"Nesmíme dopustit, aby rozdíly mezi pravdivým a nepravdivým, dobrým a špatným byly stírány; to, co se ukázalo jako vědecky nesprávné, musí být jako takové jasně pojmenováno. Na našem vztahu k faktům a informacím závisí nejen demokratická debata. Závisejí na tom lidské životy, dámy a pánové!" Angela Merkelová




Text zveřejňuji se souhlasem autora, Oldřicha Botlíka.

Pandemie COVID-19 odhalila zásadní rozdíly mezi tím, jak se v kritické situaci chovají k veřejnosti naši představitelé, a tím, jak se na občany svých zemí obracejí například Z. Čaputová, S. Kurz nebo A. Merkelová. Občané demokratického státu nejsou podřízenými politiků a zmínění zahraniční politici to vědí a respektují. Zmiňuji to hlavně kvůli tomu, že ani děti nejsou podřízenými rodičů, učitelů a učitelek, ale někteří rodiče, učitelé a učitelky to nejen nerespektují, ale ani netuší. I jejich působení tedy patří k příčinám, proč české vládě její chování dosud procházelo: mnozí Češi byli a jsou vedeni nikoli k přemýšlení, nýbrž k poslušnosti (leckdy slepé). Jak v rodině, tak ve škole.

Jenomže po „setkání ve vyšehradské kapitule“ bylo zřejmé, že s poslušností je konec. Nedůvěra v politiky může ohrozit fungování podzimních protiepidemických opatření. Kvůli populismu vlády, neschopnosti, zmatkům a zmetkům, kvůli neskrývanému papalášství, lžím a utajování informací, kvůli přehlížení varování, která přicházela od odborníků, kvůli bizarním hoaxům, jimž mnozí uvěřili, i kvůli sekýrování občanů. Příchod nového ministra zdravotnictví se zkušenostmi s demokracií ve Velké Británii je možná poslední příležitostí, jak zabránit průšvihu. Snad ji nepromarní.
Kancléřka A. Merkelová vystoupila ve čtvrtek 29. 10. 2020 ve Spolkovém sněmu s vládním prohlášením, v němž představila nová opatření v boji proti pandemii COVID-19, na kterých se federální vláda shodla s vládami spolkových zemí. Vybral jsem z jejího projevu pasáž ilustrující, že rozdíl je opravdu nebetyčný. Jde o můj překlad úředního stenozáznamu.

„Řeknu to zcela jasně: je správné, je důležité, je nezbytné, aby opatření, která jsou určena k boji proti pandemii, z nichž některá jsou zásadní a zásadně zasahují do našich svobod, byla veřejně diskutována, veřejně kritizována a podrobena veřejnému přezkumu přiměřenosti.

Chápu to jako znak naší otevřené společnosti. Kritická debata neoslabuje demokracii, naopak: posiluje ji. Neboť pouze prostřednictvím veřejné debaty o politických rozhodnutích může dojít k přijetí nebo také k rozporu, který nám pomáhá a pak nás vede dále. Dovolte mi ale také stejně jasně říci: lži a dezinformace, spiknutí a nenávist poškozují nejen demokratickou debatu, ale také boj proti viru. Nesmíme dopustit, aby rozdíly mezi pravdivým a nepravdivým, dobrým a špatným byly stírány; to, co se ukázalo jako vědecky nesprávné, musí být jako takové jasně pojmenováno. Na našem vztahu k faktům a informacím závisí nejen demokratická debata. Závisejí na tom lidské životy, dámy a pánové!

Tato pandemie posouvá do středu pozornosti termín, který patří k základům naší slovní zásoby: svoboda. A tentokrát velmi konkrétně, neboť opatření, na nichž se federální vláda a spolkové země dohodly na jaře a na nichž jsme se dohodli včera, omezují svobodu. Zároveň cítíme, že svoboda není „Každý si dělá, co chce“. Svoboda je – zejména nyní – odpovědností: odpovědností za sebe, za vlastní rodinu, za lidi v práci a tudíž za nás všechny. Pandemie to objasnila tak jasně jako málokdy: jsme částí celku.

Pokud se chováme bezohledně, nedodržujeme minimální odstup, nemáme ochranu úst a nosu, slavíme ve stísněném prostoru, pak dále podporujeme šíření nákazy a vážně ohrožujeme své bližní. Budeme-li dodržovat pravidla, která nyní platí, pomůžeme naší zemi a v důsledku toho každému z nás úspěšně projít touto obrovskou zkouškou.“

Už brzy může být důležité, aby naše ministerstvo školství rozhodlo například o osudu přijímacích zkoušek, maturity a závěrečné zkoušky v roce 2021. Jenomže opravdu nejdůležitější je, aby se žáci učili se zájmem, i když jim žádná z těchto zkoušek nebude hrozit. Aby byli vedeni k přemýšlení, nikoli k poslušnosti ze strachu. S tím ale ani sebelepší ministr školství nezmůže téměř nic – je to především věcí každé rodiny a každé školy.

Teprve potom totiž můžeme doufat, že jako společnost dokážeme vygenerovat lepší vládu, než je tahle. Protože otevřená společnost, jíž snad chceme být, není založena na slepé stádní poslušnosti, nýbrž na sdílené odpovědnosti svobodných, sebevědomých a samostatně jednajících občanů. Je třeba si přiznat, že tomuto ideálu se naše vláda zatím moc nepřiblížila. My sami ovšem taky ne.