Matematika je krásná a je nejlepším nástrojem pro rozvoj logického myšlení, cvičí koncentraci, vytrvalost, ale i představivost a schopnost řešit nestandardní problémy. To vše ale jen tehdy, když se dobře učí. A právě proto jsem proti povinné maturitě z matematiky. Příprava na ni je totiž pravým opakem smysluplnosti a matematice by jen ublížila.

Vystudoval jsem matfyz a snadno bych odmaturoval z matematiky i dnes. Matematika je krásná a je nejlepším nástrojem pro rozvoj logického myšlení, cvičí koncentraci, vytrvalost, ale i představivost a schopnost řešit nestandardní problémy. Vím to.

To vše ale jen tehdy, když žáci pokládají výuku za smysluplnou. A právě proto jsem proti povinné maturitě z matematiky. Příprava na ni je totiž pravým opakem smysluplnosti a matematice by jen ublížila.

Kdo a proč vlastně povinnou maturitu z matematiky chce? Nejvíc se jich najde mezi těmi, kteří matematiku umějí, a mylně věří, že se jí může, tak jako oni, naučit každý. Je to běžná chyba: podle sebe soudím tebe. No, a pak jsou další, kteří nechtějí, aby maturantů moc přibývalo, protože oni maturitu mají a ztráceli by tak pocit své výlučnosti. Vždyť oni se na maturitu tak nadřeli!

Maturita už ale dávno není tím, čím bývala. Kolikpak z nás by složilo maturitu na klasickém gymnáziu první republiky s pětihodinovou písemkou z latiny? Dnes maturitu nepotřebují jenom lidé, kteří pokračují ve studiu na VŠ, ale i ti, kteří si jenom chtějí rozšířit možnosti uplatnění. Dodělávají si ji i lidé středního a lehce vyššího věku, kteří ji potřebují pro výkon běžných povolání. Musí ji mít policista, hasič, kosmetička, realitní makléř i opravář plynových kotlů.

Povinná maturita matematice ubližuje

Zastánci povinné maturity z matematiky vycházejí z předpokladu, že matematické vzdělání je důležité a jeho význam nejspíš poroste. V tom mají pravdu. Mýlí se však ve dvou věcech. Jednak často zaměňují znalosti matematických postupů, tedy například znalost postupu, jak řešit logaritmické rovnice nebo sestrojit střed kružnice vepsané, a matematickou gramotnost, tedy schopnost, to, co jsem se v matematice naučil, aplikovat jinde, zejména pak využít pro řešení reálného problému. Matematické vzdělávání, které je potřeba, to je to druhé. To první už umí docela dobře každý mobil a na řešení i mnohem složitějších úloh jsou dnes programy.

Největší omyl zastánců povinné maturity z matematiky ale spočívá v přesvědčení, že by povinná maturita z matematiky úroveň matematického vzdělání pozvedla. Věří, že povinná příprava na státní maturitu bude rozvíjet matematické a logické myšlení. Ano, v jejich omezeném ideálním světě, který je na matfyzu, na některých technikách, v matematických třídách a snad ve třídách některých výjimečných učitelů. Tam opravdu studium matematiky rozvíjí myšlení. Ale reálně v širokém spektru škol od gymnázií přes průmyslovky a ekonomky, až po školy knihovnické, právní, zdravotní či veřejného stravování, to tak prostě není. Jak ukazují data, příprava na státní maturitu od rozvoje logického myšlení spíše odvádí. Nerozvíjí, a často dokonce potlačuje matematickou gramotnost. Ano, čtete správně − potlačuje.

Je to dobře patrné z výsledků maturit z minulých let. Úlohy, které vyžadují logickou úvahu, aplikaci poznatků v reálné situaci, dopadají špatně. Maturanti je řešit neumějí (pěkný příklad viz zde). Naopak v úlohách, které vyžadují jen použití nacvičených algoritmů, jsou výsledky mnohem lepší. Není ani divu, vždyť vše se zkouší testem, na jednu úlohu nejsou v průměru ani tři minuty. A tak se příprava ve většině škol soustřeďuje na to jednodušší, spolehlivě nacvičené. A to jsme pořád v situaci, kdy maturují jen ti, kteří si matematiku vybrali, a tedy jim nejspíš alespoň trochu jde. To ukazuje i analýza CERMATU.

Chuť učit se matematiku test nevyrobí

Jistěže se najde pár maturantů, kteří i při takovém nácviku proniknou k podstatě věci, algoritmy pochopí, matematice porozumějí. Ale těch je asi sedm procent. Navíc ti už stejně z matematiky maturují. Ale co ty desetitisíce ostatních? K čemu těm by to bylo? Co by jim z přípravy na maturitu zůstalo? Nacvičené algoritmy, kterým nerozumějí, a použít v reálné situaci je neumějí. A tak je rychle zapomenou. O smysluplnosti nemůže být řeč. Ztráta času.

A co je ještě horší: nad úlohami, v nichž se vyskytuje jen trocha matematiky, se nenaučili přemýšlet, nebo se dokonce naučili vypínat mozek. V matematice nevidí smysl, nepřináší jim žádné uspokojení ani radost, ale naopak ústrky a opakovaný pocit neúspěchu a vlastní nedostatečnosti, z které nevidí úniku. Navíc u nich vytváříme mylnou představu o tom, co matematika vlastně je. Na konci je jen neporozumění a často i strach. A to jsem zcela pominul, jak může zasáhnout životy žáků případný maturitní neúspěch; krátkodobě ztraceným rokem, dlouhodobě ztrátou sebevědomí i sebeúcty.

Jsme celosvětově první, lépe řečeno poslední v tom, jak žáky matematika nebaví. To je pro další vzdělávání mnohem horší, než něco neumět. Představa, že se to zlepší, když všechny donutíme maturovat z matematiky, je, jednoduše řečeno, hloupost.

O maturitě z matematiky více v podrobné analýze zde.