíl vysokoškoláků mnohem, mnohem větší než u nás, šance na zaměstnání s vyšším vzdělání roste.
Diskutující ovšem zmiňují ještě jeden aspekt: Muller napsal(a): u nas absolutne nerozlisuje kvalita vysoke skoly. V Cesku je uplne jedno, jestli mate doktorat z Cambridge, z Karlovky, nebo odnekud z venkova. Studenti i potencialni zamestnavatele by meli rozlisovat kvalitu vzdelani a vnimat ji i jako urcitou ekonomickou hodnotu. Pokládám to ovšem za irelevantní problém. To ať si vyřeší zaměstnavatelé, nebo chcete-li ruka trhu. Já při výběru lidí na tituly nehledím a chce-li jiný podnikatel zaměstnávat lemply s titulem, je to jeho věc.
Problém to ovšem je, a velký! ve veřejném sektoru. Tam jsou tabulková místa obsazována bez ohledu na kvalitu školy i kvalitu uchazeče.
Pozornému čtenáři
Jistě jste si všimli, že z PMV postupně vypadlo „…a jaké je potřeba“. Co je potřeba totiž jednak nikdo neví, a jednak to nelze nikomu diktovat. Ostatně i naše Ústava moudře říká: Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách. O potřebách nic.
2E. Vzdělávání vysokoškoláků stojí Spoustu peněz
vaclavhorejsi: Náklady na pokrytí těch několika dalších let studia jsou dosti vysoké - jsou to v jistém smyslu jakési sociální dávky (jako částečný motiv se skutečně přiznává i to, že prodloužení studia snižuje počet mladých nezaměstnaných).
K tomu není co dodat. Ano, tak to je. O co méně lidí by bylo na vysokých a středních školách, o to více by bylo nezaměstnaných. A nezaměstnaný stojí státní pokladu orientačně asi 100 000 Kč ročně, tedy dvakrát tolik než vysokoškolák (50 000 Kč na levných oborech). Emissary Velmi dobře vynaložené náklady, navíc nějaké náklady hradí rodina.
Jak už jsem psal: neznám žádné lepší užití pro peníze, a to ani individuální, ani státní, než je dát do vzdělávání. Jiná věc je, že by měly být vynaloženy co nejefektivněji. V tom je jistý problém. Co dostane za své peníze, si každý hlídá, státní peníze se snadno vyhazují. Neefektivita školství je jistě značná, nemyslím, že by ale byla větší než při stavbě dálnic, financování armády či cílenosti sociálních dávek. Naopak! Takže znovu: je mnohem lepší dát peníze do vzdělávání, než je „prožrat“.
2F. Kvantita přináší snížení kvality
Problém: vaclavhorejsi napsal(a): Ta kvantita přináší snížení kvality. Učitelé na středních a hlavně vysokých školách jsou stále více zahlcováni zástupy těch podprůměrných taky-studentů, které fakulty berou v maximálním možném počtu a často téměř bez ohledu na kvalitu proto, že na ně dostávají státní příspěvky. Vysokoškolští učitelé pak mají stále méně času na ty nejlepší studenty a na vlastní vědeckou práci.
Řešení stručně: Jan Konvalinka napsal(a): Vašku, to je jediný problém, který na celé věci vidím (a zatraceně se mě týká), ale je to opravdu do značné míry interní problém organisace studia na VŠ. (…) a masovost VŠ vzdělání považuju za velmi positivní. Jen to holt předpokládá organisační změny, na kterých se musíme domluvit. Politici tohle za nás neudělají (a když, tak blbě).
Spolu Jan Konvalinkou a řadou dalších diskutujících pokládám tento problém za hlavní. Navíc i v historicky dohledné době prakticky řešitelný. I když je to řešitelné, tak jednoduché to není. Věnuji v brzku této otázce samostatný blog.
2G. Dochází k inflaci vysokoškolských titulů. Kvalita absolventů VŠ je někdy i nižší než dříve maturantů
Ano, tak to je. Munemude!
Stále trvám na tom, že PMV je správný a toto je nutná a vedle výhod jeho naplňování zcela nevýznamná daň.
Za mnoho podobných: Karel Mueller napsal(a): Vzdělanost jaké taková nesmí zdegenerovat a nositel určitého titulu prozrazující akademické vzdělání by měl mít jistou inteligenci, schopnosti, vzdělání a určitou sumu odborných znalostí. Dávat titul ing. někomu, kdo by v mých letech neměl na maturitu je prostě degradace a vcelku je pak tento titul jen směšný. Čili i odpadá hrdost na to, že za něco stojím a něco jsem musel během studia dokázat a leccos si odepřít. Od samého začátku je řeč o zvýšení vzdělanosti části populace, která by v letech mého mládí neměla ani maturitu. Normální společnost to vyřeší jiným typem nástavby nad základní školou, vhodným výběrem témat a přijatelným způsobem výkladu.
