O vzdělávání jinak než u nás. Obama.
Jistě stojí za to podívat se, jak o vzdělávání uvažují v USA. Nemusíme se vším souhlasit, ale umíte si představit, že takový projev přednese premiér Nečas, prezident Klaus... a nebo snad ministr Dobeš?
Prezident Obama ve Zprávě o stavu Unie
Prezident Obama ve Zprávě o stavu Unie
(pro českého čtenáře tučné vyznačil OŠ)
Ve svém letošním projevu o stavu Unie hovořil prezident Obama o třech oblastech, na které je třeba soustředit pozornost, mají-li Spojené Státy prosperovat: inovace, infrastruktura a vzdělávání. K problematice vzdělání řekl následující:
„Chceme-li vyhrát budoucnost, chceme-li, aby inovační procesy vytvářely pracovní místa v Americe a ne v zahraničí, pak musíme vyhrát i v závodě ve vzdělávání našich dětí.
Přemýšlejte o tom. V příštích 10 letech bude téměř polovina nových míst vyžadovat vzdělání vyšší než středoškolské. A přitom celá čtvrtina našich studentů ani nedokončí střední školu. V kvalitě matematického a přírodovědného vzdělání zaostáváme za mnoha jinými zeměmi. Amerika klesla na deváté místo na světě v podílu vysokoškolsky vzdělaných mladých lidí. Proto se musíme ptát, jestli jsme my všichni – jako občané i jako rodiče – připraveni udělat všechno potřebné k tomu, aby každé dítě mělo příležitost k úspěchu.
Ministr školství Josef Dobeš před blížícími se přijímačkami na střední školy vyzval rodiče, aby se nebáli poslat dítě na učiliště. Podle něj se tím zvýší šance, že dítě v budoucnu najde práci. "Jde hlavně o absolventy strojírenských, elektrotechnických i stavebních oborů. Jsou to perspektivní obory zejména v dlouhodobějším pohledu," doporučil ministr. Zdroj
Tato odpovědnost nezačíná ve třídách, ale v našich domovech a komunitách. Láska k poznávání je dítěti vštěpována nejprve v rodině. Záleží jen na rodičích, jestli je televize vypnutá a úkoly napsané. Musíme děti naučit, že slávu si nezaslouží jen vítěz Super Bowl, ale také ten, kdo zvítězí ve vědecké soutěži. Musíme je naučit, že úspěch není výsledkem mediální kampaně, ale výsledkem tvrdé práce a disciplíny.
Školy mají svůj díl odpovědnosti. Třída by měla být pro dítě prostředím vysokých očekávání a výborných výsledků. Mnoho škol však v této zkoušce neobstojí. Proto jsme místo nalévání peněz do nefungujícího systému zahájili soutěž s názvem Závod na vrchol (Race to the Top). Všem 50 státům jsme řekli: Když nám ukážete nejinovativnější plán na zvýšení kvality učitelů a zlepšení výsledků žáků, ukážeme vám peníze.
Závod na vrchol je nejsmysluplnější reforma veřejných škol za celou generaci. S náklady menšími než jedno procento ročních výdajů na vzdělávání pracovalo 40 států na zvýšení standardů ve výuce a učení. Všechny tyto standardy nevznikly mimochodem ve Washingtonu, ale díky republikánským a demokratickým guvernérům po celé zemi. V letošním roce nahradíme stávající dokument Žádné dítě nezůstane pozadu (No Child Left Behind) novým zákonem, který je flexibilnější a pro děti vhodnější. Měli bychom přitom postupovat stejně jako u Závodu na vrchol.
Vidíte, když není reforma jen nařízená shora, ale podílejí se na ní učitelé, ředitelé, školní rady a místní komunity, na dětech se můžeme přesvědčit, co všechno je možné. Například škola Bruce Randolpha v Denveru. Před třemi lety patřila mezi nejhorší školy v Coloradu – probíhaly v ní sváry mezi dvěma znepřátelenými gangy. Ale v květnu loňského roku obdrželo 97 % studentů posledního ročníku maturitní vysvědčení (diploma). Ve svých rodinách jsou většinou prvními, kteří studovali na střední škole. Po prvním roce transformace školy dojal jeden student ředitelku, která změnu prosadila, k slzám, když jí řekl: „Děkujeme Vám, paní Watersová, že jste ukázala, že jsme chytří a že to dokážeme.“ Tak mohou pracovat dobré školy a my chceme dobré školy v celé zemi.
