Vzdělávání 4N

18. 12. 2016 | 21:18
Přečteno 18052 krát
4N - nezájem, nuda, nechuť, neradi chodí do školy. V stejně jako roce 1995 jsme po dvaceti letech podle mezinárodních šetření TIMSS a PISA ve 4N „nejlepší“. Problém 4N systémově nejen že neřešíme, ale mnohými opatřeními ho ještě zhoršujeme. Čím dál víc rodičů si to uvědomuje a pro své děti hledá školu, kde vyřešit 4N pokládají za klíčové a vědí jak. Ale nějaké systémové řešení je v nedohlednu.


4N - nezájem, nuda, nechuť, neradi chodí do školy. V stejně jako roce 1995 jsme po dvaceti letech podle mezinárodních šetření TIMSS a PISA ve 4N „nejlepší“. Rozdíl je ovšem v tom, že v roce 1995 byli čeští žáci v matematice třetí a v přírodních vědách dokonce první a teď jsme někde kolem průměru. Už tehdy jsem upozorňoval, že je sice pěkné, že jsme první, ale nechuť českých žáků ke škole je problém, který se musí projevit. Nikdo si toho nevšímal a zdá se, že to nikomu z kompetentních nevadí dodnes. Problém 4N nejen že neřešíme, ale mnohými opatřeními ho ještě zhoršujeme.
V grafech je vždy procento žáků, kteří v doprovodném dotazníku k testům uvedli, že mají zájem nebo velký zájem o danou problematiku (Percentage of students who reported that they are "interested" or "highly interested" in the following topics). Zdroj PISA 2015, data http://statlinks.oecdcode.org/982016061p1g043.xlsx


Děti postrašit povinnou státní maturitou. To nefunguje!


Mnozí lidé, úředníci na ministerstvu, poslanci, mnozí učitelé, mnozí rodiče a jistě i mnozí z laskavých čtenářů pořád věří tomu, že příčina je v tom, že stále snižujeme nároky na děti, že jsme systém příliš uvolnili. A tak jsou mnozí přesvědčení, že k dosažení lepších výsledků je nejlepší trochu utáhnout šrouby, správně nastavit laťky, více testovat, trochu děti postrašit třeba povinnou státní maturitou z matematiky či povinnými přijímačkami - a hned budou žáci víc motivovaní, budou víc pracovat, a tedy víc umět. A naše postavení v mezinárodních šetřeních PISA či TIMSS se zlepší. To je ovšem omyl.

Zda děti zajímá to, co se učí, a zda do školy chodí rády a učí se s chutí, to nepokládají za důležité. Tak jsme to přece všichni sami zažili. Tak to ve škole vždycky bylo. Učitel ohlásil písemku a hned se žáci začali učit. Jenže doba se změnila. Jistě si i dnes najdou děti, které se začnou více učit pod hrozbou špatné známky, ale ubývá jich. Zato přibývá dětí, které škola nezajímá a špatných známek se nebojí. A když chtějí něco umět, hledají na webu, ne ve škole. Situaci v diskusi na blogu skvěle vystihl nick MaB: „Škola přestává stíhat, co se v životě mladých děje, a ti ji čím dál víc vnímají jako zbytečnou a opruzující blbárnu, kterou z nějakého formálního důvodu ještě navštěvují, ale rozumný smysl to nemá. Je to na nich v hodinách vidět a vnímavý učitel, za kterého se při vší skromností považuju, to musí vnímat.“ . A právě z toho pramenní 4N.

Kde jsou děti, které byly v roce 1995 nejlepší na světě?


Když ale děti nemají zájem něco umět, tak špatné známky ani hrozba přijímaček či státní maturity moc nepomohou. To věděl už Komenský: „Kdo nedbá, aby byl vyučován, toho budeš marně vyučovati, dokud u něho neprobudíš vřelý zájem o učení.“ Možná se na test, písemku či k maturitě i něco naučí, ale rychle to zapomenou. A výsledek není vlastně žádný. Současné poznatky kognitivních věd to potvrzují zcela nepochybně, bez zájmu a vnitřní motivace není aktivita, bez vlastní aktivity chybí skutečné porozumění a bez porozumění nejsou znalosti trvalé. To lze ostatně ověřit i z posledních výsledků PISA. Takzvaná instrumentální motivace, tedy motivace založená na vnějších faktorech u nás vzrostla, ale výsledky se stejně zhoršují. Vždyť co se stalo s těmi čtvrťáky, kteří byli v roce 1995 nejlepší na světě a v matematice třetí? Dnes je jim už přes 30, jsou na vrcholu sil. Kde jsou? Pozorujete nějakou změnu? Jsme snad v přírodních vědách nejlepší na světě? Ne, jsme stále jen montovnou Evropy a v inovacích zaostáváme. Je to tím, že neumíme matematiku, anebo spíš proto, že nás nebaví se něco nového učit, že jsme se ve škole nenaučili sami aktivně něco vymýšlet?

Samotné výsledky v matematice či v přírodních vědách u čtvrťáků (TIMSS) či u patnáctiletých (PISA) jak vidno, vlastně moc důležité nejsou. Důležitější je postoj k učení sám o sobě – jak jsme na tom ve 4N. Je jasné, že pro dobrý a spokojený budoucí život dnešních dětí není potřeba umět dělit mnohočlen mnohočlenem, aplikovat Ohmův zákon či rozlišovat dva organizmy ve stélce lišejníku. Což by podle platného Rámcového vzdělávacího programu měl každý žák základní školy umět. Mnohem důležitější, ba dokonce zcela rozhodující bude zájem a schopnost se rychle a s chutí naučit to, co bude zrovna třeba. Svět se mění už příliš rychle, jaká budoucnost děti čeká, neumíme ani odhadnout, a tak ani nevíme, co přesně by vlastně měly umět. A proto je tak důležité, aby se uměly učit, měly zkušenost, že učení je radost a učily se s chutí.

Děti jsou od přírody „stroje“ na učení


Cesty, jak zvýšit vnitřní motivaci dětí, jak získat jejich zájem, jsou známé a nejsou nijak složité. Ovšem prosadit je do výuky v tradičních školách složité je. Konzervativní zastánci tradiční školy se jim totiž brání. Často mají dojem, že moderní pedagogika chce z výuky udělat zábavnou estrádu, dětem vše ulehčovat. Mate je termín "škola hrou", který si vykládají tak, že si děti mají jen bezúčelně hrát. To je ale naprosté nepochopení.

Děti jsou od přírody evolucí úžasně vyvinuté „stroje“ na učení. Proto se naučí lézt, chodit, skákat, mluvit, poznat kočku od psa, rozesmát maminku, rozčílit tatínka. Mnohé se sami naučí číst, ovládat mobil, psát složité programy, vařit atd. A když se něco naučí, pochopí, zvládnou, mají radost, tak to příroda zařídila (vyplaví se endomorfiny). A čím větší překážky překonají, čím to je těžší, tím větší radost mají. Jen se to musí naučit samy, být při tom aktivní, samostatné, mít možnost se rozhodovat. Pak i třeba zatnou zuby a překonají spousty překážek.

Studijní autonomie


Klíčová je větší autonomie dětí při učení, více možností se rozhodovat, co, kdy a jak se budu učit, vlastní aktivita dětí, možnost objevovat, spolupráce. Jenže to v běžné tradiční škole vidíte zřídka. Výroční zprávy České školní inspekce opakovaně potvrzují, že přes mírné zlepšování stále převažuje frontální výuka (Mezi sledovanými organizačními formami v základním vzdělávání převažovala frontální výuka, v 33,1 % hodin jako dominantní, v 46 % hodin výrazný výskyt (tedy 79,1 % celkem), zato projektové vyučování se výrazněji objevilo v 2,1 % hodin). Učitel stojí před skupinou deseti či třiceti (na počtu vlastně nesejde) stejně starých dětí a rozhoduje v každé chvíli o tom, co se bude dělat, kdy se to bude dělat a jak se to bude dělat. Děti tam sedí a pasivně to přijímají. Z toho dobrý pocit mít nemohou, endomorfiny žádné.

Ze školy si děti mohou odnést, že učení a poznání je dobrodružství a radost, anebo taky že je to utrpení a nuda. Nemálo učitelů usiluje o první variantu, ale předpisy, přeplněné Rámcové vzdělávací programy jim to hodně znesnadňují. Co mohou učitelé dělat, když rodiče chtějí, aby děti připravili na ty přijímačky či maturitu, a učitelé mají dojem, že musí odučit všechno, co je v RVP. I v nespokojenosti učitelů se svým povoláním patříme ke „světové špičce“, jen třetinu českých žáků učí učitelé, kteří jsou se svou prací spokojení.

Systémové řešení v nedohlednu


Aktivní, inovativní, pozitivně naladění a po vzdělání toužící lidé těžko vyrostou z dětí, které do školy rády nechodí, zájem o to, co se ve škole probírá, nemají a školu považují za „zbytečnou a opruzující blbárnu“. Jenže podle výsledků PISA i TIMSS právě v tom, ve 4 N, v zájmu o učení, v postoji ke škole patříme k nejhorším na světě. A to trvale už od roku 1995! A to je pro rodiče, děti i budoucnost naší země mnohem, mnohem závažnější zjištění, než zda jsme se v matematice či přírodních vědách letos posunuli o dvě či deset příček dopředu či dozadu.

Čím dál víc rodičů si to uvědomuje a pro své děti hledá školu, kde vyřešit 4N pokládají za klíčové. Ale nějaké systémové řešení je v nedohlednu. V hlavách většiny politiků, kteří obecně vzdělávání moc nerozumějí, bohužel stále panuje přesvědčení, že zlepšení nejlíp dosáhneme, když toho budeme co nejvíc řídit a kontrolovat z centra. A vlastně jediné co umí, je vydat nějaký zákon, vyhlášku nebo alespoň přidat nějaké povinnosti, výkazy a administrativu. Dělají to už 25 let přesto, že naše zhoršující se výsledku ukazují, že ke zlepšení to nevede. Zato ve 4N jsme pořád „na špici“.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy