Úpadek školy
Kvalita školního vzdělávání se zhoršuje. Proč? Je hodně důvodů, o kterých se mluví. Jsou ale i důvody, o kterých se tolik nemluví, přitom jsou zásadní a klíčové: škola žákům a studentům nabízí prakticky stále totéž jako před staletími, ale svět se mění a potřebuje něco jiného.
Škola rok 1774
Škola rok 2005
Je to horší, než to bývalo
Panuje všeobecné přesvědčení, že kvalita a výsledky školního vzdělávání se zhoršují. Potvrzují to výsledky mezinárodních šetření. Zkušenosti a dojmy rodičů i učitelů jsou sice zpravidla jen omezené a subjektivní, ale je jich příliš mnoho, aby mohly vzniknout bez reálného základu.
Příčiny se hledají různé. * Inflace titulů, příliš snadné maturity * Špatná výchova v rodinách * Nízké platy učitelů * Nezodpovědný přístup žáků pramenící z rozkladu celé společnosti (demoralizace, korupce jako snazší cesta) * Systém financování na žáka * Snižující se nároky * Lenost žáků * Příliš mnoho vysokoškoláků, maturantů * Pokles autority učitelů * Přílišná liberalizace školy (zrušení osnov) * Dehonestace vzdělání v médiích * Špatní učitelé * Chybějící maturita z matematiky * Příliš velká práva žáků (a rodičů) * Zájem politiků, aby masa byla „nevzdělaná“ a manipulovatelná * Hloupí ministři * Málo domácích úkolů * Neustále reformy * Příliš málo inkluze * Příliš mnoho inkluze * Soukromé školy * Kapitalismus * Pozůstatky komunismu * atd. atd.
Každý srovnáme současný stav s minulostí, každý porovnáváme dnešní školu se školami, do kterých jsme chodili. Příčiny tak nejspíš nacházíme tam, kde je to dnes horší či jiné, než to bývalo.
škola 1774
Škola rok 1774
škola 2005
Škola rok 2005
Svět se mění
Existuje ale ještě celá skupina dalších příčin, které vedou k zhoršování výsledků školního vzdělávání. Takových příčin, které za našeho mládí nebyly, snad proto si jich mnohdy nevšímáme. Jejich vliv na úpadek školy je přitom zcela zásadní: mění se totiž svět, který školu obklopuje. Mění se stále rychleji. Škola se ovšem mění pomalu, a tak školní vzdělávání odpovídá spíše potřebám minulosti a stále více se vzdaluje potřebám a požadavkům současného a hlavně budoucího světa. Žáci i rodiče si stále více a častěji uvědomují, že to, co škola dětem nabízí, je stále hůře připravuje pro jejich budoucí život.
To za našeho mládí nebylo. Se všemi problémy, nedostatky a nechutí ke škole, jak si ji já pamatuji, jsme my jako žáci či studenti přece jen vnímali školu většinou jako smysluplnou (když pominu marxismus). To se postupně vytrácí. A u nás, kde lidé státu nevěří, jistě rychleji než třeba ve Skandinávii. Problémy jsou proto u nás tedy dřív a zřetelnější. Ani Skandinávie se jim ale nevyhne.
Informace ztratily cenu
Za mých školních let, když jsme chtěli něco vědět či umět (uhlovodany, třicetiletá válka, goniometrické funkce, plži), bylo nejjednodušší dozvědět se to ve škole, a pokud možno se to i naučit. Když to totiž pak člověk někdy potřeboval, nebylo už tak snadné informace získat, bylo třeba zajít do knihovny, hledat v odborných knihách, vyhledat odborníka. Dnes prakticky každou školní znalost mohu najít na internetu. Hned, bez vynaložení další práce, času či peněz. Často s lepším a zajímavějším výkladem než ve škole.
Rozdíl je to zcela zásadní. Argument nauč se to, (třeba) to budeš potřebovat za mých let platil. I když jsme se to i tak často nenaučili, dávalo to smysl. Proč by se ale dnes měli žáci učit něco, co nepotřebují. Když to budou potřebovat, zjistí si to. A v aktuální verzi.
Jistěže žák musí mít nějaké základní, obecné znalosti, dovednosti, musí něco umět, něco si osvojit, aby (až to bude potřebovat) na to mohl navazovat, rozvíjet to, osvojit si něco složitějšího (goniometrické funkce). Ano, to je pravda. A žáci by to pochopili, kdyby jim to někdo vysvětlil a učil je právě ty základní, obecné znalosti a dovednosti. To se však neděje.
