Představme si na chvíli, že by každý volič mohl nejen dát kladný hlas straně, kterou si nejvíce přeje, ale také záporný hlas straně, kterou si nejvíce nepřeje. Záporné hlasy by se počítaly třeba jen 1:3. Pro výsledek voleb by pak bylo rozhodující celkové skóre – rozdíl kladných a záporných hlasů. Místo pětiprocentní klauzule by platila třeba klauzule tříprocentní. Tenhle nápad měl jeden můj kamarád už v roce 1990. Vzpomněl jsem si na něj minulý měsíc. Líbil se každému, komu jsem to vyprávěl. Zdá se, že poptávka po záporné volbě je velká.

Kultivace politiky

Strany by nejen bojovaly o hlasy voličů pro, ale také by si nesměly nadělat nepřátele. Náročný úkol, ale pro všechny stejný. (Jan Fischer velkým favoritem.) Kdo ví, jak by vypadala volební kampaň a jaké by se tvořily koalice. Snad by takový systém zlepšil politickou kulturu. Agresivní či konfrontační kampaň by totiž daleko snáz vedla k „zisku“ záporných hlasů pro vlastní stranu než k záporným hlasům pro konkurenci. Voličů jiných stran je totiž vždy víc než vlastních. Možná že by se pak politika stala poněkud „neslanou a nemastnou“.

Bylo by to ústavní?

Snad více než současný stav. V ústavě se píše: „Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním.“ Nebo: „Lid je zdrojem veškeré státní moci“. V současném systému se vůle občanů může projevit jen omezeně. Moje vůle ve výběru politické reprezentace totiž nespočívá jen v tom, že si jednu stranu přeji ze všech nejvíc (i když si zrovna teď neumím vzpomenout, která to je). Ale mám i druhou dobrou volbu, některé ze stran mi celkem nevadí, jiné pokládám za nežádoucí a některé si rozhodně nepřeji. Dokonce je tu i strana, kterou si nepřeji ze všech nejvíc. Volební systém mi však dovolil projevit jen malou část mých přání. V tom zcela jistě nejsem sám.

Zvýšení volební účasti

Zejména dnes mnohý lépe ví, koho u vlády nechce, než koho by si tam přál. Mnozí by rádi tuto svou vůli vyjádřili. Nejít k volbám je dnes i vyjádřením znechucení politikou. Pokud by existovaly záporné hlasy, voliči by své znechucení mohli projevit zcela konkrétně. A třeba by do urny vhodili jen záporný hlas.

Eliminace extremistů

Jaký by byl asi výsledek voleb? Hodně záporných hlasů by jistě nasbírali komunisté. Při poměru 1:3 už by mohli skončit se záporným skóre. Nepochybně špatně by dopadly extrémistické strany. Naopak by posílily strany středu, které nikomu moc nevadí.

Jak to zavést?

Z dosavadního chování politických stran je patrné, že mají strach z každé změny. Co kdyby se náhodou ukázalo, že pro nás není výhodná, že? Strany žijí současností, nemyslí dlouhodobě, zajímá je hlavně aktuální stav preferencí. Proto je šance na zavedení systému záporných hlasů malá. Lze si snad představit, že by vetší vůle byla, kdyby nejprve byly tyto hlasy zohledněny jen v poměru 1:50. To by sice výsledky voleb příliš neovlivnilo, byl by to spíš průzkum veřejného mínění. Nicméně by to i tak nejspíš zvýšilo účast u voleb a snad omezilo extremismus. Teprve po takových zkušenostech by snad velké strany byly ochotny uvažovat o postupném zvyšování poměru započítávání záporných hlasů. A nejsilnější argumentem: byl by to legitimní způsob, jak se mohou velké strany zbavit komunistů.

Otázky

Je věcí politologů, aby případně rozebrali klady a zápory tohoto námětu. A je třeba také vyřešit, co dělat, kdyby při poměru 1:3 žádná strana nepřekročila tříprocentní klauzuli? Navrhuji poslance losovat. Agentury pro výzkum veřejného mínění by mohly prozkoumat, jak by volby se zápornými hlasy dopadly.

I když tento systém asi nevyužijeme, dovoluje položit užitečné otázky: Je tu parlament od toho, aby v něm každý měl zástupce podle své volby, anebo je lépe, aby tam nebyli ti, které si mnozí nepřejí? Má být zastoupena ta strana, kterou sto tisíc voličů podporuje, ale milión voličů ji považuje za nejhorší možnost? Je vůlí občanů, aby ve vedení parlamentu byli komunisté či nacionalisté?