Chceme-li budovat moderní školství, musíme do výuky přilákat více lidí se zkušenostmi z reálného světa mimo školu. Současně je ovšem třeba zajistit kvalitu výuky. Novela zákona o pedagogických pracovnících, která se nyní projednává ve sněmovně, je sice malý krok ale rozhodně správným směrem. A je to velká výzva pro pedagogické fakulty.



Všichni bychom rádi, aby ve školách učili ti nejlepší učitelé. Takoví, kteří mají co nabídnout žákům nejen ve svém předmětu, ale i v širším smyslu lidskosti, morálky, zralých postojů. Takoví, kteří znají svět mimo školu a přinášejí do školy své zkušenosti a pohledy z různých oborů, oblastí i postavení ve společnosti a mohou tak inspirovat naše děti. Není pochyb, že na tom by vydělala celá společnost.

Školy uzavřené do sebe
Svět je čím dál složitější, budoucnost, která dnešní žáky čeká, bude plná změn a nejistot. A je úkolem škol, aby na takový svět dnešní žáky připravily. Současná podoba, cíle i výsledky vzdělávání se ovšem s potřebami spokojeného a naplněného života ve druhé polovině 21. století čím dál více rozcházejí. Jak napsal Vlado Burjan, slovenský expert na vzdělávací politiku. „Vnitřní inovační potenciál současné školy je poměrně malý. Škola se (již dávno) uzavřela vnějším podnětům a málo komunikuje s ostatními sférami společnosti. K větší izolaci přispívá i skutečnost, že naprostá většina učitelů nikdy v životě nedělala nic jiného.“ To se zdaleka netýká jen Česka nebo Slovenska, ale všech rozvinutých zemí, včetně třeba Finska. I tam budou muset najít cesty, jak více propojit výuku s tím, co se děje ve světě a společnosti.
Je proto žádoucí, aby do škol, a to i do základních, přicházelo podstatně víc lidí, kteří přinášejí zkušenosti z nejrůznějších oblastí reálného života, osobní zažité zkušenosti zaměstnance, vedoucího pracovníka, novináře, lékaře, právníka, obchodníka, programátora, podnikatele, OSVČ, umělce ale třeba i cestovatele, vojáka, dobrovolníka, zakladatele startupu atd. Zkušenosti lidí, kteří v životě řešili nejrůznější výzvy a problémy. A to i takové, s jakými se celoživotní učitel potká jen těžko.

A že zájemci, kteří by do škol chtěli, nejsou? Během osmi let se do ScioŠkol na práci průvodce hlásilo více než 5000 lidí. Z nich asi polovina přicházela bez pedagogické kvalifikace. V náročném přijímacím řízení jsme si jich do našich dnes sedmnácti ScioŠkol vybrali více než 300, z nich jen asi 100 s pedagogickou kvalifikací. Více než polovina uchazečů o vysokoškolské studium uvažuje o práci učitele. Ale jen malá část se pro ni skutečně rozhodne. Smutné je, že jen výjimečně jsou to ti s nejvyššími studijními předpoklady (2 % v decilu nejlepších). Většina z těch, kdo učitelství studovat nejdou, ovšem možnost pracovat jako učitel v budoucnu nevylučuje.

Zájem ne-učitelů učit je veliký
V desítkách zemí existují programy Teach First nebo Teach for - America, Kanada, India, Libanon atd. ba i Teach for Slovakia, zaměřené na přivádění ne-učitelů do škol. I u nás existuje projekt Začni učit, registruje více než 30 000 uchazečů mimo pedagogické profese.

Fakulty vzdělávající učitele, tedy zejména fakulty pedagogické, ovšem projevují obavu, že by tak mohlo dojít k deprofesionalizaci povolání učitele. Nechci podrobně rozebírat jejich argumenty, z nichž některé pokládám za účelové, nakonec, kdo by se nebránil, když přichází o monopol. S jedním však určitě souhlasím. Každý, kdo předstupuje před děti a má je vzdělávat a vychovávat, by měl být vybaven potřebnými postoji, znalostmi a dovednostmi. Ve ScioŠkolách každý nově nastupující průvodce, i ten s formální pedagogickou kvalifikací, prochází nejprve intenzivním krátkodobým, a posléze dlouhodobým vzděláváním.

Novela proto nepouští do škol kdekoho. Mj. vyžaduje vysokoškolské vzdělání na magisterské úrovni. Nejspíš to tedy nebudou neschopní lidé, kteří marně hledají práci. A jistě nepůjde o zájemce bez vztahu k dětem. Proto přece chtějí jít učit. Přicházet budou většinou z mnohem lépe placené práce (plat učitele je i přes zvyšování stále o cca 10 000 nižší než průměr vysokoškoláků), tedy se značnou motivací. A stejně jako každý, budou chtít dělat svou práci dobře, mít z ní radost a uspokojení. Jistě proto s radostí přijmou nabídku, aby se doučili to, co neumí a ve své práci s dětmi postrádají. Nechtějí ovšem trávit čas ve vysokoškolských učebnách učením se zbytečností. Chtějí kvalitní studium, které pro ně bude přínosem. V tom se bohužel pedagogickým fakultám zatím spíše nedaří. Často je jediným přínosem získání potřebného papíru.

Příležitost pro fakulty připravující učitele
Výzvou pro fakulty připravující učitele proto je, vzít problematiku doplňujícího pedagogického studia pevně do rukou a rychle zvýšit jeho kvalitu. Tím by potvrdily, že jim jde opravdu o kvalitu výuky na školách a vzdělávání dětí. K tomu nepotřebují mít monopol, spíš by jim asi pomohla změna pravidel, která jim nastavuje Národní akreditační úřad.

Pokud bude doplňující pedagogické studium kvalitní, moderní a pro učitele skutečně přínosné, bylo by užitečné adresovat ho i učitelům, kteří dostudovali před mnoha lety a s moderními pedagogickými a didaktickými přístupy a metodami se nesetkali ani ve svém dalším vzdělávání. Na takové, a není jich málo, se při diskusích o kvalitě versus kvalifikaci často zapomíná. Jsou formálně plně kvalifikovaní, ale o tom, zda jsou vybaveni potřebnými postoji, znalostmi a dovednostmi, můžeme vyjadřovat pochybnost stejně, jako u odborníků zvenčí. Těm druhým ovšem novela ukládá doplňující pedagogické studium během tří let absolvovat.
Novela bude jistě přínosem, přivede do škol lidi se zkušenostmi a pohledy z různých oborů mimo školu. O tom jak velkým přínosem bude, rozhodne také kvalita doplňujícího pedagogického studia. A pokud ta se zvýší, zvýší se i kvalita výuky a tedy i prestiž učitelského povolání.