České děti se ve školách učí, jak má vypadat výpisek, žádost, soukromý či úřední dopis, objednávka či charakteristika. Ale naučí se opravdu psát?


Amerika
V amerických školách se tradičně vyučuje tzv. „persuasive writing“ neboli text psaný se záměrem přesvědčit čtenáře o tom, že vyjadřovaný názor je správný, a získat čtenáře „na svou stranu“. Nové celoamerické standardy (Common Core State Standards) však kladou důraz na psaní „argument writing“, tedy texty polemické, argumentační. Koordinátor pro angličtinu ve skupině středních škol v Chicagu R. McCarty uvádí důvody, proč je „argumentační psaní“ přínosnější než psaní textu přesvědčovacího:

1. Polemika se soustředí na důkazy a jasné zdůvodnění – žáci shromažďují podklady pro svá tvrzení, ale současně musejí brát v úvahu i tvrzení odlišná nebo protikladná, zatímco při přesvědčování se zaměří jen na své stanovisko.

2. Zamezí se dramatickým prohlášením – přesvědčování se může stát příliš emotivní, žáci chtějí „vyhrát“ a nedbají na důkazy a protiargumenty, vítězem se pak může stát ten, kdo „mluví hlasitěji“, a diskuse nemůže pokračovat.

3. Polemika připraví žáky na náročnější texty – žáci se naučí shromažďovat důkazy, pracovat s různými druhy textů i s dalšími médii, a právě tyto dovednosti budou požadovány i v nových testech.

4. Polemika připravuje žáky na skutečný svět – umět se vyznat v argumentech, důkazech, zdůvodnění a odhalit manipulaci budou žáci potřebovat nejen při studiu, ale především v každodenním životě občana a pracovníka. Podrobněji zde.

V Americe se tedy přou o to, zda mají psát spíše přesvědčivě, což čistě pragmaticky vzato se může jistě v životě hodit, nebo spíše argumentačně vyváženě, což jistě lépe rozvíjí logické myšlení. Děti tam ve škole píší hodně.

Česko
U nás Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV) závazný pro všechny školy uvádí pro písemný projev toto učivo:

Na první stupni: základní hygienické návyky (správné sezení, držení psacího náčiní, hygiena zraku, zacházení s grafickým materiálem); technika psaní (úhledný, čitelný a přehledný písemný projev, formální úprava textu); žánry písemného projevu: adresa, blahopřání, pozdrav z prázdnin, omluvenka; zpráva, oznámení, pozvánka, vzkaz, inzerát, dopis, popis; jednoduché tiskopisy (přihláška, dotazník), vypravování.

A na druhém stupni: na základě poznatků o jazyce a stylu, o základních slohových postupech a žánrech; vyjádření postoje ke sdělovanému obsahu, vlastní tvořivé psaní (komunikační žánry: výpisek, žádost, soukromý a úřední dopis, objednávka, teze, strukturovaný životopis, pozvánka, charakteristika, subjektivně zabarvený popis, výklad, úvaha)

Jak to prakticky ve školách vypadá, popisuje kolega Feřtek zde mj. takto: „U nás učitelé na základních a středních školách nejčastěji postupují v hodinách slohu tak, že vysvětlí dětem, jak se píše vyprávění, popis, později reportáž, fejeton, zpráva, recenze… Napíší ta pravidla na tabuli a pak po studentech chtějí, aby podle nich vyrobili příslušný text. Jenže bez důkladného tréninku v psaní studenti jen napodobují vnější znaky nějakého stylistického útvaru. Část z nich si proto zafixuje, že psaní je hlavně spousta nesrozumitelných pravidel (někde smíte použít přímou řeč, jinde ne, někde smíte použít emočně laděné slovo, jinde je to zakázané atp.).“ A jaké to má příčiny a důsledky, rozebírá zde.

A co rodiče?
Mě by k tomu zajímal názor rodičů.


Je to smyluplné?
Prosím účastníky diskuse, aby svůj příspěvek začali vždy písmeny QW. V minulých blozích jsme tak hned viděli, kdo diskutuje, aniž dočetl text do konce. S takovými nemá smysl diskutovat.

A mě osobně ještě zaráží jedna věc: seznam žánrů v RVP ZV. Strukturovaný životopis se asi bude hodit každému, ale dopis? Kdo dnes píše dopisy? A kde je blog, příspěvek do diskuse v blogu, krátká zpráva nebo komentář k události na Facebooku? Vždyť to jsou věci, které děti dělají denně, jistě by je rády dělaly lépe, kdyby jim někdo poradil, upozornil je na chyby. Nepochybně by byly rády, kdyby jim ostatní dobře rozuměli, kdyby uměly vyjadřit přesně, co chtějí. Ale místo toho je učíme psát výklad, charakteristiku a subjektivně zabarvený popis.

Často píšu, že výuka má být smysluplná. Pro žáky! Je?