Jsme posedlí akademickým výkonem

29. 04. 2022 | 14:20
Přečteno 1744 krát
Ve školách se neustále směřuje hlavně k akademickým znalostem. Kanadský profesor Michael Fullan, který vedl reformu vzdělávání v Ontariu, tomu říká posedlost akademickým výkonem. My všichni jsme jím posedlí, protože školu tady máme dvě stě padesát let, chodíme do ní už asi devátou generaci a to, co se tam děje, bereme jako dané. A správné. Nic jiného si ani neumíme představit.

Se svolením autorky Markéty Hronové,
která dlouhodobě píše o školství a vzdělávání,
sdílím rozhovor,
jenž vyšel v dubnovém vydání časopisu Finmag.


Před sedmi lety téměř na den přesně jsme se setkali právě tady na vaší chalupě a vy jste mi oznámil, že budete otevírat první ScioŠkolu. Říkal jste, že si nedovedete představit, že by to nefungovalo. Splnily se vaše představy?
V zásadě ano. Naprostá většina věcí se potvrdila. Lidský mozek je totiž nastavený tak, aby si všímal věcí, které jsou překvapivé. Když něco běží normálně, tak tomu nevěnujeme pozornost. Jsme tak naučení už od dob lovců a sběračů, že když se něco šustne v křoví, musíme dávat pozor, jestli to náhodou není tygr nebo had. Ale samozřejmě jsou věci, které fungují jinak, než jsem si představoval, a ty přirozeně registruju víc.

Jaké?
Za těch sedm let mnohem líp víme, kam bychom chtěli děti směřovat. Rozpracovali jsme osm ScioKompetencí, které ukazují, co bychom všichni měli umět, my i děti, abychom byli připraveni na budoucnost. Také jsem nečekal, jak náročná práce to pro naše průvodce bude, jaká zátěž jsou emoce, které jsou s dětmi přirozeně spojené. A překvapilo mě, jak strašnou sílu má mainstreamový proud představ o tom, k čemu je škola. Mnohem víc, než jsem čekal, k nám proniká vnímání vzdělávání jako přípravy na akademický postup a na selekci, která je v našem školství hluboce zakořeněná, od známkování až po profesorské tituly.

Přes koho k vám proniká? Přes rodiče, děti, nebo průvodce?
Přes všechny, třeba i skrze média. Pořád se píše o tom, jak probíhá maturita, noviny připravují děti na přijímací zkoušky. Tohle všechno na lidi dopadá a já si ze začátku neuvědomoval, že to bude takhle silné a že to bude potřeba neúnavně přetlačovat.

Možná proto, že děti přijímací zkoušky a v naprosté většině i maturita opravdu čekají.
Ano, ale to není ten problém. Příklad: na Ukrajině teď zuří válka, všichni žijeme v ohromné nejistotě. Každý chápe, že kdyby se uměl líp vyrovnávat s nejistotou, bylo by mu líp. A že mu znalost přítoků Amazonky nebo orgánů kruhoústých v porozumění světu nepomůže. A přes to všechno je problém vysvětlit, že naprostá většina toho, co se děti ve školách učí, jim v životě k ničemu nebude. Ve škole by se jistě mohly děti učit třeba zvládat stres a nejistotu, kterou dnešní svět přináší. Ale většina rodičů od školy spíš čeká druhy zájmen, planimetrii a Přemyslovce.

Děti by se měly učit zvládat nejistotu místo Přemyslovců?
Ano. A místo té ohlupující přípravy na přijímačky. Ale to je těžké lidem vysvětlovat. Nedovedou si představit, jak by škola mohla děti připravit na zvládání nejistoty.

A je opravdu možné mít školu bez učení poznatků z biologie, zeměpisu, historie a místo nich se učit spíš pečovat o psychiku?
Ano, ale ani to nejde bez znalostí. I v péči o psychiku potřebujeme vědět, jak funguje mozek, co škodí, co pomáhá. Na to, jak se vyrovnávat se stresem, existují osvědčené techniky. Nebo umění se učit. O tom, jak se efektivně učit, byly napsány stohy knih, ale naše děti se o tom ve škole většinou nic nedozvědí. Ve školách se neustále směřuje hlavně k akademickým znalostem. Kanadský profesor Michael Fullan, který vedl reformu vzdělávání v Ontariu, tomu říká posedlost akademickým výkonem. My všichni jsme jím posedlí, protože školu tady máme dvě stě padesát let, chodíme do ní už asi devátou generaci a to, co se tam děje, bereme jako dané. A správné. Nic jiného si ani neumíme představit.

