Horolezec Radek Jaroš na otázku, proč leze na osmitisícovky, odpovídá: „Protože mě to baví.“

Většina lidí si myslí, že Komenského škola hrou znamená, že děti si mají ve škole hrát. Ale to je omyl. Komenský měl na mysli školu divadelní hrou. Napsal i několik dramat, jejichž hraním se děti měly učit latinsky.

Podobně jako slovo hra má více významů i slovo bavit. A jeho dva významy vnášejí neobyčejný zmatek do diskusí o fungování školy. A mám dojem, že často i do komunikace mezi žáky a učiteli.

Na jedné straně je zde bavit jako obveselovat, pobavit se - zábava, kratochvíle, rozptýlení, odreagování, ve smyslu „být baven“, typickým příkladem je estráda. A na druhé straně je zde slovo bavit ve významu zajímat, dělat se zaujetím, ve smyslu „práce mě baví“. Budu proto rozlišovat bavit-estráda a bavit-zaujetí.

Zatímco baví-estráda směřuje spíše k utrácení času, baví-zaujetí směřuje k naplnění zájmů. Baví-estráda nevyžaduje žádné úsilí ani námahu, baví-zaujetí naopak často potřebuje úsilí, překonávání překážek, i těch nepříjemných a namáhavých. Baví-estráda je většinou pasivní a zpravidla nemá cíl. Naopak baví-zaujetí je vždy aktivní.

Horolezec Radek Jaroš na otázku, proč leze na osmitisícovky, odpovídá: „Protože mě to baví.“ Těžko má na mysli baví-estráda, lézt na osmitisícovky vyžaduje velké úsilí a námahu a většinu času to žádná kratochvíle není. To je ovšem extrémní případ. Ale i když někdo řekne, že ho práce baví, neznamená to jistě, že do práce chodí jako do kina, ba ani to, že nevyžaduje úsilí a překonávání překážek, ale to, že do práce chodí rád, že z ní má celkově dobrý pocit, vidí v ní smysl, chce ji dělat.


Zvláštní rozdíl je ještě v tom, že baví-estráda je krátkodobé, v omezeném čase, zatímco baví-zaujetí je často dlouhodobé, viz „baví mě práce“. To ale také znamená, že v rámci baví-zaujetí mohou a většinou jsou i chvíle, kdy mě to nebaví. Ale důležité je, že i tyto nezábavné části jsou součástí smysluplného celku, který baví-zaujetí.

Někteří lidé jsou ovšem přesvědčení, že skutečná práce je jedině to, co člověka nebaví. Ti pak předpokládají, že děti ve škole skutečně pracují, jen když je učení nebaví. A že to je ta správná příprava na práci. Přitom je to vlastně právě naopak – děti se skutečně učí hlavně, když je učení baví-zaujme. A pak ani o tom, že se učí, nemusejí vědět.

Škola mě nebaví

Co ale znamená, když žák řekne, že ho škola nebo učení nebaví? Není spokojen s tím, že výuka není dost velká estráda, nebo mu vadí, že ho daná věc nebaví, že ho nezaujala? Snad se najdou i žáci, kteří pokládají školu za druh estrády, ale já takové neznám. A rozhodně nejsou v prvních třídách. Tam děti přicházejí s touhou se učit, nečekají estrádu, ale že to bude zajímavé.
Znám ale hodně dětí, které učení nebaví. To, co a jak se učí, je nezaujalo, nezajímá je to, nepokládají to za smysluplné. A to celkově, dlouhodobě. Málokdy se stane, že žák řekne: „baví mě dějepis, ale nebaví mě Francouzská revoluce“, nebo „baví mě matematika, ale nebaví mě složené zlomky“.


Někteří z nich by se i učili rádi, s úsilím, překonávali by překážky, klidně by se i něco našprtali, kdyby je to ovšem bavilo (-zaujetí). Problém může být v obsahu i ve formě, někdy je v obojím. Ale platí Komenského: „Kdo nedbá, aby byl vyučován, toho budeš marně vyučovati, dokud u něho neprobudíš vřelý zájem o učení“. Je to jasné a jednoduché a není třeba být Učitelem národů ani vystudovat psychologii, aby na to člověk přišel. Učit žáky, které to nebaví (-zaujetí), je marné.

Bohužel, někteří učitelé se domnívají, že když žák řekne „mě to nebaví“, že chce estrádu. Mám hypotézu, proč to tak je: Většina výuky je stále ještě frontální, žák je pasivní, učitel žáka baví-estráda. A tak, když to žáka nebaví, reaguje učitel buď tak, že jeho estráda je špatná a snaží se jí vylepšit. Nebo si prostě řekne, že učení není žádná estráda, a tak není důvod, aby žáky učení bavilo (-estráda). To je pravda, učení není estráda. Ale nesmí se při tom zapomínat, že když učení žáky nebude bavit (-zaujetí), budeme je učit marně.

Učení nemusí žáky bavit, ale musí je bavit.