Když žáci chodí do školy neradi, moc se tam toho nenaučí.

V roce 1995 se v mezinárodním zkoumání přírodovědných a matematických znalostí 14letých žáků TIMMS naši žáci umístili skvěle. Byli jsme v matematice šestí ze 40 zemí, těsně druzí v Evropě. Jedinou vadou bylo, že naši žáci měli ze všech sledovaných zemí matematiku nejméně rádi. Již tehdy jsem trochu nesměle upozorňoval, že to je problém.

Za čtyři roky v šetření TIMSS 1999 jsme byli zemí s největším zhoršením, celkově na 15. místě, osmí v Evropě. V roce 2007 jsme byli už 24. (z 36 zemí) a čtrnáctí v Evropě. Index kladného vztahu k matematice se u nás v roce 2007 ještě dále snížil http://www.uiv.cz/soubor/3492 (i když Maďaři jsou na tom teď hůř).

Nemohu se zbavit dojmu, že to, co jsme měli v roce 1995 začít řešit, byla otázka proč nemají naši žáci matematiku rádi. Nikdo se tím nezabýval tehdy a nikoho to moc nezajímá ani dnes.


1. září pozastavil ústavní soud volby, ve stejný den OECD (Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj) zveřejnilo výsledky rozsáhlého průzkumu Doing Better for Children. Najde se v něm spousta zajímavých věcí. Mj. přehled o tom, jak děti rády chodí do školy. Česká republika je poslední. Asi něco děláme špatně a asi nejde o jednotlivé učitele, ale o systémový problém.

A teď už nejde jen o matematiku, jde o celou školu.

Všichni naši politici (s výjimkou komunistů, viz volební programy) hodně mluví o tom, že vzdělávání je jejich hlavní prioritou. Když priorita, tak priorita. Proto jsem si myslel, že když se hned večer 1. září sešli, budou řešit závažný problém naší budoucnosti. Bohužel se zabývali nějakým Melčákem… Podobně i média.

S naším vzděláváním to do budoucna nevypadá dobře.

Kolik procent dětí má rádo školu:


http://www.oecd.org/dataoecd/19/4/43570328.pdf

http://dx.doi.org/10.1787/711432783816