Škola na konci svých roků

26. 06. 2012 | 20:05
Přečteno 12206 krát
Dnešní škola má spoustu problémů. Žáci jsou zlobivější, někteří programově narušují vyučování. Mnozí se nechtějí učit a většinou prý neumějí, co jsme my uměli. Nejen žáci, ale už i rodiče, a někdy dokonce učitelé pokládají za zbytečné mnohé z toho, co se ve škole učí. Děti jsou nevychované, a učitelé si stále víc stěžují, že je nic, ale opravdu nic nezajímá. Rodiče přehazují výchovné problémy na školu a někteří se chovají k učitelům hrubě a neurvale. Prestiž učitelů klesá, kvalita zájemců o studium učitelství je chabá. Školství chybí vize. A tak dále. Co se vlastně stalo se základním a středním školstvím, na které jsme byli donedávna docela pyšní?


Dlouhodobě píšete o tom, že škola má hluboké a obtížně odstranitelné problémy, které jí brání dobře vzdělávat. Proč tak černý pohled na věc?

Kolega Arnošt Veselý z Fakulty sociálních věd UK nedávno na jedné přednášce mluvil o tom, jaké cíle vzdělávání si nedávno vytyčili v Ontariu. Jsou celkem tři a ten poslední, z mého pohledu nejzajímavější, zní „zvýšit důvěru občanů ve veřejné školství“. Je na místě položit si otázku, proč se tam něco takového dostalo. Kdyby v tomto směru neměli problém, vůbec by na takový cíl nepřipadli. Přece za normální situace by měli občané svému školství důvěřovat. A zvlášť v Ontariu, kde školy mají tradičně špičkovou úroveň. Říkám to proto, že i velmi kulturní národ se silnou tradicí anglosaského školství se potýká s klesající důvěrou občanů k vlastnímu vzdělávacímu systému. U nás je situace ještě horší. Zejména po působení ministra Dobeše bude důvěra ve školu velmi nízká. Když rodiče čtrnáct měsíců pozorovali, jak tu loď řídí takový člověk, museli si říkat, co se asi proboha děje v podpalubí.

 

Problém tedy nemáme jen u nás, škola nefunguje celosvětově?

Ano, myslím, že je to problém západní kultury a instituce školy v ní. Instituce školy vznikla dávno. Nejprve bylo vzdělávání záležitostí církví, i povinná školní docházka pod dohledem státu ale už existuje víc než dvě stě let. U nás ji máme už od roku 1774, zavedla ji, jak známo, Marie Terezie. V té době vznikla škola tohoto typu také v Prusku. Takže zhruba šedesát let běžela povinná školní docházka souběžně s robotou. Děti se učily číst, psát a počítat, protože průmyslová revoluce a vedení války si žádaly vzdělanějšího poddaného. Ale pořád to byl poddaný, který měl být hlavně poslušný a dbalý svých povinností. A to si škola nese ve svém genetickém kódu, dodnes je v ní dítě tak trochu za poddaného a učitel za pána, ale ono to tak dnes prostě už nemůže fungovat. Svět se příliš změnil.

 

Dobře, to jsme ale u školy habsburské a pruské. Kde je chyba v případě zemí anglosaských nebo frankofonních?

Tam je situace trochu jiná. Povinnou školní docházku zavedly mnohem později a nebyl to výsledek osvíceného panovníka nahoře, ale spíš demokratizačních procesů zdola. Škola tam vznikala zhruba o sto let později, ve Spojených státech zaváděli povinnou školní docházku až na přelomu devatenáctého dvacátého století a teprve v roce 1918 ji měli ve všech státech. V Americe si původně řídili v každém městě nebo městečku vzdělávání sami a děti posílali do školy dobrovolně, protože chápali, že je to potřeba. Najali si učitele a sami ho platili. Když se rodičům nezdálo, jak učitel děti vede, prostě ho vyhnali a zkusili to s někým jiným. Přesto ale platí, že stejně jako v Británii, tak i ve Francii a nakonec i v Americe povinná školní docházka vznikla kvůli poptávce průmyslu a armády. Nepotřebovali už jen poddané, kteří umějí kopat na poli, ale dělníky do továren a vojáky schopné porozumět i složitějšímu rozkazu.

 

To do značné míry potřebujeme pořád, nebo ne?

Dneska je v továrně dělníků pár, velkou část práce převzaly stroje. Informace jsou dnes všude kolem nás, kvůli informacím už nemusíte chodit do školy, abyste je získala. A spousta znalostí a dovedností k vám dnes přichází úplně odjinud. Na druhou stranu mnohé potřebné dovednosti, nutné pro život v současném světě, škola dětem nedokáže dát. Svět se prostě strašně rychle změnil a škola, která vznikla před stem nebo dvěma sty lety, není schopná tu novou poptávku uspokojit.

 

Škola, alespoň ta původní rakousko-uherská, se ale přece v čase dost proměnila. Podle vás asi ne dostatečně?

Evidentně ne. Jinak by lidé přece škole důvěřovali a nemuseli by si znovu a znovu klást otázku, jaké má vlastně být její místo v dnešní společnosti. Jiný hezký příklad instituce, která je na tom podobně jako škola, je katolická církev. Ta je tu víc než tisíc let, ale za posledních padesát let se její vliv dramaticky snížil. Stejně jako škola je církev příliš stará, příliš komplikovaná, příliš pomalá na změnu.

 

Leckteré instituce, hodnoty nebo společenské systémy ale přežívají a udržují si svůj význam, přestože vznikly už dávno. Třeba kapitalismus nebo parlamentní demokracie. Proč je zrovna škola institucí, která se přežila?

Rozdíl mezi školstvím a kapitalistickou ekonomikou je v tom, že škola neumí rychle reagovat na změny. Jedna z podstatných stránek kapitalismu je to, že jakákoliv firma může zkrachovat. Už jste ale viděla zkrachovat veřejnou školu nebo kostel? To prostě nejde. I když se dostanou do velkých potíží, pořád existují dál. A to je jeden z důvodů, proč se nemohou rychle měnit. Nemožnost změny není v povaze všech institucí bez rozdílu, ale zrovna v případě školy a církve tu ten problém je. A co se týká parlamentní demokracie, tak o její funkčnosti se pochybuje dávno a stále. Podívejte se kolem sebe. Rozdíl je ovšem v tom, že neznáme žádnou fungující alternativu.

 

Pořád se mi nezdá, že by zrovna škola neměla v dnešním světě místo.

Nějaká forma vzdělávání je určitě nezbytná. Dokonce si myslím, že potřeba vzdělávání ještě poroste, a rychle. Já ale mluvím o základní a střední škole v té podobě, v jaké je máme dnes. Stávající škola vznikla, aby naplňovala celospolečenské zájmy průmyslové revoluce. Mocenské elity prostě v minulosti pochopily, že je v zájmu jejich i celé společnosti, aby byla vzdělaná. A totéž bylo i v zájmu každého jednotlivce. Vzdělání, které dostal ve škole, bylo nutné, aby měl práci. Soulad mezi zájmem jednotlivce a společnosti byl tehdy velký.

Škola byla vytvořena, aby vychovala poslušné poddané a dělníky do průmyslové výroby, případně vojáky poslušné rozkazů a respektující hierarchii. To mohlo fungovat, protože poslušnost, kázeň, plnění povinností a respektování formální autority byly hodnoty ovládající celou tehdejší společnost. Dnes to ale už neplatí. Škola se s tím nedokázala vyrovnat a obávám se, že to ani v budoucnu nedokáže.

 


Pokračování ve čtvrtek...

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy