Jaký stát, takový žák aneb opravdu chce mít stát vzdělaného občana?

10. 09. 2014 | 21:43
Přečteno 3843 krát
Ministerstvo školství by mělo zavádět jen ty kroky, které dovede metodicky a finančně podpořit. A stát by měl vést s odbornou i laickou veřejností o vzdělávání otevřenou diskusi.

Autorem toho textu je učitel a dnes opět ředitel školy Roman Král.
Patří k právům blogera na Aktuálně.cz zveřejňovat i cizí texty. Se souhlasem autora, zde tedy přebírám jeho skvělý text.


Všichni víme, jak svítí oči malému dítěti, a také, jak s věkem hasnou. Z jeho hry a učení je cítit radost. Životnost této radosti, dychtění, které je motorem v procesu poznávání, je přímo závislá na respektu k dítěti, na důvěře v to, že využije svobodu, která je mu dána, ve prospěch poznávání. Dítě, které se těší z poznávání, hledá svou cestou, svým tempem, samo si situaci vyhodnotí, a když potřebuje, tak se zeptá. Většinová škola mu toto vše bere.

Pokud navrátíme vzdělávání do jeho přirozeného prostředí, stane se opět celoživotním pro většinu lidí, a to i ve své formální podobě. Stane se opět hodnotou. Dnes si již nemálo lidí toto uvědomuje a rádi by do vzdělávání svých dětí investovali. Zakládají soukromé školky a školy, nabízejí jiné přístupy. Balancují na hraně zákona a zažívají při pohledu do budoucna vysokou míru právní nejistoty. Stát se zde chová velmi macešsky a bere svým občanům v této věci svobodu. Uniká mu výjimečná příležitost s touto energií a zájmem lidí pracovat a zahrnout ji jako proaktivní sílu do procesu myšlenkových změn. Umožnit těmto občanům, pro které je výchova a vzdělávání vysokou hodnotou, aby respektovali stávající systém v rámci koexistence se svým pohledem na věc a svými prioritami. Umožnit jim zaplatit doplňkové služby nebo jít vlastní, se systémem slučitelnou cestou. Takovýto krok státu by získal respekt občana a víru ve stát samotný. Současný přístup, deklarovaný bohužel i ve Strategii 2020, je nepochopením této příležitosti a má opačný efekt. Je energeticky marnivý, protože staví síly vládní moci a občanů proti sobě.

Reálným řešením je vymezení služeb, které může ještě stát v oblasti vzdělávání garantovat svými nástroji, a to formou stanovení minimálních standardů. MŠMT by se mělo poučit např. z procesu zavádění ŠVP, který zůstal někde v půli cesty (vzhledem k potenciálu, který v sobě skrýval) a zavádět jen ty kroky, které umí finančně (příp. metodicky) podepřít. Minimální standard žáka je definován rámcovým vzdělávacím programem. Schází pojmenovat minimální standard pro učitele a také pro ředitele. Standard pro učitele by měl řešit tolik slibovaný kariérní řád, v kterém musí být stanovena minimální úroveň dovedností.

Stát by měl tedy jasně vymezit svou roli ve vzdělávání. Neměl bych chtít svými nástroji postihnout každou situaci, každou malou vísku, každý individuální příběh. Ve společnosti je dost vitální síly, která si umí poradit, jen by tyto síly měly dostat důvěru. Jako se musí role učitele a vychovatele upozadit (učitel kráčí za poznáním žáka vedle něj, nebo spíše za ním, nevláčí jej), měl by i stát jasně vymezit území, na kterém je s to garantovat úroveň vzdělávání každého jedince a na kterém se může dále ústrojně dařit rozvíjet další potřeby a možnosti všech účastníků vzdělávání podle jejich volby a priorit.

Stát, resp. MŠMT svou pozici posílí, pokud bude dále vést otevřený dialog s NNO, občanskými iniciativami a celou společností. Pokud bude své kroky vysvětlovat a do svého reformního úsilí zahrne i energii občanské společnosti, stane se důvěryhodnějším, a tento fakt se zpětně promítne i do názoru voličů.

Prvním předpokladem je okolí důvěřovat. Brát učitele, ředitele, odbornou i laickou veřejnost vážně a jako východisko připustit, že odborník je ve své oblasti kompetentní (a dokonce na svůj „rajón“ lépe dohlédne a lépe mu rozumí) a že v zainteresovaném laikovi třímá nemalá energie, kterou je záhodno využít, ne s ní bojovat.

Angažovaní rodiče a firmy sice nejsou kompetentní (dostatečně vzdělaní) v některých oblastech, ale nabízej energii nebo investice k tomu, aby dopřály svým dětem (příp. zaměstnancům) jiné cesty, jiné přístupy nebo nadstandardní podmínky, protože vzdělání pro ně představuje větší hodnotu, než pro většinu populace. Není rozumné jim toto odpírat.

Mnoho zajíců, stratégova smrt (celý komentář Romana Krále ke Strategii 2020) ZDE.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza C Cimburek Ludvík Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy