Čeho jsme chtěli státní maturitou dosáhnout, nevíme. Můžeme se ale podívat, co přinesla či napáchala a jak pomohla či uškodila naplňovaní cílů vzdělávaní, jaké si dali jinde.

Rok před spuštěním státní maturity jsem zde v blogu napsal: „Představme si debatu po pěti letech fungování chystané podoby státní maturity (a nejméně 2 miliardách nákladů). Budeme umět rozhodnout, zda maturita splnila cíle? Nebudeme! Nevíme přesně, jaké cíle má, a už vůbec nevíme, jak poznáme, že cílů bylo dosaženo. Chybějí cíle i indikátory jejich naplnění. Strůjci státní maturity nikdy jasně neřekli, co bude jejím skutečným celospolečenským přínosem.“ A jsme přesně tam!

Ministr Dobeš o sobě říkal, že je první odvážný – a spustil státní maturitu. Bylo to s odvahou lékaře, který ordinuje lék s neznámými účinky na nejasnou diagnózu. Co je cílem státní maturity, neřekl. Tedy kromě toho, že má nahradit přijímací zkoušky na VŠ, v čemž podle očekávání fatálně selhala. Co tedy státní maturita přinesla či napáchala jiného?

Wash back efect – ve školách se učí to, co se testuje
Letos propadlo 18,6 % maturantů. „Jednu příčinu vidím v tom, že výrazně klesla schopnost žáků řešit otevřené úlohy," říká k tomu šéf Cermatu. Od začátku všichni, kdo se zabývají testováním, varovali, že státní maturita jako každá high-stake zkouška (doslova „testy, kde je mnoho v sázce“) povede k tomu, že se výuka soustředí na to, co se zkouší, a vše ostatní půjde stranou. Když jsou testy zaškrtávací, učí se žáci zaškrtávat, není divu. To je ovšem pouhá drobnost.

Státní maturita nepochybně ovlivnila výuku zkoušených předmětů. V českém jazyce spíše prospěla. Pomineme-li od reality odtržené pojetí slohů, tak státní maturita soustředila pozornost na praktické užití jazyka. Podobně rozumně vypadají i testy z cizích jazyků, kde bylo možné se opřít o zahraniční vzory. Naopak z matematiky státní maturita udělala pouhý nácvik algoritmů, jak řešit příklady, s nimiž se, až na pár výjimek, už nikdo v životě nesetká a nebude je potřebovat. O rozvoji logického myšlení nebo propojení matematiky s realitou nemůže být řeč.

Státní maturita jistě ovlivnila i předměty, ze kterých se neskládá. Co třeba odborné předměty na odborných školách, nebo dějepis, společenské vědy, fyzika, chemie? Nemají méně hodin, menší autoritu, neklade se na ně menší důraz? Vždyť celé školy jsou hodnoceny a porovnávány pouze podle výsledků státní maturity v českém a cizím jazyce a matematice.

A je to celé k něčemu?
To jsme ale pořád v zajetí představy, že hlavním cílem vzdělávání je zvládnutí jednotlivých předmětů. A co celkově? Změnila se za ty čtyři roky úroveň maturantů? Přicházejí na vysoké školy vzdělanější, lépe připravené ročníky? Všiml si někdo rozdílu? Ne? Jak to? Státní maturita už stála kolem dvou miliard korun.

Řada zemí (já vím o šesti: Nový Zéland, Austrálie, Skotsko, Ontário, Švédsko a Singapur) má navzajem dost podobné cíle vzdělávání: 1. Slušný, morální člověk, 2. Chtít a umět se učit, 3. Sebedůvěra, 4. Angažovaný občan. Myslí na to, jak připravit děti na život v budoucnosti, ve světě plném změn.

Státní maturita zde ovšem není od toho, aby zjišťovala, jak jsme tyhle čtyři cíle naplnili. Bohužel! Je to i důvod, proč na tyhle cíle u nás myslíme málo, právě proto se podívejme, jak tyhle cíle státní maturita ovlivňuje.

Slušný a morální člověk:
Celá příprava státních maturit byla rozhazováním peněz, ne-li rozkrádáním – mínus. Podvádění u maturit, a to často i s nápomocí učitelů – velké mínus. A hlavně reakce na podvádění – předloni mohly třídy, které byly přistiženy, opakovat zkoušky asi za 14 dnů, zato ti, kdo neopisovali a chyběl jim třeba jediný bod, ti mohli opakovat až v září. Hlubším dlouhodobým negativním dopadem je však to, že příliš často jsou u maturit potrestány oběti. Mnozí studenti dostali horší známku nebo dokonce propadli prostě proto, že se v zadání maturity něco změnilo. Maturantům to buď nikdo včas neřekl, nebo je na to nedokázal dobře připravit. Je vinou maturanta, že měl třeba po celé čtyři roky špatného učitele matematiky nebo že se z roku na rok změní pojetí testů a jsou v nich jiné typy úloh než loni? Jaké systémové podpory se dostalo žákům ohoženým propadnutím? Teď si ministr stěžuje, že jejich vzdělávání stálo miliardy. Pomohli jsme jim uspět?

Chtít a umět se učit:
Státní maturita může těžko rozvíjet pokročilejší techniky učení, když v závěru studia jde nakonec jen o zaškrtávání. Nesilnější negativní vliv státní maturity je ale v tom „chtít“. Pro řadu žáků je úroveň směšně nízká, pro jiné, např. na učňácích, naopak příliš vysoká, v obou případech je to demotivující. A tak to bude, i když budeme mít pět úrovní.

Zcela základní chybou je pak princip vnější motivace, který je navíc často vydáván za hlavní přínos maturit, učiteli využíván ke „strašení“ dětí a velkou částí veřejnosti dokonce chválen. Učit se s radostí, chtít se učit – to bude pro dnešní děti mnohem důležitějším předpokladem spokojeného a naplněného života než cokoliv ze státních maturit. Učit se s radostí, chtít se učit – to znamená především vnitřní motivaci k učení, učit se proto, že chci něco umět. Státní maturita je ale pro většinu hlavně o tom papíru, je to formální, shůry daná povinnost, která ve většině žáků vyvolává nechuť a odpor. Odpor k maturitě, ke škole a k učení se vůbec. V tom, jak děti škola nebaví, jsme ovšem i bez státní maturity první na světě.

Rozumět sám sobě, sebedůvěra (self-confidence):
Sebedůvěru každého maturanta i znalost jeho vlastních silných stránek by posilovalo, kdyby státní maturita umožňovala každému zjistit a předvést, co opravdu umí. Takovou cestou je například dlouhodobě budované portfolio žáka. Naše maturita ale jen testuje, co maturant neumí. Neúspěšným sebedůvěru bere a úspěšným ji nedodává.

Angažovaný občan:
Občan může být angažovaný, jen pokud věří, že se stát chová rozumně a předvídatelně. Neustálé změny v podobě maturity, nepředvídatelná obtížnost verzí (ukázkově předloni u vyšší úrovně matematiky, ale i letošní matematika byla těžší než loňská), neochota úřadů zabývat se stížnostmi – to vše důvěře ve stát stěží pomáhá. Co si asi tak žáci odnesli z toho, když v prvních dvou letech stát (CERMAT) zuby nehty bránil vadné úlohy. Největším, ovšem jistě nezamýšleným přínosem tak byl úspěch některých studentů v odvoláních, což nakonec donutilo CERMAT ke změně chování. Celkově však bohužel musí mít všichni – žáci, učitelé, ředitelé škol i rodiče – ze státní maturity pocit, že nezbývá než se podřídit státní mašinerii a že se s tím nedá nic dělat.

Shrnuto: Pokud bychom se dohodli, že uvedené čtyři cíle jsou přece jen důležitější než to, zda děti umějí řešit kvadratické rovnice nebo správně napsat popis postupu přípravy palačinek, pak nezbývá než konstatovat, že státní maturita vzdělávání v České republice spíše škodí, než prospívá.

Ve vnímání míry korupce patří pět z výše uvedené šestice zemí mezi deset, kde je korupce pociťována nejméně. Podobně patří tyto země mezi nejlepší podle kvality života. Že by to nějak souviselo s cíli vzdělávání?