V návrhu nové verze systému PES je v pátém, tedy nejhorším stupni, nově prezenční výuka devátých ročníků ZŠ a posledních ročníků SŠ. Pokládám to za velmi nebezpečnou nezodpovědnost. Uzavřené školy jsou doslova tragédie. Tato vláda nás ovšem přivedla do situace, kdy by další otevírání škol nebyl jen hazard lidskými životy ale přímo zabíjení lidí. A přínos pro žáky a pro českou vzdělanost bude malý, možná žádný.



Já osobně bych byl samozřejmě velice rád, aby se školy co nejvíce otevřely. Nakonec Scio je zřizovatelem celkem 14 ScioŠkol, ve kterých už je víc než tisíc dětí. Vidím, jak jsou nešťastné děti i průvodci na ScioŠkolách, a samozřejmě i učitelé a děti na všech ostatních školách. Jak jim chybí kamarádi, učitelé i určitý pravidelný řád života. Chápu, že uzavřené školy znamenají spoustu komplikací, rizik a dokonce přímých škod na vzdělání dětí a zejména na jejich psychické pohodě. Uzavřené školy mohou poškodit i jejich další zdravý vývoj. Psal jsem o tom několikrát například zde a hlavně zde a zde už v dubnu jsem navrhoval i různá řešení. Uzavřené školy jsou doslova tragédie. Tato neschopná vláda nás ovšem přivedla do situace, kdy by další otevírání škol nebyl jen hazard lidskými životy ale přímo zabíjení lidí. (Což právě požadují komunisti ve sněmovně.)

Malá změna R, velké následky

Každý ročník školy s prezenční výukou zvyšuje R o kousek. R jak známo vyjadřuje, jak rychle se epidemie šíří (při R větší než jedna) nebo naopak zpomaluje (při R menší než jedna). Odborné studie se ovšem neshodují v tom, jak je ten kousek velký. Mezinárodní tým vědců analyzoval opatření z jara ve 41 zemích. Studie, na níž se podílel i český vědec Jan Kulveit, publikovaná v časopisu Science vyhodnotila jako nejúčinnější omezit shromažďování lidí na maximálně deset osob a hned jako druhé uzavření základních, středních a vysokých škol, kde vliv na snížení R činí v průměru 38 % (od 16 to 54%). Na jeden ročník školy tak vychází něco málo přes 2 % (od 1 % do 3 %). Rozsáhlá švýcarská studie (též zde) vyhodnotila podobně uzavření škol jako jeden z nejlepších kroků pro zpomalení šíření nemoci, jejich odhady snížení mobility se pohybují mezi 17,9 a 25,0 % (p=0,95). Čili pokud v dalším vyjdeme z toho, že otevření dvou ročníků školy pro prezenční výuku zvýší R o 2 %, jsme velmi konzervativní, klidně to mohou být i čtyři nebo i šest procent.

2 % vypadají jako drobnost, zdá se to nevýznamné. Bohužel i docela malé zvýšení R znamená mnoho úmrtí navíc a další prodlužování epidemie. Když otevřeme dva ročníky školy teď, tak jednoduchý ale velmi robustní model ukazuje, že 2% zvýšení R, zvýší celkový počet úmrtí v následujícím měsíci o 160 až 270. Statistika je v tomhle neúprosná. Nevíme, kdo zemře, ale víme jistě, že lidé zemřou. Budou to babičky a dědečkové či dokonce rodiče dnešních dětí, mnoho lidí odmemocní, jistě i učitelé a možná, že i nějací zemřou. Mimochodem počet na kovid zemřelých lékařů známe, k 5. lednu zemřelo 14 lékařů a 8 sestřiček. Možná by nám pan ministr Blatný mohl říct, kolik zemřelo na kovid učitelů.

Nějak snadno jsme se smířili s tím, že umírají lidé. A to nemluvím a dlouhodobých následcích, které kovid přináší. Takzvaný longcovid se podle posledních odhadů týká asi 10% těch, kteří nemoc prodělali. Objevují se i jednotlivé případy dlouhodobých následků u malých dětí.

Každé uvolnění znamená delší dobu následujícího utažení

Každé zvýšení R o jedno procento také znamená, že se o deset až dvacet dnů prodlouží doba, kdy budeme ve stupni 5 namísto 4, ve stupni 4 namísto 3 a tak dále. Takže, když teď pustíme do školy maturanty a deváťáky, tak o to déle do škol nebudou moci chodit ostatní.

Samozřejmě, že tohle všechno neplatí jen pro otevírání škol. Je třeba zopakovat, že uvolnění každého opatření, i drobného, třeba, že u stolu v restauraci může sedět šest lidí místo čtyři, že v obchodě smí být jeden nakupující na deset čtverečních metrů místo na patnáct, zda jsou otevřené vleky, fitka či papírnictví zvyšuje R. A každé zvýšení R znamená více mrtvých a více nemocných. A vždy také prodloužení doby nejrůznějších omezení, takže delší dobu uzavření obchodů, restaurací, fitek i vleků atd. A pokud se i u nás rozšíří tzv. britská verze koronaviru, která zvyšuje R nejméně o dalších 40 %, bude každé zbytečné procento R navíc ještě mnohem, mnohem dražší.

Vraťme se ale ke školám. Dnes chodí do školy jen první a druhá třída. Zejména u prvňáků rozumím tomu, že je velmi obtížné je učit online, vždyť ještě neumějí pořádně číst. A škody mohou být i nenapravitelné. I tady si ale dovedu představit nějaké epidemicky méně riskantní řešení, například zkrácení výuky a učení na střídačku v menších skupinách. Lepší řešení by se našlo i u druhých tříd, kde u většiny dětí by bylo možné střídat prezenční a online výuku. Velkou chybou je, že se ve školách nezavírají třídy, ve kterých je zjištěn nakazený žák. Často se postupuje dle fikce, že děti měly rousky, a tudíž k přenosu nemohlo dojit. Ale děti roušky nenosí důsledně a k šíření infekce dochází.

K čemu nám je nechat propadnout 5000 maturantů?

Co ale vlastně získáme, když nařídíme prezenční výuku maturantů a devátých tříd? Připravíme (možná!) o trochu lépe osmdesát tisíc maturantů na zkoušky a pak pět či deset tisíc maturitnů necháme propadnout. Kde je z toho nějaký užitek? Budou maturanti chytřejší, než kdybychom maturitu zrušili? Loni Slováci zrušili maturity, známku spočítali podle dřívějších vysvědčení, a komu se to nelíbilo mohl se nechat přezkoušet. Takových bylo pár desítek. A nestalo se nic. Nic! Snad jen maturanti byli klidnější. A pokud bychom si snad mysleli, že se bez maturity neobejdeme, tak při přípravě na teoretické předměty určitě stačí online výuka, komplikace oproti prezenční jsou malé. Samozřejmě, že praktickou výuku by bylo třeba v nějakém omezeném rozsahu umožnit.

U 9. tříd víme, že uzavřené školy ještě víc otevírají nůžky mezi dětmi z podnětného prostředí, které se zpravidla umějí na přijímačky připravit doma, a těmi ostatními, které s tím mají problém. Na řešení ovšem není třeba otevírat 9. třídy pro všechny děti a už vůbec ne ve všech předmětech. Stačí umožnit konzultace z matematiky a českého jazyka, těm, které o to stojí. A to třeba v malých skupinách nebo až po negativním antigenním testu. pro každého jen dva dny v týdnu.

Jde o životy

Na dětech, na učitelích, na rodičích, na nás všech se podepisuje únava z trvající nepochody. Neměli bychom však zapomínat, že jsme lidé a že žijeme ve společnosti a že ztracené zdraví a životy nelze už nikdy napravit. Včera se jsme identifikovali dalších 8 162 potvrzených případů nákazy - nejméně 130 z těchto nakažených zemře - jen ještě nevíme, kdo z nich bude mít tu smůlu. Ale i tady je statistika neúprosná, umírá více než 1,6 %z potvrzených případů.

Dovolím si na závěr parafrázovat Petra Koubského: Sotva je pro někoho prezenční výuka v devátých třídách cennější než život babičky. Ale když to je vlastní třída nebo vlastní děti a jejich přijímačky a cizí babička, nebo spíš babička, kterou nikdy neuvidíme, snadno zapomeneme, že jde o životy.