Ministr slibuje nesplnitelné. Stejně jako u maturit, tak ani u přijímaček není možné (jedním) testem naplnit vše. Od začátku nemáme jasno v tom, co chceme a nedosáhneme vůbec ničeho.

Autorem toho textu je Filip Karel.
Patří k právům blogera na Aktuálně.cz zveřejňovat i cizí texty. Se souhlasem autora, zde tedy přebírám text, který vyšel na názorové stránce Lidových novin dne 7.8.2014. Článek autor navíc doplnil o grafy, tabulky a odkazy na relevantní zdroje.


Pomohou jednotné přijímací zkoušky na střední školy zlepšit české školství? Ministr Chládek věří, že ano a vkládá do nich mnohé očekávání. Mají stanovit „nepodkročitelnou“ hranici pro vstup na maturitní obor, sjednotit úroveň žáků při výstupu ze základních škol, omezit počet dětí (bez dostatečných studijních předpokladů) na maturitních oborech, zvýšit motivaci žáků k učení... Takové maturitní déjà vu. Na státní maturitu bylo kladeno rovněž mnoho požadavků. A stejně jako u maturit, tak ani u přijímaček není možné (jedním) testem naplnit vše. A pokud nemáme od začátku jasno v tom, co chceme, nedosáhneme vůbec ničeho. U maturit to musela ministerstvu ukázat až samotná realizace. Za stovky milionů. Teprve po stanovení cílů se můžeme bavit i o dalších problematických „technikáliích“ typu srovnatelnost variant testů, počet termínů, hodnocení otevřených otázek, chybějící test studijních předpokladů atd. Bohužel, debata o jednotných přijímačkách je však opět vedena formou zavedených či zavádějících klišé a polopravd s minimem faktů nebo seriózních analýz.




Původ problému
Shoda mezi všemi zainteresovanými panuje víceméně na východiscích situace. Za posledních 10 let se snížil počet uchazečů o střední školy ze 140 tisíc na 100 tisíc. Celkový počet žáků na středních školách se snížil z 550 tisíc na 450 tisíc. Školy samotné (nebo spíše místa na školách) zdaleka tímto tempem neubývají. Zcela logicky tak na některých školách žáci chybí. A na maturitní obory se údajně dostávají žáci, kteří tam nemají co dělat. Ve skutečnosti se podíl žáků nastupujících na maturitní obory zvýšil jen mírně, z 62% v roce 2002 na 68% v roce 2013. Přičemž na úrovni 68% byl tento ukazatel již v roce 2007. U gymnázií se rovněž žádný extrémní nárůst podílu žáků nekoná (zvýšení z 18% na 22% za posledních 10 let).






Už to přeci dávno funguje
Jednotné přijímací zkoušky v různých obdobách fungují v některých krajích už řadu let. Jsme tedy vlastně ve skvělé situaci pro provedení srovnávacích analýz. Jednotné přijímací zkoušky mají své přínosy – zejména ve zvýšené transparentnosti a férovosti přijímacího řízení. Pokud bychom však provedli seriózní analýzu toho, jak by mohly celostátní přijímací zkoušky naplňovat cíle vyřčené panem ministrem, pak bychom zjistili, že zřejmě nijak. Je snad mezi kraji, které mají či nemají jednotné přijímací zkoušky, rozdíl v podílu žáků, kteří se hlásí na gymnázia? Nebo na maturitní obory celkově? Změnily se tyto ukazatele nějak po zavedení jednotných přijímacích zkoušek? Jaké jsou rozdíly úspěšnosti u maturit? Jaké jsou rozdíly v naplněnosti škol? Jsou zde rozdíly ve „vyrovnanosti“ nebo motivovanosti žáků základních škol? Je zde dostatek vůle se na data podívat? Například ve Zlínském kraji, který patří mezi průkopníky jednotných přijímacích zkoušek, je po Praze druhý nejvyšší podíl gymnazistů, a to 24%. Na druhém konci pak najdeme Ústecký a Karlovarský kraj (kde je nízký podíl gymnazistů daný socio-ekonomickou situací), ale třeba také Plzeňský kraj, který jednotné přijímačky nemá. Ministrem zmiňované „přebíhání“ žáků mezi kraji, které mají a nemají jednotné přijímačky, je naprosto okrajový jev. Co nového nebo jiného tedy mají přinést státem organizované přijímací zkoušky?



Jednotná porodní politika
Hlavním problémem je, že stát selhává v přípravě i na dlouho dopředu očekávatelné události. To, jaký počet žáků se bude ucházet o střední školy, je možné poměrně přesně predikovat s 15letým předstihem. Obdobně, byť s kratším předstihem, je to u mateřských i základních škol. Společný jmenovatel všech řešení ze strany MŠMT je chaotičnost, nekoncepčnost a zejména řešení problémů pět minut po dvanácté. Nedostatek míst ve školkách se vyřeší až poté, co vlna dětí bude dávno na základních školách. Co se bude dít s dalšími populačními vlnami, které procházejí a budou procházet naším vzdělávacím systémem? Žádným sebelepším opatřením nelze v systému tak rozsáhlém jako školství změnit situaci z roku na rok. Doufejme, že ministerským řešením problémů českého školství nebude jednou návrh „Jednotné porodní politiky“, která bude mít za cíl sjednotit počet dětí v populačních ročnících.

... co určitě bude

V grafu níže jsou u jednotlivých ročníků narození orientačně označeny události související s nástupem nebo ukončením různých typů vzdělávání. Tedy například letošní maturity se týkají žáků narozených zejména v roce 1995. Střední školy čekají ještě 4 "hubené" roky, než se začne počet jejich žáků zase pomalu zvedat. Vysoké školy čeká těchto hubených let ještě 8 (až začnou nastupovat ročníky 2003-2004). Základní školy se již naplňují a na vstupu bude teď nějakou dobu poměrně přetlak.