Nabídka zbytečností
Místo toho škola příliš často nabízí svým žákům něco, co ztratilo cenu. Předávat žákům informace v podobě relativně izolovaných znalostí mělo smysl v době, kdy informace a znalosti měly velkou či alespoň větší cenu. Jakkoliv můžeme tvrdit, že i všechny znalosti jsou cenné, a můžeme se my starší a staří o tom ujišťovat, a může to být v řadě případů i pravda, co to je platné, když o tom nemůžeme nebo neumíme přesvědčit žáky ve škole? A pokud o tom žáky nepřesvědčíme, škola pro ně ztrácí smysl – učit se pouhé znalosti, jejichž ceně nevěří, spíše nebudou než budou. Což je přesně to, co dnes vidíme.
Než učitelka ve škole napíše na tabuli téma hodiny „Láčkovci“, mají žáci na lavici v tabletu s přístupem k internetu celou látku na obrazovce i s obrázky a videem. Pokud vykládá látku stále tak jako před dvaceti lety, těžko žáci uvěří ve smysl takové výuky.
Žáci by spíše potřebovali pomoc při vyhledávání, ověřování, posouzení důležitosti a relevance, při analyzovaní informací, potřebují podporu při uvádění znalostí do kontextu, jejich propojování, při syntéze informací. Hlavně však potřebují naučit se to vše dělat sami bez pomoci – a k tomu si potřebují vytvořit struktury myšlení.
To se však těžko naučí, když škola stále pokládá za svůj hlavní úkol předávání informací.
Změň se, nebo zhyň
Pokles ceny informací je ovšem jen jednou ze zásadních změn, ke kterým ve světě v posledních desetiletích došlo a které přímo zasahují do činnosti školy. Jinou zásadní změnou je, že škola ztratila svůj monopol na vzdělávání: stále více se toho dozvídáme a víme odjinud než ze školy. Snad největší změnou je to, že škola by měla připravovat děti pro život ve světě, o kterém nevíme, jak bude vypadat. Výrazně školu zasáhla také změna motivace k práci, od násilím vynucované povinnosti přes zabezpečení základních životních potřeb až po příležitost k seberealizaci. A nakonec zmiňme rostoucí význam a moc peněz. (Všem čtyřem tématům se budu někdy věnovat v samostatných blozích.)
Pokud na změny ve světě nebude škola reagovat, pokud se nezmění a bude stále nabízet totéž, dopadne stejně jako podnik, který neinovuje své produkty. Zkrachuje. Otázka není zda se škola musí změnit, ale zda to vůbec dokáže.
Náprava je vpředu, ne vzadu
Opakovaně se objevuje myšlenka, že dřív byly školy lepší. To ano, snad byly. A že tudíž náprava spočívá v návratu k tomu, jak to bylo dřív. To určitě ne, to je hloupost.
Za prvé: Je to marné stejně jako touha, abych byl zase mladý, bylo by to sice pěkné, ale je to zhola nemožné. Je to nemožné v celku a je to nemožné i ve většině jednotlivostí. A za druhé: Na rozdíl od návratu mládí je návrat školy do minulosti zcela nežádoucí a škodlivý.
Pokles ceny informací, ztráta monopolu na vzdělávání a rostoucí rychlost změn, to jsou nevratné změny. Internet nejde zakázat ani zrušit, ba ani pozastavit. Naopak vše nasvědčuje tomu, že informace budou stále dostupnější, možnosti vzdělávat se jinde než ve škole porostou a svět se bude měnit ještě rychleji. Škola nejen že není od světa izolovaná, ale jejím úkolem je připravovat žáky pro život v současném a hlavně v budoucím světě. To těžko může dělat škola minulosti.
A dobrá zpráva na konec
Naštěstí to není jen škola, která naše děti vzdělává. Zkuste www.TED.com. Pusťte dětem třeba tohle (3 minuty, české titulky) a přemýšlejte, co se přitom naučily pro svůj budoucí život.
Fiala II slibuje platy jako v Německu, babišuje a trumpuje. Ale není Babiš ani Trump
Bezpodmínečná podpora Ukrajiny je klíč k míru. Američané to už pochopili
Klaus tvrdí, že se blížíme k 50. letům, k totalitě. Je to lež a nebezpečná manipulace
V roce 1989 byl vzorem Havel, v roce 2024 je elitou Babiš. Hodnoty se vypařují
Co od nás odešlo s Karlem Schwarzenbergem
