Dlouho se mi dařilo odolávat nutkání také něco napsat k vašemu článku. Nakonec mě ale donutila k reakci zřejmě neustávající záplava reakcí zastánců konzervativního směru českého školství. Zareaguji tedy alespoň na příspěvky z posledního čísla. Paní Alžběta Rücklová vyjmenovává namátkou témata, o kterých by podle ní měli lidé alespoň tušit, jak fungují.

Pokud však paní stačí, aby lidé tušili, tak k tomu není třeba chodit do školy. Kdo se zajímá o svět, čte, poslouchá, mluví s lidmi, ten určitě tuší. Kdo nic z toho nedělá, s tím škola nehne. A hlubší vědomosti, případně schopnost vysvětlit dané jevy, má navzdory povinné školní docházce jen mizivá část národa.

A dle mého je mnohem důležitější, aby žáci více než tušili, jak funguje demokracie, jaká mají práva a jak se jich domáhat, umět třídit, co je v životě důležité a co ne. Ona žárovka bude svítit a Temelín produkovat elektrickou energii i když běžný spotřebitel nebude tušit, jak se to stalo. Ale demokracie a svoboda tu navždy být opravdu nemusí. A záleží ze značné části na tom, jací budeme my občané.

A běžná škola chce spíše ty znalosti o žárovkách než sebevědomé a zvídavé mladé lidi, ze kterých by vyrostli sebevědomí občané. Pan Krupička píše, že učitelé neučí předměty hůře než v minulosti a odpovědnost za výstupy ze vzdělávacího procesu hází na studenty. O tom by se dalo dlouze diskutovat, ale řeknu jen, že čím dál více lidem naštěstí dochází, že doba se od "vynálezu" institucionalizovaného školství v 19. století obrovsky změnila.

Děti na tyto změny přirozeně a rychle reagují, školství se bohužel spolu s učiteli v ní posunula jen o málo. Ano, děti už se nebijí a je mnoho učitelů, kteří se snaží dětem rozumět a být dobrými učiteli, ale jako celek školství na změny ve světě a společnosti nestíhá reagovat. Je chybou dětí, že mají tendenci se připravit na svět, jaký je a ne na svět před mnoha desítkami let, kde naše školství zamrzlo?