Škola, spánek a štrúdl

02. 02. 2023 | 11:44
Přečteno 2666 krát
Existuje mnoho potíží českého vzdělávacího systému, jednou z nich je i nedostatek spánku dospívajících způsobený začátkem vyučování už v osm hodin ráno. Není to sice ten nejvážnější problém, ale řešení je jasné, nestálo by moc peněz a věda doložila, že by to opravdu pomohlo. Žáci a studenti ve věku dvanáct až devatenáct let málo spí, což snižuje jejich studijní výkony, o dopadech na zdraví nemluvě. Když ministr školství Vladimír Balaš toto téma otevřel, hodně lidí proti posunutí začátku vyučování protestovalo. Vlastně je to podobné, jako se zákazem kouření na veřejných místech – taky trvalo mnoho let, než informacím o škodlivosti kouření veřejnost uvěřila.


(Text vyšel v časopisu Reportér 11. 9. 2022, https://reportermagazin.cz/a/pNGnY/skoly-a-spanekjako-strudl)

Maminka s dcerkou pečou štrúdl. A když je štrúdl připravený do trouby, maminka odkrojí obě špičky. „A proč je, maminko, odkrajuješ?“ ptá se dcera. Maminka neví a pošle ji za babičkou – jenže ani ta neví a odkáže ji na prababičku. Dcera se tedy zeptá prababičky a dozví se: „My jsme tenkrát na vesnici měli moc krátkou troubu a celý štrúdl se nám tam nevešel…“

Takových štrúdlů, kdy něco děláme ze zvyku, aniž bychom reálně věděli proč, je v českém školství spousta. Dobrým příkladem je třeba délka vyučovací hodiny 45 minut. Řekli byste si, že to určitě odpovídá nějakým poznatkům psychologie, pedagogiky či znalostem fungování mozku. Vůbec ne. Pravda zní jako vtip – v 18. století nechala císařovna Marie Terezie lékaře prozkoumat, jak dlouho vydrží malé děti bez močení. A výsledek? Již více než dvě stě let učíme, i na středních školách, v blocích trvajících 45 minut.

Jde ale i o podstatnější věci než délku hodiny. Třeba už 196 let máme prakticky stejnou skladbu předmětů, máme fůru chemie a fyziky, ale málo dnes velmi užitečných předmětů jako psychologie nebo ekonomie.

K podobným zvykům pak patří i začátek vyučování v osm hodin ráno. Nepřekvapivě, ani tohle nestojí na žádném hluboce vědecky zdokumentovaném poznání. Císař František Josef I., rakousko-uherský panovník, byl totiž typický skřivan: vstával už ve čtyři ráno a chodil spát v devět večer.

Takových skřivanů je přitom v populaci asi 10 procent, je to dáno geneticky. 20 procent naopak patří k takzvaným sovám a zbylých 70 procent je někde mezi těmito póly, nicméně obvyklý začátek výuky v osm ráno není dobrý ani pro ně. Abychom byli přesní: není dobrý pro dospívající, tedy ty ve věku dvanáct až devatenáct let.

U mladých ve věku dvanáct až devatenáct let totiž dochází ke změnám takzvaného cirkadiánního cyklu (o němž ještě bude řeč) a tím k celkovému posunu začátku spánku na později. Tomu se ovšem nepřizpůsobují začátky výuky ve školách. Tudíž dospívající spí o jednu až tři hodiny denně méně, než by potřebovali – a značná část lidí této věkové skupiny trpí dlouhodobou spánkovou deprivací.

Co říká věda

Nejprve několik faktů z fyziologie: Spánek a bdění jsou u savců regulovány dvěma procesy.

První, homeostatický proces odpovídá za nahromadění spánkového tlaku; čím déle bdíte, tím více se vám chce spát. Druhý proces pak reguluje endogenní, vrozený cirkadiánní rytmus spánku a bdění během 24 hodin – je řízen biologickými hodinami v suprachiasmatickém jádru mozkového hypotalamu (SCN).

Cirkadiánní složka potřeby spánku je paradoxně velmi nízká večer před spaním. Jinými slovy – jde o vysokou bdělost právě ve večerních hodinách neboli fenomén zvaný „zóna udržování bdělosti“. Z toho důvodu je pro nás snazší usnout odpoledne než večer před naší obvyklou dobou usínání. A z toho důvodu jsou také dospívající, jejichž cirkadiánní cyklus posunuje spánek na později, obzvlášť aktivní a bdělí večer a nemohou usnout dřív. To je fyziologický nevědomý proces (asi jako vylučování žluči) a samozřejmě ho nelze ovlivnit vnějšími motivacemi či restrikcemi ze strany rodičů nebo školy. Pokyn "Koukej jít spát dřív!" má asi stejný účinek jako "koukej vylučovat víc žluči!"

Doporučení autorů různých studií zní, že v deseti letech je přirozený čas probuzení v půl sedmé, avšak v šestnácti letech v osm, a v osmnácti letech dokonce až v devět hodin. A právě tomu by měl aspoň nějak odpovídat začátek školní výuky.

Vliv nedostatku spánku na lidský organismus je přitom poměrně známý. Víme třeba o tragických následcích, k nimž může vést nevyspání za volantem. Málo spánku snižuje imunitu, prokázány jsou i dopady dlouhodobé spánkové deprivace na kardiovaskulární choroby či vznik rakoviny. Nevyspalý člověk často reaguje nepřiměřeně, rodiče velmi dobře vědí, že malé nevyspalé dítě má špatnou náladu. To všechno většina lidí ví, přesto se to v souvislosti s žáky a studenty ve škole neřeší.

Na rozdíl od dospělých, kteří si obvykle vystačí s šesti a půl až osmi hodinami spánku, přitom mladiství potřebují spát osm až deset hodin. Avšak začátky vyučování v naprosté většině škol dovolují především oněm dospívajícím ve věku dvanácti a devatenácti let spát spíše jen sedm a někdy ani ne šest hodin.

Americká akademie spánkové medicíny doporučuje, aby dospívající ve věku 13 až 18 let pravidelně spali osm až deset hodin. Proč? Kromě již zmíněných dopadů nedostatku spánku se zvyšuje riziko vzniku nadváhy, toho, že budou trpět příznaky deprese a začnou pít alkohol, kouřit tabák a užívat drogy. A hlavně budou mít ve škole horší studijní výsledky.

Vědci přitom zkoumali i to, jak se projeví posun začátku vyučování. Posunutí začátku výuky na později konzistentně ukazuje, že dospívající pak déle spí. Posunutí o hodinu znamená prodloužení doby spánku podle různých studií v průměru o 30 až 65 minut. A jako důsledek menšího spánkového deficitu pak studie ukazují zlepšení ve všech oblastech, na které má spánková deprivace vliv: fyzické zdraví, psychické zdraví, emoce, rizikové chování i studijní výsledky.

Například ve čtyřleté studii na anglické střední škole financované státem byl začátek školy změněn z 8:50 v nultém ročníku na 10:00 v prvním a druhém ročníku a poté zpět na 8:50 ve třetím ročníku. Posun začátku na deset hodin vedl po dvou letech ke snížení nemocnosti studentů o více než padesát procent. A návrat na začátek v 8:50 ráno toto zlepšení zvrátilo. Začátek v deset hodin byl také spojen se solidním zlepšením studijních výsledků.

Jiná sedmiletá studie zkoumající data ze všech druhých stupňů základních škol v americkém okrese Wake County v Severní Karolíně došla k závěru, že mezi začátky školy a akademickým výkonem existuje přímá kauzální souvislost. Pozdější začátek výuky vede k lepším výsledkům v testech matematiky i čtenářské gramotnosti. Přitom největší efekt má posun začátku pro žáky s horšími výsledky.

Mýty a pověry

Podíváme-li se do větších evropských zemí na západ od nás, zjistíme, že s výjimkou Německa – ani tam se ovšem nezačíná v sedm – jsou začátky vyučování obvykle pozdější, než je běžné u nás. Proč si tedy z těchto zemí nevzít příklad? Protože změnit zavedené pořádky není snadné.

Průzkum za průzkumem ukazují, že většina české populace nechce změnit začátek vyučování ve školách. Podle nedávného výzkumu agentury NMS 70 procent respondentů nesouhlasí s posunem začátku vyučování na devátou hodinu. Podobné výsledky přinesl začátkem září projekt společnosti Seznam zvaný Výzkumník Seznamu: z něj opět vyplývá, že s posunem vyučování na devátou hodinu nesouhlasí přes 70 procent odpovídajících.

Důvody této neochoty lze podle všeho rozdělit do dvou kategorií. V prvním balíčku jsou reálné problémy, které by taková změna způsobila ve fungování rodin, ekonomiky a společnosti obecně. V druhé skupině jsou ovšem postoje, jež se dají považovat za mýty, protože už je vyvrátilo mnoho studií. Zastavme se nejprve u nich.

Hodně odpůrců posunu začátku vyučování například argumentuje, že takové opatření povede jen k tomu, že dospívající budou chodit spát ještě později. To se však neprokázalo. Naopak čas usínání se většinou nezměnil, a posunutí tak vedlo k delšímu spánku. Je omyl se domnívat, že většina dospívajících bude vzhůru déle: například „pařit do rána“, i když takové výjimky jistě najdeme. Klíčové je, že brzký začátek školy, jak už bylo naznačeno, škodí s výjimkou skřivanů všem a především i zcela zodpovědným žákům či studentům. On či ona by rádi šli spát dřív, ale jejich organismus jim zkrátka nedovolí usnout, a pokud musí být třeba už v sedm hodin ve škole, naspí nanejvýš šest hodin.

Další lidé vycházejí z vlastní zkušenosti, nejčastější zkušenosti současné. A podle toho usuzují, jak ranní vstávání odpovídá jejich dnešním zvyklostem a jejich současnému biorytmu. Porovnávat dospívající a dospělé ale není možné – jejich přirozené biologické časy usínání i probouzení se odlišují.

S tím je spojen další mýtus: na nedostatek spánku je prý možné si zvyknout. Věda ovšem ukazuje, že zvyknout si nelze, lze se jen naučit přehlížet projevy spánkové deprivace. Zaznívá také, že brzké začátky výuky připravují dospívající na reálný (krutý) svět a že nemáme děti rozmazlovat. Jinak řečeno: „Když jsem to vydržel já a taky jsem to přežil, jistě to ve zdraví přežijí i dnešní děti.“ Jde ovšem o tvrzení na úrovni omylu přeživších. Mnozí dospělí by na tom ve skutečnosti byli líp se svým fyzickým i duševním zdravím, se svým vzděláním a rozumovými schopnostmi, kdyby více spali – jak zamlada, tak i dnes. Že si takovou věc nepřipouštějí, respektive že ji nevnímají, neznamená, že to tak není.

Pes jitrničku sežral

Druhý balík námitek týkajících se toho, jak by posun začátku vyučování ovlivnil fungování rodin, už je jiná věc. Přestože jde do určité míry o propletený soubor zvyků: řada lidí prostě, jak jsme řekli na začátku, řeže špičky štrúdlu, protože se to tak vždycky dělalo. Trochu to připomíná i nikdy nekončící text popěvku „pes jitrničku sežral“. Děti chodí brzy do školy, protože (někteří) rodiče chodí brzy do práce. Prodavačky chodí brzy do práce, protože děti potřebují svačinu. Rodiče chodí brzy do práce, aby v práci skončili brzy a stihli dovézt děti na odpolední kroužky. Kroužky jsou tak brzy, protože tak končí škola, a škola začíná brzy, protože tak jezdí autobusy. Autobusy jezdí brzy, protože tak začíná škola a rodiče potřebují do práce. A tak dále…

To neznamená, že posun začátku školy je nemožný, jen to ukazuje, že změnu budou provázet problémy. Ty je třeba zmapovat, získat co nejvíce dat, na určitém vzorku škol změnu otestovat, rozumně posoudit závažnost potíží, a pokud to je jen trochu možné, vyřešit je.

Překážky a problémy budou jiné, pokud se bude posouvat začátek školy pro žáky prvního stupně škol, jiné pro žáky druhého stupně a jiné i pro středoškoláky. Pro žáky prvního stupně je posun začátku vyučování vlastně zbytečný, menší děti vstávají i chodí spát v souladu se svým cirkadiánním cyklem dříve.

Vážným problémem bude doprava. Žáky prvního stupně do školy zpravidla vozí rodiče, a pokud jsou zaměstnaní, musí být začátek školy nějak synchronizován se začátkem jejich práce. Již dnes je ovšem běžné, že rodiče vodí děti do školy dřív, než je začátek školy, děti pak tráví hodiny v ranní družině – bohužel nevíme, o jak častý jev jde. Žáci druhého stupně dost často ráno do školy vodí své sourozence z prvního stupně a odpoledne je ze školy odvádějí, což by zase činilo problémy, pokud by se více rozešly začátky či konce jejich vyučování.

V menších místech s omezenou dopravní infrastrukturou by často bylo nezbytné koordinovat dopravu se začátkem školy tak, aby žáci byli ve škole včas a zbytečně nečekali. Změny v dopravě jsou ovšem komplikované tam, kde tytéž linky zajišťují i dopravu dospělých do práce. Někde ovšem dopravní podniky bojují naopak s tím, že v ranní čas potřebují mnoho autobusů i řidičů ve stejný čas a potom od osmi třiceti autobusy nejezdí nikdo. Naopak ve velkých městech by mohl vzniknout problém v ranní špičce, která je zpravidla mezi devátou a desátou hodinou, a tím prodloužení doby cesty do školy, případně i zahuštění ranní dopravy.

Pozdější konec vyučování

Všeobecně se předpokládá, že posun začátku vyučování by také znamenal posun konce vyučování. To ovšem není zcela nezbytné. Ministr školství Vladimír Balaš v rozhovoru v Lidových novinách, ve kterém téma posunu začátku školy otevřel, říkal, že by se ranní vyučovací hodiny mohly zrušit. Faktem přitom je, že v řadě jiných zemí mají hodin méně než my. Zkrácení o dvě či tři hodiny si lze představit a zbývající dvě tři hodiny rozložit v týdnu tak, aby se minimalizovaly problémy s prodloužením konce vyučování. Zahraniční studie navíc ukazují, že ke zlepšení spánkového režimu mladistvých přispívá posunutí začátku i jen v některých dnech v týdnu.

Zmiňují se také problémy s mimoškolními aktivitami, sporty a kroužky: u většiny z nich si lze ovšem snadno představit, že i ty by mohly posunout svůj začátek. Další problém by se mohl týkat středoškoláků, kteří si po škole přivydělávají, ať už v pravidelném zaměstnání, nebo brigádami: zde se bavíme zejména o těch ze sociálně slabších poměrů.

Řada námitek, a často dokonce od „postižených“ mladistvých, směřuje k tomu, že by měli při posunutí začátku vyučování méně volného času pro sebe, případně méně času na přípravu do školy. Jistě, pokud mladiství spí jen sedm hodin namísto potřebných osmi až deseti, mají „papírově“ více času. Veškeré zmíněné výzkumy ovšem také ukazují, že jej mají na úkor svého fyzického a duševního zdraví i studijních výsledků a celkové pohody. A je též doloženo, že mnoho z nich dohání spánkový deficit o víkendu, čímž zase o čas pro sebe přicházejí.

V tradičním pojetí školy prosedí žáci pět nebo šest hodin v lavici, pak je přestávka na oběd a dvakrát v týdnu je čeká ještě pár hodin odpoledne. Proč by ale třeba poslední hodiny dne nemohly být věnovány řízenému samostudiu, práci na vlastních projektech nebo poslechu online přednášek? V současné době už ostatně probíhá pokusné ověřování kombinované výuky; vybrané školy mohou část výuky převést do online prostoru – podstatná část škol zapojených do tohoto zkušebního projektu umožnila žákům účastnit se právě odpoledního vyučování online.

S posunem začátku i konce vyučování by asi měla problémy řada učitelů. Mnozí si zvykli být brzy odpoledne doma. Je také fakt, že na základě současného nastavení si mnozí, zejména ženy, vybrali tohle povolání mimo jiné právě proto, že ho lze lépe skloubit s potřebami rodiny a „písemky opravovat, až děti usnou“. Pokud by se vyučování zkracovalo jen na začátku, čili by se snížily počty hodin žáků, bylo by možné snížit i zátěž učitelů. Pak by jistě pozdější začátky uvítali všichni.

Jako kouření v restauracích

Když to shrneme, brzký začátek školy je příčinou řady onemocnění fyzických i psychických, významně zhoršuje studijní výsledky žáků a studentů mezi dvanáctým a devatenáctým rokem života. Jednoduše řečeno – brzký začátek školy mladým lidem škodí.

Srovnat se to dá třeba s přístupem ke kouření. Za mých mladých let se běžně kouřilo v uzavřených prostorách v přítomnosti dětí a nikdo to neřešil. Na škodlivost kouření postupně začali poukazovat lékaři, ale trvalo mnoho let, než informacím o následcích kouření uvěřila široká veřejnost. A trvalo mnoho dalších let, než přišel zákaz kouření na veřejných místech.

Posunutí začátku výuky se dnes mnohým nelíbí a budou kolem toho podobné diskuse. Jsem si ale celkem jist, že stejně jako se časem prosadil zákaz kouření v restauracích, se časem prosadí i pozdější začátky vyučování. Otázka je jen, zda to bude trvat dva roky, či deset a jakou formou se to provede.

NEPLNIT ZBYTEČNĚ HLAVY

Tři otázky pro autora


1. Koho považujete za svého životního učitele?

Zdeňka Hedrlína, svého gurua na matfyzu, a psycholožku Soňu Hermochovou.

2. Existuje problém, na který jste postupem času výrazně změnil názor?

Začátkem devadesátých let jsem věřil, že (až na výjimky) si každý může sám za to, jaký život vede a zda je bohatý, či chudý. Dnes vím, že to je výsledek jednoho kognitivního omylu, který má dokonce název a jmenuje se základní atribuční chyba. Dnes jsem naopak přesvědčen, že to je (až na výjimky) věcí okolností a náhody. Mám bohužel pocit, že dnešní vláda, zejména ODS, věří stále tomu prvnímu a knihu Slepé skvrny Dana Prokopa ještě nečetla.

3. Co ve zbývající části života potřebujete stihnout?

Založit ještě nějaké ScioŠkoly, ideálně nejen v Česku. A více mezi učitelskou a hlavně rodičovskou veřejnost rozšířit přesvědčení, že hlavní úkol školy je připravovat děti na složitou a nejistou budoucnost, a nikoli plnit jejich hlavy většinou neužitečnými akademickými znalostmi. A taky postavit budovu, z které bude patrné, že právě tak to ve ScioŠkolách děláme, a proto je tam spousta věcí jinak, než jsou lidé zvyklí.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy