Budoucí učitelé by měli mít přehled o tom, co se aktuálně v našem školství odehrává. Proto vznikl pětidílný seriál, kde můžete porovnat názory děkanů různých pedagogických fakult i názor veřejného a soukromého sektoru. Na otázky odpovídají děkani pedagogických fakult a Ondřej Šteffl.

Se souhlasem převzato z webu studentů Pedagogické fakulty v Praze pedak.cz.

Otázky pokládal MUDr. Josef Fontana, celý projekt realizovala Eliška Kryčerová

OTÁZKA: Jak si vysvětlujete fakt, že Česká republika je nejhorší co do počtu studentů připadajícího na 1 pedagoga v průměru v zemích OECD, tedy že na jednoho učitele v Čechách připadá nejvíce žáků v OECD?


MICHAL NEDĚLKA, děkan Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze
Vysvětluji si to finanční situací. Jedna věc je, kolik absolventů pedagogických fakult do škol nastupuje a druhá je, kolik jich ve školách vydrží, když si potřebují pořídit vlastní bydlení, když potřebují zabezpečit rodinu apod.


ONDŘEJ ŠTEFFL, zakladatel společnosti Scio, zakladatel první soukromé školy v Československu a zakladatel Scioškol
Patrně máte na mysli vysoké školy. U základních škol jsme jen mírně nad průměrem. U sekundárního vzdělávání je průměr OECD 13 žáků na učitele a my máme dokonce 11. Kdybychom se dostali na průměr OECD, mohli bychom učitelům přidat na platech 18 %, čili vidíte, že rozdíl je veliký.


PAVEL DOULÍK, děkan Pedagogické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v
Ústí nad Labem
Jsme zase u toho, co jsem řešil v první otázce – vážně se bavíme o kvalitě, nebo jde o peníze až na prvním místě. Pokud si na toto odpovíte, je to jasné. A k tomu uvažte, že nás v horizontu 5 – 10 let čeká nedostatek učitelů na základních a středních školách. A kde brát a nekrást… Toto je systémová chyba a nevyřeší ji ani 6% navýšení tarifu (i když je to fajn začátek), ani sliby politiků. Hledejme tedy optimální variantu pro žáka, učitele i zřizovatele.


JIŘÍ NĚMEC, děkan Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
Statistiky jsou vždy výrazně podmíněny nastavením systému. Jestliže budeme financovat školy podle počtu žáků (studentů), budeme mít největší počet žáků na učitele. Tento systém rozpočtování výrazně zahltil vysoké školy množstvím studentů. V současné době jsme však u vysokých škol svědky další devastace, kterou můžeme označit jako „řízené hladovění“. MŠMT stanovuje limity studentů a na jednoho studenta dostaneme v základním normativu méně peněz než cca před osmi lety. Základní normativ na studenta vysoké školy je pak téměř identický s tím, který čerpá mateřská nebo základní škola, oproti kterým však vysoké školy nedostávají prostředky na poměrně nákladný provoz podobně jako školy základní (od obcí) či střední (od krajů).


FRANTIŠEK VANÍČEK, děkan Pedagogické fakulty v Hradci Králové
Tento fakt je opravdu alarmující. Vysvětlení je jediné, že to nikdo doposud příliš neřešil. A samozřejmě že jde především o finance, přesněji řečeno o jejich nedostatek.


--------------------------

OTÁZKA: Co je podle Vašeho názoru největším problémem českého školství? Jsou to mzdové podmínky, administrativní a byrokratická zátěž a s tím související kompetence pedagogického sboru?


MICHAL NEDĚLKA
Jistě mzdové podmínky. Od nich se odvíjejí i další věci – vnímání postavení učitele ve společnosti (setkal jsem se např. s názorem, že nízký plat bude asi správný, protože málo placená zaměstnání bývají na kvalifikaci i na výkon nenáročná).


ONDŘEJ ŠTEFFL
České školství je stará zrezivělá loď, kterou dlouho nikdo neudržuje, o posádku se nezajímá. Kapitáni většinou neumějí ani zacházet s navigací, neumí zjistit, kde loď zrovna je a nemají ani jasno, kam chtějí plout. Ptát se, co je největší problém takové lodi, je trochu nemístné. Všechno je problém. Lepší by byla otázka, co s tím. Ale na to odpovědět neumím. Nevím. A bohužel je to jako s kvalitou, řada lidí má jasný a zaručený recept. Třeba loď natřít na modro, nebo opravit kormidlo. K čemu to, když neumíme zacházet s kompasem. Posádka, která natírá loď, se ovšem nemůže současně starat o motor. A jakkoliv je posádka ostudně placená, v takové situaci nepomůže, ani když jí zdvojnásobíte plat.

Když je to pro Pedagogickou fakultu, tak uvedu jeden dost častý „zaručený recept“: Je třeba změnit pedagogické fakulty a vychovat nové, míněno lepší, učitele. Nic proti tomu, jistě je to chvályhodný záměr. Jenže i kdyby se začalo hned a všechno se skvěle dařilo, tak bude trvat minimálně deset let, než se to nějak ve školství projeví. Mezi tím se ale ta zrezivělá, i když natřená, loď nejspíš rozpadne.


JIŘÍ NĚMEC
Opakovaně, zvláště v poslední době, jsem měl možnost se přesvědčit, že pedagogové si nevybírají svoji profesi s ohledem na možný výdělek. Jsou přesvědčeni o svém smysluplném konání a odvádějí výbornou práci, přestože je výrazně hůře placena než jiné profese vysokoškoláků. Platové podmínky učitelů jsou ostudné a tento stav již nemůže trvat dlouho. Na naší fakultě máme kolegy, kteří dlouhodobě pracují za hrubou mzdu 22 tisíc korun. Jsou to výborní učitelé a publikují též slušné vědecké výstupy. Na běžný chod domácnosti si opakovaně půjčují. S ohledem na tuto zkušenost opravdu vnímám nedostatek finančních prostředků, které putují do veřejného školství za zcela zásadní. Nebude-li tento stav změněn je zcela podružné diskutovat další problémy, které ve srovnání s těmi mzdovými budou vypadat jako planá akademická diskuse.


PAVEL DOULÍK
Já si spíše myslím, že je to vše o prestiži učitelské profese. Bohužel se ztratilo to, co kantořinu zdobilo – a to je respekt žáků i rodičů. A k tomu ještě mediální masáž – učitelství je až třetí volbou, na učitelství nastupují nejhorší absolventi středních škol, nejlepší absolventi utíkají jinam… Dokonce si myslím, že většina učitelů ani nechce zbohatnout, vyrovná se i s administrativou, jen prostě chce vědět, že je pro společnost důležitá. Ale změnit mentalitu společnosti je spíše filozofický problém s politickým podtextem.


FRANTIŠEK VANÍČEK
Hlavním problémem současného školství je dle mého názoru především fatální nedostatek finančních prostředků. Pokud budu hovořit za sektor pedagogických fakult, finance nám v současné době nestačí ani na provoz. Pokud se v dohledné době něco nezmění, je ohrožena kvalita přípravy budoucích učitelů. Ano, doslova hazardujeme s budoucností naší vzdělanosti, bude nedostatek kvalifikovaných učitelů. Přitom příprava budoucích učitelů by měla být společenskou prioritou. Ale zdá se mi, že se situace snad obrací k lepšímu. Tak snad….