Množí se sice nejrůznější předpovědi, ale ani tvůrci systémů generativní umělé inteligence neumějí říct, co všechno jejich vlastní výtvory budou umět třeba jen za rok. Co třeba GPT 5.0, co bude umět, jaké emergentní schopnosti získá? A jaký bude mít rozvoj generativní AI a její využití dopady na společnost? A co udělá se světem, když se objeví obecná umělá inteligence, která bude chytřejší než my? Nevíme. Nevíme!


Jedna věc je dnes jistá, to, komu umělá inteligence (AI) vezme práci, koho vymění, koho ohrozí a komu na druhé straně zlepší život, komu pomůže růst a učit se, to bude záležet na každém z nás. Ti, kteří budou umět AI využívat, spolupracovat s ní, chápat její možnosti i rizika, včas začnou přemýšlet o jejích dopadech, ti na tom budou líp. Dost možná mnohem líp než ti, kteří před AI strčí hlavu do písku.

Máme si ji pustit do škol?
Práce s umělou inteligencí ve škole má nepochybně nejrůznější rizika od zneužití osobních dat přes podvádění, přehnanou důvěru v její výstupy až po návyk, šíření dezinformací či ztrátu lidského kontaktu. Rizika to jsou velká a nelze je podceňovat, ostatně se o tom mluví dost. Ale všechna tato nebezpečí zcela blednou vedle rizika, že děti nenaučíme s umělou inteligencí žít. Důrazným imperativem pro školy proto je, učit děti s AI pracovat a žít.
Ať se to někomu líbí, nebo ne, většina pracovních pozic v budoucnosti bude vyžadovat nějakou míru spolupráce s umělou inteligencí. Tak jako si dnes neumíme představit u naprosté většiny pozic pracovníka, který neumí zacházet s počítačem, přijde doba, kdy to bude stejné se schopností využívat AI.
AI může analyzovat lékařská data a přispět k včasné diagnostice. Může vytvářet personalizované léčebné plány, může napomoci objevit nové léky. Může předvídat a reagovat na klimatické změny nebo optimalizovat spotřebu energie. Automatizuje rutinní práce a uvolní lidem čas pro kreativitu a inovaci. Seniorům může AI pomoci monitorovat jejich zdravotní stav a v kombinaci s chytrými domovy zajišťovat jejich bezpečnost a také se například starat o jejich zábavu. Obrovské možnosti se otevírají pro soužití AI a lidí s různým handicapem. Podpořit jejich mobilitu i sociální začlenění, dodat emoční podporu a samozřejmě díky dokonalé personalizaci pomoci i se vzděláváním.
Umělá inteligence ovšem může nejen seniorům a handicapovaným ale každému z nás pomoci žít hodnotnější a naplněné životy.
Umělá inteligence jistě bude i významným nástrojem pro inovace ve školách. Například vývoj personalizovaných učebních asistentů učiní výuku zajímavější a účinnější. Může být použita k poskytování individuálního mentoringu nebo poradenství, k identifikaci silných a slabých stránek žáků/studentů, rozvoji jejich kritického myšlení, stanovení osobních cílů.
Podobně může umělá inteligence pomáhat i učitelům. Představte si sebe sama v roli učitele, který má k dispozici nekonečnou databázi informací a k tomu analytické schopnosti, které vám umožňují lépe porozumět potřebám každého žáka/studenta. AI může učitelům poskytovat data a nápady k vytváření inspirativních a interaktivních výukových plánů. Může fungovat, a také už funguje, jako osobní asistent učitele – pomůže učitelům s přípravou na hodinu, s administrativou, jako je hodnocení žáků nebo generování zpráv.

Co neznám, toho se bojím
Umělou inteligenci si lze představit jako opravdového přítele, kamaráda. AI umí být zábavná, umí člověka rozesmát, ale může svůj živý protějšek také podpořit v těžkých chvílích. Může pohánět naše učení nebo inspirovat k novým věcem. A to všechno jsou přece věci, které od skutečného přítele očekáváme.
Na druhou stranu, to, co lidé neznají, toho se často bojí. A samozřejmě že často zmiňované obavy ohledně etiky a možného zneužití AI jsou namístě. Systémy umělé inteligence mohou být náchylné k reprodukci předsudků a diskriminace; AI může být zneužita k vytvoření nebezpečných útoků v kyberprostoru; šíření dezinformace a manipulaci veřejného mínění; velké technologické společnosti mohou využívat AI k posílení svého monopolního postavení na trhu.
A jistě je zde i riziko, že jakmile umělá inteligence převezme práce a role, s nimiž se dnes lidé identifikují, hrozí ztráta smyslu života mnohých jednotlivců. To všechno je pravda, jsou to velká rizika a je třeba na to dávat pozor. Ale nic z toho nepředstavuje důvod AI do škol nepustit. Naopak, jediný způsob, jak se těmto rizikům vyhnout, je naučit žáky a studenty AI rozumět, umět ji využívat chápat její možnosti, omezení i rizika, naučit se s ní žít.

Budoucnost přijde, ať chceme nebo ne
Nevíme, v čem všem a jak nám AI v budoucnu bude pomáhat. Ani v čem nás může ohrozit. Ale jedno je jasné: čím více si budou dnešní žáci a studenti s umělou inteligencí rozumět, tím lépe budou umět využít její možnosti a čelit rizikům. Pro školy z toho plyne jednoznačný závěr: musí učit žáky a studenty nejen rozumět AI, ale také ji používat.
Je nezbytné, aby takové vzdělání bylo univerzální a zasáhlo každého žáka a studenta v každé škole, což se pochopitelně týká i učitelů. Jinak hrozí, že umělá inteligence přispěje k budování propasti mezi různými sociálními skupinami, k nerovnosti mezi těmi, kteří k technologiím AI budou mít přístup a budou je umět využívat, a těmi, kteří takové štěstí mít nebudou. A co je důležité, takové vzdělávání by mělo být dostupné nejen žákům a studentům, ale všem věkovým skupinám a socioekonomickým vrstvám.
AI nám může otevřít dveře k novým možnostem a zlepšit kvalitu našich životů. Je na nás všech a na školách a učitelích nejvíc, abychom se otevřeli novým technologiím a přijali je jako nástroje pro náš rozvoj a růst a učili s nimi žít budoucí generaci. Nevíme, jak se to vyvine, ale tohle musíme pro naše děti udělat. Budoucnost přijde, ať chceme nebo ne. A když ji objevíme my, a nikoli ona nás, je to naše nejlepší šance „přežít“.

PS: I tento text vznikl s přispěním umělé inteligence