Německu hrozí “školní infarkt“. Děti se učí zbytečnou látku, talenty chřadnou, učitelé jsou přepracovaní. Odborníci chtějí zrušit výuku v její současné podobě a soustředit se na matematiku a jazyky. A na motivaci …Píše se na http://www.focus.de

Pokud chce škola udržet krok se současností, musí být inovativní. Dnešní stav je ztrátou času. Na pilotní evangelické škole v centru Berlína si žáci denně vybírají obor, kterým se chtějí zabývat. Danou látku pak probírají sami, po dvou nebo v menších skupinkách. Když si s něčím nevědí rady, poprosí o pomoc nejprve starší žáky a až poté učitele. A na zkoušku se přihlásí teprve tehdy, když se na ni cítí.

V rámci porovnání výkonnosti si tato berlínská škola vedla dokonale. Žáci se učí vlastním tempem, složitá témata mohou libovolně často opakovat a zároveň rozvíjejí smysl pro zodpovědnost za své učební cíle. Učitelé zase nejsou povinni sesynchronizovat třídu o 25 nebo 30 žácích, naopak mají více prostoru k tomu, aby se intenzivně věnovali slabším žákům. „Nepotřebujeme další reformu vzdělávání, potřebujeme revoluci ve vzdělávání“, zdůraznil filozof Richard David Precht.

Psycholog Thomas Städtler, jehož častými pacienty byli učitelé s nemocí z povolání, tvrdí, že žákům zůstane v hlavě asi 1 % probíraného učiva. Tento výsledek vyplývá z jeho nedávné studie. „Pokud by někdo zahrnoval do znalostí i kostrbatě formulované útržky znalostí a téměř prázdné fráze, mohli bychom uvažovat i o 5 %“. Tento efekt je známý, jedná se o “učební bulimii“: Před zkouškou si žák uloží vědomosti do krátkodobé paměti, u zkoušky je “vyplivne“ a pak je tedy opět zapomene. Problém je i v nedostatku základních znalostí. „Výpočet úroků je často záhadou dokonce i pro maturanty, jejich pravopis nebo interpunkce je katastrofická. Maturitu sice udělají, ale pak ani nejsou schopni zformulovat písemnou žádost“, řekl Städler.

Navrhuje radikální léčbu. Chce zkrátit učební osnovy o 90 % a vytvořit škole prostor k poskytnutí klíčových kompetencí v němčině, matematice a angličtině. A sice takovým způsobem, aby tyto znalosti nebyly jen jednorázově testovány u zkoušky, nýbrž aplikovány v každodenním životě.

„Každé dítě má v různých tematických oblastech vlastní učební tempo“, podotkl neurobiolog Gerald Hürther. „Ale my je uzavíráme ve třídách a vyžadujeme od nich stejné tempo ve všech oblastech. Ty rychlejší brzdíme a ty pomalejší trestáme špatnými známkami, místo abychom je podporovali. Hlavním úlohou školy musí být “nadšení“, které působí jako “hnojivo pro náš mozek“.

Pro stránky www.scio.cz/trendy ve vzdelavani připravila Štěpánka Schenková

Zdroj zde.

Další podobné zde.