V  předchozím blogu jsem na datech doložil, že v matematice od roku 1995 dochází k hrozivému sestupu a že čeští žáci byli a jsou světová špička v tom, jak nemají matematiku rádi. Příčina je v celkovém pojetí výuky, které je příliš akademické, zaměřené na zvládání abstraktních postupů mnohem více než na porozumění, propojení s životem dětí a rozvoj myšlení. Klíčovou vadou je nezájem o žáky, kteří nestačí nasazenému tempu, někdy až pohrdání – postoj vyjádřený v diskusi: „Kdo nezvlada stredoskolskou matiku, je bud idiot nebo lempl“, není vůbec výjimečný.

V anketě na konci minulého blogu na otázku: Je pojetí výuky matematiky popsáno přesně? Odpovídá to Vašim zkušenostem? Odpovědělo 37 % naprosto přesně a dalších 37 % vcelku přesně, celkem se mnou tedy souhlasilo 74 %. Naopak 23 % se mnou nesouhlasilo. Hlasovalo 128 lidí.

Proč se výsledky v matematice za 12 let tak zhoršily?

V kontextu předchozího blogu zůstává spíše otázkou, jak je možné, že jsme v roce 1995 dosáhli tak dobrých výsledků. Co se od té doby změnilo? A v čem se situace  v Česku liší od ostatních zemí?

Nelze nevidět, že moderní doba, neobyčejný rozvoj ICT i další faktory mění i postavení matematického vzdělání ve společnosti. Zatímco před 40 lety bylo možné vidět inženýry s logaritmickým pravítkem v ruce, dnes převládá přesvědčení, že vlastně všechno za nás spočítá počítač a návod že najdeme na internetu. Vůbec se nechci pouštět do debaty, do jaké míry to je či není pravda – objektivní pravda totiž není v tomto případě vůbec důležitá. Rozhodující je, co si o tom myslí žáci, kteří se matematiku učí. A pro ně se význam matematiky, jako nástroje potřebného v budoucím povolání, nepochybně snížil. Týká se to ovšem především rozvinutých zemí, když se totiž podíváme na země, kde děti matematice přikládají největší význam (TIMMS 2007), dostaneme toto podivuhodné pořadí: Indonésie, Ghana, Omán,Thajsko, Alžírsko, Jordánsko,Tunisko, El Salvador, Egypt, Kolumbie atd. První skutečně rozvinutou zemí jsou USA na 21. místě. Naopak na druhé straně najdeme Japonsko, Taiwan, Koreu, Hong-Kong (tedy země, kde je přístup dětí k ICT patrně nejvyšší).

Českému od reálného života žáků hodně odtrženému pojetí matematiky dodávala smysl především využitelnost matematiky v budoucím studiu či povolání. Stále rychlejší změny světa, který nás obklopuje, tak smysluplnost výuky matematiky zasáhly víc, než tam, kde se více dbalo, aby matematika měla smysl i v každodenním životě dětí, kde děti více viděly, že to co se v matematice naučí, mohou skutečně použít. A kde se méně zkoušely vzorečky, ale více se dětem vysvětlovalo, že matematika je i nástrojem rozvoje myšlení, kde se více děti učily samotnému bádání a řešení problémů.

Specifickým rysem české výuky matematiky byly dlouhá léta přijímací zkoušky, na střední i vysokou školu. Ty byly cílem a metou velké části výuky. Ty bylo třeba zvládnout, a tomu žáci i učitelé podřizovali svoji práci. Pojetí těchto zkoušek odpovídalo pojetí matematiky (jak jinak?), tedy akademické, od života odtržené, zaměřené spíše na rozsah a nacvičené postupy než na porozumění. I žáci, kteří se v matematice ztráceli, se vypnuli k velkým výkonům, často však bez dobrého porozumění. To se ale změnilo. Střední školy šmahem ruší své přijímací zkoušky a ruší je i mnohé vysoké. A to právě ty, kde se dělávaly přijímací zkoušky z matematiky. Přijímací zkoušky mj. zrušila Matematicko-fyzikální fakulta, ale i mnohé techniky a třeba i pedagogické fakulty. Jinými slovy velká část toho, co dříve nutilo žáka k učení se matematice, zmizelo.

S klesající možností žáky k něčemu nutit souvisí nepochybně i celková demokratizace společnosti, rostoucí péče o práva dítěte a klesající autorita učitelů. K tomu dochází na celém světě. U nás stejně jako v ostatních postkomunistických zemích jsme na tom o to hůř, že k těmto změnám dochází rychle (zejména vzhledem k setrvačnosti školství), a tak na ně nejsme dostatečně připraveni.

Žáci mají nové možnosti, nové motivy, jiné zájmy. Svět se mění tak rychle, že ani nestačíme sledovat jaké. Jisté ale je, že v konkurenci s ostatními nabídkami matematika nevítězí. Obliba matematiky klesá ve všech sledovaných zemích. A opět je to tak že i přes všeobecný pokles zájmu, se největší oblibě těší v zemích třetího světa, a naopak nejmenší v zemích rozvinutých.

Stačí si dobře pročíst pěkný článek z Lidovek. Je skvělým vyjádřením obecného názoru převažující většiny těch, kteří se matematiku nikdy pořádně nenaučili. A přitom často měli dostatečné intelektové předpoklady, aby ji zvládli. Bohužel jim s matematikou nikdo nepomohl, ani jim nedal příležitost z ní získat to, co získat mohli. Vcelku se pak ale spousta lidí, kteří se matematiku nenaučili, přesvědčila, že mohou být dobře živi i bez matematiky. Navíc mají na výuku matematiky negativní vzpomínky. Stali se z nich novináři, učitelé, lékaři, soudci, politici. A rodiče! Jejich vliv na veřejný prostor je velký. My matematiky znalí sice někdy trneme, když vidíme jejich logické kotrmelce, podle nás základní neznalosti, ale není nám to nic platné. Jich je víc. A vracím se k tomu, že je jich v České republice tolik proto, že jsme u nás léta učili matematiku zcela bez ohledu na možnosti a potřeby těchto lidí. Z výsledků TIMSSu i z pozorování veřejného prostoru lze soudit, že takových lidí je u nás víc než jinde.

Která z příčin poklesu úrovně se vám osobně jeví jako nejsilnější?

Otevřeně však musím přiznat, že ani souhrn všech uvedených faktorů pro mě není dostatečným vysvětlením dramatického zhoršení výsledků v matematice ve čtvrtých třídách (z 2. místa v roce 1995 na 25. v roce 2007). Čtvrté třídy jsou totiž uvedenými vlivy zasaženy nejméně. Většina učitelek učila už v roce 1995, ve třídách je méně dětí, což by mělo obecně výsledky zlepšit. K přijímacím zkouškám je buď daleko, anebo - u přijímaček na 8letá gymnázia - se nic nezměnilo. A autorita učitele je jistě pořád mnohem vyšší než ve třídách osmých. Ty, kteří by chtěli zhoršení vysvětlit kurikulární reformou, musím ještě upozornit, že v roce 2007 byla reforma teprve v zahájena v 1. třídách a do 4. tříd tedy dorazí až v září 2010.

1.       Kde ve výuce matematiky jsme a proč tam jsme – viz minulý blog

3.       Kde bychom chtěli v matematice být – zde

4.       Jak toho dosáhnout – bude o víkendu

5.       A nakonec: Jak to je povinnou maturitou z matematiky