Nevidíte žádný posun v tom, jak se ve veřejných školách učí?
Zájem pedagogů o jiné způsoby učení roste čím dál víc. Studenti naší střední školy teď sami organizovali pedagogickou konferenci – což je jedna z dovedností, která se jim myslím bude v budoucnu hodit – a spousta učitelů na ni přijela i o víkendu a chválili si ji.
Dalším změnám pomohl i koronavirus, nutnost zavést distanční výuku, a jakkoli je to hrozné, tak tomu pomůže i válka na Ukrajině. Když si představíte, v jakém světě teď žijeme, tak k čemu vám je znalost pravěku a středověku? Potřebujete úplně jiné znalosti, abyste se vyrovnávali s dnešním a hlavně budoucím světem. Na řadě škol to vidí, posun je zřetelný. Ale zdaleka to není všude. Určitě si ale nemyslím, že by všechny školy měly vypadat jako ScioŠkoly. Měly by být různé. Svět je složitý a bude třeba různých lidí s různými znalosti a dovednostmi. Teď je například, víc než kdy dřív, zřetelné, že tato země bude potřebovat i vojáky, a ve ScioŠkolách vojáky nevychováváme.

Scio otevře v září sedmnáctou školu. Je to počet, jaký jste čekal?
Upřímně jsem si myslel, že jich po sedmi letech budeme mít ještě víc, ale to jsme nečekali, jak složité bude to celé uřídit. Pokud je poptávka, tak se ji snažíme uspokojit. Největší překážka jsou pro nás budovy a hlavně zastaralé hygienické, požární a stavební předpisy. Například požadovaný objem vzduchu na dítě nepočítá s klimatizací, osvětlení nebere v potaz moderní možnosti LED žárovek a tak dál. Komplikuje to život i veřejným školám.

První školu jste ale založil v roce 1990. Bylo to prestižní gymnázium PORG. To je výkonová škola, jaké teď kritizujete. Co vás přimělo změnit názor na funkci školy?
PORG nevznikl jako čistě výkonová škola, to se z ní snažil udělat až Václav Klaus mladší, ale ano, studenty jsme vybírali podle schopností, i když vlídné chování k nim bylo důležité už tam. Názory mi myslím změnilo hlavně studium. Od roku devadesát jsem přečetl možná stovky knížek o vzdělávání, kognitivním rozvoji, vývojové psychologii, spoustu věcí jsem se naučil. Viděl jsem školy v zahraničí. A doba se změnila. Když jsem chodil do školy já, příprava na budoucnost moc nedávala smysl. Mysleli jsme, že budeme žít pod nadvládou Sovětského svazu věčně. Dneska už nepochybně každý vidí, že svět je čím dál složitější a rychlejší, a my se musíme naučit s neustálými změnami a nejistotami žít.

Jak se dá připravit na budoucnost, když nevíme, jaká bude?
Tu otázku mi lidé často pokládají. Ale přece když jedu na Papuu Novou Guineu, taky nevím, co mě tam čeká, ale asi nepojedu oblečený jako doma, asi si s sebou vezmu vybavenou lékárničku, antimalarika a třeba nůž, ten se hodí vždycky, a budu se snažit si o zemi něco přečíst. Nicméně zpět k PORGu, dnes bych ho rozhodně neotevíral jako víceleté gymnázium a lituji, že jsem jejich rozmach vlastně podpořil.

O omezování víceletých gymnázií se mluví aspoň patnáct let. Kdybyste byl ministr školství, co byste s nimi udělal?
Kdybych byl ministr školství, tak nevím, ale kdybych byl autoritativní samovládce, tak bych je zrušil. Ministr ovšem musí respektovat politickou situaci a stojí proti němu velká nechuť je rušit, to se týká zejména elit, které jimi prošly nebo tam posílají své děti. Jako politicky neprůchodné se ukázalo i jejich pouhé omezování.

