Pro Kateřinu Valachovou bylo nejdůležitější plnit volební program ČSSD. Prosadila hodně zákonů. „Za dva roky na ministerstvu udělala víc než pět šest jejích předchůdců dohromady,“ říká premiér Sobotka. Ale zda škody nebo užitku, to teprve uvidíme.



Kateřina Valachová byla jistě energická a umanutá kapitánka. Mohla něco zlepšit. Jenže seděla ve špatné lodi, měla chaotický plán cesty a navigátory, co koukají dozadu místo dopředu. Jela rychle, na nebezpečí se neohlížela. Vystoupila. Loď má ale velkou setrvačnost. Neřešila, kam loď dojede a kde a na co narazí. Rizika jsou veliká.

Neotřesitelná víra ve volební program ČSSD

Pro Kateřinu Valachovou bylo nejdůležitější plnit volební program ČSSD. A to se jí dařilo skvěle. Otázka je, kdo a proč dělal ten program a jaké cíle sledoval. Šlo mu o děti nebo systém? A bude to všechno spíš k užitku nebo ke škodě? A na to se očividně neptala. A neptá se na to ani pan premiér, když říká že „Za dva roky na ministerstvu udělala víc než pět šest jejích předchůdců dohromady“.

Prosadila hodně zákonů. Např. povinný poslední ročník mateřské školy byl ve volebním programu. A prosadila ho navzdory kvalitní odborné analýze, kterou nechal ještě Marcel Chládek udělat. Ta ukázala, že ze čtyř zkoumaných variant je tahle nejhorší. To nejenže nebyla evidence based policy, to byla anti-evidence based policy. Jakoby si do ČSSD volebního programu dala těžbu zlata na Šumavě, nechala udělat průzkum, který ovšem zjistil, že tam žádné zlato není. Ale stejně tam ty doly postavíme, když to máme v programu. Je to také jediný případ zákona, který začne platit ještě za této vlády. Problémy už začínají být zjevné.

Ani u dalších kroků nezkoumala možná rizika a škody. Špatně připravená inkluze polarizovala společnost, učitele i rodiče. Namísto větší koheze tak snadno může být výsledkem ještě větší rozdělení společnosti

Učitelům se nežije líp

Zájmy učitelů Kateřina Valachová hájila s mnohem větším humbukem než její předchůdci. Platy se jim pravda zvýšily, jenže nakonec méně než všem ostatním státním zaměstnancům od hasičů přes policajty až po úředníky. A poměr platu učitele k průměrnému platu jiného vysokoškolsky vzdělaného člověka se opět zhoršil. Do budoucna toho učitelům naslibovala hodně. Slibem nezarmoutíš.

Učitelé si ovšem stěžují na nárůst administrativy, a to mj. ve spojení s inkluzí. Velké pochybnosti trvají také kolem zatím neschváleného kariérního řádu. Odpor učitelů k němu rychle narůstá.

Na konci jejího působení se učitelům nežije líp, nemají lepší pocit ze své práce, ani lepší výhled do budoucnosti. Pocit nedůvěry a podezírání ze strany státu jen zesílil. Kvalitnější uchazeči o studium na VŠ jen málokdy jdou studovat na učitele a důvod: „Tak jak dnes práce učitele vypadá, není to, co by se mi líbilo,“ uvádějí třikrát častěji než nízké platy.

Chudák volič ČSSD

Z hlediska ČSSD je zajímavé se podívat, co přinesla jejich typickým voličům, tedy nižší střední třídě. Lze to snadno shrnout: Omezila jejich dětem přístup ke vzdělávání. Trojka překážek: Povinné a jednotné přijímací zkoušky na SŠ, povinná a jednotná maturita z matematiky, a především změna financování, jsou kroky, které kromě dalších rizik všem žákům komplikují průchod vzdělávací soustavou. Vždyť dokonce jedním z deklarovaných cílů je, „aby nestudoval ten, kdo na to nemá“. Movitější a motivovanější rodiče své děti nakonec ke kýžené maturitě protlačí. Ale co ti sociálně slabší, ti z rodin, kde se vzdělávání nepokládá za tak důležité? Ano bývaly doby, kdy sociální demokraté zakládali Dělnické akademie, aby dělníky povznesly k vyšší vzdělanosti. Teď, zdá se, jejich děti ženou do učilišť, nebo je dokonce ze vzdělávání úplně vyřazují.

Nejnebezpečnějším krokem je změna financování. Zjednodušeně: ze současného přehledného financování na žáka máme od roku 2018 přijít k financování na třídu. Výsledkem bude nepředvídatelný nárůst výdajů, aniž by bylo jakkoliv zajištěno, že to povede k zvýšení kvality vzdělávání. Podle důvodové zprávy k zákonu to bude stát 2,5 až 5 miliard. Takže kolik vlastně nevíme. Ale když dáme miliardy na tohle, z čeho budeme přidávat učitelům? Druhý důsledek, vytlačujeme ze vzdělávání problematické děti. Všude ve světě hledají cesty, jak podpořit děti, které mají na základní, ale hlavně na střední škole problémy. Vědí, že se to vyplatí. Z těch odmítnutých a neúspěšných budou totiž nespokojení, zklamaní, nezaměstnaní, voliči autoritářských stran, nositelé patologických jevů. V dosavadním systému, kdy škola dostávala s každým žákem peníze, se školy zdráhaly problematické děti vyhodit. Ale teď se jich rádi zbaví. Je s nimi přece práce navíc. Doslova šokující je, že to je vlastně záměr. „Školy v zájmu získání žáků (a tedy prostředků státního rozpočtu) i žáky s velmi malou pravděpodobností úspěšnosti „drží“ ve vzdělávání co nejdéle,“ praví se v důvodové zprávě. Co s nimi ale bude, to už nikdo neřeší. Jde přece o systém, ne o děti. A za třetí, systém financování na žáka vytvářel mezi školami alespoň nějaký konkurenční tlak na zvyšování kvality. Škola, která měla málo žáků, měla i málo peněz. Teď je to ovšem jedno: „Nehlásí se k nám žáci? No a co, alespoň se nám v malých třídách bude líp učit.“

Jde přece o systém, ne o děti.

Nejdůležitější by bylo posoudit působení Kateřiny Valachové z hlediska dětí. Budou děti lépe připraveny na život v polovině 21. století? Takto se ovšem program ČSSD postaven nebyl a na MŠMT se takto neuvažuje. Jde přece hlavně o školství, o systém, ne o vzdělávání a o děti.

A co ministryně Valachová neřešila. Uvedu jen dvě věci. Stále klesající motivaci žáků a zájem o školu ukazují mezinárodní výzkumy PISA a TIMMS už od roku 1995. A vůbec nejhorší je orientace směrem na minulost. Ve studii Světového ekonomického fóra Nové vize pro vzdělávání se mluví o kreativitě, komunikaci, zvídavosti, iniciativě, adaptabilitě atd. A co my? Stále více testujeme znalosti. A MŠMT chystá návrat k učivu. Místo, abychom koukali, kam svět směřuje a připravovali na to děti, chystáme návrat. Kam? Do minulosti?