V přírodních vědách a v technologiích dosáhlo lidstvo nevídaných úspěchů. V rozvinutých zemích problémem chudých už není hlad, ale obezita, většinu fyzické práce za nás dělají stroje. S problémy, které nás nejvíce trápí, nám ale technologický pokrok nepomůže.

21/8/2016 jsem text přejmenoval jsa inspirován jednou z diskutujících

Vlády podporují STEM. V zájmu koho?

Politici celého rozvinutého světa podporují vzdělávání v oblastech STEM (Science, Technology, Engineering and Mathematics). České ministerstvo školství poslalo v květnu 2013 do českých škol 1,75 miliardy korun na podporu technického, přírodovědného vzdělávání. Nic to ale není proti posedlosti Evropské komise, jako by na podpoře STEM závisel osud Evropy. Když se ale probereme záplavou slov o pokroku, vědě a vysokých školách, nakonec vždy zjišťujeme, že ten hlavní důvod jsou technické a technologické inovace ve velkých firmách, které mají zajistit zvýšení HDP a růst konkurenceschopnosti. Jinými slovy jde o to vyvinout zase něco nového, co se bude dobře prodávat. Jde o peníze, které se mají vydělat v průmyslu.

Je to vlastně divné, vždyť v rozvinutých zemích už dávno průmysl nevytváří většinu HDP (i když je ČR nejprůmyslovější rozvinutou zemí na světě, činí u nás podíl průmyslu na HDP jen 37 %, průměr EU je 25%). A jeho podíl na HDP trvale klesá a podíl na zaměstnanosti klesá ještě rychleji (ČR 2005:38,8 %, 2011:36,6 %, EU 2005:24,8 %, 2011:22,6 %, v obou případech pokles o 9 % za 6 let). Takže kdyby šlo jen o ty peníze a nebo o zaměstnanost, tak tohle není dobrá cesta. Nějak za tím tuším jiné zájmy.

Co nás trápí

Ale nechme stranou zájmy. Hlavně se nezdá, že problémy, které lidi skutečně trápí, může vyřešit technologický pokrok. Nový model mobilního telefonu, úspornější automatická pračka, rychlejší auto jsou jistě fajn věci, ale, upřímně řečeno, šťastnějšími nás asi neučiní. Málokoho tíží, že je teď nemá. To až reklama nás musí přesvědčit, že je chceme, ba "nutně potřebujeme".

To, co nám naopak opravdu kazí život, jsou problémy sociální, politické, kulturní, trápí nás vztahy mezi lidmi, blbá nálada, závist, pocit, že nemáme dostatek financí pro slušný život, xenofobie, korupce, politická nestabilita, klesající porodnost – vlastně vymírání, partnerské či mezigenerační vztahy, problémy vzdělávání, nedořešené etické otázky kolem technologií atd. A to nemluvím o fungování ekonomiky či bankovního systému. A základem je svíravý pocit všeobecného morálního úpadku. Čekáme snad, že tyhle problémy pomůže vyřešit ještě více funkcí našeho mobilního telefonu nebo nanovlákna? To, co bychom spíše potřebovali, jsou změny ve společnosti, sociální inovace, ne technologické. Ale kdo je vymyslí? A kdo vymyslí, jak je zavést?

Holzmannův aluminiový klíček

Na obory STEM se soustřeďujeme už mnoho let - celé lidstvo. A dosáhli jsme nevídaných úspěchů. V rozvinutých zemích jsme se už dávno zbavili biblického "v potu tváře chléb svůj dobývati budeš", problémem chudých není hlad, ale obezita, většinu fyzické práce za nás dělají stroje. Stále ale jaksi bezmyšlenkovitě věříme, že nám technologický pokrok pomůže vyřešit i všechny další problémy včetně těch společenských. Snaha co nejvíce rozvíjet obory STEM tak připomíná známou scénku Felixe Holzmanna, v níž hledá aluminiový klíček, hledá ho ovšem pod světlem, protože tam je líp vidět, a nikoliv tam, kde ho ztratil.

Existují ale dva typy změn. Jedny jsou dány tím, na co se soustředíme a ty druhé tím, co zanedbáváme. První jsou dány vědeckým a technickým pokrokem, ty druhé pak naší psychologickou, sociální, politickou nedostatečností. A to jak na individuální úrovni, tak na úrovni vědy.

1 000 : 70

Individuálně je naše vzdělání v sociálních oborech slabé. Běžný maturant, než dojde k maturitě, má za sebou nějakých 1 000 hodin výuky oborů STEM, na průmyslovkách samozřejmě mnohem víc. Pokud je to gymnazista, učil se společenským vědám asi 300 hodin, pokud ale chodí na odbornou školu, jeho vzdělání v oborech jako psychologie, sociologie, politologie, ekonomie nepřesáhne ani 70 hodin. Nejvíce práce v té věci asi odvedou mateřské školky. Není tedy divu, že mnozí z nás sice umí spočítat pH roztoku, ale neumí se chovat mezi lidmi a politice se buď vyhýbají, nebo se chovají zběsile. Pád minulé vlády je důsledkem mimomanželského vztahu premiéra, nikoliv problémů s nižším HDP nebo nedostatečným technologickým pokrokem.  Petr Nečas, vzděláním fyzik, jistě uměl derivovat a integrovat, bohužel to nebylo to, co v dané chvíli potřeboval zvládnout.

Úroveň společenských věd samozřejmě nedosahuje vědeckého standardu věd přírodních a technických, nedávají nám tak skvělé a nezpochybnitelné výsledky jako fyzika či chemie. Bohužel ani fyzika, ani chemie naše skutečné problémy nevyřeší.

Před časem jsem byl na rozdělování cen a grantů Nadačního fondu Neuron, za matematiku, fyziku, medicínu a ekonomii. Moderátorka si na závěr posteskla, že by potřebovala, aby jí někdo poradil, jak má vychovávat své dvě dcery. V tom jí grant na výzkum doby života protonu opravdu nepomůže. Podělil jsem se o své dojmy s přítomným profesorem Hejným, dnes asi naším nejvýznamnějším pedagogem. „Ale přece nemůžeme udělovat ceny v pedagogice, to není žádná věda“, odpověděl mi. Inu, třeba by se Nadační fond mohl snažit, aby se z pedagogiky věda postupně stala. I medicína začínala pouštěním žilou. A třeba bychom se někdy v budoucnu i dostali k jasnější odpovědi na otázku moderátorky.

Albert Einstein to shrnul už v roce 1931: „Pročpak nám tato skvělá aplikovaná věda, která ušetřila práci a usnadnila život, přináší tak málo štěstí? Jednoduchou odpovědí na to je: Protože jsme se dosud nenaučili používat ji rozumně. (...) Starost o člověka samého a o jeho osud musí vždy být hlavním zájmem veškerého technického snažení.“

Co dělat

Vlády vymýšlejí jak zařídit, aby nejchytřejší a nejschopnější mladí lidé šli studovat obory STEM, a hlavně aby pak šli do průmyslu pracovat. Mnohem víc by nám ale pomohlo, kdyby nejlepší mozky namísto inovací smartphonů přemýšlely, jak má vypadat zákon o veřejných zakázkách či státní službě, jak upravit volební systém, jaká opatření přijmout proti korupci, kdyby hledaly řešení etických a tudíž i právních problémů kolem kmenových buněk, autorského práva, nároků na nejlepší zdravotní péči, jejíž cena je již dnes vyšší než možnosti atd. A kdyby hledaly cesty jak zlepšit vzdělávání. Zatím leží řešení takových problémů na stranických sekretariátech. A tam to na nejlepší mozky nevypadá.

Vyšší úroveň společenskovědních oborů by nám dokonce mnohdy pomohla i k penězům. Třeba ČEZ přišel v Albánii a Bulharsku o hodně peněz, a nebylo to nedostatky v technologiích. Spíše špatně vyhodnotil politickou situaci. Možná by se tedy hodili spíš ti politologové, kterých prý máme příliš mnoho. K obchodování s Čínou či Indií je spíš zapotřebí kulturologie než fyzika a spíš schopnost empatie než integrální počet. Ani ekonomickou krizi nezpůsobilo technologické zaostávání či všeobecně slabé znalosti z chemie…

Pokud chcete diskutovat, označte prosím svůj příspěvek písmeny rr. Na příspěvky bez rr nebudu odpovídat. Diskutovat s lidmi, kteří nepřečetli celý text, je ztrátou času. Uvítám také, když uvedete rozsah svého vzdělání ve STEM a ve společenskovědních oborech.

Mládí vpřed

Snad by pomohlo rozšíření výuky společenskovědních předmětů na základní škole. Lidé, kteří vědí z psychologie alespoň trochu, se snad dovedou lépe ovládat, lépe zvládají zátěžové situace, lépe spolu vyjdou, trocha politologie by z nich mohla udělat lepší voliče a sociologie přivést k porozumění společnosti. Stálo by za zvážení, zda nejsou tyhle znalosti pro život každého jednotlivce (i nás všech) důležitější než stélka lišejníku, znalost solí kyslíkatých a nekyslíkatých či Ohmova a Pascalova zákona. Samozřejmě, že pak záleží na tom, zda by si žáci ze školy odnesli jen názvy čtyř temperamentů, či něco užitečného a praktického, třeba jak s různými lidmi jednat. Ovšem v tom se společenskovědní předměty neliší od ostatních věd, včetně přírodních. Výuka může být špatná, nebo dobrá, užitečná, nebo zbytečná.

Mladí lidé hledí dopředu, mívají ideály a nadšení a zdá se mi, že vidí dál než vlády a celá Evropská komise. Jsem vzděláním matematik, učil jsem fyziku, ale jsem rád, že se mladí lidé na obory STEM příliš nederou a raději volí obory společenských věd. A to i když mnozí z nich mají dobré a někdy dokonce vynikající předpoklady ke studiu matematiky či jiných exaktních věd (data z výzkumu a testování uchazečů o vysokoškolské studium, společnost Scio). Ale oni tyhle obory studovat prostě nechtějí.

Chtějí najít odpovědi na životní otázky, které si kladou. Vždy se jich hodně hlásilo a stále hlásí na psychologii, protože chtějí rozumět sami sobě a lidem kolem. Hlásí se i na speciální pedagogiku či sociální a charitativní práce, protože chtějí pomáhat lidem. Hodně se jich hlásí na sociologii či politologii, protože chtějí porozumět společnosti, politice, ne světu strojů, ale světu lidí, který je obklopuje. Měli bychom je v tom podporovat, protože oni tak vlastně projevují „starost o člověka samého a o jeho osud“. A měli bychom se snažit, aby právě tyhle obory šli studovat ti nejchytřejší z nich, a ne je přesvědčovat, že nejlepší je být strojařem či chemikem.

Úvodník v únorovém čísle roku 2013 přírodovědného časopisu Vesmír končil slovy: „Při vší úctě k fyzice, chemii, biologii – nejsou teď na tahu jiné vědy?“

(viz též Kulturní mezera
17/8/2017 a v Japonsku se zbláznili )
)