Otevřené školy v prosinci - krutá cena

27. 01. 2021 | 22:06
Přečteno 7824 krát
Kdyby každému, kdo se nakazí, v tom okamžiku zmodral malíček, už dávno jsme se s koronavirem vyrovnali.

Text je rozšířenou verzí článku, který vyšel 26. ledna v Lidových novinách.


Než dočtete tento článek, nakazí se koronavirem něco kolem 60 lidí. Možná mezi nimi budete i vy. Třeba jedete v tramvaji, někdo nakažený kýchl, vy i přes roušku vdechnete příliš velkou dávku viru. Ten člověk, který vás nakazil, se nakazil od bratra a ten se nakazil od manželky, která se zase nakazila od kolegyně v práci. No a ta se nakazila od svého desetiletého syna, který se nakazil první týden v prosinci od spolužáka ve škole. Že to je smyšlený příběh a že se to nemůže stát? Smyšlený je, ale něco podobného se děje každou chvíli.
Studie, na níž se podílel i český vědec Jan Kulveit, publikovaná v časopisu Science, na základě analýzy opatření z jara ve 41 zemích vyhodnotila jako nejúčinnější omezit shromažďování lidí na maximálně deset osob a hned jako druhé uzavření základních, středních a vysokých škol, kde vliv na snížení R činí v průměru 38 % (od 16 to 54%). Tato studie vůbec nezkoumá, kde k nákaze dochází. Zkoumá celkově dopady - změnu R. Prezenční výuka totiž znamená nejenom, že může dojít k nákaze ve škole při vyučování nebo při obědě, ale také při cestě do školy. A také, a to je možná ještě důležitější, při uzavření škol mnozí rodiče zůstávají a celkově se sníží mobilita obyvatel. A studie tedy nejpřesněji odhaduje změnu R tak, jak s ní pracujeme v našem modelu.

Podobně i rozsáhlá švýcarská studie (též zde) vyhodnotila podobně uzavření škol jako jeden z nejlepších kroků pro zpomalení šíření nemoci, jejich odhady vycházející z přímého sledování snížení mobility se pohybují mezi 17,9 a 25,0 %.

Data české hygieny za první týdny v lednu, kdy byly otevřeny jen první a druhá třída ukazují, že podíl jednoho školního ročníku na šíření infekce je asi 1,5 %.

Začátkem prosince chodili žáci základních a středních škol tři týdny do školy. 6. 7. a 8. třídy a první tři ročníky střední škol chodili do školy ob týden, ostatní denně. V průměru tak do škol chodil asi milion dětí. Podle amerických dat jsou ovšem mírné rozdíly mezi stupni škol: první stupeň 0,39 %, druhý stupeň 0,45 % a SŠ 0,70 % (student Infection Rate, Two-Week Period), čísla beru jen jako poměrná.

Po porovnání všech těchto údajů proto odhaduji, že snížení při uzavřených školách začátkem prosince by činilo 10% s intervalem 7 až 18 %.

Existuje celá řada dalších studií, např. z tohoto týdne tato, ale ty většinou pracují jenom s pravděpodobností nákazy přímo ve škole.

Za pozornost ještě stojí česká data šíření nákazy podle věkových kohort, která zpracoval Dan Munich. Na grafu si všimněte, že v lednu roste kohorta 4-5, tedy děti, co pořád chodí do MŠ (ty jsou stále otevřené), a stagnuje kohorta 6-10, z níž polovina (1. a 2. třída) chodí do školy. Zatímco vše ostatní velice rychle klesá. Jinými slovy, jediné, kde pořád nákaza eskaluje, jsou školy.


Zrušme omezení rychlosti v obci
Kdybychom zrušili omezení rychlosti v obcích, vzrostl by počet mrtvých a zraněných. To víme, ale je to "jen" statistika. Nevíme, kdo zemře a kdo se zraní a kdy, odhadujeme jen, že počet mrtvých se zvýší. S koronavirem je to podobné: když nějaké omezení uvolníme, počet mrtvých naroste. Rozdíl mezi silnicí a virem je ovšem v tom, že na silnici přesně víme kdo kdy koho přejel. A hlavně budeme umět skoro přesně určit, kdy v tom hrála roli rychlost v obci. A tak budeme moct třeba po roce vyhodnotit, jaké mělo zrušení omezení rychlosti následky. Bohužel u viru takové věci nevíme. Většinou nevíme kdo koho nakazil, ani kdy a kde. Když otevřeme vleky nepochybně virem onemocní víc lidí a víc lidí také zemře, jenže u žádného konkrétního úmrtí nejspíš nezjistíme, zda v řetězci nákaz, která vedla k úmrtí, byla také nákaza spojená s otevřenými vleky. A navíc ta nákaza nemusela být na vleku, ale třeba v hromadné dopravě do lyžařského střediska. Zatímco při havárii na silnici snadno najdeme viníka, tady ho neznáme a každý může snadno říct já to nebyl. Někteří dokonce říkají, že zrušení omezení rychlosti by zase tak velké dopady nemělo, chodci by se více rozhlíželi a jen málokterý řidič by projel vesnicí sto šedesátkou. Fungovala by negativní zpětná vazba.

