Polovina dětí chodí prezenčně v pondělí na celý den, druhá polovina v úterý, ve středu a ve čtvrtek je distanční výuka a v pátek mají děti volno a do školy přijdou jen ty, co se nepřipojují. A nejdřív bary a hospody.

Není všechno černé. Koronavirus nás učí improvizovat, řešit problémy, adaptovat se na novou situaci. Učí každého z nás, epidemiology i MŠMT. A učí se to také děti. To se jim bude v životě hodit víc než láčkovci.




Střední školy už jsou zavřené, a že se uzavře i druhý stupeň pokládám za jisté. Je ovšem možné je zavřít plošně a bezohledně, ale jde je také zavřít, resp. přesněji řečeno omezit docházku do škol rozumně. Nebo dokonce i chytře. Tak, aby to bylo epidemiologicky účinné, a přitom napáchané škody a sociální i jiné náklady byly co nejmenší.

Epidemiologové už vědí, že u barů a restaurací je celá škála možností mezi uzavřeno a otevřeno. Například, že je stanovena zavírací hodina a že všichni musí mít místo k sezení, že vzdálenost mezi stoly musí být větší a třeba, že u stolu smí být jen 6 lidí apod. Tak i u škol je mezi úplným uzavřením a běžným prezenčním režimem celá spousta možností.

Nepřipojené děti

Největší škody na jaře utrpěly děti, které se z nějakého důvodu se školou vůbec nespojily. Nejčastěji se mluví o nedostatečném či žádném technickém vybavení či o nefunkčních rodinách. Česká školní inspekce odhaduje jejich počet na 10 tisíc. Na tyto děti je třeba při omezování škol myslet především. Každá škola od jara ví, které děti to jsou. Školy by tedy měly dostat prostor, aby se mohly o tyto děti postarat. Jak to udělat, může být ponecháno na školách. Ke zvážení je ale varianta, že právě pro tyhle děti žádná distanční výuka neplatí, a že musí do školy docházet. Byla by to navíc příležitost, aby se jim věnovala individuální péče a aby dohnaly, co zameškaly.

MŠMT zpracovalo skvělou Metodiku pro vzdělávání distančním způsobem (zdá se, že naučila bída housti nejen školy a učitele, ale i MŠMT), kde se píše, že je třeba udělat maximum pro zapojení každého žáka. Myslím ale, že děti, co se na jaře nepřipojily, by měly mít větší prioritu, i kdyby se měla redukovat výuka ostatních. Ti totiž mají šanci to dohnat jinak, tihle ne. Úplně zavírat by se také právě kvůli těmto dětem neměla nízkoprahová zařízení pro děti a mládež. 10 tisíc je pouhé 0,7 % ze všech, epidemiologické riziko je tady malé.

Sociální deprivace dětí

Pro většinu dětí ovšem byla na jaře největším problémem sociální deprivace. Některé děti tři měsíce neviděly své kamarády, ani své učitele. Výuku lze realizovat distančně, něco lépe, někdy obtížněji, ale jde to. Co ale distančně nefunguje je sociální učení. A ne každý si uvědomuje, že ho děti, zejména na základní škole a zejména na druhém stupni k životu nezbytně potřebují. Tak, jako se v prvním roce života musí člověk naučit chodit a v druhém roce mluvit, tak po celé dětství a zvláště v pubertě se potřebuje socializovat. Potkávat se s kamarády i s učiteli, mluvit s nimi, hledat své místo ve světě, učit se komunikovat a vycházet s ostatními, řešit konflikty apod. A to se dnes z velké části odehrává ve škole, většinou o přestávkách, po vyučování. Pokud to dětem chybí, je to veliký zásah do kvality jejich života. A dokonce to může mít i dlouhodobé následky, stejně jako může mít dlouhodobé následky, kdybychom jednoročnímu dítěti nedovolili tři měsíce chodit, nebo na dvouleté dítě přestali mluvit.

Uzavření školy by tedy mělo počítat s tím, že se děti čas od času setkají. Ti nejmenší v kratších intervalech, ti starší třeba i s desetidenní karanténní pauzou. A nemusí se nutně potkávat celé třídy. A nemusí se potkávat ve škole. Jak přesně nastavit pravidla musí říct hygienici, třeba že ve škole smí být najednou nejvýše 40 % žáků, jak velké mohou být skupiny uvnitř budov, jak velké venku, zda třeba mezi setkáními musí být karanténní pauza apod. V rámci takových pravidel musí mít ředitel dostatečný prostor vytvořit podle podmínek své školy režim kombinace prezenční a distanční výuky. Existuje řada všelijakých variant s malým epidemiologickým rizikem.

Třeba už fungující Expediční škola kombinuje týden expedice s třemi týdny - skvělá karanténní pauza - distanční výuky. Nebo lesní školy, které fungují za jakéhokoliv počasí po většinu dne venku, kde je riziko šíření viru násobně nižší, a ještě se dětem utuží imunita. Není ale možné od učitelů čekat, že se budou věnovat dětem ve škole podle běžného rozvrhu a současně zajisťovat distanční výuku. Model: polovina dětí chodí prezenčně v pondělí na celý den, druhá polovina v úterý, ve středu a ve čtvrtek je distanční výuka a v pátek mají děti volno a do školy přijdou jen “nepřipojené” děti, celkem rozumně rozkládá zátěž učitelů a respektujte i výše uvedené priority, přitom má jen malá epidemiologická rizika. A pokud je další týden volno v pondělí, distanční výuka úterý středa a prezenční čtvrtek, pátek, je mezi návštěvami školy desetidenní karanténní pauza a epidemiologická rizika se ještě sníží. Škoda, že se podobných možností už v září nezačalo zkoušet víc.

A ve školách je třeba stále myslet na to, že hlavním smyslem setkávání ve školách není výuka a znalosti žáků, to lze z velké části odbýt distančně, ale socializace, setkávání. Ale samozřejmě, že ve škole se bude i učit.

Školy zavírat pozvolna a až po barech

Školy se mají uzavírat pozvolna, ne ze dne na den. Dovedu si představit, že se školy sice někde úplně uzavřou, ale s tím, že během prvního týdne tam každé dítě ještě na jeden den přijde. Především proto, aby si s učiteli přesně vyjasnili, jak bude distanční výuka probíhat, vyřešili společně problémy, které mohou nastat, předali si materiály, nainstalovali a vyzkoušeli programy, vytipovali děti, které mohou mít případné problémy a minimalizovali rizika, správně nastavili úkoly asistentů atd. A pokud se uzavřou školy, bylo by logické omezit také odpolední kroužky. Specifická je situace prvního stupně, kde by se ještě musela pořešit družina.

A nejdřív bary a hospody, tam jdou škody napravit penězi, u vzdělávání ne. Opatření ve školách by se rozhodně neměla přijímat plošně. Jiné podmínky jsou v Praze, jiné v krajských městech a jiné na venkově. To nejspíš hygienici vědí. Ale jiné jsou také podmínky v malotřídce a jiné ve velkých školách, praktická výuka na učilištích a na mnoha odborných školách se online učit nedá, něco jiného je i první třída a třetí třída.

Není všechno černé. Koronavirus nás učí improvizovat, řešit problémy, adaptovat se na novou situaci, každého z nás, epidemiology i MŠMT. A učí se to také děti. To se jim bude v životě hodit víc než láčkovci či něco jiného, co se třeba vynechá.