Rozhodně nemůžeme všechno svést na prostý fakt, že se mladí lidé dnes snaží vzdělávat co nejdéle. To můžeme jedině schvalovat a podporovat, je to ostatně v zájmu nejen těch mladých lidí, ale také celé společnosti. Každý, kdo má dnes všech pět pohromadě, ví, že musí mít minimálně maturitu. Dlouho studovat problém není, ale vzdělat se opravdu dobře je minimálně v některých oborech téměř nemožné. Máme totiž naprosto nevídanou strukturu vysokého školství. Jednak v tom smyslu, že po bakalářském stupni u nás pokračuje v magisterském studiu téměř osmdesát tři procent bakalářů. To je extrémně vysoký počet, nikde jinde tomu tak není. Druhá za námi je Kanada, kde je to někde kolem čtyřicet procent, takže o polovinu méně! A hlavně tu na rozdíl od ostatních západních zemí tu zatím prakticky neexistují profesní tříleté bakalářské obory. Ne každý musí studovat ekonomii nebo marketing, spousta lidí by si raději vybrala třeba tříletý obor truhlář nebo elektrikář, kdyby bylo možné studovat je po maturitě a zakončit bakalářským titulem. Člověk, který by takovým studiem prošel, by uměl pracovat se dřevem, uměl by ale taky anglicky a uměl by si sám organizovat svoji truhlárnu a třeba vyvážet do zahraničí. Takovou možnost ale u nás nemáme. A to hlavně ke škodě těch, kdo křičí, že nemáme dost řemeslníků nebo kvalifikovaných dělníků pro průmysl.

Ano, mnozí lidé mají pocit, že vysoká škola musí být to samé, co byla za jejich mladých let. Stejně tak jako maturita musí být stejná, jak ji znali oni. Ale proč? Dnes máme mobily a ne pevnou linku, ale pořád je to telefon. Maturita i vysoká škola dnes může vypadat úplně jinak, a pravděpodobně i musí vypadat úplně jinak, protože svět se změnil. Jinde na to už přišli: v Kanadě jde na vysoké školy 78 procent populačního ročníku, v Německu a Rakousku jsou ta čísla velmi podobná jako u nás, tedy kolem 60 procent, v Polsku pokračuje ve studiu přes 70 procent maturantů. Navíc u nás stále máme neobyčejně nízký podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí celkem, ve věkové skupině 25 až 34 let to je v ČR 20 %, zatímco průměr OECD je 37 %. Investoři logicky v takové zemi nehledají místo pro svůj hi-tech vývoj, ale spíš zde budují montovny.

A k tomu truhláři s bakalářským titulem: on samozřejmě nepotřebuje titul, aby byl dobrý truhlář teď. Jde ale o to, že nikdo jen trochu rozumný dnes nepůjde v patnácti letech na učiliště a nevyučí se truhlářem. Většina lidí chápe, že je třeba umět anglicky, dosáhnout určité obecné úrovně vzdělání, kterou učiliště prostě nenabízejí. A chce mít pro všechny případy i ten titul. Přitom se mezi nimi najde spousta takových, kteří rádi pracují se dřevem, nebo se rádi po maturitě naučí řemeslo elektrikáře. Ale hlavně, ti lidé mohou třeba za dvacet let přijít o práci, holiče vytlačí nějaký přístroj, který vám sám ostříhá hlavu… to se může stát u každého řemesla, že zanikne kvůli technickému pokroku, dřív třeba byly pradleny, krejčí, švadleny – dnes dát si ušít oblek je luxusní záležitost, co by dnes dělali vyučení krejčí? Když se trh práce změní, pak je každý rád, že umí anglicky, umí se učit, má základ pro to, aby se naučil něco nového nebo odešel do zahraničí a živil se tam něčím úplně jiným. Naopak se vzděláním z dnešního učiliště bude úplně nahraný.

Ano, přesně to si myslím. Prostě by vysoké školy měly nabídnout programy i pro méně studijně nadané a zaměřené studenty. Už dnes mají kolem deseti procent studentů, kteří jsou za polovinou Gausovy křivky a jejich IQ bude mezi devadesáti a stem bodů. Přitom je ale škola nevyhodí, protože by přišla o peníze. Kdyby ale existoval studijně méně náročný obor, mnozí z těch praktičtěji orientovaných nadaných by na něj rádi šli. Jim neschází soudnost. Takhle ale zůstávají na akademicky náročných oborech a snižují jejich úroveň. Ostatně tuhle funkci dřív velmi dobře plnily vyšší odborné školy. Vysoké školy se ale postaraly o jejich téměř úplnou likvidaci a samy zatím alternativu nenabídly.

Rozhodně nesdílím názor, že na gymnázia patří jen jakási úzká elita. Přitom u nás to tak pořád je. V České republice máme ve všeobecně vzdělávací větvi, tedy na gymnáziích, jen dvaadvacet procent populačního ročníku ale průměr zemí OECD je devětačtyřicet procent Podobně jako my je na tom jen Rakousko, kde na gymnáziích studuje asi osmnáct procent středoškoláků a Slovensko se čtyřiadvaceti procenty. Ostatní vyspělé země vzdělávají na všeobecných středních školách podstatně víc dětí než my. To tažení proti gymnáziím je tedy podle mě naprosto nesmyslné, čísla mluví jasně. Cítím tu opět zájem velkých průmyslových podniků, které by rády, aby jim školy připravovaly co největší množství levných zaměstnanců na míru. To je stejné jako s nářky na nedostatek technických inženýrů. Průmyslová lobby volá po něčem, co ale není v zájmu občanů. A stát jim v tom dost často přizvukuje. Zvlášť za minulého ministra ale třeba i za ministryně Kopicové se doslova papouškovalo to, co tyhle vlivné skupiny úředníkům a politikům naservírovaly.

Ano, přesně tak. Koneckonců jedna věc začíná postupně docházet i těm podnikům, které se za učiliště tolik bijí: vyučení nedokážou jejich nároky splnit. Místo, aby se okamžitě po škole uchytili v některé z těchto firem, končí velice často na pracovním úřadě. Jen v učebních oborech strojírenství a stavebnictví je nezaměstnaných celých dvacet procent absolventů. Kromě toho podle statistik už rok po vyučení nedělá celá třetina absolventů učilišť to, na co se vyučili, a po dvou letech je to už víc než polovina. Ta čísla jednoznačně ukazují, že jsou odborná učiliště nefunkční a neefektivní. Dnes na ně nastupují zpravidla děti, které buď nemají vůbec žádné studijní předpoklady, anebo jsou ze sociálně velmi slabého prostředí, kde schází motivace ke vzdělání a často i k práci. Obsah výuky neodpovídá populaci, která tam chodí. Ty děti by potřebovaly pravděpodobně úplně jiný přístup, než jaký jim dnes učiliště nabízejí. Hlavně by ho ale potřebovali daleko dřív. Na učilišti je už pozdě, s takovými dětmi se musí intenzivně pracovat už od nejpozději od základní školy. Žádné učiliště nedokáže motivovat děti, které z rodiny nemají základní pracovní návyky, chybí jim jakákoliv motivace k učení a do školy chodí jenom proto, že musí. Nelze od nich plošně očekávat, že budou úspěšně pracovat v oboru, ve kterém se vyučily. Proto by bylo mnohem vhodnější přenést těžiště profesního vzdělávání až do pomaturitní úrovně a pro ty, kteří jsou dnes na učilišti, vyvinout jinou formu vzdělávání, jak o tom mluví třeba studie Beyond Current Horizons.

Jeden ministr těžko něco zmůže, i kdyby opravdu chtěl. Doba, po kterou je ve funkci, bývá krátká, a jeho možnosti jsou omezené. Průmyslová lobby bude určitě dál intenzivně prosazovat své zájmy. Ministr Fiala je ale člověk z akademického prostředí a navíc politolog, člověk s humanitním vzděláním, tak jistě nebude jednostranně podporovat technické obory a nebude děti hnát za každou cenu z gymnázií na učiliště. Obraty o 180 stupňů to byl styl jeho předchůdce, který se ješitně chlubil svojí odvahou. Odvaha ovšem patří do války nebo na okruh formule 1. Ministr a ministr školství zvášť by měl postupovat rozumně a uvážlivě, to školství potřebuje a ministr Fiala to jistě dobře umí. Potřebné změny jsou ovšem běh na velmi dlouhou trať.