Před toaletami se budou tvořit fronty, žáci se nevejdou do přeplněných tříd, po školách se budou šířit epidemie, okolí školek se stane rájem pedofilů a radnice si budou mnout ruce, kolik ušetřily. Tak nějak si zřejmě kritici představují budoucnost školství s novou hygienickou vyhláškou, kterou chystá ministerstvo zdravotnictví.


Kritici veřejně sdílejí své obavy, že nová hygienická vyhláška ohrozí zdraví i bezpečnost dětí. A stínová ministryně školství za hnutí ANO Jana Berkovcová na svém blogu přímo tvrdí, že nová vyhláška vede k rezignaci na bezpečnost dětí a vrací nás o 100 let zpět.
Ve Sciu toho o praktickém plnění současných hygienických norem víme asi jako málokdo v této zemi. Za posledních sedm let jsme otevřeli 15 škol. Tomu ovšem předcházely prohlídky více než stovek budov, které se však často kvůli striktním a v mnohém od reality odtrženým předpisům ukázaly jako nevyhovující. Vedle toho jsme při samotném budování nových škol vynaložili miliony na splnění zbytečných požadavků.
Podívejme se tedy na několik bodů, na kterých se kritici snaží dokázat špatnost, nebo dokonce nepřijatelnost nové hygienické vyhlášky pro školy.

1. Školky bez plotů
Volně přístupný pozemek může lákat nejen pejskaře, ale i opilce, narkomany nebo pedofily, varují kritici nově chystané vyhlášky. I kdyby to byla pravda, pak podle školského zákona jsou školy nadále povinny zajistit bezpečnost dětí. A pokud je k tomu třeba plot, bude muset na místě vyrůst plot. Na podstatě se tedy nic nemění. Mění se však plošná povinnost pro všechny.
A pokud bychom zůstali u absurdní argumentace pedofily (opravdu jej kritici používají), pak je dobré připomenout, že drtivou většinu pedofilních útoků mají na svědomí příbuzní a známí, mj. učitelé, kněží, oddíloví vedoucí apod.
Zároveň platí, že kdo chce přelézt plot, cestu si vždy najde. Je to pár let, co školy po útoku duševně choré ženy, která ubodala jednoho studenta a další zranila, investovaly horentní sumy do nákupu bezpečnostních rámů a dalšího zabezpečení. Celkem trefně se podobná neadekvátní reakce nazývá morální panika. Přesto přijatá opatření nezamezila dalším vážným incidentům ve školách – a ani jim zamezit nemohla.
Zaznívá i argument, že z neoploceného pozemku se děti mohou snadno vzdálit. Jistě že mohou. Podobně také z jakéhokoliv školního výletu, pobytu družiny v parku nebo lyžařského výcviku. Za bezpečnost dětí odpovídá nakonec ředitel školy a ten jistě umí zvážit, kdy je plot nutností a kdy by naopak třeba v lesní školce uprostřed přírody nedával smysl.

2. Školy bez dostatku toalet
Na základních školách nebude stanoven minimální počet toalet a před WC se budou tvořit fronty, zní další z argumentů, proč je chystaná vyhláška špatná. A jak kritici dodávají, nyní musí být ve škole alespoň jeden záchod na 80 chlapců a jeden na 20 dívek, což přece není nijak striktní požadavek, který by nebylo možné splnit. Jistě že ne. Ale z čeho vycházejí zrovna taková čísla?
Počty záchodů byly stanoveny v době, kdy je žáci směli navštěvovat jen o přestávkách. A jak to pak také může vypadat, známe všichni třeba z divadel. Jenže dnes v mnoha školách mohou žáci na toaletu kdykoliv. Bude na zřizovateli, potažmo řediteli, aby vše fungovalo, a pokud tomu tak nebude, stále platí, že hygienik může nařídit opatření k nápravě. Opravdu si lze těžko představit, že někdo postaví školu, kde bude málo záchodů.

3. Společné toalety
A aby toho nebylo málo, nová vyhláška podle kritiků neřeší direktivně ani existenci oddělených dívčích a chlapeckých toalet, z čehož automaticky dovozují vznik toalet společných. Přitom si představují, jak „kluci budou okukovat dívky“. Ve skutečnosti dál nic nebrání vzniku oddělených toalet, ale novela nebrání ani vzniku toalet jednotlivých, avšak společných pro kohokoliv. Stejně jako je tomu v jakékoliv domácnosti. Nebo snad doma taky máte oddělené záchody?

4. Učebny bez umyvadel
„Potřeba dětí mýt si ruce je snad naprosto zásadní a měly by k tomu být vedeny již od útlého věku. Jinak si raději nepředstavujme, jak snadno se mohou ve škole šířit infekční choroby,“ děsí se nad absencí umyvadla přímo ve třídě ve svém komentáři stínová ministryně školství. Schválně se zkuste vrátit do svých školních let a zapátrat v paměti, kolikrát jste třídní umyvadlo využívali k mytí rukou nebo zda tak činili vaši spolužáci? A kolikrát dnes vidíte odcházet z toalety dospělého člověka, který si neumyl ruce?
Ale teď vážně. Smyslem změny je nikoliv odstranění umyvadel, ale ponechání jisté volnosti v jejich umístění, například na chodbě za dveřmi učebny. Ostatně tak jako nikdo z nás nemá doma oddělené záchody, zpravidla nemáme ani umyvadlo v obýváku. Vyhláška vyžaduje umyvadlo v „učebním prostoru“ a prostor, ve kterém žáci tráví čas vzděláváním, dnes nejednou připomíná právě spíše byt než klasickou školu se sterilní chodbou a třídami okolo. Dvě větší a čtyři menší učebny (zašívárny), chodba se stolečky, sedačkami, lehacími pytli a to vše obývají tři spojené třídy. To není fikce, ale reálná podoba ScioŠkoly.

5. Přeplněné třídy
Nelíbí se také to, že z nové hygienické vyhlášky zmizí přesné údaje s minimálním počtem metrů čtverečních na jednoho žáka ve školních učebnách. Ani v tomto případě to však neznamená, že by si zřizovatel školy – pokud by tedy odhodil svůj zdravý rozum – mohl dělat, co by chtěl. Plošná míra je plně nahrazena povinnou minimální kubaturou v nové stavební vyhlášce.
Zároveň je to příklad, že ne všechno vyškrtnuté ze současné vyhlášky nadobro zmizí. Něco se pouze přesouvá do jiných právních norem. Třeba právě diskutovaný prostor na žáka do stavební vyhlášky.
A co kritici zpravidla nezmiňují, že nová vyhláška přinese i některá zpřísnění a nové povinnosti. Přísnější budou například požadavky na osvětlení u nových škol a nová bude rovněž povinnost kontinuálního sledování kvality vzduchu ve třídách.

6. Zřizovatelé budou chtít za každou cenu šetřit
Změny mají jedno společné: snahu ušetřit co nejvíce peněz, zní další z argumentů proti změně. Architekti a projektanti prý nebudou mít k dispozici žádné minimální požadavky, které by museli dodržet, a zřizovatelé škol se v rámci úspor budou uchylovat k co nejlevnějším variantám.
I když v celé diskusi citelně chybí právě pohled zřizovatelů na věc, smyslem plánovaných změn opravu není úspora za instalaci pár umyvadel nebo toalet, ale aby bylo možné školu, školku nebo dětskou skupinu zřídit i v objektu, v kterém to dosud vůbec nešlo nebo by to bylo extrémně drahé. Kdejaká obec, která by chtěla školu, má k dispozici i nějakou budovu, třeba bývalého úřadu, ale podle nynějších hygienických předpisů je změna prakticky nerealizovatelná.

7. Ohrožení bezpečnosti dětí
Kritici se obávají, že čím jednodušší a obecnější normy přijmeme, tím více ohrozíme bezpečnost dětí ve školách. Můžeme zavést detailní pravidla, podle kterých na každou chodbu dlouhou 20 metrů musí být jeden dohlížející na 100 dětí, a když se jede na kole na výlet, že musí být jeden dohlížející na 15 dětí, nebo že u vchodu do školy musí stát školník a kontrolovat každého, kdo jde dovnitř. Nic takového ale nemáme. Ve školském zákoně najdeme pouze jeden paragraf, který říká zhruba tolik, že škola je odpovědná za zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků. V druhém paragrafu je pak napsáno, že „ředitel školy zajišťuje dohled nad žáky“. A slyšíme snad o tom, že by škola byla život ohrožující místo pro naše děti?

Mám‑li to shrnout, rozšířil se nám tu takový nešvar: představa, že na co nebude existovat striktní a naprosto detailní předpis, to nebude fungovat nebo povede k nějakému neštěstí. Kritici vymýšlejí absurdní modelové situace, co všechno se může stát. A stát se může opravdu ledacos.
Řešením však není vytváření přeregulovaného prostředí, které mnohdy buď neúměrně komplikuje snahu vyhovět takovým normám, nebo vede k vydávání výjimek.
Kritici vlastně mají pravdu v tom, co všechno se může ve škole stát. Jen toho svého strašáka prezentují jako nový standard, ke kterému spějeme, a odmítají přijmout jinou myšlenku, než že bezpečné prostředí lze vytvořit výhradně s pomocí co nejdetailněji sepsaných předpisů. Jedná se tedy spíš o střet idejí svobody a zodpovědnosti každého z nás vs. direktivního řízení našich životů.