Vzdělávání vždy probíhá v hlavách lidí, ne na tabuli, ne v učebnicích a už vůbec ne v zákonech a předpisech. Podobně i změny ve vzdělávání nelze zařídit změnami předpisů, ale musí vycházet ze změn v hlavách lidí - rodičů, učitelů, ředitelů, umělců, žurnalistů, vědců, zaměstnavatelů a atd. i žáků ( ale ti jsou nejméně zatíženi dosavadními zkušenostmi). A chci-li něco měnit, musím znát výchozí stav. Proto je důležité vědět, co si myslí a jak myslí učitelé.

Díl první: Úvod
Díl druhý: Vzdělávání mimo školství
Dil druhý, pokračování: Jak to vidí učitelé
Díl třetí: Připravujeme naše děti na život, ale nevíme na jaký
Dil čtvrtý: Studovat může každý
Díl pátý: Každý chce něco jiného

Mé blogy na pokračování přebírá i server Česká škola, kterou čtou většinou učitelé. K Díl druhému: Vzdělávání mimo školství se tam objevily zajímavé příspěvky učitelů, které myslím stojí za přečetní. A připojuji k nim i svoje reakce.

Josef Soukal řekl(a)... 26. září 2014 8:53 na České škole

JS: Shrnutí je pro orientaci přínosné, závěry jsou poněkud fantasmagorické. "Neškola" bude dále sílit a její materiály budou učitelé využívat, ale nedovedu si představit, že Khanova akademie masově nahrazuje výuku matematiky na ZŠ.

Ano, to je jistě otázka představivosti. Výborný učitel matematiky je jistě mnohem lepší než Khanova škola. Khanova škola (KŠ) je ale lepší než špatný učitel matematiky. A jaký je odhad té hranice, je na každém z nás. Já si dovedu představit masové užití KŠ. Ovšem těžko ve škole, protože špatný učitel ke KŠ žáky nepřivede. Mnohem spíše doma, kde KŠ budou využívat žáci špatných učitelů, pokud je tam rodiče nasměrují, i žáci dobrých učitelů, nebo vlastně spíše žáci dobrých učitelů, kteří KŠ dovedou využívat (viz flipped classroom). A ještě autentický postřeh z diskuse na facebooku:
Klára Svobodová tady se ale pořád řeší, že to dobrý učitel zvládne lépe než Khanova akademie a vůbec se neřěsí, že učitel na 1. stupni není matematik-matiku do sebe nasoukal jako nutné zlo na pedag.fakultě ale není jí nijak nadšen- a právě tady, pokud ne ještě v mateřské škole, se pokládá základ všeho-jak mají děti získat lásku k matematice, když jim jí vykládá učitel, který její podstatu de facto nikdy nepochopil a za hranice 1. stupně už by si nikdy netroufl? Já z vlastní praxe vidím jako velké plus , to, že si tu látku děti mohou doma pustit znovu, zatímco látku odvykládanou učitelem nikoliv. A jsou tu také rodiče, kteří jsou dost často bezradní z domácích úkolů a tyto hodiny by jim mohly pomoci.

JS: Obávám se, že nadšení, s nímž O. Šteffl ostřeluje tradiční školu, je výrazem slepoty bezděčného sebevraha, který nevidí, že opět výrazně roste socializační úloha školy a laicky řečeno nutnost vnášet do života jistý řád; děti, které mají jen neomezené možnosti, se nakonec v životě stejně topí.

Otázka je, jak takovou úlohu škola plní a zda ji chce plnit. Odpor mnohých učitelů k výchovnému působení školy je velký (vychovávat má přece rodina!). To je ovšem obecný jev, mnozí diskutující z řad učitelů na jedné straně konstatují, že množství nežádoucích jevů (ať již kázeňských, postojových, výchovných, nebo úzce vzdělávacích) ve školách roste a děti nejsou připraveny do života (např. se topí), ale na druhé straně alergicky reagují na jakékoliv náznaky, že škola by se měla změnit.

JS: Rozbijeme-li školu, postihne to především děti pocházející z méně podnětného prostředí, se všemi společenskými důsledky; stát je pak bude pracně lapat do nově budovaných sítí sociální a jiné záchrany.

Ano, zde naprosto souhlasím. Uvedl jsem to už v několika diskusích. Jednou z těžko nahraditelných a stále důležitějších funkcí školy je a bude (měla by být!) kompenzace deficitů, které si děti přinášejí z rodin. Pokládám to dokonce za zcela klíčový úkol současné školy. Bohužel se mu nikdo vážně nevěnuje, on totiž mj. vyžaduje, aby se škola v mnohém přizpůsobila dítěti. Mnozí ovšem vycházejí právě z opačného předpokladu a navrhují či podporují další selektivní opatření, které nutně postihují právě tyto děti, a marní čas debatami o státní maturitě či plošných přijímačkách.

JS: Tak jako každý jev, který se kvantitativně rychle šíří, postihuje i "neškolu" problém s kvalitou a problém v hierarchizaci - na jeden kvalitní kurz připadne deset kurzů ryze výdělečných a přínosných jen pro ty, kdo je nabízí.

Ano, zcela jistě ano. Je to ovšem jen další potvrzení mých tezí. Lišíme se ale v tom, kdo rozhoduje o tom, co je pro vzdělávajícího se přínosné. Chápu, že byste o tom rád rozhodoval vy, ve škole, u maturity a dokonce i zde tak suverénně činíte. Jedna z věcí, která se změnila, ovšem spočívá v tom, že si lidé stále více osobují právo o tom rozhodovat sami, a svět je čím dál víc zařízen tak, že mohou. U mnohých bychom se dokonce i my dva shodli, že rozhodují chybně, mnozí by to dokonce i sami přiznali. Takže buď se budeme snažit rozhodovat za ně (což jednak jde stále obtížněji, a hlavně je to v konečném důsledku škodlivé), anebo je budeme učit se lépe rozhodovat. Škola obecně a vy sám se zatím spíš držíte prvního přístupu.

Zdeněk Sotolář řekl(a)... 26. září 2014 12:14 na České škole

ZS: Jen bych připodotknul, že při náhodném kliknutí na naučmese.cz jsem neviděl nic zadarmo, naopak vidím nádhernou ukázku vzdělávacího byznysu ad absurdum. Svazování partnera za 1200 - no neberte to. Je tohle ještě vzdělávání? Nebo už? Nepřidáme to do ŠVP jako volitelný předmět? (Pro stydlíny pod názvem skautské uzlování?) Na školy necháme tu banální uhlířinu, jako hloupé čtení, psaní, počítání a pak můžeme za velké peníze nabízet často blbiny. Dyslektický kroužek tam najdeme sotva.

Ano, opět přesně. Můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat, říká klasik. Ani mně se to nelíbí. Ale je to tak, taková je společenská realita, kterou ve svém blogu popisuji, a vy ji zde potvrzujete. Lidé jsou ochotni zaplatit 1200 Kč za partnerskou bondáž. Kdyby si měl každý žák platit výuku češtiny sám, platil by asi 4500 za rok. Kolik myslíte, že z vašich žáků by je zaplatilo? A znovu opakuji, že se mi to vůbec nelíbí. A mj. proto píši tyhle blogy. Dřív to tak nebývalo, a děti přikládaly škole větší smysl. Otázka je, co s tím. Představa, že to vyřešíme objektivizací maturitní zkoušky, standardy nebo tím, že učitel musí mít papír z pedagogické fakulty, je podle mého názoru zcela mylná nebo slovy pana Soukala poněkud fantasmagorická. Vzdělávání se prostě podstatně změnilo, a pokud na to škola nebude podstatně reagovat, budou její problémy narůstat, a nakonec přestane plnit své funkce, a to včetně třeba té kompenzace.

Příklad: Vy, pan Soukal, ostatní čtenáři, i já, my všichni se právě vzděláváme. Učíme se, možná aniž si to všichni uvědomují. Ba dokonce pro mnohé je to učení velmi intenzivní, neb mé příspěvky vyvolávají emoce, a co je spojeno s emocemi, si lépe pamatujeme ;-). Podobně a ještě patrně o něco intenzivněji se lze vzdělávat v diskusích na Facebooku (klidně se podívejte, co se děje na mých stránkách). A dělají to téměř všichni mladí. Je to masové, pane Soukale, ale bohužel se tam děti většinou učí něco, co my dospělí pokládáme za hlouposti. Ne vždy to ale hlouposti jsou, protože tam často experimentují s mezilidskými vztahy a mj. se tam také učí psát, tak aby jim druzí rozuměli, což obojí se jim jistě bude hodit. Ale co s tím, máme to ingonorovat, potlačovat? Třeba pan Jan Dušek (učí na gymnáziu Budějovická) provozuje Facebook a stránku Moderní dějiny. Nejen, že se tak žáci učí dějepis, ale učí se i to, že Facebook může být nejen zábava ale i zdroj vzdělávání. To je jen jednoduchý příklad, jak i při současné regulaci může škola reagovat (pravda, nikdo kromě žáků to moc neocení).

Dyslektický kroužek je dobrý nápad :-). Dokonce si myslím, že by se to i pěkně prodávalo.

Jana Karvaiová řekl(a)... 26. září 2014 14:15 na České škole

JK: Ha,zrovna mi to nahrálo na smeč, zde je historka ze života dnešního školního:
Já -"Děcka, kdo pozná toho pána na obrázku?"
Klárka -"Josef Lada"
Jára- " Ježíš, to je ten vůl, co sem kuli němu dostal pětku"
Já - "jak to že jsi dostal pětku?"
Jára - "Měl jsem o něm referát a měl sem fšecko blbě a úča mě dala kuli.Přitom mě to kontrolovali rodiče"
Já - "Aha, to je divné.A odkud jsi čerpal informace?!"
Jára - "No z Wikipedie ne? Jenže to tam asi napsal nějakej dement (pardon,pančelko,sem se nějak nechal strhnout)
Já - " a díval ses taky někam jinam?"
Jára - "NE. Proč?"

Především je ta historka nejspíš smyšlená nebo to Jára nějak popletl. Wikipedie totiž obsahuje kompletní historii hesla, a tam jsem žádné nesprávné údaje nenašel. Jak ovšem znám paní Karvaiovou z diskusí, asi si to nevymyslela. Jen si to neověřila.

Druhou věcí je trvale podivné přesvědčení, že na Wikipedii jsou chyby. Ano občas jsou, ale vydrží tam zpravidla jen pár hodin. Anglická Wiki zdárně konkuruje Encyclopedia Britannica. Samozřejmě že na webu obecně je spousta chyb, ale např. u dalších vzdělávacích zdrojů, o kterých píšu, je jich velmi málo. A to prostě proto, že na každou chybu někdo brzo přijde, upozorní provozovatele a ten je opraví.

Za třetí. Naopak kritici vzdělávacích zdrojů často přehlížejí, kolik chyb je v učebnicích, a stejně přehlížejí chyby, které dělá učitel. Ostatně i paní Karvaiová nám zde prezentuje něco, co slyšela ve škole, a není to pravda. Nedávno jsem na vlastní oči viděl, jak učitelka třídě asi desetiletých dětí před mosteckou věží sdělila: „Toto je děti Prašná brána.“ Když jsem řediteloval, zažil jsme při hospitaci, že si učitel zeměpisu pletl Golanské výšiny a Sinajský poloostrov, jindy zase úplně popletený výklad teorie relativity, kterou učitelka zjevně ne zcela pochopila (kolik je takových?). Rozdíl oproti internetovým vzdělávacím zdrojům je ovšem v tom, že většinu chyb učitele, zejména u malých dětí, nikdo nikdy neopraví.

A za čtvrté, to nejdůležitější. Co dělá škola, každý jednotlivý učitel pro to, aby se žáci na internetu správně orientovali? Nikdo snad nepochybuje, že to je potřeba, ale kdo to dělá? Ono to v RVP totiž není a u maturity a přijímaček se to nezkouší. Je to jen další ukázka toho, že škola je odtržená od reality měnícího se světa, i ukázka toho, že jednotlivý učitel s tím může dělat něco jen navzdory systému.