Jenže to je právě to, co o koronaviru nefunguje a co nás nejvíc mate. Nikdo z lidí, co byl v prosinci lyžovat, netuší, zda jeho lyžovačka vedla k nějakému úmrtí. Nejhorší je, že o nákaze, tedy vlastně okamžiku havárie, se dovídáme až dávno poté, co k ní došlo, a když nemáme příznaky, tak se to nedozvíme vůbec. Kdyby každému, kdo se nakazí, v tom okamžiku, zmodral malíček, už dávno jsme se s koronavirem vyrovnali. Každý by hned věděl, že je nakažený, a myslím, že naprostá většina by se podle toho i chovala. Navíc s modrým malíčkem by vás asi do hospody ani do školy nepustili, možná ani na vlek. Bohužel malíčky nám nemodrají, a tak se musíme spolehnout jen na statistiku. Ale protože do škol chodí přes milion a půl dětí, fungují statistické metody a pomůže nám matematika přece jen odhadnout, co se stalo.

Je ovšem tragédií této země, že zákonitosti šíření nákazy vláda veřejnosti nevysvětluje a mám dojem, že ani někteří ministři je nechápou, a tak to místo ministra zdravotnictví musí dělat jeden nezávislý matematik, kterému už to nedalo spát.

Krutá daň
Minulý týden u nás přibylo 48 000 potvrzených případů nákazy. Kdyby se nám je podařilo vytrasovat, našli bychom zhruba u 16 000 z nich přenos související s otevřením škol v prosinci. Stačí tedy porovnat skutečnou historii epidemie s modelem, kde na tři týdny od 30. listopadu snížíme R o 10 procent (7 % až 18 %) oproti realitě. Deset procent je nejlepší odhad čistého vlivu částečně otevřených škol (viz ráměček). Odpovídá výsledkům několika zahraničních studií a je v souladu i s daty českých hygienických stanic. (I tak je to číslo dost nejisté, a proto v závorce vždy uvádím interval pravděpodobných hodnot.) Vše ostatní, třeba otevřené obchody, hospody, vleky, je v modelu započteno a zůstává v těch zbývajících 90 procentech.

Jinými slovy díváme se, co by se bylo stalo, kdybychom začátkem prosince školy neotevřeli. Nejenže by se epidemie v prosinci jen málo šířila, ale především dnes bychom na tom byli nesrovnatelně líp. Líp o 34 procent (25 % až 55 %). Namísto 6000 lidí v nemocnicích by jich tam bylo jen 3900 (2700 až 4500). A denně by umíralo ne 150, ale „jen“ 100 lidí (67 až 112). A také bychom dnes byli o hodně blíž případnému uvolnění. V České republice zemře zhruba 1,7 procenta lidí z potvrzených případů covidu-19. Čili tři týdny v prosinci zbrkle otevřených škol stály život už 1500 lidí (1000 až 2300). Ano, patnáct set životů. Krutá daň.

Samozřejmě je to jen model, “co by bylo kdyby”. Možná, že při uzavřených školách by nakonec situace byla dokonce horší. Třeba by ministr Havlíček prosadil otevření vleku hned po Vánocích, protože nakažených by bylo “jen” 4500, lidé by se chovali méně opatrně apod. Mým cílem je ale ukázat, že každé uvolnění epidemických opatření, byť docela malé, má značné a hlavně dlouhodobé následky.

Podobný model funguje i pro dopady otevřených hospod, vleků, obchodů, fitek. Každé opatření má vliv. O šíření epidemie nerozhodují jen místa největších kontaktů, jako je rodina a zaměstnání, ale každé, každičké omezení kontaktů epidemii brzdí. Snížení R o pouhé jedno procento po tři týdny sníží počty nakažených i počty obsazených lůžek o čtyři procenta. A vždy také zkrátí dobu nejrůznějších omezení.

Zavřené školy bolí, ale teď není čas je otvírat
Já bych byl samozřejmě velice rád, aby se školy otevřely, a to co nejdříve. Nakonec Scio je zřizovatelem celkem 14 ScioŠkol, ve kterých už je víc než tisíc dětí. Vidím, jak tam ale i všude jinde jsou děti a učitelé nešťastní, jak všem chybí osobní kontakty. Už to prostě trvá dlouho.

Zavřené školy znamenají spoustu komplikací pro rodiče a řadu dalších rizik pro vzdělání dětí a jejich psychickou pohodu i fyzickou kondici. Uzavřené školy mohou poškodit i jejich další zdravý vývoj, sociální zrání, zanechat i dlouhodobé psychické následky. Tato vláda nás ovšem často chybnými a téměř vždy chaotickými rozhodnutími přivedla do situace, kdy by jakékoliv uvolnění, otevření byť jen jediného dalšího ročníku školy, nebyl jen hazard s lidskými životy, ale přímo zabíjení lidí. Edit 27/1, zdá se, že vláda to pochopila a na 1. února avizované otevřené 9. tříd a maturitních ročníků odložila.

Učitelé by se samozřejmě rádi co nejdřív setkali se svými žáky a někteří žádají otevření škol stůj co stůj. Většina už ale chápe, jaké dopady otevření školy má. Už si vyzkoušeli, že otevírání a zase zavírání škol přináší kromě dílčích přínosů i řadu komplikací. Přechod z onlinu do prezenční výuky a zpět stojí spoustu sil je i žáky. Všichni si také pamatují, že otevření škol v září mělo zásadní podíl na spuštění druhé vlny. Proto mnoho škol, ředitelů i učitelů doporučuje počkat a školy otevírat, až bude jasné, že to je natrvalo, nebo alespoň na dlouho.

Navíc je prakticky jisté, že se i u nás, jako už v Portugalsku, rozšíří britská mutace viru. Edit 27/1 britská mutace je už ve Slaném, a data naznačují, že nejspíš i jinde. A vakcinace probíhá příliš pomalu na to, aby mohla zabránit další vlně. Mluví se o nutnosti zavést šestý stupeň PES. Proto bychom měli rychle začít hledat dlouhodobě udržitelná řešení, která děti uchrání před největšími škodami (sociální deprivace, deprese, otevírání nůžek), při co nejnižším epidemickém riziku. Jde to. Píšu o tom od října například tady a napíšu zas. Plošná řešení, otevírání celých ročníků školy rozhodně dobrým řešením nejsou, epidemické škody jsou veliké a přínosy malé.

Chcete-li k textu diskutovat, můžete tady.


Edit 29/1 pro úplnost doplňuji další zdroje a informace podle Rolando Arias:
https://www.medrxiv.org/con.../10.1101/2020.06.03.20121145v2
https://www.jpeds.com/article/S0022-3476(20)31023-4/fulltext
https://news.harvard.edu/.../looking-at-children-as-the.../
Úloha dětí v šíření COvidu je horké téma. Vybral jsem dvě zajímavé studie .
V srpnu, zhruba v době, kdy jsme v ČR odmítli plošné zavedení roušek, se objevila první verze preprintu izraelských badatelů, které vedl Itai Dattner z University of Haifa.
V zajímavé studii o v šíření covidu-19 bylo sledováno 637 domácnosteí (izraelské město Bnei Brak, v nichž testovali PCR testy všechny členy zmíněných domácostí).

Výzkum potvrdil hypotézu, že děti jsou o něco méně infekční (cca 63 % infekčnosti oproti dospělým), ale rozhodně nejsou zcela imunní ani neinfekční, jak politici rádi často opakují.

V téže době vyšel článek prezentující studii (v Journal of Pediatrics) týmu v čele s Lael Yonkerovou, šéfkou 3 center Massachusetts General Hospital. Zde bylo sledováno 192 dětí/mladých ve věku 0-22 let, z nichž bylo 49 pozitivně testovaných na covid-19. Překvapivý byl ten fakt, že u zkoumané skupiny dětí a mladých odhalili velmi vysokou nálož viru, především v prvních dnech po nakažení, bez ohledu na to, jak závažný byl průběh infekce. Yonkerová tvrdí, že pozorovali zdravě vypadající děti, které v sobě měly a exprimovaly výrazně více viru, než hospitalizovaní pacienti s těžkým průběhem covidu-19

Autoři z Massachusetts General Hospital naléhavě upozorňují, že děti zjevně nejsou imunní vůči covidu, jak šíří někteří politici a bohužel i odborníci, a že jejich symptomy často neodpovídají virové náloži a infekčnosti.
Upozorňují i na chybné uvažování, kdy se testují především symptomatičtí pacienti. Což vede k mylné predikci, že nebezpečí šíření se týká pouze dospělých, což vede mnohé politiky a bohužel i některé odborníky k chybnému závěru, že děti nejsou rizikem. Je nepochybné, že asymptomatičtí infikovaní jedinci z nejmladších věkových skupin mohou být vysoce rizikovým fokusem v šíření nemoci, o to nebezpečnějším, právě jejich bezpříznakovostí a současně vysokou infekčností. Autoři též komentují hypotézu, podle které jsou děti, zvláště ty mladší, méně ohrožené pandemií a méně infekční, protože disponují nižší kvantitou ACE2 receptorových struktur. Jejich výzkum ale ukázal, že nižší kvantita ACE2 rec. Nevede k nižší virové náloži u mladých jedinců .
Mělo by se tedy kalkulovat s tím, že děti mohou být významné pro šíření covid. A tedy znamenají vysoké riziko i při plošném návratu do škol.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy