Na vysoké školy je toho MOOC
Fenomén masových on-line otevřených kurzů (MOOC) se rychle šíří a v loňském roce v nich bylo zapsáno kolem dvou milionů studentů. Jde o vysokoškolské kurzy poskytované zdarma přes web s rozsáhlou (masovou) účastí. Známý je třeba kurz umělé inteligence na Stanfordově univerzitě, kterého se zúčastnilo na 100 000 studentů z celého světa. Viz zde.
Do nabídky kurzů se již zapojila řada dalších špičkových univerzit z celého světa, mj. Harvard, MIT, University of California, Berkeley, další univerzity kanadské, britské, izraelské a rychle přibývají další. V uplynulých měsících došlo k dalšímu závažnému zvratu a první univerzity již umožňují studentům získat kredit – čili takový kurz započítat do řádného studia. Americká Rada pro akreditaci vysokoškolského vzdělávání (CHEA) se otázkami akreditace programů MOOC zabývala na své lednové výroční schůzi. To sice ještě neznamená uznání MOOC jako plnohodnotné náhrady obvyklého způsobu studia teď hned, ale otázka už není zda, ale kdy a za jakých podmínek. Některé z těchto projektů jsou financovány nadací Billa Gatese, která zpravidla podporuje zvyšování vzdělanosti v nejširší populaci – mimo jiné i proto to je v USA považováno za znamení toho, že tradiční univerzity musí s MOOC počítat.
Lze celkem spolehlivě předpokládat, že fenomén MOOC, ale i další nové technologické možnosti, změní terciární vzdělávání na celém světě. Časem i u nás. Jen si to představte, i český student, který se bude chtít opravdu naučit třeba mikroekonomii, umělou inteligenci nebo počítačové systémy na skutečně špičkové světové úrovni, může buď hledat na některé z českých vysokých škol, anebo studovat stejnou problematiku na Harvardu či na MIT. Přímo „u kováře“, často u nositele Nobelovy ceny v daném oboru. Co udělá? A kdo a co tedy bude chtít od českých vysokých škol, až se to stane běžným?
Tradiční studium nestačí
Australská studie „15 let života pro staré vysoké školy“ ukazuje, že tradiční univerzity už nejsou jediným strážcem znalostí a musí počítat s konkurencí z veřejného i soukromého sektoru. Studie předpokládá, že převažující, současný model univerzity, který spojuje výuku a výzkum a také disponuje určitým majetkem a vlastním administrativním zázemím, bude ve většině případů v příštích 10 až 15 letech neudržitelný. Spíše než zdrojem informací a výuky se škola stane místem konzultací i neformálních osobních kontaktů mezi studenty a učiteli a mezi studenty navzájem, důležitější než dnes budou praktická cvičení a vůbec všechny aktivity, které není možné zabezpečit on-line. A možná bude také místem zkoušení a certifikace. Zdá se, že v tom bude budoucnost i jiných než špičkových vysokých škol, kterých se nejspíše zmocní MOOC.
Nakonec podobný proces probíhá v USA i na některých základních a středních školách, a to pod vlivem KhanAcademy a dalších on-line vzdělávacích zdrojů. Mluví se o převrácené výuce. Výklad látky, který dříve žáci absolvovali ve škole, najdou na KhanAcademy srozumitelnější, promyšlenější a nekonečně trpělivý a mohou ho absolvovat doma. A to, co dříve dělali doma, tedy procvičování, doplňování a rozšiřování látky, to se naopak dělá ve škole, kde má učitel více času žákům pomáhat. S převodem KhanAcademy do češtiny jsme už začali.
Vraťme se však k vysokým školám. U nás se chystá nový vysokoškolský zákon. I když přináší některé žádoucí změny, zdá se, že nejsou dost hluboké. Stále totiž vycházejí z tradičního pojetí univerzity. Právě z toho pojetí, kterému australská studie dává nejvýše patnáct let. I když v chaosu, který v českém školství zůstal po minulém ministrovi, trápí většinu lidí ze škol spíše otázka, jak to bude příští rok či dva, snad by přece jen stálo za to, zamyslet se nad budoucností českého vysokého školství s delší časovou perspektivou a větším nadhledem. A nepochybně by bylo dobré vzít v úvahu i zřetelné budoucí trendy.