I průměrně nadané děti dnes mají maturitu a vystudují vysokou školu. A to je správně. Problém je, co studují a k čemu jim to bude.
„Mládí ke strojům!“, tak nějak by patrně znělo heslo ve zkratce vystihující způsob, jakým o vzdělávání přemýšlel minulý ministr školství Josef Dobeš. Byla to docela zásadní změna kurzu: po většinu polistopadové éry jsme spíš doháněli západní Evropu, kde na vysokých školách studovalo podstatně víc mladých lidí než u nás. Když pak počet vysokoškoláků vystoupal na šedesát procent populačního ročníku, rozšířil se názor, že by bylo vlastně lepší vzít zpátečku. Prý moc lidí studuje, zato odborná učiliště zejí prázdnotou. Tažení proti masovosti vysokých škol ani proti „příliš početným“ všeobecným gymnáziím ale neprospěje nikomu. Snad kromě montoven, kterým schází levná pracovní síla.