Úvaha o smyslu školství

06. 01. 2015 | 00:04
Přečteno 13380 krát
(1) Rodiče jsou nejvíce spokojeni s mírně podprůměrnou školou a (2) v byrokratickém systému, který stabilizuje naši zahuštěnou společnost, se každý více-méně stává jak šikanovaným, tak šikanujícím. A mnohým to už ani nepřijde.

Školství musí v zájmu společnosti především bojovat s těmito jevy. Když školu zrušíme, nebo její pozici budeme pořád degenerovat, zvítězí bezprostřední grázlové. Školství je v tomto směru ochrana společnosti před sebou samou. Klíčovou postavou v tomto procesu je pak učitel.


S potěšením zveřejňuji text pana Dalibora Štyse, fyzika, vysokoškolského učitele a bývalého ministra školství.

Rád na tomto blogu zveřejním i texty dalších autorů.


-----------------------------------------------------

Tento blog je literární úvaha a je založen na spoustě osobních dojmů a pocitů. Kdybych ještě někdy dostal příležitost, slibuji, že bych se jej zkusil postavit na solidnější bázi. Jsou v něm jisté náznaky odkazů, ale nechtěl bych být viněn z nekompletnosti – nemám čas a prostředky na kompletní analýzu.

Blog bych chtěl věnovat dvěma učitelům, kteří mne mimořádně ovlivnili. Byl to pan učitel Moucha, který mne v šesté třídě učil matematiku a poté už směl učit jen dílny. A paní učitelce Sedláčkové, v roce 1973 čerstvé absolventce kombinace biologie-tělocvik, která pana učitele Mouchu s ironií v hlase titulovala „pane inspektore“, tvrdila zcela vážně, že kráva není sudokopytník, a po roce se stala ředitelkou základní školy na Palmovce.

Jedna klíčová potíž je v tom, že všechny studie o vzdělávání odpovídají buď na otázky, které jsou v příslušné odborné komunitě zrovna populární, nebo na otázky, kterými je tvůrce studie zrovna posedlý. Momentálně je to začasté technologie vzdělávání případně specificky vliv nových technologií na vzdělávání. Druhý hlavní směr diskuse spočívá v požadavcích na zcela konkrétní znalosti absolventů vhodné pro konkrétní požadavky zaměstnavatele daný rok. Spojené s požadavkem na větší flexibilitu vzdělávání tak, aby zaměstnanci dokázali reagovat na změněné požadavky zaměstnavatele napřesrok. Obojí jsou jen technické aspekty, pokud ne vůbec jen intenzivně prosazovaná přání s cílem změnit chod dějin dle momentálního intelektuálního založení. I za posledních 25 let jsme těch naprosto zřejmých a přitom vzájemně zcela rozporných přesvědčení užili nejméně pět.

Obecná jádra, sociologicko-biologické principy problémů, se pak objevují jen jako poznámky pod čarou nebo v závorce. Není to zjevně nic neobvyklého, vtipně roli módy, autorit a sebestřednosti charakterizoval už Feymann ve své Kargokultické vědě.
V tomto textu bych chtěl diskutovat dva aspekty vzdělávání, které, podle mého názoru a zkušenosti, ovlivňují významně výsledek vzdělávání z pohledu jedince a státu. Je to fakt, že rodiče dávají přednost mírně podprůměrné škole a přirozený sklon každého člověka ke stádovosti a ve stádu k šikaně.


(1) Poznatek, že rodiče jsou (statisticky) nejvíce spokojeni s mírně podprůměrnou školou - což vyplývá z přirozené snahy každého rodiče preferovat svého potomka. V češtině byl publikován ve studii společnosti Klesající výsledky českého základního a středního školství: fakta a řešení - s odkazem na jinou studii, kterou jsem zatím nehledal. Ale dává mi to smysl.



Nu a co asi bude dělat politik, který má být opět zvolen – bude se snažit eliminovat ty nejhlasitější protesty. A, věřte nebo ne, není kategoričtějšího oponenta nad matku hájící své dítě. Matka ze Študáků a kantorů Jaroslava Žáka hájící své dítě slovy „Na řemeslo se nehodí, z měšťanky ho vyhodili, tak aspoň dyby tu maturitu udělal.“ byla možná humorná postavička za první republiky. Dnes ale může rozhodovat o starostově, ba ve spolupráci s regionálním vydáním deníku, i hejtmanově, bytí i nebytí. Navíc co bývalo za profesora Žáka výjimkou, cituji „Zato raději pomlčíme o protekčním děcku, kterýžto trapný případ se vyskytuje naštěstí jen sporadicky“ se stalo zvolna poměrně frekventovaným úkazem. To vše je důsledkem souběhu podfinancování školství, jeho ideologického zkreslení zjednodušenou představou, že když si jsou dva lidé rovni, jsou zároveň úplně stejní, a jeho převedení pod politicky řízené kraje a obce.

(2) Zimbardův experiment - neboli Stanford prison experiment - je dobře znám. Účastníci experimentu byli rozděleni na dozorce a vězně a dostali za úkol dozorce a vězně co nejlépe hrát. Během šesti dnů musel být experiment ukončen kvůli brutalitě do níž se „hra“ vyvinula. Kdo z nás byl na základní vojenské službě nebo i jen měl tu příležitost trávit nějaký čas v klukovské partě, šikanu zaznamenal. Přičemž pro mnohé to bylo, alespoň v tom okamžiku, často emocionálně pozoruhodně uspokojující. Jak se stádo utrhne, běží. To, že často lze identifikovat ve stádě tu krávu, která se většinou rozeběhne první, neznamená, že by se stádo nerozeběhlo za jinou, kdyby tam tato nebyla. Zažil jsem i jednu profesorku lékařské fakulty, která, když k se diskutovala šikana ve třídě její dcery, použila slova „…ale on byl přece takovej divnej…“. Atributem lidství je schopnost individuálního rozhodování a pocit zodpovědnosti za ně. Někde se to lidé musí dozvědět.

V byrokratickém systému, který stabilizuje naši zahuštěnou společnost, se každý více-méně stává jak šikanovaným, tak šikanujícím. A mnohým to už ani nepřijde. Navíc z hlediska individuálního osudu vzepřít se není žádná hra. Většina z nás si nedovede představit, že by, například, lehce změnila profesi, do jejíhož rozvoje investovala celý svůj život. Tak nakonec mnozí různé šikanózní praktiky podporují, aby měli klid. Větu „Ich war schikaniert.“ jsem slyšel i od prorektorky jedné rakouské univerzity po návštěvě nezávislého akreditačního orgánu. (Byrokraticko-politický systém občas vytáhne do vedení i takové postavičky, jako je současný ministr školství, který na šikovatele rovnou vystudoval ..... )

Šikana dětí bývá i v rodině. Málokdy se nestane, že by jeden potomek, přinejmenším v kritických okamžicích, nebyl preferovaný před druhým. Zvíře v nás stále cení zuby. Přitom názor na vliv rodinného a jinak sociálního prostředí na sociální a profesní úspěšnost je snad nejzideologizovanější obor, který si dovedu představit. Názory oscilují od absolutního vlivu prostředí až po marginalizaci tohoto vlivu a absolutizaci dědičnosti. Primární data jsou jistě dostupná v různých pedagogicko - psychologických poradnách, ale kdybych se k nim měl kvalifikovaně vyjádřit, musel bych takový výzkum minimálně iniciovat a dozorovat sám. I tak by to byl výběr spíš patologických příkladů. Nereprezentativní, ale do hloubky jdoucí, kazuistiky, bohužel najdeme spíš v románech.


Školství musí v zájmu společnosti především bojovat s těmito jevy. Když školu zrušíme, nebo její pozici budeme pořád degenerovat, zvítězí bezprostřední grázlové. Školství je v tomto směru ochrana společnosti před sebou samou. Klíčovou postavou v tomto procesu je pak učitel. Takový ten pan inspektor Moucha. To on musí stádu sdělit, že Pepa, i když mu běhání moc nejde a trochu si povídá sám pro sebe, je výborný na matematiku. Kdoví, jestli i táta nevrazí Pepíkoví doma facku, když něco rozbije, a nedoprovodí ji peprným komentářem popisujícím jeho schopnosti a povahu. V dnešních rodinách, kde od sebe partneři očekávají stálou lásku a štěstí a proto spějí vůčihledě k rozvodu, nebývá pro ostré slovo daleko.

