Svět 4.0 bude potřebovat lidi, kteří se umějí a chtějí učit, lidi kreativní a podnikavé. Budeme potřebovat empatii a laskavost. Lidi s potřebou pomáhat druhým a budovat kvalitní vztahy. A pro naše bezpečí a radost ze života potřebujeme získat dovednost orientovat se dobře v bludišti klamu, lží a alternativních pravd.



Svět se mění čím dál rychleji. Technologické novinky mění nejen to, jak pracujeme a co vytváříme, ale stále více zasahují do toho, jak žijeme. A čeká nás další velká technologická změna spojená s robotizací, rozvojem umělé inteligence a bioniky. Mluví se o průmyslu 4.0, ale zdaleka nejde jen o průmysl. Změny ještě během našeho života zasáhnou mnoho dalších profesí, od účetních přes úředníky, programátory, řidiče aut a pokladní v supermarketech až po novináře a také část práce učitelů, lékařů, právníků, bankéřů atd.

Ubude tolik pracovních míst, že pro mnoho lidí prostě nebude práce, předvídají jedni. Jiní tvrdí, že práce bude dost, jen se bude lišit od té současné. Je ale jisté, že se změní struktura pracovního trhu. Ubude rutinní práce, a to nejen manuální, ale i rutinní duševní. Jisté také je, že naprostá většina lidí bude muset během svého života několikrát měnit zaměstnání, bude se muset učit novým dovednostem, dost možná i takovým, které dnes vůbec neznáme. A co je nejpodstatnější, nezmění se jen pracovní trh. Změní se celá společnost, promění se vztahy mezi lidmi!

Svět 4.0 potřebuje vzdělávání 4.0

Všechny diskuse, kterých jsem se na toto téma účastnil, i materiály a studie, které se zabývají tím, jak je třeba se na svět 4.0 připravit, vždy končí u vzdělávání a výchovy. Pro svět 4.0 potřebujme úplně jinak pojaté vzdělávání. Poslušné a zaměnitelné pracovníky, a to i vysoce specializované odborníky, postupně nahradí roboti a umělá inteligence. To, co nenahradí a čeho budeme naopak potřebovat víc, je kreativní práce v komplikovaném prostředí a práce lidí s lidmi Roboti jen těžko nahradí člověka ve vztazích, ať už v rodině nebo v komunitě, v péči o děti, o nemocné a také v péči o staré lidi, kterých bude přibývat.

Ve studii Světového ekonomického fóra (World Economic Forum) je mezi dovednostmi pro 21. století kritické myšlení, kreativita, komunikace, spolupráce, ale také zvídavost, iniciativa a adaptabilita. Svět 4.0 bude potřebovat lidi, kteří se umějí a chtějí učit a zvládat nové věci, lidi kreativní a podnikavé, kteří budou přicházet s novými nápady a inovacemi. Nutně budeme potřebovat empatii a laskavost. Lidi s potřebou pomáhat druhým a budovat kvalitní vztahy. A pro naše bezpečí a radost ze života potřebujeme získat dovednost orientovat se dobře v bludišti klamu, lží a alternativních pravd.

České školství 1.0

Když se však podíváme na to, jak fungují nejen české školy, co a jak se tam učí, je jasné, že v naprosté většině škol tohle není to, k čemu se směřuje, co se hodnotí a cení. Od doby průmyslové revoluce, od školství 1.0, se sice leccos změnilo, ale, i když je řada výjimek, na většině škol stále převažuje frontální výuka. Učitel stále káže žákům, co si mají zapamatovat, a jde mu především o to, aby naplnil jejich hlavy znalostmi, které pak vyzkouší a oznámkuje.

Místo hledání cesty ke změně dělá Ministerstvo školství kroky, které nás vracejí ke školství 1.0. Státní maturity - ty se nutně zaměřují na to, co jde snadno otestovat. K dosažení úspěchu u maturity není zapotřebí vzdělávání, natož vzdělávání 4.0, stačí přísný a důsledný výcvik. I v matematice, jde mnohem víc o naučené (našprtané) algoritmy než o řešení problémů. O kreativitě či kritickém myšlení vůbec nemůže být řeč. Totéž platí pro povinné přijímací zkoušky na střední školy. Kde je spolupráce či komunikace? Jaká je zvědavost dětí? Na přísudek jmenný se sponou či rod zájmena? Přijímací zkoušky na maturitní obory navíc odradí nebo zastaví spousty dětí, kterým třeba zrovna nejde matematika, dětí, které jsou kreativní, komunikativní, empatické a s trochou péče a podpory by ve světě 4.0 skvěle uspěly. Mluví se o záměru vrátit se k osnovám. Jak nás ale osnovy s pevně daným seznamem učiva posunou ke vzdělávání 4.0, k adaptabilitě, ke zvídavosti, k iniciativnosti dětí? Ministerstvo směřuje k centralizaci a jednotnosti. Přitom jedině z pestrosti a různorodosti se může zrodit tak potřebný pokrok.

Učitelé musí mít daleko vyšší platy, dvojnásobné i vyšší. Aby se školství změnilo, nepochybně potřebuje další peníze. Ale ne proto, abychom pokračovali v tom, co máme, ale proto, aby současní učitelé měli prostor a motivaci učit se nové věci a změnit svoji práci, a také proto, aby do škol přišli noví lidé s jinými metodami, s novými nápady. Novela zákona o pedagogických pracovnících ovšem fixuje současný stav. Do škol smí jen ten, kdo absolvoval pedagogickou fakultu. Připravují ale učitele pro školství 4.0? To si snad nemyslí ani samotné fakulty.

MŠMT překážka pokroku

Úplně šokující pak je zjištění, že když už se někde objeví snaha přinést do škol takové vzdělávání, jaké je pro svět 4.0 zapotřebí, nejen že jí ministerstvo nepodpoří, ale dokonce to blokuje. Tak jak se to stalo u ScioŠkol, které dobře znám. Podporu ale nemají ani další inovativní školy ať soukromé či veřejné. O sdružení více než třiceti škol „Trvalá obnova školy“, jehož už sám název odkazuje do budoucnosti, nejspíš na Ministerstvu málo vědí a nikdy ho nepodpořili. Na místo toho, aby ostrůvky pozitivní deviace podporovalo, snažilo se z jejich nápadů poučit a šířit dobrou praxi do dalších škol, ministerstvo zakazuje. Nejenže tím brání tolik potřebným inovacím, ale hlavně ukazuje ostatním školám, učitelům i široké veřejnost, že současný stav je v pořádku a změny jsou nežádoucí.

Možná, že při pohledu na školství zevnitř je možné mít pocit, že vylepšené školství 1.0 je ta nejlepší cesta. Při pohledu ze světa 4.0, kde brzy budou jezdit autonomní auta, to ale vypadá jak skanzen s kočáry taženými koňmi.

Banky mnohdy půjčují na mnoho let. Proto k mému povolání patří myslet hodně dopředu, sledovat trendy a předvídat rizika. Jsem si zcela jist, že s vylepšeným školstvím 1.0, které jsme zdědili, nemůžeme ve světě 4.0 obstát. Neobstojí Česká republika. Ale neobstojí ani nikdo z nás. Co je však nejhorší, se vzděláním a výchovou ze škol 1.0 neobstojí ve světě 4.0 naše děti, vnuci a pravnuci.

Naději mi dává revoluce rodičů a prarodičů, kteří hledají a pro své děti volají po vzdělávání a výchově pro společnost 4.0. Kde je poptávka, přijde i nabídka. Hlavně, aby přišla včas!