Spousta rodičů chce, aby škola srovnala děti do latě. Ale takové lidi brzo nebude nikdo potřebovat, nahradí je roboti. Školy potýkají s nedostatkem učitelů a pedagogické fakulty neumí připravit své absolventy na reálnou práci s dětmi a raději se zaměřují na nekonečné teoretické přednášky o nedůležitých tématech, říká v rozhovoru pro HN ředitel společnosti Scio Ondřej Šteffl.

(Rozhovor vedla Michaela Endrštová, https://domaci.hn.cz/c1-66434160-navrh-hejtmanu-na-zprisneni-prijimacek-na-stredni-skoly-je-protiustavni-z-deti-akorat-vytvori-nepratele-statu-rika-reditel-scio )

Školstvím momentálně rezonuje nedostatek učitelů. Ministr Robert Plaga chce tento problém vyřešit tak, že pustí do škol víc odborníků z praxe, kteří by si pedagogické vzdělání dodělali během působení na škole. Co si o tom myslíte?
Je krize, učitelé nejsou, ale mělo se to řešit už před několika roky. Teď už je pozdě a je to málo. Ředitelé už dlouho musí přijímat učitele bez kvalifikace. Ale dnes je podle zákona jedno, jestli přijmou čerstvou maturantku nebo lékařku, která vychovala tři děti. A já si myslím, že by měl zákon nutit ředitele k tomu, aby raději přijali tu lékařku než maturantku. Pořád se handrkujeme o to, že by učitelé měli být profesně dobře připraveni, ale vzdělání na pedagogických fakultách to nezaručuje.
Když někoho přijímám na ScioŠkolu a vím, že to byl vedoucí ve Skautu, je to pro mě větší záruka, že bude umět pracovat s dětmi, než když má pedagogické vzdělání. Jenže bohužel vedoucí ve Skautu nyní nemůže legálně učit, protože nemá pedagogické vzdělání. Dokud budou pedagogické fakulty produkovat učitele bez záruky, pak je celý současný zákon nesmyslný. Edit 2022 - Zákon o pedagogických pracovnících by se měl konečně změnit letos na podzim.

Proč si myslíte, že pedagogické fakulty neumí učitele připravit na práci s dětmi?
Protože pořád učí hlavně teorii a zanedbávají praxi. To je špatně. Studenti by už od prvního ročníku měli trávit mnohem víc času v reálné škole, teď je to za celé studium snad sedm procent, ale, jak se dozvídám, často i méně. Navíc se tam učí nesmyslné věci.
Místo toho, aby se například učili přicházet s nápady, jak udělat biologii zajímavou, učí se třeba to, „jak ovlivňuje rychlost transportu glukózy aktivita intracelulární hexokinázy“ a stovky dalších podobných podrobností, kterým často nerozumí ani graduovaní biologové. To přece nepotřebují znát. Změnu ale nečekám. Na pedagogických fakultách působí pořád převážně právě ti teoretici, a kapři si svůj rybník nevypustí.

Změnu na druhou stranu plánuje ministerstvo školství na základních a středních školách. Připravují se nové rámcové vzdělávací programy, podle kterých budou školy učit…
Revize těchto programů je zatím jen chaos. Chybí jasné zadání. Když ministr řekne, že se má učivo „provzdušnit“, není to žádný cíl. Musí být jasné, čeho se má revizemi dosáhnout. To dosud nikdo neřekl.
Změny připravují odborníci z příslušných oborů. Například na fyzice pracují fyzikáři, kteří si myslí, že ze všeho nejdůležitější je, aby děti na základní škole rozuměly elektromagnetické indukci, aby uměly Ohmův nebo Pascalův zákon. Nemají nadhled, vidí jen svůj obor a nepřemýšlejí o tom, co potřebuje každý v reálném životě.
Jak si může každý ověřit, výsledkem je, že naprostá většina vysokoškoláků tyto věci neumí a mnozí ani nevědí, o čem je řeč. Takže výsledek je jen ztráta času a znechucení žáků, kteří nevědí, k čemu jim to bude, a dobře tuší, že tohle mohou klidně zase zapomenout. Edit 2022 - Trochu se to zlepšilo :-), ale čeho se má revizemi dosáhnout, pořád moc jasné není, a už vůbec ne veřejnosti.


Kdo by se tedy podle vás měl na změnách vzdělávacích programů podílet?
Mluvíme-li o základním vzdělání, pak hlavně moudří lidé s nadhledem a rozhledem, lidé, kteří hledí dopředu, rozumí společnosti a jejímu vývoji, sociologové, psychologové, spisovatelé, rodiče, lidé z podniků. Ti by měli vypracovat obecné zadání, co to znamená mít základní vzdělání, které by následně zmínění odborníci mohli rozpracovat. Já si třeba myslím, že každý by měl vědět, že příroda je poznatelná a předvídatelná, určitě by se žáci měli naučit, jak lze zjistit či ověřit pravdu pozorováním nebo experimentem. A k tomu nabízí fyzika spoustu příležitostí. Ale takhle fyzika koncipovaná není. Skupina fyzikářů dostala zadání, aby určila, co se má učit ve fyzice, češtináři zase v češtině a podobně. A to nemůže vést k dobrému.

Měla by se podle vás proměnit výuka dějepisu?
Zcela určitě. Děti musí rozumět světu kolem sebe, což zahrnuje i politiku, do které se promítá moderní historie mnohem víc než dávná historie. Spousta času se ale stále věnuje pravěku, starověku, ačkoliv to není tak důležité jako moderní dějiny, na ty je potřeba soustředit pozornost.

Ptám se na právě dějepis, protože ministr školství Robert Plaga slíbil, že se jeho výuka změní, bude se víc soustředit právě na moderní dějiny. Stalo se tak poté, co přišla kritika od Bezpečnostní informační služby, podle které na školách převládá sovětský výklad moderních dějin. Souhlasíte?
Prošli jsme komunistickým dějepisem, učili nás, že druhou světovou válku vyhrál Sovětský svaz, který stál vždycky na správné straně barikády. Nevěděli jsme, jakou roli ve válce sehrála Amerika, nevěděli jsme, že kdyby to Stali nenzakázal, mohli nás o týden dřív osvobodit Američané. Určitě jsou lidé, kteří stejně jako já v komunismu vyrostli, vystudovali v něm a znalosti, které tehdy nabyli, předávají pořád dál právě v hodinách dějepisu. Takže by bylo naopak divné, kdyby tím dějepis nebyl postižený.

Podle toho, co říkáte, by tedy bylo úplně jedno, jestli se dá na papíře víc prostoru moderním dějinám...
Ano, v rámcových vzdělávacích programech problém není, může být spíš v tom, co se ve školách skutečně děje a možná v některých zastaralých učebnicích.


Co říkáte na návrh hejtmanů, že je potřeba zpřísnit přijímačky, aby se snížil počet neúspěšných maturantů?
To je nesmysl. Veškerá odborná veřejnost je proti, dokonce i průmyslníci. Jediný, kdo si myslí, že by to bylo dobře, jsou právě hejtmani. Děti, které by se nedostaly na střední školu s maturitou a musely by dělat něco, co nechtějí, by akorát tak byly naštvané na státní byrokracii, na stát, na kraj. Takže jediný výsledek by byl, že si každý hejtman ve svém kraji vytvoří nepřátele. Když je dítěti patnáct let, nemůžeme navíc prakticky vůbec předvídat, jestli odmaturuje nebo ne. To je iluze.

Kraje také argumentují tím, že je potřeba dostat víc dětí na učňovské obory.
Ústava zaručuje dítěti právo na vzdělávání, ale nikomu nezaručuje právo na pracovníky. Upřednostňujeme ekonomické zájmy podnikatelů před zájmy občanů. A to se v demokratické zemi nesmí. Občané mají mít vždycky přednost. V Ústavě je napsáno, že každý občan má právo na bezplatné základní a střední vzdělání a na vysokoškolské vzdělání podle schopností a možností státu. Jinými slovy, kdyby středoškolské vzdělání mělo být podmíněno schopnostmi, tak by to tam bylo napsáno. Ale podle schopností se rozhoduje jen u vysokoškolského studia. Pokud chci studovat na gymnáziu, mám podle Ústavy právo tam začít studovat. Musí tam ovšem být místo, jedině pokud je míst málo, jsou přijímací zkoušky nutné. Proto si myslím, že kdyby se návrh hejtmanů nakonec prosadil, Ústavní soud by ho stejně zrušil. Edit 2022 - Mám dojem, že hejtmani od té doby zmoudřeli :-).


Jakým směrem by se mělo české školství celkově posouvat?
Jakkoliv mnozí lidé školství kritizují, většina lidí je s ním víceméně spokojena. Tím pádem je těžké něco zásadního měnit. Znám schopné ředitele, kteří chtěli zavést nové metody, modernizovat školu, ale narazili na odpor rodičů. Rodiče jsou pořád svým způsobem zákazníky školy, a když chtějí dělat věci postaru, školy nic nezmohou. Spousta rodičů také chce, aby škola, jak se říká, srovnala děti do latě. Ale takové lidi brzo nebude nikdo potřebovat, nahradí je roboti. Potřebujeme pravý opak. Jenže to mnozí rodiče nevědí. Kdybych na něco měl napřít síly, tak právě vysvětlovat toto rodičům, aby změnili názor na to, co žádat od školy, co budou jejich děti v životě potřebovat. Pak se mohou věci začít měnit.

Co plánuje společnost Scio do budoucna?
Expandujeme na zahraniční trhy s Emušákem, to je hračka na rozvoj emoční inteligence, kterou zatím několik let prodáváme v Čechách. Edit 2022 - To se moc nepovedlo :-(. Dále děláme věci pro školy, obce a kraje, pomáháme jim např. připravit a naplnit místní a krajské akčními plány. Také budeme postupně otevírat další školy.

V září jste otevřel první střední ScioŠkolu. Jak se liší od devíti základních škol, které provozujete?
Charakteristický je pro všechny ScioŠkoly respektující přístup k dětem, snaha aby všechno, co se ve škole děje, dávalo dětem smysl. Klíčové je rozvíjet jejich učební autonomii a schopnost zodpovědně se rozhodovat, rozumět sám sobě, vždy vidět smysl v tom, co dělám. V tom se střední ScioŠkola od těch devíti základních neliší. Rozdíl charakterizuje slogan „Škola, kterou tvoří studenti“. To na základní škole nejde, nemůžete po prvňácích chtít, aby vymýšleli, co se má ve škole dít. Na střední škole je to ale z velké části tak, jak si to studenti vytvoří. Rozhodují společně třeba o tom, jaké téma bude mít příští společný projekt, kam se pojede na lyžák. Mají zodpovědnost za praktický chod školy, uklízejí, objednávají pomůcky, připravují školy v přírodě, podílejí se na PR školy, točí propagační videa, píšou blogy atd. Edit 2022 - ScioŠkol už je 17, z toho tři střední a dvě expediční.


Kolik se na střední školu hlásilo zájemců?
Prvního září jsme jich měli pět, ale během roku přestoupilo z jiných škol dalších třináct a pořád přibývají další. Licenci na otevření střední školy jsme získali až v červnu, takže nebyl prostor získat více dětí. Jsem si jistý, že teď už si budeme moct vybírat. Navíc teď budeme mít poprvé absolventy ze dvou našich základních škol, zatím máme jen žáky z jiných škol. Edit 2022 - letos už má střední ScioŠkola v Praze 155 studentů a další jsem otevřeli v Brně.


Jak se liší celkově přístup na ScioŠkolách od ostatních základních škol?
Odlišností je celá řada. Asi nejdůležitější je, že přemýšlíme o budoucnosti – tedy co děti budou ve světě, který je čeká, potřebovat. Budou přece žít a pracovat ještě v roce 2070. V tom se lišíme, 99 procent škol o tom takto nepřemýšlí. Klademe důraz na to naučit děti žít s neustálou změnou. Jedním z hlavních cílů je studijní autonomie – umět a chtít se učit. Děti mají také velkou volnost v tom, kdy, kde, jak a s kým se budou učit, a často i v tom, co se budou učit, přistupujeme k nim partnersky, nezvoní, neznámkuje se, vlastně ani nemáme předměty, máme průvodce místo učitelů. Fungujeme zkrátka jinak. Pokud jste rozhovor dočetli až sem a máte k němu nějaké postřehy a komentáře, zejména kritické :-), budu rád - komentujte prosím zde.

Hodně se teď hovoří o tom, jestli povolit mobily ve škole. Jak to máte ve ScioŠkolách?
To je různé, záleží, jaká pravidla si škola nastaví, ScioŠkoly mají značnou autonomii. Většinou to mají tak, že nechávají děti používat mobily omezeně, například ráno před a odpoledne po vyučování. O přestávkách je mají zakázány. Na některých školách je mohou používat jen na vyhrazených místech, protože mobil narušuje sociální interakce mezi ostatními dětmi. Mobily sice mají úžasné přínosy, ale mohou být i návykové. Podle adiktologů už máme v Česku patnáct tisíc dětí závislých na mobilech, to je víc než na drogách nebo alkoholu. Nejsem pro zákaz, ale tvrdit, že zákaz mobilů nic nezmění, je hloupost. Drogy ve škole i jinde jsou taky zakázané a neříkejte mi, že to k ničemu není. U mobilu je navíc problém, že ani nevíme, jak a v čem mohou být nebezpečné. Možná, že děti, a takové jsou, které dnes mají mobil od čtyř let, budou mít v osmnácti poškozené mozky. A možná ne. Nevíme. Ale kdyby používání mobilu procházelo stejnou procedurou jako užívání jakéhokoliv léku, tak by se ještě vůbec nesměly používat.