A vadí vám kvůli té selekci, nebo proč?
Kvůli selekci. Ta má samozřejmě dopady na integritu společnosti, oddělovat jednu skupinu od druhé je obecně chyba. Ale co mi přijde nejhorší – že pokud jde o budoucnost, právě většina gymnázií je ukázkou Fullanovy posedlosti akademickým výkonem. Ten dětem v životě z větší části k ničemu nebude, na vysoké školy by se dostaly i z jiné střední. Víceletá gymnázia navíc děti přetěžují, ty přicházejí o dětství. Takže právě ti nejschopnější tráví spoustu času tím, že se tam učí zbytečnosti. Na tom tratíme všichni. Protože čas dětí, kdy se mohou učit, je to nejvzácnější, co máme.

Ve ScioŠkolách žáky neselektujete? Hlídáte si, aby do nich nechodily jen prominentní děti?
Určité selekci se nevyhneme, probíhá už tím, že k nám chodí děti rodičů, kterým záleží na vzdělání a jsou ochotni do něj dát nějaké peníze. Zdaleka to nejsou jen bohatí lidé, ale někdy i rodiny, kde se na školné skládá celé příbuzenstvo. Školné je od pěti do dvanácti tisíc (platí se deset měsíců) podle nákladů a zejména podle nájmu za budovu. Máme jednu rodinu, která měla dítě na Praze 6, kde je školné nejvyšší, a chtěla do ní dát i další dvě děti, což už bylo nad jejich možnosti. Přestěhovali se do Jihlavy, kde skoro za stejnou cenu umístí všechny tři. Chci říct, že jsou lidé, kterým o vzdělání jde, a odpustí si kvůli němu dovolenou nebo si koupí horší auto.

Upřímně řečeno jsem předpokládala, že jako jednu z výtek ke gymnáziím zmíníte i tvrdou přípravu na přijímací zkoušky.
Jednotné přijímačky obecně pokládám za zlo. A dětem ve ScioŠkolách je prezentujeme jako jednu nepříjemnou a hloupou překážku v životě, jaké se musí naučit překonávat. A my jim jí pomůžeme překonat. Loni jsme měli 60 absolventů a 58 jich bylo přijato hned a dva na odvolání. Tedy přijímačky vyřešíme, ale rozhodně jimi výuku na našich školách neřídíme. Podle mě by se jednotné přijímací zkoušky měly rozhodně pozastavit. Jejich změnu zmiňuje jako jeden z cílů i strategie vzdělávání 2030+ ministerstva školství. Nechápu, proč je nezastavil už bývalý ministr školství Robert Plaga, a naléhám na současného ministra Gazdíka, aby v té věci nějak konal.

O čem se s ministrem jako jeho poradce ještě bavíte?
Sešli jsme se zatím dvakrát. Hlavní agenda je budoucnost. Politici jsou zvyklí přemýšlet maximálně čtyři roky dopředu, než skončí jejich volební období, ale to je ve školství příliš krátká doba. Hledáme cesty, jak přimět školy, veřejnost, ale i úřad ministerstva o vzdělávání začít přemýšlet se vzdálenější perspektivou. Co se dá udělat dnes, aby to pomohlo dnešním dětem v jejich budoucnosti. A mám dojem, že pan ministr tyto myšlenky sdílí.

Podle jakého klíče tedy přijímat na střední školy?
Ideálně by se měl přijmout každý. A na všech oborech by mělo být dost míst. Což mimochodem donedávna bylo.

Ano a ředitelé škol to kritizovali, že se dostane každý kamkoli a vzdělávat některé děti v maturitních oborech je náročné.
Ředitelé by měli přijmout, že jejich úkolem není selekce, ale poradit si s každým a vzdělávat ho podle jeho možností a schopností. A u gymnázií, kde jedině bývá přetlak, bych losoval. Jestli má někdo jít na prestižní Gymnázium Jana Keplera, nebo na nějaké méně vyhlášené, by rozhodla náhoda a ať pak učitelé z Keplera ukážou, jestli umí pracovat i se slabšími dětmi. Protože s těmi nejlepšími to je snadné, to jsem si ověřil už na PORGu. Když si vyberete jedno dítě z deseti, učitelé můžou jen sedět za katedrou a děti budou pořád skvělé, protože si poradí samy. Ale to je v tuto chvíli nereálné, mluvíme o vzdálené budoucnosti. Zrušit jednotné přijímačky ovšem reálné je. Nechme střední školy, aby si přijímačky dělaly podle sebe, tím zmenšíme negativní dopady na základní školy. Ty pochopí, že když každá škola dělá jiné přijímačky, nemůžou na ně děti připravovat. Nebudou testovým úlohám podřizovat výuku a budou učit to, co pokládají za rozumnější. A podpořme střední školy, aby byly při přípravě svých přijímaček odvážnější a kreativnější, třeba aby si žáky vybíraly s pomocí portfolií.

Když jste se stal poradcem ministra školství, řada lidí upozorňovala, že jste ve střetu zájmů a jako dlouholetý kritik Cermatu byste mohl chtít převzít jeho roli a přijímačky dělat ve Sciu. Máme se toho bát?
Rozhodně ne. My jsme kdysi přijímací zkoušky pro střední školy v některých krajích dělali a byl to náročný a rizikový projekt, který skoro nic nevydělával. Každá chyba se nám stokrát vrátila. Ale hlavně bych dnes nechtěl přijímačky dělat z ideových důvodů, o kterých jsem mluvil. A dnes už ani z těch komerčních. Pro nás to není žádný byznys. Scio roste, děláme Národní srovnávací zkoušky jako přijímací testy na vysoké školy, a když je během koronakrize nešlo dělat prezenčně, tak jsme se je naučili dělat distančně. K tomu ale potřebujete dohled nad tím, jestli účastníkům někdo neradí, nekoukají do telefonu a podobně…

Ano, některé účastníky vyděsilo, co všechno vám museli odsouhlasit, a stěžovali si, že je šmírujete.
Možná to tak nazývali, ale říká se tomu proctoring a bez toho není možné dělat zkoušku, jejímž výsledkům vysoká škola věří. Zpočátku jsme proctoring kupovali od australské firmy, ale později jsme se spojili s českou firmou Born Digital a vyvinuli mnohem lepší proctoring s podporou umělé inteligence. Ve výběru Financial Times Tech Champions 2021 jsme pak získali první místo v oboru Cybersecurity and IT. Chceme expandovat do světa a dělat přijímací zkoušky pro pár středních škol v Česku nám nedává smysl. V rozpočtu Scia by to byla naprostá marginálie.

Co vám vlastně vydělává víc, Scio testy nebo ScioŠkoly?
ScioŠkoly už svým obratem vysoko převyšují všechno ostatní. Ale jedna věc je obrat a druhá zisk. Když chcete na školu dostávat stoprocentní dotace, a my je všude dostáváme, tak všechny peníze, které školy vyberou, do nich musíte zase vrátit, nesmíte vykazovat zisk. Z hlediska obratu je to asi 350 milionů ročně, což tvoří už tři čtvrtiny toho, co vydělává celá skupina Scio. Ale pravda také je, že bez zisků z testů a z dalších aktivit – vyvíjíme třeba i hračky nebo aplikace na podporu učení – bychom školy těžko zakládali.

Scio testy nejsou u rodičů ani u žáků, které znám, příliš oblíbené. Kritizují třeba drahé přípravné materiály, které když si zakoupíte, zajistí vám lepší výsledek. Není to nefér?
Já tyhle reakce moc nechápu. Když děláte přijímačky na lékařskou fakultu, tak si také musíte koupit přípravné materiály, abyste uspěla. Když materiály nebudeme prodávat my, bude je přece prodávat někdo jiný. Navíc dětem, jejichž rodiče pobírají přídavky na děti, dáváme dvě zkoušky zdarma a osmdesátiprocentní slevu na přípravné materiály.

A nyní už se orientujete spíš na ScioŠkoly, chápu to správně?
Ano. Pro celou společnost Scio jsou samozřejmě zkoušky a expanze do zahraničí stále důležité, ale co se týká mě osobně, tak devadesát procent času věnuji ScioŠkolám. To je ten „pomník“, který bych chtěl, aby tu po mně zůstal.

Přetištěno se souhlasem časopisu Finmag, kde rozhovor vyšel 21.4.2022, finmag.cz

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peka Karel · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy