Novela školského zákona přináší mj. * Povinný poslední ročník školky, * Jednotné přijímací zkoušky a * Povinnou maturitu z matematiky. Analýzy, zda to celé bude fungovat, jako obvykle nemáme. Kritéria, jak poznáme, zda jsme uspěli, také ne. Ale zavedeme to. A co je ještě horší, když analýzy výjimečně máme, stejně se jimi neřídíme.

Do školky dnes nechodí asi 10 % dětí, ale jen malá část z nich je problematických. Ty pocházejí ze sociálně a kulturně slabého prostředí a jsou při začátku povinné školní docházky oproti svým vrstevníkům hendikepovány z hlediska úrovně rozvoje myšlení, komunikace a sociální kooperace v třídním kolektivu apod. Celkem se odhaduje, že takových dětí je v každém ročníku asi 1500. Ano, s těmito dětmi je ve školách potíž, dokonce i když dostanou odklad. A nepochybně je žádoucí a správně, aby jim stát pomohl. Řada studií dokládá, že čím dříve se do vzdělávání a výchovy takových začne intervenovat, tím jsou intervence efektivnější – měřeno nižší kriminalitou, nižší nezaměstnaností, vyšším vzděláním, vyšším příjmy apod.

Problém je způsob, jakým to chce stát v navrhované novele zákona udělat. Ukládat všem více než 120 000 dětí povinnost chodit do školy kvůli tomu, abychom pomohli těm 1400, je podivné už samo o sobě. Ještě mnohem podivnější to však shledáme, když se ponoříme do hlubších souvislostí a rozebereme efektivitu celého kroku. A tuhle práci už skutečně někdo udělal. Společnosti Tady a teď a Demografické informační centrum provedly velmi podrobné studie proveditelnosti čtyř různých variant, jak těmto problematickým dětem pomoci. Celkem je to 600 stran skutečně fundovaných materiálů, na nichž se podílely desítky odborníků.

Povinná školka bude drahá

Závěr je jednoznačný: návrh Ministerstva školství, jak je navržen v novele zákona, je nejdražší, má nejvíce rizik, a patrně bude mít jen malý efekt. V důvodové zprávě novely jsou náklady na povinný poslední ročník školky vyčísleny na zhruba půl miliardy. Vychází to tedy asi na 330 000 koruna každé problematické dítě. Za takové peníze by bylo možné zajistit každému takovému dítěti zcela individuální půldenní péči kvalifikovaným sociálním pracovníkem po celý rok. Koho zajímají další rizika a problémy ministerského řešení a také jiné varianty řešení, najde vše na stránkách http://www.kudyvedecesta.cz/.

Povinná školka bude neefektivní

Citujme ze studie jen jeden problém – vynucování povinnosti. „Zatímco ZŠ mají obvykle nějaké administrativní kapacity (zástupce ředitelky, asistent(ka) ředitelky), v MŠ nemá kdo se potenciální záškoláctvím zabývat. Mateřské školy jsou celkově hůře připravené na agendu vymáhání docházky (…). Sociálně znevýhodněné děti vykazují řádově vyšší míru absencí než děti z majoritního prostředí. Základní školy, kam dochází větší podíl sociálně znevýhodněných dětí, problém záškoláctví nezvládají, a bývají touto agendou přetížené, přitom na zachycení záškoláctví jednoho dítěte mají několik let. MŠ si budou s chronickými absencemi vědět rady ještě méně než školy základní. Navíc od chvíle, kdy MŠ vyhodnotí, že dítě do školky chronicky nechodí, bude mít jen několik měsíců na pokus o nápravu. K tomu se přidává obecně větší míra nemocnosti pětiletých dětí ve srovnání s dětmi šestiletými.“. Jednoduše řečeno: Než MŠ zjistí, že tam nějaké dítě nechodí, už bude pozdě.

Odnesou to nevinní

Opatření navíc zasáhne do života všech rodin pětiletých dětí. Rodiče, jejichž děti by do MŠ tak jako tak chodily, budou muset děti omlouvat, pokud budou chybět, zatímco nyní mají volnost v tom, pokud chtějí odjet s dítětem dříve na víkend, na dovolenou, pokud dítě onemocní a podobně. A co, když se rodič na jaře rozhodne, že dítě svěří babičce na venkově? Kolik papírování s tím bude, nebo na něj pošleme sociálku?

Nevíme, co z toho bude, ale uděláme to

Ministerstvo školství žádnou studii proveditelnosti jiným v novele navrhovaným krokům nemá. U povinného posledního roku školky je situace výjimečná tím, že kvalitní studie proveditelnosti existuje. Ministerstvo ji dokonce v důvodové zprávě zmiňuje, ale stejně se jí neřídí. Zavádí cosi zcela iracionálně jen na základě pocitů, odhadů a politického rozhodnutí. Nemá žádné vlastní analýzy, zda a jak to bude fungovat, ani kritéria, podle kterých poznáme, zda to skutečně funguje. Odborné analýzy ignoruje. Politici v takové situaci říkají: „Slibujeme si do toho, že…“.

Tak je to ovšem v českém školství pravidlem. Už pět let praktikujeme státní maturity. Stojí to stamilióny korun, čas, nervy učitelů i žáků. Noviny jsou toho plné. Ale je to stejné. Dokonce ani po pěti letech nevíme, zda, jak a kde to vzdělávacímu systému prospělo a kde naopak uškodilo. Dokonce ani nevíme, zda maturanti dnes umějí víc než před pěti lety. Na samém začátku jsme žádné analýzy neměli, ale politici nám mnoho „slibovali“. Analýzy nemáme ani teď.

Povinné přijímačky za 18

S povinnou matematikou u státních maturit či povinnými přijímačkami na střední školy to bude nepochybně úplně stejné. Analýzy, zda to celé bude fungovat, nemáme. Kritéria, jak poznáme, zda jsme uspěli, také ne. Ale zavedeme to. Pocitů a dojmů máme totiž plno. Zde navíc ani pořádně nevíme, proč se to dělá. Co je vlastně cílem povinných přijímaček? Ministr Chládek to vysvětloval snahou omezit neúspěšnost u maturit. Že takto to fungovat nemůže, jsem analyzoval zde. A žádné jiné analýzy nikdo nepředložil. Asi proto, se o tomhle cíli už nemluví. Ale ani o žádném jiném. Tak proč to zavádíme? Že by proto, že to má ČSSD ve volebním programu?

... a maturita z matematiky bez dvou za dvacet

Ředitel CERMATu odhaduje, že po zavedení povinné státní maturity z matematiky propadne až polovina maturantů. Chceme to? Co budeme s propadlíky dělat? Proč MŠMT nemá studie proveditelnosti, neposoudí varianty a rizika? Proč proboha všechny tyhle věci nejprve nevyzkoušíme na malém vzorku a nevyhodnotíme výsledky? Proč neformuluje kritéria, jak poznat, že jsme uspěli?

Je-li cílem povinné maturity z matematiky zlepšit úroveň maturantů v matematice, bylo by žádoucí posoudit jiné varianty, jak toho dosáhnout. Jen namátkou: vzděláváním učitelů matematiky, vytvořením systému doučování slabších žáků např. i s využitím možností internetu, revize obsahu maturity z matematiky, „předmaturitní“ zkouškou ve třetím ročníku a vyhledáním rizikových žáků a jejich podporou, vytipováním rizikových škol a jejich podporou, apod. Nic takového ovšem neexistuje.


Cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly (a volebními programy). A sestává z bezhlavých kroků.