Se státní maturitou je to jak aluminiovým klíčkem ve známé Holzmannově scénce. Pointa je v tom, že hledá aluminiový klíček pod lampou, protože tam je vidět. A nikoliv tam, kde ho ztratil, protože tam je tma.



Skutečné závažné věcné problémy českého vzdělávání, když nechám stranou finance a platy učitelů, neřešíme, málo se o nich píše, nediskutujeme o nich. Přitom jde o problémy, které stále rychleji destruují vzdělanost mladých lidí, naši konkurenceschopnost na mezinárodním poli, ohrožují svobodu a demokracii a mají vliv na to, jak spokojené životy v dospělosti povedou dnešní žáci a studenti. Mnohé z těchto problémů jsou zcela nové, nikdo se s nimi ve škole nesetkal, moc jim nerozumíme, často ani nevíme, jak se do řešení pustit, a kdo by to měl udělat. Jsou pro nás ve tmě. Zato skoro každý ze čtenářů tohoto listu má maturitu za sebou. Má osobní zkušenost, má názor, můžeme se k ní vyjadřovat. Noviny to rády tisknou. Ministr to řeší. To je ta naše lampa. Ale skutečné problémy jsou jinde a státní maturita je jen zamlžuje.

Státní maturita překážka rozvoje
Je např. zřejmé, že práce s informacemi a kritické myšlení budou ve všech ohledech čím dál důležitější. Málo se ale píše o tom, jak je ve školách lépe rozvíjet? Zato debata o tom, zda má mít státní maturita dvě úrovně, je zase na stole. (Zase! To už jsme přece zkoušeli, a zrušili.). Ve společnosti se rozevírají sociální nůžky. Česká republika ve všech mezinárodních srovnáních, jako je PISA nebo TIMSS, vychází jako jedna z nejhorších v tom, jak se školám daří sociální rozdíly kompenzovat. Kolik článků o možných řešeních jste četli? Ale noviny jsou plné toho, že bývalý ředitel CERMATu dělá v mailech pro ředitele škol gramatické chyby. Děti dostávají chytré mobily ve stále nižším věku a tráví u nich stále více času, roste počet závislých a mnozí odborníci si myslí, že to souvisí i s rostoucím počtem duševních poruch u dětí. Děti přicházející do prvních tříd sice častěji umí číst i psát, ale mnohé neumí pořádně mluvit. Řešíme to? Zato (Zase! Když po osmi letech víme, že o to vysoké školy nestojí.) debatujeme o tom, zda by státní maturita mohla být vstupenkou na vysokou školu. Přibývá dětí i rodičů, kteří na školu nehledí jako na místo vzdělávání, kde se jejich dětem dostane přípravy pro budoucí život, ale jen jako na nepříjemnou povinnost, kterou je třeba nějak přežít. A stále více rodičů hledá řešení mimo veřejné školství. A my řešíme, zda má být maturita z matematiky povinná. Jsme celosvětově první, lépe řečeno poslední v tom, jak žáky nebaví matematika, i v tom, jak je nezajímají přírodní vědy. To bude mít jistě vliv na to, s jakou chutí se budou v dalším životě dál vzdělávat. A že bude potřeba se stále učit, o tom není pochyb. A my dlouze debatujeme o tom, zda se má písemná práce z češtiny opravovat centrálně nebo ve škole. Ve studii Světového ekonomického fóra (World Economic Forum) je mezi klíčovými dovednostmi pro 21. století kritické myšlení, kreativita, komunikace, spolupráce, ale také zvídavost, iniciativa a adaptabilita. Neznám nikoho, kdo by si myslel, že v tomhle české školství vyniká. Ale soudě podle rozsahu diskusí je to menší problém, než zda mají maturanti vědět, co je epizeuxis. Nějak nám uniká, že státní maturita je založena na principech vzdělávání minulého století a sama o sobě je překážkou nějaké podstatnější změny ve školství.

Už osm let řešíme, jak zabránit škodám a napravit problémy, které nadělal ohromný moloch státní maturit, a které bychom bez státní maturity nikdy neměli. Nebo si snad někdo myslí, že dvě úrovně maturity, epizeuxis, či centralizované opravování testů je problém, jehož vyřešení pozvedne českou vzdělanost? Když státní maturitu zrušíme, problémy zmizí. A ještě navíc budeme mít víc času a prostoru řešit skutečně závažné problémy českého vzdělávání, které se nám zatím ztrácejí za clonou planých diskusí kolem státních maturit.

Vyšlo v LN dne 2. 7. 2018.