Mějme na paměti i to, že hned po rodičích má největší vliv na úspěch dítěte muž nebo žena u tabule. V Jižní Koreji se o učitelích mluví jako o „budovatelích národa“. V Americe nastal nejvyšší čas na to, abychom se k lidem, kteří vychovávají naše děti, chovali s podobnou úctou. Chceme dobré učitele odměnit a ty špatné přestat omlouvat. V příštích deseti letech odejde do důchodu mnoho učitelů ze silné poválečné generace a my chceme připravit 100 000 nových učitelů v oblasti vědy, technologií, inženýrství a matematiky.
Opravdu, všichni mladí, kdo dnes posloucháte a přemýšlíte o své budoucnosti: jestli se chcete zasloužit o náš národ, jestli chcete podstatně zasáhnout do života dítěte – staňte se učitelem nebo učitelkou. Vaše země vás potřebuje.
Závod ve vzdělávání ovšem nekončí závěrečným vysvědčením ze střední školy. Chceme-li soutěžit, musí být středoškolské vzdělání dosažitelné pro každého Američana. Proto jsme zastavili nejisté podpory daňovým poplatníkům, které inkasovaly banky, a tytéž úspory jsme použili k tomu, aby si milióny studentů mohly dovolit vysokou školu. V letošním roce jsem požádal Kongres, aby šel ještě dál a zavedl trvalé daňové úlevy – ve výši 10 000 dolarů na 4 roky vysokoškolského studia. Tak je to správně.
"To, že co Čech, to vysokoškolák, je prostě tragický omyl, tragický omyl nemoderní, a chci-li zesílit kritiku a nazlobit někoho, pak říkám, že toto extrémně extenzivní rozšiřování vysokého školství je druhým největším atakem na kvalitu vysokého školství po komunistických čistkách po roce 1948," řekl Václav Klaus. Zdroj
V dnešní rychle se měnící ekonomice se lidé potřebují připravit na nová zaměstnání a nové profesní dráhy, a proto musíme oživit naše komunitní vysoké (vyšší) školy. Minulý měsíc jsem poznal slibný potenciál těchto škol v technické vyšší škole Forsyth v Severní Karolíně. Řada tamních studentů dříve pracovala v okolních továrnách, které jsou dnes už zavřené. Paní Kathy Proctor, matka dvou dětí, pracovala od svých 18 let v nábytkářském průmyslu. Řekla mi, že dnes ve svých 55 letech studuje biotechnologii – nejen proto, že nejsou místa v nábytkářství, ale i proto, aby ukázala svým dětem, že je možné splnit si své sny. Jak Kathy říká: „Doufám, že se naučí nikdy se nevzdávat.“
Vydáme-li se touto cestou – když zvýšíme očekávání kladená na každé dítě a poskytneme jim co možná nejlepší příležitost ke vzdělávání od narození až do posledního zaměstnání – potom dosáhneme cíle, který jsem stanovil před dvěma lety: do konce desetiletí bude mít Amerika opět nejvyšší podíl vysokoškoláků v populaci na světě.“
Celý projev. Za překlad děkuji Ireně Smetánkové z výzkumného oddělení společnosti Scio.
Poznámky pro diskutující:
- Ne vše je můj šálek čaje. Ale inspirace to jistě je.
- Největší rozdíl mezi námi a USA vidím v tom, že tam se hledí do budoucnosti, zatímco u nás stojí naprostá většina těch, co rozhodují, oběma nohama v minulém století (kdo např. řeší že „V příštích deseti letech odejde do důchodu mnoho učitelů“).
- Než začnete kritizovat úroveň amerického školství (že si pletou Slovensko a Slovinsko), odpovězte prosím na otázku, kde je Ohio a Oregon. Smysl zveřejnění ale rozhodně není v tom, abychom porovnávali české a americké školství, ale abychom hledali inspiraci.
- Pamatujte, že v USA je na školách přes 30 % žáků černošského nebo hispánského původu, s nimiž jsou často podobné problémy jako u nás s Romy, mnozí navíc neumějí anglicky.
Neschopní komunální politici zaviní krizi v přijímačkách i v příštích letech
Co se děje, když ve Spojeném království přijdou vedra
Jaroslava z Yeovilu, Angličané a pořádek
Ukrajinský deník: Cesta do Kosťantynivky a štěstí, které mi zachránilo život
Putinova mírová karta se může v Istanbulu změnit v černého Petra
