Ve školství pořád děláme reformy, vymýšlíme záměry a opatření, ale nějak se to nelepší. Začněme raději přemýšlet o světě mimo školu. Co můžeme udělat, aby vzdělával a vychovával lépe a více než dosud?

Svět vzdělává!

Vzdělávání rovná se škola. Jsou-li se vzděláváním nějaké problémy, může za to škola. A vyřešit by to měl ministr školství nějakými reformami, státní maturitou nebo vyhláškami. Anebo alespoň zvýšit učitelům platy. Tak nějak by se dal stručně popsat současný převažující přístup ke vzdělání a vzdělávání. Jsou to ovšem samé omyly a nedorozumění.

Vzdělávání nikdy nebyla jen škola. Ale škola bývala tím hlavním nebo se jí alespoň dařilo nás přesvědčit, že nejvíc se toho učíme ve škole. To se ale už dlouho mění a stále víc a rychleji. Děti stráví u televize a u internetu v průměru víc času než ve škole. Šedesát procent žáků současných škol bude pracovat v povoláních, která dnes ještě neexistují. I dospělí si stále častěji uvědomují, že většinu toho, co skutečně potřebují a používají, se nenaučili ve škole. A dnešní děti se budou muset ještě víc než my učit po celý život jinde, než ve škole. A ony už začaly! Tak proč stesky na nevzdělanost mladé generace svádíme téměř výhradně na školu? A proč od školy čekáme řešení?

Nevšímáme si, když se učíme

Ze škol, od kterých se reálně žitý svět stále vzdaluje, se vzdělávání přesouvá do světa, do života, do veřejného a často virtuálního, ale o to víc skutečně žitého prostoru. Non scholae, sed vitae discimus (ne pro školu, ale pro život se učíme). Vzdělává televize a hlavně internet, práce, reálné i virtuální zkušenosti, ale i třeba billbordy, časopisy, filmy. Google, Wikipedie, BBC, televizní seriály, Ted.com, KhanAcademy.org, Facebook, počítačové hry, stále se množící vzdělávací portály, tenhle článek, to všechno jsou zdroje vzdělávání. I pro nás dospělé, ale hlavně pro naše děti. Jen nám k tomu nikdo neříká: nauč se to, to budu zkoušet. A tak si často vůbec nevšímáme, že se učíme a vzděláváme.

Zahraniční firmy, a to i velké, už ale například vědí, že zkušenosti guildmastra ze hry World of Warcraft mohou být pro výběr špičkového manažera důležitější než titul MBA. Jiné počítačové hry rozvíjejí schopnost analyzovat složité situace, řešit problémy, přemýšlet strategicky, další rozvíjejí postřeh. Máme jen malou povědomost o tom, co se děti a mladí lidé naučí a co jim zůstává v hlavě, když tráví svůj čas na Facebooku. Byl by ale omyl domnívat se, že nic, vždyť tam tráví často víc času než ve škole.

I reklama vychovává nebo spíš "vychovává"

Televizní seriály mají nepochybně na budoucí a nakonec i současné chování v partnerských vztazích velký a možná rozhodující vliv. Že by Jaroslav Dietl stál za naší vysokou rozvodovostí? Na internetu není dnes problém naučit se cokoliv. Špičková americká univerzita MIT před nedávnem otevřela svůj kurz umělé inteligence zájemcům z celého světa, bylo jich 150 000. Reklama nám nejen vnucuje svůj produkt, ale také nás poučuje, a hlavně se nám snaží vštípit hodnoty, jaké potřebuje. Když něco podobného děláme sami, říkáme tomu výchova. A když to dělá reklama, často si ani nevšimneme. Přitom to reklama umí často líp než my nebo škola.Také všechny osobnosti ve veřejném prostoru od sportovců přes herce až po politiky vychovávají nebo „vychovávají“.

Ve školství opakovně děláme reformy, vymýšlíme dlouhodobé záměry a strategie, provádíme změny, ale ovoce jaksi nesklízíme, a pokud, tak spíše hořké. Začněme raději přemýšlet o tom, co můžeme sami udělat, aby svět, který nás i naše děti obklopuje, vzdělával a vychovával lépe než dosud.

Mnozí na to řeknou, že to nejde, a hned začnou zase mluvit o tom, co by se mělo změnit ve škole, do té chodili a té rozumějí. Ano, o školství přemýšlíme už od dob Jana Ámose, čtyři sta let. O jiných možnostech a cestách vzdělávání a o možnostech ovlivnění veřejného prostoru jsme zatím pořádně přemýšlet ani nezačali. Že jsme o tom nepřemýšleli a nevíme jak, to ale přece neznamená, že to nejde. Smysl tohoto článku je právě v tom obrátit vaši pozornost k hledání možností, jak změnit to, co se děje mimo školu, tak, aby to lépe vzdělávalo a vychovávalo. Aby svět lépe vzdělával a vychovával!

Jde to!

Pár příkladů: Již zmiňovaná MIT ve zcela negramotných etiopských vesnicích rozdala v krabicích zabalené tablety. Nic víc! A děti se učily, i bez školy. Když přestaneme dabovat filmy a zejména ty dětské, jistě to přispěje k lepší znalosti cizích jazyků. Naopak, když začneme titulkovat či překládat kvalitní zahraniční vzdělávací zdroje jako je TED, KhanAcademy, Wikipedie či Classdojo, zmenšíme deficit, který máme vůči anglicky mluvícím zemím. Třeba do arabštiny či bulharštiny je TED.com přeložen celý. Také můžeme budovat či zlepšovat vlastní zdroje, třeba českou Wikipedii. To může každý, kdo něco umí, Jan Sokol už píše hesla z filozofie.

Rodičům by nepochybně pomohlo, kdyby jim někdo poradil, jak se lépe vyznat ve vzdělávací a výchovné hodnotě počítačových či deskových her, hraček, dětských knih, filmů, televizních seriálů. Na takovém portálu už Scio pracuje, měl by být do Vánoc.

Proč máme biopotraviny a značky kvality na potravinách a ne třeba edufilmy a značku kvality na dětských knížkách, počítačových hrách či televizních pořadech? Rodiče by pak mohli vybírat pro své děti ta média, která lépe vzdělávají a vychovávají. Trh by se přizpůsobil, nabídka by více vzdělávala a lépe vychovávala. Jistě by i školy ocenily, kdyby se mohly snáze orientovat ve všech vzdělávacích zdrojích.

Nečekejte na školu, pomožte světu, aby lépe vzdělával

Berete své děti do práce? A posíláte je do práce svých přátel a známých. Ne? A proč? Vždyť tam by se mohly podívat, jak vypadá skutečný svět. To se ve škole či na Facebooku těžko dozvědí. V České spořitelně či v Českém rozhlasu už na to přišli a pořádají Den s dětmi. Přidejte se. A poslali jste své dítě na výměnu do rodiny přátel? I rodinným vztahům je třeba se učit, příkladem, chybami (lépe těch druhých) i zkušeností. Také neziskovky by mohly děti víc zapojit do své práce, nejen při výběru peněz do kasiček, ale mnohem hlouběji do svých aktivit i vnitřního fungování a rozhodování. Pomáhaly by tak dvakrát, prostřednictvím svých projektů teď a podruhé do budoucnosti tím, že zavedou děti do světa, který pomáhá.

A proč se děti neúčastní skutečných pracovních porad, proč nejsou u toho, když se reálně o něčem rozhoduje? Kdekoliv od malého podniku, úřadu či třeba redakce, přes správní radu ČEZu až po vládu. A proč třeba cestovky nebo firmy školící soft skills nenabízejí víc programů pro děti?

Takže ještě jednou. Nečekejme, že se školy samy postarají o vyšší kvalitu vzdělávání, mají svých starostí dost. A začněme přemýšlet, co můžeme každý udělat se světem kolem nás, aby lépe vzdělával a vychovával.

Všechny nápady zasílejte na svetvzdelava@scio.cz, budeme je šířit a pomáhat realizovat.