Budoucí učitelé by měli mít přehled o tom, co se aktuálně v našem školství odehrává. Proto vznikl pětidílný seriál, kde můžete porovnat názory děkanů různých pedagogických fakult i názor veřejného a soukromého sektoru. Na otázky odpovídají děkani pedagogických fakult a Ondřej Šteffl.

Se souhlasem převzato z webu studentů Pedagogické fakulty v Praze pedak.cz.

Otázky pokládal MUDr. Josef Fontana, celý projekt realizovala Eliška Kryčerová

OTÁZKA: V oblasti vysokých škol se nyní velmi aktuálně diskutuje problematika kvality jejich vzdělávací činnosti (viz novela zákona o vysokých školách, jež zavádí mnoho novinek). Myslíte si, že kvalita výuky na středních a základních škol je v současné době dostatečně akcentována? Existují popř. nějaké společné jmenovatele kvality platné pro všechny etáže vzdělávací soustavy?


MICHAL NEDĚLKA, děkan Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze
Nemohu mluvit za střední školy obecně, jako v každé oblasti lidské činnosti a v každé instituci záleží na prostředí a osobnostech. Mám zkušenosti zejména se školami, které spolupracují s Pedagogickou fakultou, a tam je kvalita výuky, řízení a jejich veškeré činnosti rozhodující podmínkou fungování. A potvrzují to i studenti, kteří do takových škol přicházejí na praxi. Společný jmenovatel kvality pro všechny úrovně vzdělávání tu jistě je. Každý vzdělávací stupeň přece připravuje člověka pro život, ať už v obecné, nebo v odborné rovině. A připravuje-li ho takovou formou a s takovým obsahem, že člověk bere to, co si osvojuje, skutečně za své a v životě pak obstojí, je to známka kvality.


ONDŘEJ ŠTEFFL, zakladatel společnosti Scio, zakladatel první soukromé školy v Československu a zakladatel Scioškol
V regionálním školství vlastně nikdo neví, co to je kvalita vzdělávání. Respektive ví to samozřejmě každý, a mnohý si je svou pravdou dokonce naprosto jist. Problém je, že každý to „ví“ jinak. Žádná shoda není ani v základních věcech. Jak by mohla, když MŠMT jednou rukou dělá inkluzi, a tedy by asi rysem kvality mělo být, že každému dáváme maximum pro rozvoj jeho individuálních možností. A na druhé straně zavádí plošné přijímací zkoušky, tedy selekci, vzdělání jen pro ty lepší. A to je jen jedna z mnoha příkladů chaosu.

Národní program vzdělávání, který by to snad mohl trochu vymezit, máme ve Školském zákoně od roku 2004, ale zatím se na něm ani nezačalo pracovat.

Výsledkem je, že se pak reálně prosazuje názor těch, co mají nejvíc síly či peněz. Zcela konkrétně to vidíme, když se školství řídí názory Svazu průmyslu a dopravy a vzdělání se redukuje na přípravu pracovní síly. Učitelé chybějí, ale my máme Rok technického vzdělávání namísto Roku pedagogického vzdělávání.


PAVEL DOULÍK, děkan Pedagogické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v
Ústí nad Labem
Upřímně? Na vysoké škole působím jako akademik 15 let a celou dobu se řeší to, jak je neustále nutné zvyšovat kvalitu vysokého školství v ČR. Kladu si otázku, zda jsem tedy vážně tak špatní, nebo zda kontinuálním akcentem na kvalitu máme nejprestižnější školy v naší galaxii. Kvalita vzdělání v jakémkoli stupni je důležitá, jen se obávám, že si ne vždy rozumíme v tom, co kvalita je. Navíc jedněmi kritérii poměřujeme kvalitu různých typů škol, což třeba u středního vzdělání není (gymnázium nikdo nepoměřuje se středním odborným učilištěm). Obecně si myslím, že kvalita není o plošném testování žáků, ani o počtu impaktovaných publikací… Měli bychom si upřímně říci, zda jde vážně o kvalitu, nebo o peníze.


JIŘÍ NĚMEC, děkan Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
Kvalita vzdělávání je v obecném smyslu určitý hodnotový koncept a asi nenajdeme nikoho, kdo by tvrdil, že by školy neměly být kvalitní. Problém je ve snaze tento koncept operacionalizovat (tedy převést do nějaké měřitelné nebo lépe uchopitelné podoby). Jistě můžeme najít mnoho kvantitativních a kvalitativních ukazatelů. Kvalitu školy však nelze nikdy popsat absolutně. Každá instituce vychází z určitého kontextu, vzdělávacích idejí a hodnot. To co na jedné škole může být považováno za kvalitní, může skupina rodičů považovat za neužitečné, zbytečné a nekvalitní. Nedávno jsme při diskusích na fakultě dospěli, myslím, k pěkné definici kvalitní školy. Kvalitní škola je ta, která umí popsat dobře své vize, hodnoty, procesy apod., které jsou ve vzdělávání klíčové a v praxi se je snaží naplnit. Jsem rád, že žijeme v pluralitní společnosti a nemáme jen „jednu kvalitu“.


FRANTIŠEK VANÍČEK, děkan Pedagogické fakulty v Hradci Králové
Máte pravdu, po novele VŠ zákona je a bude jedním z nejfrekventovanějších slov – kvalita. A domnívám se, že zcela oprávněně. O dostatečnou kvalitu vzdělávacího procesu jsme se vždy snažili, snažíme a snažit budeme. Dle mého soudu je dostatečně akcentován i problém kvality v regionálním školství. Vidím jediný problém a tím jsou finance. Především pro PdF jsou totiž naprosto nedostatečné. My bojujeme o holou existenci a jak pak máme pracovat na zkvalitňování naší práce v přípravě budoucích učitelů. Zdá se mi ale, že si tento problém současné vedení MŠMT uvědomuje a snaží se ho řešit.
Společné jmenovatele kvality mezi PdF a regionálním školstvím samozřejmě existují. U nás je ale veliká výhoda, že jsme s mnoha školami, jako našimi fakultními pracovišti pro praxi studentů, v přímém kontaktu. Právě propojení a vzájemná diskuse mezi jednotlivými stupni škol je cestou ke zvýšení kvality.

--------------------------

OTÁZKA: V ČR není dlouhá tradice soukromého školství. Zatímco v rámci sektoru vysokých škol nemá mnoho z nich nejlepší pověst, v rámci středního a základního školství je tomu právě naopak (mnohé z nich se řadí k těm nejlepším). Jaké jsou podle vašeho mínění příčiny tohoto stavu, pokud s jeho popisem souhlasíte?

MICHAL NEDĚLKA
Nerad bych generalizoval, sám jsem ovšem na soukromých školách také vyučoval. Poznal jsem však, že tak jako existují kvalitní školy soukromé, existují kvalitní školy státní. Již v době, kdy jsem v soukromém středním školství působil, mě zaujal takový počet studentů ve třídě, že byl možný individuální přístup. A důležité byly také platové podmínky, které byly motivující pro můj aktivní přístup k výuce.


ONDŘEJ ŠTEFFL
Na vysokých školách chtějí studenti hlavně titul. Na základních a středních jsou rodiče ochotni platit za vzdělání, které oni pokládají za dobré. Ovšem ve vaší otázce je nepřiměřená generalizace, soukromé školy jsou i skvělé vysoké i mizerné základní a střední.


JIŘÍ NĚMEC
Fenomén nárůstu soukromých základních škol je v posledních letech bezesporu patrný. Za jejich vznikem stojí angažované skupiny rodičů nebo spolků apod., které mají jasnou vizi, kterou jsou schopni sdělit a nabídnout rodičům. Pokud se tyto vize slučují s poptávkou rodičů, školy získají navíc finanční prostředky, za které najmou kvalitní učitele. Jsem rád, že existuje poměrně široká nabídka soukromých škol, která do demokratické společnosti bezesporu patří. Vznik soukromých vysokých škol byl ale vyvolán často jiným motivem, který byl ponejvíce spojen s poptávkou po snadném dosažení formálního vzdělání, které je pro určité pracovní pozice předepsáno zákonem. Viděl jsem soukromé školy, které učily tisíce studentů v tělocvičně nebo kempu a více než vzdělávání to připomínalo sportovní klání. Bohužel i řada politiků zatoužila po titulu a tak tato aktivita byla poměrně dlouhou dobu tolerována. Věřím však, že tento český fenomén bude postupně stále více eliminován.


PAVEL DOULÍK
Musím se opět zeptat – zda je pověst a kvalita to samé… Ale asi v rámci určitého zjednodušení ano. Zatímco v segmentu základního a středního školství vytváří soukromý sektor zdravou alternativu veřejným školám, u vysokých škol došlo jednoduše k přesycení trhu. Masifikace vysokoškolského vzdělání vedla k poklesu kvality i na veřejných vysokých školách, ovšem ty soukromé šly nejjednodušší cestou. Myslím, že nově vzniklý Národní akreditační úřad má jedinečnou příležitost oddělit zrna od plev a sektor soukromého vysokého školství racionalizovat.


FRANTIŠEK VANÍČEK
S vaším názorem souhlasím. Asi je tomu z důvodu, že založit VŠ je často pouze podnikatelskou aktivitou, což u ZŠ a SŠ většinou není, tam jde spíše o určitý druh nadšení. Vidím to sám okolo sebe, když chodím na slavnostní otevírání soukromých regionálních škol. Co s tím dělat, v tuto chvíli netuším. Asi být u VŠ důslednější a přísnější v akreditacích.