Učíme děti to, co umí každý mobil, místo toho abychom je učili hlavně to, co mohou potřebovat (a mobil to neumí).

Odmaturovali byste dnes z matematiky? Možná ne. Ale váš mobil ano. Stačí stáhnout aplikaci, která umí vyřešit část maturitních příkladů. Třeba logaritmickou rovnici – i s postupem. Stačí ji vyfotit a opsat, co je na displeji. Rozumět tomu nemusíte, ale na čtyřku to stačí.

Školy (čest výjimkám) ovšem vyučují spíše to, co zvládá mobil. To žáci umějí celkem slušně. Nacvičili algoritmy a jako opičky – a jako mobil – řeší typové úlohy, u přijímaček, u maturity. O rozvoji logického myšlení nemůže být řeč. Rovnici vyřeší, ale sestavit ji nedokážou. Nedokážou, protože to se málo učí. Z výsledků jednotlivých příkladů ze státních maturit je dobře vidět.

Jeden by čekal, že didaktici matematiky už chystají změny: méně složených zlomků, méně řešení rovnic – vždyť k čemu umět řešit rovnici, když jí neumím sestavit. Zato více analýzy reálné situace, více sestavování rovnic a interpretace výsledku. Tedy toho, co mobil nesvede a v čem bude člověk asi ještě dlouho nenahraditelný. Čili od věcí, které se snadno učí a snadno zkouší a žáci se je mohou rychle nacvičit, k věcem mnohem náročnějším pro učitele, ale náročnější také a hlavně pro žáky.

Ale ouha. Jsou to právě didaktici matematiky (čest výjimkám) a Jednota českých matematiků a fyziků, kteří změnám brání. Je jim jedno, že vyřešit bez mobilu logaritmickou rovnici bude potřebovat nanejvýš jeden z tisíce. Že pro budoucí kadeřnice, topenáře, účetní, učitele češtiny, lékaře i právníky je to nejen ztráta času, ale často i příčina celoživotní antipatie k matematice. Takhle to roky dávají do osnov, do testů, vyučují a zkouší. Pro matfyzáky, a já jsem jedním z nich, je to skvělé. Jak ale zaujmout všechny ty, co v životě žádné rovnice řešit nebudou, co užitečného je učit, to tihle didaktici neřeší. Nezajímá je to. Tak přece není možné, aby s takhle omezeným rozhledem dál rozhodovali o tom, co mají umět všechny děti. I ty vaše.