Státní maturita – kam s ní?

31. 07. 2010 | 22:42
Přečteno 15274 krát
Co místo státní maturity, aby to byl skutečně užitečný nástroj usměrňování maturitního vzdělávání. Přitom levný a bez velkých rizik, která má státní maturita.

Státní maturita dnes představuje spíše problém než řešení. I politici už vidí, co odborníci a učitelé říkají dávno: Není možné udělat stejnou státní maturitu pro gymnazisty jako pro žáky odborných škol, stejnou pro budoucí lékaře, provozního technika, ladiče klavírů, chovatele koní i budoucího vědce. Jisté je, že připravovaná podoba není dobrá – chystáme se zavést přesně to, co právě po pěti letech (špatných) zkušeností pracně předělávají do smysluplné podoby na Slovensku. Pochybnosti vyvolává i monstrózní organizace, nepochopitelně nákladná logistka a celkové náklady, které se blíží miliardě korun (340 milionů, o kterých píše tisk, je jen část), což je pro srovnání např. pětina toho, co stát celkem dává Akademii věd. Mnozí se diví, proč se v době internetu tisknou testy centrálně (tiskárna 220 milionů), proč tisk trvá tři měsíce a proč se testy (draze) rozvážejí auty, aby se pak (draze – dalších 300 milionů) skenovaly a přes internet posílaly do Cermatu.

Minimální maturitní standard


Nebudu zde dál rozvádět důvody, proč není možné udělat jednu státní maturitu stejnou pro 70 % populačního ročníku, zhruba tolik procent ze všech dětí totiž už řadu let odmaturuje, a mají IQ od 135 až po méně než 90. Sepsal jsem to podrobně již před čtyřmi lety, kdo si to chce přečíst, může zde

Zopakuji ale návrh (najdete ho podrobněji opět na http://scio.cz/1_download/Maturity_PSP.pdf), jak ze státní maturity udělat užitečný nástroj usměrňování maturitního vzdělávání.

Každý, kdo chce skládat maturitní zkoušku, by měl prokázat, že splňuje Minimální maturitní standard. K tomu by stačilo, kdyby složil dvě minimální ověřovací zkoušky, jednu z angličtiny (případně z jiného cizího jazyka) a jednu všeobecnou.

Musí ovšem jít o ověřovací zkoušku, tedy zkoušky s úlohami, které každý maturant musí umět vyřešit. Podobě, jako například u zkoušky na řidičák, musí mít správně alespoň 85 % úloh. Pak skutečně ověříme, že každý maturant umí všechno, co umět má. Hranice úspěšnosti 30 %, se kterou se počítá v chystané podobě státní maturity, neověřuje prakticky nic, vždy stačí umět jen něco. 

V minimální ověřovací zkoušce tedy půjde jen o rozlišení uspěl x neuspěl, zvládl x nezvládl minimální maturitní standard. Jen ten kdo uspěl, pak může skládat školní skutečnou maturitu. Tu by si měly školy organizovat samy stejně jako dosud. V souladu s deklarovanou autonomií, v souladu se svými nutně různými obory, zaměřeními a školními vzdělávacími programy, a hlavně v souladu s nutně různou úrovní a možnostmi svých žáků. Představu, že maturity z českého jazyka nebo angličtiny mohou (nebo dokonce mají) mít stejnou úroveň na výběrovém gymnáziu jako na oboru Mechanik seřizovač, lze naplnit jen tak, že se na gymnáziu úroveň dramaticky sníží.

Co je cílem


Představme si debatu po pěti letech fungování chystané podoby státní maturity (a nejméně 2 miliardách nákladů). Budeme umět rozhodnout, zda maturita splnila cíle? Nebudeme! Nevíme přesně, jaké cíle má, a už vůbec nevíme, jak poznáme, že cílů bylo dosaženo. Chybějí cíle i indikátory jejich naplnění. Strůjci státní maturity nikdy jasně neřekli, co bude jejím skutečným celospolečenským přínosem. Např. využití maturit v přijímání na vysokou školu nebo kontrola práce středních škol samo o sobě žádným přínosem není, pokud na ně nenavzují kroky, které by vedly ke zlepšení (a o takových nikdy nebyla řeč). Přínosem by bylo např. celkové zvýšení vzdělanosti maturantů, ale zase nevíme, podle čeho bychom to posuzovali (a navíc se ani neshodneme, co to znamená).