Návrh na zavedení nástaveb byl snad možný před 15 lety, ale dnes se již vlak rozjel. Nedovedu si představit vládu, která řekne – s vysokoškolským vzděláváním je konec, počet míst snižujeme na polovinu, zavedeme nástavby. A to nejen proto, že našim vládám chybí odvaha k jakýmkoliv nepopulárním krokům, ale hlavně i proto, že by to bylo nesmyslné. Mj. třeba i proto, že spousta (možná i většina) našich dětí, které jsou dnes na středních a vysokých školách, bude pracovat v zahraničí. Jak by vypadali v konkurenci absolventů řeckých, portugalských, rumunských či amerických vysokých škol a univerzit se svými nástavbami?
Bohužel nezbude, než se se současným stavem smířit. Cesta zpět neexistuje (pomíjím možnosti totalitních společností a šílených diktátorů). Dokonce je třeba jasně říci, bude ještě mnohem hůř! Současní absolventi nastupovali na školy v době, kdy hrubá míra vstupu do terciárního vzdělávání byla kolem 40 %. Dnes je 58 %. Čili další nárůst o neuvěřitelných 45 % od dnešního stavu, který někteří označují za katastrofu. Munemude! O to důležitejší je proto rychle řešit problémy, které to vyvolává, zejména tedy 2F.
Rozumím ale tomu, že inflace titulů se řadě lidí nelíbí. Mj. proto, že za jejich titulem stojí úplně jiné úsilí a výkon než za dnešním.
Jan Konvalinka napsal(a): Holt se časy mění, a oslovení "pane inženýre" bude brzo stejně směšné jako "paní radová". Universální výpovědní hodnotu titulu "inženýr" nebo doktor, která prostě mizí, bude muset nahradit prestiž jednotlivých škol. Summary: vzdělání je důležité, tituly jsou k smíchu.
Opět je problémem veřejný sektor – tabulky platových tříd státní správy kvalitu školy nerozlišují.
Rozbíječi strojů
Milan H. napsal(a): Problémem VŠ 21. století je to, jak uchovat kvalitu VŠ vzdělávání spolu se vzrůstající potřebou většího počtu absolventů. Jednou z odpovědí na tento problém je ten tolik opovrhovaný boloňský proces s rozdělením na tři stupně studia. (…) Problém je, že vš a vš učitelé jsou neobyčejně konzervativní a lpějí na starých studijních plánech a zavedených zvyklostech, místo aby se na situaci adaptovaly a saturovaly společenskou poptávku (za což je veřejnost především platí).
Na vysokých školách je stále příliš mnoho lidí, kteří by rádi vše vrátili někam zpět. Chápu je. Vnímají přirozeně svět prostřednictvím svých osobních zkušeností, a ty jsou často skutečně tristní. Takoví lidé říkají: "dřív v ročníku bylo 80 % schopných a 20 % jsme vyhodili, dnes je to 80 % neschopných a nemůžeme je vyhodit". Podmínky jejich práce se skutečně dramaticky zhoršily, většinou mimo jakoukoliv možnost to ovlivnit. Chápu, že u těchto lidí je obtížené najít pochopení pro tezi, že rostoucí počet vysokoškoláků je dobrý a znamená zvyšování vzdělanosti. Přesto se snažím je přesvědčit.
Ti, kteří nechtějí fakta stále vidět, jsou jako „rozbíječi strojů“. Jejich chování je podobné jako chování dělníků, kteří rozbíjeli stroje na počátku průmyslové revoluce. Z neznalosti, z neochoty přijmout rychle se měnící jim nepříznivou realitu, bojovali (marně) proti pokroku. Dnes se zdají směšní.
Takový postoj je však nejen chybný, ale škodí. Vývoj nelze vrátit zpět a jediná cesta je přizpůsobit strukturu, organizaci a obsah studia i metody výuky novým podmínkám. Rychle, s veškerým úsilím. Jedině tak je možné udržet špičkovou úroveň s těmi, kteří pro to mají předpoklady, a naučit co nejvíce ty, kteří nemají předpoklady pro špičkovou úroveň.
V souvislosti s tzv. Bečvářovou výzvou (která má s rozbíječi hodně blízká východiska) mi již před více než rokem napsal profesor Jan Sokol: učitel, který sleduje ten nával, instinktivně cítí "to je moc". Že masovost VŠ znamená novou výzvu k přemýšlení, ne jak ji zastavit, ale jak si s ní poradit - to člověka napadne až potom.
Fiala II slibuje platy jako v Německu, babišuje a trumpuje. Ale není Babiš ani Trump
Bezpodmínečná podpora Ukrajiny je klíč k míru. Američané to už pochopili
Klaus tvrdí, že se blížíme k 50. letům, k totalitě. Je to lež a nebezpečná manipulace
V roce 1989 byl vzorem Havel, v roce 2024 je elitou Babiš. Hodnoty se vypařují
Co od nás odešlo s Karlem Schwarzenbergem
