Jan Kaczor: Proč je novela zákona o pedagogických pracovnících dobrý nápad

20. 01. 2021 | 01:13
Přečteno 1877 krát
Uvažujme o učitelském vzdělávání takovém, jaké opravdu reálně je, a nikoliv v iluzích jaké by ideálně mohlo či mělo být.

Se souhlasem autora, Jana Kaczora, odborník na školské právo ve ScioŠkolách, zde zveřejňuji jeho text.

Je tomu několik dní, co se na síti objevil dopis prof. Vladimíry Spilkové, která píše poslancům s naléhavou výzvou, aby “pečlivě zvážili dopady”, které má mít aktuální návrh novely zákona o pedagogických pracovnících. Ten návrh, který má umožnit vstup do profese lidem “z venku” - tedy osobám bez pedagogického vzdělání. Jde o “hazard s kvalitou školního vzdělávání”, varuje prof. Spilková.

Zatímco podobnou kritiku z řad zástupců pedagogických fakult, kteří se především obávají o svůj vlastní, zahnívající rybníček (a že jde o rybníček hodně hnilobný, dokazuje např. studie TALIS 2018, kde se pedagogická příprava v ČR ocitla v mnoha ohledech na úplném chvostu ze všech zemí OECD a dalších včetně Vietnamu či Rumunska) lze přejít bez povšimnutí, popřípadě ji mít rovnou za indikaci, že se jde správným směrem, kritika prof. Spilkové se jen tak přejít nedá. Paní profesorce se totiž rozhodně nedá upřít odborný ani lidský kredit, ani se nedá tvrdit, že by stála a priori proti jakékoli inovaci ve vzdělávání. Zaštítila např. pokus o institucionalizaci asi nejinovativnějšího programu učitelského vzdělávání Učitel naživo, který mimochodem nevyšel právě na základě jeho “zamáznutí” lidmi z pedagogických fakult (o čemž koneckonců nejtrefněji píše právě prof. Spilková v textu zde).

Přesto mám dojem, že se ve svém hodnocení mýlí a tímto textem se pokusím vysvětlit, proč.

1. Ztráta “prestiže” učitelů


Prof. Spilková zaprvé vyjadřuje obavy o učitelskou profesi a její “prestiž”. Zde lze oponovat, že prestiž určité profese se jistě neurčuje podle množství překážek, které jsou budoucím pedagogům kladeny do cest. A že jde o překážky často bizarní - budoucí prvostupňař se nemůže věnovat dětem, nezvládne-li pod určitý čas člunkový běh nebo potopit se pro puk, budoucí učitel francouzštiny málem neodstátnicuje, neboť nedostal zápočet z francouzské literatury 15. století.

Ne. To, že se všichni budoucí učitelé vypořádají s často nesmyslnými požadavky pedagogických fakult, skutečně prestiž pedagogické profese nezvýší. Jestli ji něco zvýší, pak to, že budou čeští učitelé vykonávat svou profesi dobře, a rodiče uvidí, jak jejich dětí zásluhou skvělých učitelů kvetou a získávají pro život užitečné kompetence.

2. Srovnání s jinými povoláními


I srovnání s jinými povoláními, které profesorka Spilková uvádí, kulhá. Zaprvé je zde jeden základní rozdíl mezi všemi zmíněnými profesemi (tedy advokátem, lékařem a soudcem) - zatímco oni jsou osobně před zákonem i klientem odpovědní za kvalitu jimi poskytovaných služeb, za kvalitu poskytovaného vzdělávání ve škole je v souladu s § 164 odst. 1 písm. b) školského zákona odpovědný její ředitel. A je to on, kdo má primárně posoudit, je-li pedagog způsobilý, svou profesi vykonávat nebo nikoli.

Současné nastavení zákona o pedagogických pracovnících mu v tom naopak klade překážky v podobě povinnosti upřednostnit kvalifikovaného oproti nekvalifikovanému vždy. Např. i když jde o výběr mezi nerudnou dámou, která bude křičet na děti (a na pedagogické fakultě, kde vzdělání získala, se učila o nutnosti marxisticko-leninském pohledu na výchovu socialistického člověka, protože i ta je plně kvalifikovaná) a, řekněme, bývalým skautským vedoucím, který by se po úspěšné kariéře v korporátu chtěl věnovat dětem.

Naprosto klíčový rozdíl mezi medicínou a pedagogikou nicméně spočívá v tom, kde a jak se můžete medicíně oproti vzdělávání a výchově dětí naučit. Zatímco operovat, ale jakkoliv jinak léčit závažnější choroby, se opravdu těžko naučíte jinde než na lékařské fakultě či v nemocnici, učit a vychovávat se učí každý od mala v rodině. Vidí to ve škole, pomáhá svým spolužákům, učí své děti, učí kolegy v zaměstnání, může se stát vedoucím v kroužku Jsou to často místa, kde se člověku dostane systematické přípravy. Skvěle to ilustruje postřeh jedné absolventky pedagogické fakulty: "Na státnice z pedagogiky a psychologie jsem se vůbec nepřipravovala, všechno jsem to dávno znala ze skauta. Dělala jsem léta vedoucí."

Kdyby vzdělávání a výchova reálně nutně vyžadovaly formální pedagogické vzdělání, neměl by jej mít každý rodič? Co se děje ve škole tak specifického či v nezkušených rukou tak riskantního (jako třeba v medicíně operace), že je na to třeba speciální certifikace? “Špatná výchova může také napáchat mnoho nenapravitelných škod”, můžete namítnout. Ano, to je pravda. Ale ke škodám dochází v podstatně delším časovém horizontu a úplně jiným způsobem. Zatímco lékař (nebo řidič autobusu, s nímž se zástupci jedné podezřelé pedagogické organizace bůhvíproč tak rádi srovnávají) může jedním svým rozhodnutím vmžiku jiného zabít či zmrzačit, učitelovo působení je dlouhodobé. A jako takové je podrobováno kontrole ředitele školy, který může učitele, škodícího dětem, vyhodit dříve, než nějaké škody vůbec stihne napáchat.

3. Ke znalostem “důležitým pro práci učitele”


Prof. Spilková píše, že důležitým aspektem učitelského vzdělání je, že na jeho “konci je kromě znalostí určitého oboru řada důležitých znalostí a dovedností, které jsou klíčové pro kvalitní práci učitele”. Uvádí příkladmo “znalosti o věkových zvláštnostech žáků, o individuálních rozdílech mezi nimi” nebo o “práci s heterogenní třídou”. Již jsem zde nakousl šetření OECD Talis 2018, které prosím nepojednává o kvalitě učitelské přípravy v dobách, kdy se zde mnozí, stále ještě působící (a, viděno optikou zákona, kvalifikovaní) učitelé učili o výchově socialistického člověka. Vypovídá o kvalitě učitelského vzdělání v naší novodobé České republice. Vyberme některé údaje.

V oblasti “vzdělávání v oblasti praxe ve třídě” (viz graf) ohodnotili absolventi českých pedagogických škol tyto nejhůř ze všech zemí OECD (pouhých 44,7 % hodnotilo přípravu pozitivně, ve srovnání s Finskem, kde to je 72 %). Navíc, zdá se z údajů, se stav oproti minulosti zhoršuje. Jako čtvrtou nejhorší (za Francií, Islandem a, překvapivě, Finskem) vnímají čeští učitelé i získané kompetence v oblasti “chování žáků a zvládání třídy” (30 %, Anglie 68 %). Nejhůře opět české fakulty dopadly ve zhodnocení toho, jak studenty naučili pracovat v inkluzivním prostředí (18,4 %, Anglie 68,8 % - ale zde se ovšem naopak situace zlepšuje). Ale jsou i pozitivní zprávy. Velmi dobře (92,3 %) hodnotí čeští absolventi pedagogické školy v kategorii “obsah vyučovaných předmětů” a rovněž v oborové didaktice (91,1%).
null
null

Zkrátka - pedagogická fakulta vás naučí poznat láčkovce, trojlaločnatce či klepítkace podle obrázku jejich oka “i pokud by vás o půlnoci vzbudili”, a možná vás naučí naučit toto i vaše žáky. Ale dá vám skutečně ty pedagogické znalosti a dovednosti, o nichž píše prof. Spilková? Naučí vás pracovat se třídou, v níž jsou integrováni žáci se SVP? Naučí vás rozvíjet mezioborové kompetence žáků? Lze o tom pochybovat.

4. Proč tento omyl?


Zbytek textu profesorky Spilkové naopak konstatuje skutečnosti, s nimiž se lze shodnout, aniž by však na jejich základě bylo nutno se vymezovat vůči navrhované novele a úpravě kvalifikačních předpokladů (drop-out učitelů, ignorování vlastních strategií státem, nutnost formulování standardu kvality učitelské profese a další).

Snažím se odhadnout, proč se prof. Spilková, kterou rozhodně nelze podezřívat z jakýchkoli nečestných úmyslů, mýlí. Nejspíše je to proto, že uvažuje o učitelském vzdělávání nikoli o takovém, jaké je, ale jaké by podle její představy ideálně mělo být. Uvažuje o učitelském vzdělávání v pojetí programu Učitel naživo, které se, neúspěšně, pokusila zaštítit i fakulta, na které aktuálně působí A ano - pokud by učitelské vzdělávání vypadalo takto, pak skutečně je na místě říci - ať učí jen ti, kdo jím prošli, a ostatní jen, pokud je kvalifikovaných nedostatek.

Jenže bohužel, realita je jinde. Realita nabízí člunkové běhy a dvousemestrální dějiny hudby pro prvostupňaře, francouzskou literaturu 15. století pro učitele francouzštiny a župní systém pro učitele společenských věd (Že nevíte, co je župní systém? Jedná se o samosprávný systém první československé republiky z let 1918 - 1928, který však na území Česka nikdy nebyl uveden v život. Budoucí učitelé společenských věd se o něm skutečně učí).

A do té doby, dokud realita vypadá takto - dokud pedagogické fakulty drilují studenty na detailech jimi studovaných oborů a pedagogické přípravě věnují jen zlomek času, dokud je řídí lidé, jako prof. Ludíková, která se postarala o “zaříznutí” nebezpečné konkurence v podobě Učitele naživo, ať raději učí inženýři s láskou k dětem.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mittner Jiří · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy