Že kvalita dosahovaného vzdělání a hodnota maturitní zkoušky jsou odlišné a nezávislé věci si lze snadno ukázat na tom, že všechny čtyři možné kombinace jsou možné a představitelné. Tedy:

Graficky je možné to znázornit takto:

Naši současnou situaci jsem zachytil nikoliv bodem, ale větším útvarem. O nízké hodnotě maturitní zkoušky nejspíš není pochyb, ta je totiž všeobecně vnímána jako nejnižší možná úroveň a je díky šíři maturující populace (70 %) a zejména řadě excesů opravdu nízká (jaký je ale průměr moc nevíme). Ale o úrovni kvality vzdělání středoškoláků nevíme hodnověrně téměř nic. Nemáme nejmenší tušení, jaké bychom zjistili rozdíly, kdybychom např. porovnali vzdělání současných 19-letých, (tedy všech 19-letých) s populací všech 19-letých roku 1930. I kdybychom si neidealizovali tehdejší gymnázia, navštěvovalo je jen několik procent populace, většina končila 9. nebo dokonce jen 6. třídou, pravda, někteří chodili do učení. Podobně je velmi obtížné odhadnout, co bychom zjistili skutečným porovnáním výsledků vzdělávání dnešních 19-letých a 19-letých třeba z roku 1989. Opět všech! Tedy nejen maturantů a či jen gymnazistů, jak to často činí pamětníci starých dobrých časů. Mezinárodní srovnání 19 letých nemáme.

Mě trápí otázka, kam směřujeme. Ideální by jistě byl směr A. Současná státní maturita a její pojetí ministerstvem školství je ovšem směr B nebo dokonce C. Já dávám přednost směru D.

Jakkoliv se to mnohým nelíbí, směrem A cesta nevede. Maturita (bez ohledu na její hodnotu) se stala prakticky předpokladem téměř každého zaměstnání (zasloužil se o to i stát, který ji leckomu předepsal) a mladí lidé ji prostě chtějí mít. Pracovat manuálně se nikomu nechce (můžete s tím nesouhlasit, ale dělat s tím neumíme nic). Většina zvažuje vysokou školu. Mít více než 70 % mladých lidí nastupujících na vysokou školu je v rozvinutých zemích běžné (10 zemí OECD již v roce 2008, u nás 63 % v roce 2009), a pokud nechceme být dodavatelem levné pracovní síly a montovnou Evropy, musíme to respektovat. Tím pádem ovšem musí maturovat nejméně 70 % populačního ročníku a tedy i lidé s podprůměrnými předpoklady. Úroveň maturity pak musí být celkově nízká. (q.e.d.) Možným řešením mimo rámec tohoto textu je několik skutečně různých typů maturity s legislativně zakotvenou  různou platností – nikoliv jen různé, ale stejně platné úrovně, jak to je ve státní maturitě.

Chápu všechny, kteří těžce nesou pokles úrovně maturity. Oni museli vynaložit značné úsilí a dnes maturant často neumí nic (přesněji: umí mnohem méně). Devalvuje to hodnotu maturitního vysvědčení každého z nás (Já třeba měl samé jedničky, heč…). Z hlediska kvality života každého z nás je to však zcela nepodstatná věc (na rozdíl od toho, kdyby třeba došlo k stejně vysoké devalvaci koruny). Maturita a maturitní vysvědčení prostě ztratily hodnotu. Začalo to již v průběhu 70. a 80. let a bylo to dovršeno v tomto tisíciletí. Tzv. problémy, které z toho plynou (např. že se při výběru zaměstnanců se nelze spolehnout na žádnou základní vzdělanostní výbavu maturanta), už tu jsou řadu let. Asi nejsou velké, zvykli jsme si a nikdo si nestěžuje.

Napravovat to tím, že přístup k maturitnímu vzdělání omezíme, je v 21. století skutečně šílený nápad, ve společnosti, která se označuje za vědomostní či vzdělanostní, a kdy základem konkurenceschopnosti České republiky nemůže být nic jiného než lidský potenciál… Výsledkem totiž může být jedině to, že část mladých lidí se bude vzdělávat méně, hůře, jinde nebo vůbec ne. Tedy ve výsledku směr C. A to vše jen proto, aby se papíru s nadpisem Maturitní vysvědčení vrátila platnost? Což ovšem stejně nenastane, protože větší snižování podílu maturantů je politicky neschůdné.

A proč se šipka B nenaklání ani trochu doprava. Proč se nenaplní představa ministra a mnohých dalších, že přísnější státní maturita zvýší vzdělanost. Stačí si představit, teď po generálce, co budou maturanti dělat a co se bude dít ve školách. Všichni budou nacvičovat, jak úspěšně řešit testy! A pokud si někdo myslí, že to je VZDĚLÁVÁNÍ - v českém jazyce, v matematice či v cizích jazycích - mýlí se. To je pouhé nacvičování řešení testů. A dost možná, že se odehraje na úkor jiných věcí, které by přinášely skutečné vzdělávání. Výsledky testů ano, ale vzdělanost národa se tím rozhodně nezlepší. Zvýší se také a hodně obraty firem, které se testováním zabývají (včetně společnosti Scio).

Přesně to vystihl Petr Střešňák: (státní maturity) „… ničemu nepomohou; za velké peníze úroveň sjednotí, ale nezvýší.“. Další problémy, které státní maturita přinese líčí Pavel Kraemer, mluví dokonce o rapidním poklesu úrovně českého školství a tendenci pana ministra sovětizovat české školství.

„Lepší papír“ maturitního vysvědčení jistě nestojí za dvě miliardy (cena za státní maturitu v průběhu pěti let). Rozumným cílem jistě je kvalitnější vzdělání.

Tragedie spočívá v nezvratném přesvědčení mnohých, že sjednocení maturitní zkoušky povede automaticky k vyšší kvalitě vzdělávání. Je to stejné, jako přesvědčení domorodců, že máváním mávátky přivolají zázračného ptáka (viz rámeček).

Chceme-li ale dosáhnout zvýšení kvality vzdělání, je klíčové zlepšit kvalitu výuky ve třídě. Nedávno zveřejněná pro bono studie velké mezinárodní poradenské firmy McKinsey Klesající výsledky českého základního a středního školství: fakta a řešení zdůrazňuje naprosto zřejmou, ale zdá se zapomenutou zásadu: o kvalitě vzdělávání se rozhoduje v hlavě každého jednotlivého žáka, když se učí, při vyučování. A to po celé čtyři roky na střední škole a ještě devět let před tím na škole základní. Toto je ta doba a to místo, kde se vytváří kvalita vzdělání. To je to letiště, kde se letadlo nakládá a z něhož letadlo odlétá. Ověřování toho, co se žák naučil, na úplném konci studia může být důležitý prvek celého systému, tak jako je přistávací letiště jistě důležité pro doručení zásilky. Ale samo o sobě není k ničemu.

Prosím čtenáře, kteří dočetli blog až sem, aby vyjádřili svůj názor:
Domníváte se, že státní maturita může zvýšit kvalitu vzdělání českých středoškoláků?

Státní maturita je blyštivá (původní verzi "blištivá!¨", opravil autor 7.11. 13 hod.) a efektní a lze ji snadno nařídit. Zlepšovat výuku v každé jednotlivé třídě je nesrovnatelně obtížnější, delší a sofistikovanější proces. U nás se o tom ani nezačalo přemýšlet (peníze, úsilí i diskuse se točí kolem státních maturit). Pokud se ale nevydáme touto cestou, nelze čekat žádné zvýšení kvality vzdělání. V zemích, jejichž vzdělávací výsledky se zlepšují, se již touto cestou vydali a mají celé propracované systémy řízení kvality, které začínají právě na úrovni každého žáka a učitele (přesvědčivě, důkladněji a odborně zahraniční zkušenosti i efektivní řešení popisuje v Respektu Jana Straková - opravdu stojí za přečtení). Naši „domorodci“ si však v těchto zemích zatím všimli jen „přistávání“.

Maturita měla vždy řadu prvků rituálu (ples, stužkování, poslední zvonění, svatý týden, formální oblečení, kytice předsedkyni komise, večírek …). Koho by napadlo, že v civilizované Evropě 21. století nějaký stát může začít vydávat za další rituály čtvrt miliardy ročně.