Cíl mého návrhu i jeho celospolečenský přínos je sice skromný, ale zato jasný a nesporný: omezit na minimum počet držitelů maturitního vysvědčení, kteří jsou funkčně negramotní a nezvládají ani látku základní školy. „Maturitu má dnes každá židle“ napsal jeden diskutující, cílem tedy je, aby „židle“ uměla alespoň trojčlenku a nepsala „aby jsme“.

Co má být v Minimálních ověřovacích zkouškách (MOZ)


Angličtina: Jednoduchá zkouška s poslechem, která ověří zvládnutí jazyka na úrovni A2 (později třeba i B1 nebo i B2) podle evropského jazykového rámce. Komplikovat ji produktivními řečovými dovednostmi (mluvení, psaní) je zbytečné. Na většině škol stejně nakonec žáci prokáží u školní maturity znalost na vyšší úrovni.

Všeobecná zkouška by se měla soustředit na věci skutečně podstatné pro život, práci a další studium. Nemá smysl ověřovat, zda maturant umí rozlišit větu podmínkovou od účelové a spočítat tečnu paraboly. Mnohem důležitější je, zda dokáže dobře a přesně porozumět náročnějšímu psanému textu (například tomuto), zda v textu dokáže najít potřebné informace a vyhodnotit je, odlišit fakta od názoru a zda nedělá základní chyby v pravopise. V „matematické“ části by mělo jít zejména o ověření, že žák skutečně zvládá látku základní školy: trojčlenku, procenta, zlomky, práci s proměnnou, umí řešit úplně jednoduché rovnice (2x – 2 = 3(x – 3)), zná pojem funkce (kolik je f(-3), když f(x)=x2 +7 ), dobře se orientuje v tabulkách a grafech (viz ukázka). Raději nic dalšího.

 

Graf k úlohám 1 a 2

graf
graf


1. V zemi Patalamba závisí výše roční daně na výši ročního příjmu podle grafu. Při jaké výši příjmu zaplatí občan Patalamby daň 6000 dinárů
(A) 15 000 dinárů
(B) 20 000 dinárů
(C) 25 000 dinárů
(D) 30 000 dinárů
(E) 35 000 dinárů

-------------------------------------------------------------------------

2. Jakou procentní sazbou je zdaněn příjem ve výši 50 000 dinárů (po případném zaokrouhlení)?
(A) 13 %
(B) 26 %
(C) 37 %
(D) 40 %
(E) Odpověď není možné z grafu jednoznačně určit.

-------------------------------------------------------------------------

Jistě se to mnohým bude zdát nedostatečným nebo dokonce nepřijatelně nedostatečným požadavkem na maturanta. Ale téměř každý vysokoškolský pedagog vám potvrdí, že se běžně na vysoké škole setkává se studenty, kteří tyto věci neumějí. A přitom úspěšně odmaturovali! Taková je prostě skutečnost, může se nám to nelíbit, ale je to tak. Je třeba si znovu připomenout, že maturuje 70 % populačního ročníku, což je podle věku čtenáře až desetkrát víc než v době, kdy maturoval on. Zcela exaktně pak lze doložit skutečnost, že výše navržené věci do MOZ značná (a někdy až děsivě velká) část maturantů neovládala už v roce 1998, potvrzují to výsledky sond maturant – viz zde.

Navrhované Minimální ověřovací zkoušky ovšem nejsou maturitou, mají „jen“ ověřit, že žák zvládl minimální, podtrhuji, minimální maturitní standard. Tedy základ společný pro všechny, který musí splnit každý maturant.

Teprve nad tímto základem by si pak každá škola vytvářela svoji maturitu, jistě jinou na výběrovém gymnáziu, jinou na střední potravinářské škole a jinou na stavebním učilišti. Jen takové nutně různé maturity totiž mohou být v souladu s úrovní škol, s jejich různými zaměřeními i s možnostmi a cíli jejich žáků.

Ve školách


Není pochyb, že takové dvě MOZ by šikovnější žák klidně složil již v prvním ročníku, na gymnáziu třeba většina. Proč ne. Měli by mít tu možnost. Škola i maturant by se pak mohli v klidu soustředit na to, co odpovídá zaměření a oboru školy i možnostem žáků. Oproti současnému návrhu státní maturity, která by stejně jako kdekoliv v zahraničí vedla k omezení obsahu výuky na všech školách v podstatě na požadavky maturitních katalogů.

Naopak na některých odborných školách by v příslušných předmětech k úspěšnému složení MOZ směřovala větší část výuky všeobecně vzdělávacích předmětů po celé čtyři roky. To bude pomocí i pro odborné školy, střední odborná učiliště s maturitou i nástavby – ve všeobecně vzdělávacích předmětech bude jasné, že se mají soustředit na skutečně dobré zvládnutí omezeného množství základních věcí (minimální maturitní standard = obsah MOZ), které jsou v silách jejich žáků, namísto často nedostatečného zvládnutí většího množství zbytečně náročného učiva, jak je tomu dnes.

Jinak řečeno, bude mnohem lepší, když každý maturant bude vždy umět trojčlenku a procenta, než když půlka bude někdy umět sestrojit trojúhelník ze tří daných těžnic a druhá půlka nebude umět ani procenta, což je bohužel právě současný stav. Už v roce 1998 nezvládlo odečíst jednu třetinu od jedné poloviny 41 % ze všech maturantů a 24 % ze všech gymnazistů!  Viz Vybrané výsledky_Sondy maturant 1998.

Údaje o tom, kdy na které střední škole skládají žáci minimální ověřovací zkoušky, by pak byla zajímavou, i když jen doplňkovou informací o tom, jak „kvalitní“ žáci na školu nastupují. A u škol (oborů), jejichž žáci ani po čtyřech letech nedokáží takovou zkoušku splnit, by pak jistě byla na místě otázka, zda mají na takové „maturitní“ obory žáky přijímat.

Náklady a provedení


Stejně jako u řidičáku by u takto koncipovaných ověřovacích zkoušek nebylo vůbec nutné, aby všichni měli stejné testy. Ověřovací testy lze celkem snadno vytvořit v desítkách rovnocenných variant a není pak ani třeba, aby se vše organizovalo celorepublikově ve stejném termínu. Cyklické provádění takových zkoušek pro žáky, kteří se k nim přihlásí, by mohla zcela rutinně, snadno a levně zajišťovat třeba Česká školní inspekce, krajské úřady nebo třeba i státní jazykové školy. I státní instituce se svojí neefektivitou by se s náklady snadno vešly do 25 milionů ročně, včetně vývoje testů, školení, logistiky, utajení apod. To je minimálně desetkrát méně než ročně počítá CERMAT za státní maturitu. Přitom zde nejsou zapotřebí prakticky žádné výdaje na zavedení MOZ.

Škoda!


Říjnová generálka na státní maturitu buď skončí logistickým kolapsem (např. nebudou natištěny všechny testy), nebo generálka proběhne. A pak se veřejnost konečně začne zajímat, o co vlastě v té státní maturitě jde, jak vypadají testy. Velká část veřejnosti bude zděšena jejich jednoduchostí. Ale na druhé straně budou odborná učiliště s maturitou i některé střední odborné školy, kde v generálce neuspějí desítky procent žáků. Pak teprve bude všem jasné, že jedna státní maturita pro všechny (byť se dvěma úrovněmi) je neřešitelný problém. (Testy však přece jen budou o něco těžší než navrhuji do MOZ – podstatný rozdíl je ale v tom, že tam šlo o MATURITU, zatímco popsaná MOZ ověřuje jen minimální středoškolský standard. )

Soudím, že následně budou státní matuirty buď zcela zrušeny, nebo nahrazeny MOZ či něčím podobným. Poznání, že cesta přes současnou podobu státní matuirty nikam nevede, nás stálo skoro miliardu. Škoda! Ještě větší škoda je, že dosavadní kroky otrávily učitele, kteří v souvislosti s přípravou státních maturit museli vynaložit spoustu zbytečné a většinou neplacené práce.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy