Odpočiňte si, vyřešte sebe, nechte děti a rodiče, aby se také konsolidovali.

Mám dojem, že jsem se všichni přijatých opatření trochu lekli a honem honem řešíme, co dělat. Lekli se rodiče, děti, učitelé, ředitelé, vysoké školy. Vlastně se lekli všichni. Lekli se na všech školách. Jako by bylo nutné hned od zítra děti ve školách chytit a nenechat je vydechnout. Přitom týden prázdnin nás nechává úplně v klidu.

Pamatuju si ještě uhelné prázdniny v roce 1963, byl jsem u babičky. Určitě jsem se tam toho hodně naučil, už ale nevím co. Ale vyjmenovaná slova ani Ohmův zákon to nebyl, škola na nás nedosáhla. A stalo se něco? Nic.

Školy budou zavřeny podle mého odhadu nejméně dva měsíce a dost možná ještě mnohem dýl. To, co hoří a vyžaduje rychlé jednání, je řešení epidemie koronaviru, ale to není náš úkol. Nepodléhejte naléhavosti a hektické době. Učení dětí nehoří a týden dva nic neznamená. I když chápu, že vyděšení rodiče i zaskočené děti potřebují nějakou jistotu, perspektivu. Potřebují ale hlavně dobré slovo a uklidnit.

Všichni, učitelé, děti, rodiče, veřejnost si musíme promyslet, co to vlastně všechno znamená, a jaké to má dopady, i na náš osobní život, na naši rodinu, na firmu. Jaké jsou možnosti, co dělat s dětmi. Co jde a co dříve šlo a teď nepůjde, a naopak co nového půjde. Určitě to není tak, že škola může online pokračovat v tom, co jsem dělali dosud ve třídách. A taky jaké další návazné a nečekané změny nastanou. Např. se nejspíš neuskuteční státní maturity a dost možná ani přijímací zkoušky na SŠ, jak se to bude řešit? Zatím nevíme? Kolik rodin se třeba přemístí dočasně na chatu, jak se děti mohou soukromě scházet, jak bude fungovat rodina. A možná, že rodiče, veřejnost, všichni bude,e od škol potřebovat něco (úplně) jiného než nahrnout na děti kupu učení.

Jistě je to vše také pro učitele, pro děti i pro rodiče velká příležitost něco nového se naučit, zvládnout dobře novou situaci a třeba i změnit zaběhané stereotypy. Ale spíše než rychlá řešení bychom měli hledat řešení promyšlená a vlastně docela dlouhodobá. A tudíž nespěchat.

Odpočiňte si, zpomalte, vyřešte sebe, nechte děti a rodiče, aby se také konsolidovali. Pak můžete v klidu řešit co s dětmi, učit se nové věci, zvolna, ale dobře se orientovat v nové situaci. Času je dost :-)

A myjte si ruce a noste roušku.