A naopak - není za technickým a společenským rozvojem lidstva právě to, že se spolu se specializací činností začali selektovat i učitelé pro tyto specializace?

Každopádně učitel je v tom (a) sám a (b) má před sebou "jednotlivou případovou studii". Jednoho člověka, který nemá k dispozici statisticky významné množství osudů, ale jen jeden a ten by bylo dobré prožít co nejrozumněji. Na druhou stranu zkušený a dobrý učitel má právě a jedině příležitost udělat si do nějaké míry férovou statistiku těch individuálních osudů. A tomu jednomu konkrétnímu pomoci mnohem lépe než i ten nejosvícenější rodič, který si takovou statistiku nikdy nemá šanci udělat. Vliv učitele často rozhodne, jestli z Pepíka bude matematik nebo se dá k nějaké sektě, u níž najde zastání. (Ano, mám na mysli konkrétního člověka.)

Učitel má obří zodpovědnost, kterou je velmi těžké nést. Rozhodně je těžké ji nést celý život a plně si ji uvědomovat už v 22 letech, kdy člověk bez jakékoliv praxe do školství nastoupí. Vybíjení učitelů, kteří přišli z praxe a ne přímo z pedagogické fakulty, je zločin na společnosti.

Učitele musí podpořit nakonec především stát. Kvalitním výběrem ředitelů, dobrou školní inspekcí, a, ano, i jistou předepsanou strukturací výuky, která dovede postihnout a trochu klasifikovat mnohočetnost talentů. A rozpoznání talentů a jejich strukturace pak přirozeně vede k uplatnitelnosti. A to se ví, byť intuitivně, už od doby Ferdinanda Kindermanna od druhé poloviny 18. století.

Zároveň se školství bude neustále zneužívat. K ideologickému působení, k evidenci a výchově rekrutů do válečných tažení, dnes nejspíše ke hlídání dětí a umělému snižování nezaměstnanosti v nižších věkových skupinách. Vždy bude tendence vytahovat do vedoucích funkcí s režimem konformní učitelky Sedláčkové. To musí kontrolovat společnost, ale nikoliv v rámci bezprostřední kontroly v obci (čest osvíceným výjimkám), ale v rámci kontroly fungování státu jako celku.

Nemám k dispozici žádný jednoduchý recept a on navíc ani nejspíš neexistuje. Prvním krokem určitě musí být samo pochopení významu školy nikoliv pouze ve smyslu technickém – jako dnes – nebo ideologickém – jako ve všech dobách minulých. Nezapomeňme, že naše slovutné ministerstvo se v minulosti jmenovalo Ministerstvo kultu a vyučování. Školství musíme pochopit prostřednictvím společenské role školy a zejména učitele. Sice si na jedné straně tyto otázky moc nechceme klást, protože jsou těžko řešitelné. Ale na druhé straně mnozí z nás určitě cítí, že něco podobného prožili a že škola má na jejich život a sociální postavení velký vliv. V dobrém i špatném, je třeba klasifikovat, co bylo to dobré a to podpořit.

PS: Samozřejmě, že nevíme, jestli současná, díky technickému pokroku "společensky odpojená" společnost nespěje k nějakému kvalitativně jinému uspořádání. Ale i tak ... děti budou do školy posílány, už kvůli tomu hlídání když rodiče musí do práce. V tom se škola nezmění a výše zmíněné jevy v ní působit budou.

Na závěr z Douglase Adamse …."Ano, to je pravda, že se neobyčejně inteligentní a citlivé děti mohou jevit jako hloupé. Jenže, paní Bergsonová, hloupé děti se také mohou jevit jako hloupé. Myslím, že byste to měla vzít v úvahu." ... Douglas Adams, Dlouhý, temný čas svačiny duše (The Long Dark Tea-time of the Soul, 1988) překlad Jana Holanová

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy