Debaty o tom, jaké obory na středních školách by bylo vhodné podporovat a jaké naopak nikoliv, jsou plné populismu a demagogie. Relevantních dat i analýz je přitom dostupných dostatek.

Autorem toho textu je Filip Karel.
Patří k právům blogera na Aktuálně.cz zveřejňovat i cizí texty. Se souhlasem autora, zde tedy přebírám text, který vyšel na názorové stránce MF DNES dne 18.7.2014. Článek autor navíc doplnil o grafy a odkazy na relevantní zdroje.



Ministr Chládek hovoří o nutnosti „správného směřování“ mladých lidí při výběru střední školy. Tedy v jeho podání: stát rozhodne, které obory středoškolského studia jsou potřebné, a ty bude finančně i mediálně podporovat (řemesla a technická učiliště) a naopak bude redukovat „nepotřebné“ obory a školy. Výsledkem má být, že se mladí lidé budou vzdělávat v souladu s potřebami trhu práce. V Událostech, komentářích (pátek 11.7) např. uvádí: „Není možné, aby existovala třída, která každý rok produkuje 30 administrativních pracovníků a z toho pokaždé 28 končí na úřadu práce“, „není možné, aby ředitelé škol nabírali žáky podle libosti“, „je zde 100 tisíc míst, na které nám chybí odpovídající lidi“. Člověk by získal pocit, že tu studují jen samí neuplatnitelní gymnazisté, filozofové, sociologové či kulturní antropologové, zatímco zoufale chybí někdo na tu „skutečnou“ práci.

Data máme
Uvedené je ukázkou, na jaké úrovni se debaty vedou. Absence komplexních relevantních dat, natož analýz. Místo toho z kontextu vytržené (smyšlené?) příklady, pocity, dojmy a zejména „obecné pravdy“. Na ty bohužel většina veřejnosti, ale i politiků, dobře slyší a žádná data k tomu nepotřebují. Vše je dále podporováno komentáři, či závěry „odborných komisí“ – tedy Svazem průmyslu a dopravy a Hospodářskou komorou.

Přitom dat a seriózních analýz máme překvapivě dost, např. statistické ročenky školství či stránky Národního ústavu pro vzdělávání, které obsahují řadu propracovaných studií. Pro zajímavost: je mnohem více těch, kteří jdou po základní škole na obor s výučním listem než těch, kteří jdou na gymnázium (zhruba 32 tisíc vs. 22 tisíc). Podíl žáků hlásících se na obory s výučním listem v posledních 5 letech dokonce stoupl.






Míra nezaměstnanosti u absolventů jednotlivých typů středních škol (duben 2013): střední vzdělání s výučním listem 27%; střední odborné vzdělání s maturitou 15%; gymnaziální vzdělávání 4%. Jistě, většina gymnazistů jde na VŠ – ale nezaměstnanost absolventů VŠ je v průměru opět pod 5%.




Od roku 2000 do roku 2010 ubylo celkem 76 000 pracovních míst v oboru „pomocní a nekvalifikovaní pracovníci v průmyslu, stavebnictví a dopravě“. Naopak přibylo 129 000 pracovních míst v oboru „zprostředkovatelé a agenti v obchodě, financích a přepravě“.





Předpověď nebo lobbing?
V bestselleru Černá labuť bylo mimořádně přesvědčivě ukázáno, jak velmi omezené jsou naše schopnosti předvídat budoucnost prakticky čehokoliv. Bylo by zajímavé se dozvědět, jak vznikla aktuální „Analýza potřeb trhu práce“, což jsou zatím tři odstavce na stránkách MŠMT. Sešli se zástupci některých zaměstnavatelů a řekli si, jaké pracovníky TEĎ potřebují a zrovna nemůžou sehnat? A ministr podle toho bude předělávat střední školství. To je neuvěřitelně krátkozraký lobbing! Jistě nám tito „stabilní“ a „klíčoví“ zaměstnavatelé nenahlásí, že za 10 nebo 20 let zkrachují nebo půjdou za levnější pracovní silou na Balkán nebo do Asie. A co pak bude s těmi vyučenými pro potřeby těchto firem?

Je iluzorní myslet si, že kdokoliv dokáže úspěšně tipovat (ano, tipovat!), co bude jádrem našeho růstu za 20 nebo 30 let. To je doba, ve které budou dnešní děti na vrcholu sil. Jaká povolání a kvalifikace budou nejvíce potřeba? Jak by asi vypadal taková prognóza perspektivních oborů a kvalifikací v roce 1990? Obuvnictví, hutnictví? Kde by se umístilo vše, co souvisí s IT? Uměli bychom to vůbec pojmenovat?

Pro zajímavost doplňuji predikci vzniklou na základě analýzy Střediska vzdělávací politiky Univerzity Karlovy.

Očekávané největší změny v počtu zaměstnaných osob v jednotlivých skupinách


Meze naší představivosti

Pokud nevíme, co nás čeká, pak jediné, co můžeme dělat, je podporovat obecné a široké vzdělání žáků (humanitní, technické, přírodovědné – každému, na co má vlohy, co ho baví). Rozvíjet a podporovat jejich flexibilitu a schopnost zvládat změny. Ať už na gymnáziu nebo na učilišti. Pojďme je připravovat na to, že se budou muset učit novým věcem celý život. Zaměstnavatelé a celá odvětví budou vznikat a zanikat, a jistě to budou změny velmi rychlé. Přestaňme si hrát na proroky, přestaňme mladé lidi selektovat a hlásat, že víme nejlépe, na co mají a v které firmě se jim bude nejlépe pracovat.