V pohádce O lakomé Barce od Jana Wericha se děti modlí, aby Barka nebyla tak lakomá, závistivá a neučesaná ... a aby nežrala žížaly, Barka to poslouchá, až z toho nakonec spadne ze židle. Ale žádná z modliteb se nakonec nesplní. Stejně bychom se mohli modlit za spoustu věcí v našem školství. Aby děti byly lačné se učit, aby děti nezlobily učitele a učitelé děti, aby se děti nešikanovaly, aby se učitelé nevysmívali dětem (podle výsledků PISA to zažívá nejméně jednou za měsíc 18 procent 15letých dětí), aby měli více volného času děti i učitelé, aby se rodiče přestali dětí ptát na známky a začali se zajímat o to, co nového a zajímavého se ve školách naučily. A aby už konečně skončily problémy s covidem. To všechno si můžeme přát, naše školství ze židle nespadne, ale zda se něco z toho změní, to není v našich rukou. Budu raději mluvit o tom, co by se snad během tohoto roku v základním a středním školství opravdu mohlo a mělo stát.

Víte, že existuje strategie 2030+? A víte, co v ní je?

Vláda v říjnu 2020 schválila Strategii vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+. Je to dobrý dokument směřující k modernímu školství. Bohužel se do něj dostalo i několik kroků opačným směrem. A třeba tohle by se letos změnit mohlo, ministerstvo by mohlo dokument revidovat a protisměrné kroky odstranit. Ale to není to největší překážka úspěšné realizace.

Hlavní problém je, že o tomhle dokumentu nejspíš slyšíte poprvé. Přitom, pokud máte děti, tak se vás zatraceně týká. Určuje co, jak a proč se vaše děti budou ve školách dalších deset let učit . Bylo by proto skvělé, kdyby ministerstvo zahájilo účinnou informační a osvětovou kampaň a začalo rodičům a samozřejmě učitelům ale také dětem a studentům vysvětlovat, co a jak se vlastně ve školství má změnit. A taky proč.

Jde hlavně o rodiče. Pokud totiž nebudou rozumět tomu, že vzdělání, které dostali oni, jejich dětem v polovině 21 století nebude stačit, budou po školách chtít stále to své zastaralé. A budou potřebné změny brzdit. A školy se, jako dosud, mnohem spíše podřídí tlaku rodičů, které vídají každý den, než záměrům ministerstva, které je daleko.

A hned přispěji svou troškou do informační kampaně: Hlavní cíl Strategie 2030+: “Cílem vzdělávání v následující dekádě je základními a nepostradatelnými kompetencemi vybavený a motivovaný jedinec, který dokáže v co nejvyšší míře využít svůj potenciál v dynamicky se měnícím světě ve prospěch jak svého vlastního rozvoje, tak s ohledem na druhé a ve prospěch rozvoje celé společnosti.” To je dobře a moderně formulovaný cíl vzdělávání. Mimo jiné říká například to, že by se děti neměly do zásoby biflovat znalosti, které nejspíš nikdy nebudou potřebovat a hned po zkoušení je zapomenou. A školy by se měly mnohem víc orientovat na to, aby děti připravily do reálného života. A to nejen do toho profesního, což dosud naprostá většina lidí vnímá jako hlavní úkol školy, ale také a především do toho osobního a občanského.

Maturity a přijímací zkoušky

Již v tomto roce by se určitě měla změnit škodlivá podoba jednotných přijímacích zkoušek a státních maturit. I Strategie 2030+ na řadě míst zmiňuje jejich negativní dopady na průběh a výsledky vzdělávání, a počítá s podstatnými změnami. Zatím se ale nic z toho nestalo. Ale právě tyhle změny jsou rozhodujícím signálem pro rodiče, učitele i žáky, že to stát se novou strategií myslí vážně. A není důvod to odkládat. Problém ovšem je, že agentura Cermat, která tyto zkoušky zajišťuje, ve své současné podobě opakovaně prokazuje, že není schopna ani potřebných změn, ale ani reflexe. Vždyť po deseti letech státních maturit nemáme žádnou analýzu jejich dopadů. Proč jsme to celé dělali? A uspěli jsme? Nevíme. A ani u jednotných přijímaček nevíme v čem prospívají. Zato víme, v čem škodí. A pokud to neumíme napravit, bylo by lepší je nedělat.

Evidence based policy

Tyhle chybějící analýzy jsou ovšem jen ukázkou obecného problému. Pokud stojí před novým ministrem nějaký opravdu velký úkol, tak prosadit v řízení školství rozhodování založené na datech, analýzách a důkazech, porozumění dlouhodobým dopadům a zodpovědném řízení rizik. Je velkou zásluhou ministra Plagy, že s tím začal. Z nuly předchozích ministrů se dostal dejme tomu na dvojku, ale cílem musí být desítka.

Naplnění Strategie 2030+ závisí na kvalitě řešení řady dílčích úkolu. Prostředky, které na to ministerstvo uvolnilo, ovšem řešení založené na evidence based policy neumožňují. Sběr dat, analýzy, zahraniční experti to všechno stojí peníze, i když v rámci rozpočtu školství zcela zanedbatelné. Stačilo by promile. Ale například panel expertů, který připravuje hlavní směry revize Rámcových vzdělávacích programů, tedy toho, co se bude příštích minimálně 10 let učit, má k dispozici pouhou tisícinu promile. Tomu se říká šetřit na nesprávném místě. Věřím, že tohle nový ministr napraví v rámci dnů.

Více učitelů a lepší pedagogické fakulty

Dětí na základních a středních školách přibývá, učitelé stárnou, 46 % učitelů a dokonce 68 % ředitelů je starších 50 let, mladých přibývá málo. A tak nutně mnohde učitelé chybějí. Podíl nekvalifikovaných ve školách roste, ale učí “na výjimku”, což jim ani ředitelům neposkytuje potřebnou jistotu. To měla změnit novela zákona o pedagogických pracovnících, která prošla loni až do senátu, ale vrácena v poslanecké sněmovně narazila na odpor ANO, byt předtím titíž poslanci hlasovali pro. Nová vláda by to měla navrhnout znovu, a snad legislativně technicky o něco lépe.
Pedagogické fakulty se sice téhle změně zuby nehty brání. Ale přitom bude dlouhodobě takový zákon užitečný i pro ně, protože alespoň maličko naruší jejich dosavadní monopol. A tak je konečně vystaví tlaku konkurence, A to doufejme povede k tomu, že se kvalita absolventů pedagogických fakult zlepší.

Kombinovaná výuka

Covidová epidemie přinesla i leccos pozitivního: učitelé, děti i rodiče si během lockdownů vyzkoušeli, jak může fungovat distanční výuka a v posledních měsících i hybridní výuka, kdy je doma jen čas dětí. Všechno to bylo velice náročné. Mělo to spoustu problémů. Ale také přínosy. Ukázalo se, že leckdy je to efektivnější než vysedávání žáků ve škole. Čekám proto, že v letošním roce budou učitelé i celé školy přemýšlet, jak zkombinují prezenční a distanční výuku a využijí přednosti obojího. Dva dny ve škole, tři dny doma, v expedičních školách se kombinuje týden společné expedice, kde je intenzita sociálního učení maximální, s třemi týdny online výuky. Takové kombinace asi nejsou pro každou školu, ale online odpolední vyučování, online pátky s tím, že děti které nemohou být doma mohou pracovat online v družině to může vyzkoušet skoro každý.

Letošní školní rok nejspíš zase nebude snadný, Co se změní, nevíme. Ale něco změnit k lepšímu v oblasti vzdělávání může každý z nás. Každý se můžeme něco nového naučit. Chuť učit se a zkoušet nové věci, to je totiž jediný způsob, jak v tomto i budoucím světě obstát.